Dvanáct hříchů (HR) manažera

Dvanáct hříchů (HR) manažera

Foto: photogaga

Proč má většina náboženských a filozofických tradic svou danou sadu chování, kterého je třeba se vyvarovat? Důvodů je asi víc. Hlavním smyslem bude ale nejspíš upozornit na scestí, na něž nás mohou dovést čtyři „stvůry“, které v každém z nás přežívají – ego, závist, chamtivost a ambice. Výzkumy moderní psychologie potvrzují, co věděli už dávní filozofové a co (řekl bych) tuší většina z nás. Existují zákoutí lidské duše, která jsou temnější než nejtemnější noc.

Přestože občas někdo kritizuje mou kritičnost, sestavit si podobný seznam považuji za přínosné. Zkoušel jsem pátrat po nějakém takovém „desateru“ v oblasti byznysu a neuspěl jsem. Před lety, už v roce 2003, jsem sepsal tzv. „Šestnáct manažerských hříchů“, které k mému překvapení kolovaly dlouho mezi lidmi. Neprošly však testem času. A tak jsem se rozhodl tento seznam, nyní „dvanáctero“, sestavit znovu a následně jej vystavit vaší kritice v naději, že vytvoříme něco trvalého, čeho se někteří (HR) manažeři budou moci chytnout a co je třeba povede při jejich fungování ve firmách.

Vycházím z nejnovějších průzkumů lidské podstaty, především pak motivace, a samozřejmě z vlastního výzkumu svobodných firem. Proto je pravděpodobné, že některé položky dvanáctera se budou člověku z průměrné, konvenčně řízené firmy zdát nesmyslné. Já si myslím, že to chce názorné ukázky v okolí a čas. O příklady firem, jejichž manažeři se zmíněných bodů již běžně drží, se postarám – ať už zde na blogu, v chystané knize nebo na našich seminářích. Až čas dozraje.

1. Z člověka zdroj neuděláš! – Dnešní personalisté nazývají svůj obor „Lidské zdroje“. Hovoří o sobě jako o „HR–istech“ nebo jednoduše používají zkratku „HR“. Z člověka se tak jednoduše stane „zdroj“. Jenomže o zdroje se bojuje a zdroje se snažíme vytěžit. A člověk, kterého se snažíme vytěžit, si do práce své srdce rozhodně nepřinese. Člověk je prostě člověk – se všemi svými emocemi, starostmi, radostmi a hlavně potřebami. A proto se na něj tak dívejme.

2. Nezaškatulkuješ! – Henry Ford chtěl před sto lety pouze ruce svých dělníků a na tom postavil svou filozofii řízení firmy. Tu jsme nevědomky převzali a dodnes na ní stavíme to, jak vedeme a řídíme lidi a firmy jako celek. Nebereme tak v potaz celek, individualitu a rozdílné potřeby a styly jednotlivých lidí. Místo toho je tlačíme do škatulek pozic, platů, výše postavení nebo míry benefitů. A podle toho s nimi potom jednáme. Zrušme škatule!

3. Nenamotivuješ! – Je rozšířeným mýtem, že lidi je možné motivovat. Výzkumy lidské motivace prošly za posledních sto let bouřlivým vývojem a trvalo relativně dlouho, než se akademická obec začala přiklánět k názoru, že člověka není možné motivovat. Že je pouze možné vytvořit prostředí, ve kterém člověk bude motivovat sám sebe. Zrušme tedy ty různé systémy kafetérií, benefitů, stejně jako systém postihů. Pochopme podstatu přirozené motivace a věnujme se raději vytvoření prostředí, které lidem umožní najít svůj vlastní důvod, proč dělat to či ono, svou vlastní motivaci.

4. Nezkontroluješ! Budete–li druhé lidi považovat za lenochy a zloděje, oni budou skutečně lenošit a krást. A naopak. To věděl už Pygmalion . Jedním z největších hříchů je považovat zaměstnance za zloděje a na základě toho jim kontrolovat tašky, e–mail, telefonní hovory, pohyb na internetu a podobně. Lidem prostě buď věříte a oni na oplátku věří vám a pak fungují, nebo jim nevěříte, kontrolujete je a oni zase nevěří vám. Místo práce se pak věnují porovnávání a řešení negativních pocitů a konfliktů. Místo vášně jejich pracovní život řídí strach. Upusťme od kontroly.

