Život se v mnohém podobá cestě vlakem.

Putování životem a cestování vlakem je pak plné nastupování, vystupování, nehod, příjemných překvapení nebo i samoty.

Narozením nasedáme do vlaku a setkáváme se tam s lidmi, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: s našimi rodiči. Bohužel, realita je jiná. Oni na nějaké stanici vystoupí a zbaví nás své citlivosti a nenahraditelné vazby k nim. To ale nepřekáží tomu, aby nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky. Mezi osobami, které cestují tímto vlakem, se však najdou i tací, kteří se přišli jen svézt. Tací, kteří při cestovaní vyvolávají jen smutek. Ale též tací, kteří chodí po vlaku a jsou neustále připraveni pomoci ostatním. Mnozí po vystoupení zanechávají trvalou stopu v našich srdcích.

Je zajímavé, že někteří cestující, které milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou daleko od toho našeho.

Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo. Je zajímavé, že někteří cestující, které milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou daleko od toho našeho. Proto je někdy nutné přežít cestu bez nich. Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli a (pravděpodobně s obtížemi) přešli ze svého vagónu do jejich. Často se však stane, že místo vedle nich už obsadil někdo jiný. A my si budeme muset sednout někam jinam.

Přesně taková ta cesta je. Plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozluček… Ale nikdy návratů. A proto ji absolvujme nejlépe, jak se dá. Pokusme se navázat známost s každým cestujícím a hledejme v nich ty nejlepší vlastnosti. Pamatujme, že v některém momentu cesty můžou začít koktat a my jim pravděpodobně budeme těžko rozumět. Snažme se o to! I nám se mnohokrát bude plést jazyk a snad se v tu chvíli také najde někdo, kdo nám porozumí. Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na které stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku. Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím nostalgii. Věřím, že ano. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval, bude bolestné.

Přátelé moji! Učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí. Starejme se tak, aby když přijde chvíle vystupovaní, zůstala na našem prázdném místě stopa a milé vzpomínky těch, kteří pokračují v cestě. (Zdroj: neznámý)