5. Nepovýšíš se! – Jakýkoli odznak moci, jakákoli snaha ukázat, že je někdo výš a jiný níž, působí demotivačně. Základním principem těch nejfunkčnějších a nejvýkonnějších týmů na světě je spravedlnost a férovka. Proto se přestaňme povyšovat a místo toho zapracujme na pocitu spravedlnosti a rovnosti. Ba co víc, snižme se!

6. Neporosteš jenom pro růst! – Je hříchem růst pouze pro růst. Růst, abyste prodali víc než vloni, byli první nebo druzí, lepší než konkurence. Ano, v přírodě platí, že co je živé, roste. Ovšem přírodní růst není živen egem, chamtivostí nebo potřebou pokořit konkurenci a ukázat ostatním, jaký jsem pašák. Je to růst organický, který nepřichází z akvizic, škrtů a účetních čachrů. Přichází ze společného růstu jednotlivců, kteří dohromady tvoří organismus – firmu. Přestaňme tlačit na růst a zaměřme se na tvorbu kultury, která umožní lidem přirozeně vyrůst. Růst potom přijde sám o sobě.

7. Nevykecáš se z toho! – „Naši lidé jsou tím nejcennějším, co máme!“ Kolik podobně prázdných vět v dnešním firemním světě naleznete?! Stačí ovšem chvíli vnímat realitu a začnete mít nutkavý pocit, že sedíte v jedné velké Potěmkinově vesnici, kde se jedna věc říká a druhá dělá. Přestaňme kecat a začněme dělat! To, co děláme (ne to, co říkáme), rozhoduje o tom, jestli nám druzí věří. Zaměřme se na skutky a vynechme prázdné firemní bonmoty.

8. Nenaprocesuješ! – Snaha zlepšit fungování organizace popisem každého kroku všech činností a poté hodnocením lidí za to, jak jednotlivé kroky dodržují, je zhruba tak efektivní jako snaha zlepšit zdraví stravováním se u McDonald's. Nastavením procesů z lidí dostanete maximálně dvacet procent toho, co v nich je. Tam, kde je to alespoň trochu možné, se zaměřme na výsledek a proces nechme na lidech.

9. Nepodceníš talent – Rozšířeným mýtem je, že lidé se dělí na „talentované“ a „netalentované“. Existují firmy, které dělí zaměstnance na ty „s potenciálem“ a ty „bez potenciálu“. Moderní věda přitom ukazuje, že tito manažeři nemohou být od pravdy dále. Ve stručnosti, míru talentu určuje síla jednotlivých synapsí (spojení mezi neurony) a synapse máme všichni. Nejedná se tedy o otázku toho, kdo má talent ale jaký. Pochopme, co je to doopravdy talent, a zařiďme se podle toho.

10. Kompetence – Stalo se naprostou módou popsat si ideálního zaměstnance/manažera „Robocopa“ a všechny lidi ve firmě následně hodnotit na základě tohoto ideálu. Nevědomým cílem kompetenčních snah je vytvořit co nejvíce klonů zmíněného Robocopa. Opusťme zastaralé „kompetenční modelování“ a hledejme místo toho způsob, jak nejlépe využít silné stránky každého z lidí ve firmě.

11. Kariéru nenaplánuješ! – Jenom 17 % zaměstnanců tvrdí, že tráví většinu pracovního času děláním toho, co je opravdu baví. Je hříchem plánovat, co zaměstnance posune nahoru, namísto diskuze o tom, co mu jde, co ho baví a hlavně co ho/ji naplňuje.

12. Neudělíš puntíky – Je hříchem chovat se k zaměstnancům jako k obyvatelům polepšovny nebo jiného nápravného zařízení. Výrazy jako „kázeň“ nebo „napomenutí“ patří možná do českého zákoníku práce verze 2010, ale v moderní firmě 21. století působí nanejvýš trapně. Z téhož pohledu je i psaní výhružných dopisů nebo udělování černých puntíků stejně archaické. Zrušme systémy vyhrožování, napomínání a trestání. Přenesme zodpovědnost za „správné“ chování na lidi.

Co vy na to?