Prací trávíme největší část svých bdělých životů. Nejeden výzkum potvrzuje, že mrzkých dvacet procent z nás dělá, co ho/ji baví, žije tak plný život a je přínosem pro své okolí.

Neuvěřitelných padesát procent razí mentalitu „od – do“. Práci berou jako povinnost a tedy nutné zlo. Snaží se ji přežít, těší se na „padla“, víkend a dovolenou. Zbývající třetina svou práci aktivně nesnáší. Kudy chodí, tudy na ni nadává. Buď ze zvyku, nebo ze strachu, do ní však dál chodí a škodí sobě i okolí. Dnešní pracovní svět je tak mnohdy velkým mrháním talentem, schopnostmi a vášní lidí.

Smyslem Cesty kolem světa je přispět k tomu, aby se poměr 20–50–30 změnil na 80–20–0. Cílem je pak pomoci účastníkům-cestovatelům nalézt a využít vrozené nadání a zorganizovat si život více podle svých představ a potřeb.

Přestože život v práci není možné oddělit od toho mimo něj, Cesta kolem světa se zaměřuje na tu třetinu života, kterou strávíme právě pracováním. „Světem“ zde míníme základní oblasti lidských vlastností a dovedností, které člověk potřebuje pro to, aby v moderním pracovním světě pouze nepřežíval, ale dokázal obstojně a úspěšně žít.

Základem programu je sedm společných dvoudenních setkání.

Setkání č. 1: Jak lépe rozumět druhým (Verstanda)

Myslíme si, že vidíme, co vidí druzí. Domníváme se, že slyšíme, co druzí říkají. Zakládáme si na svých přesvědčeních, úsudcích a názorech. Divíme se, jak to že nám druzí nerozumějí nebo že nám rozumějí jinak. Je to přece tak jasné!

Tématu fungování smyslů, vnímání skutečnosti a porozumění se věnujeme jako prvnímu, neboť člověk stráví komunikací v průměru až ¾ bdělého času a z toho je až polovinu času na příjmu.

Setkání č. 2: Aby mi bylo lépe rozumět (Verstanda)

Jestliže se první dva dny zabývaly příjmem, potom druhé setkání se věnuje komunikaci z hlediska výdeje, tj. mluvení a psaní. Zabýváme se zde schopností vyjádřit myšlenku jednoduše a srozumitelně, z hlediska mluveného projevu poté některými základními parametry řeči. Podstatný díl času věnujeme schopnosti přistihnout druhé při tom, co dělají dobře, tj. řeči z hlediska pozitivismu a negativismu.

Setkání č. 3: Jak být víc, kým jsem (Homan)

Život je svým způsobem hra. Každý z nás dostal při narození balíček karet, se kterými máme tu hru uhrát. Bohužel jsme ke kartám nedostali manuál. Proto většina z nás netuší, jaké karty má, a navíc místo hledání svých es pokukuje po druhých a říká: „Kéž bych byl takový či makový… kdybych uměl to či ono…“. Smyslem Homanu je pomoci nalézt a začít více využívat trumfy v balíčku každého z účastníků.

Setkání č. 4: Jak žít častěji svůj život (Žiznustan)

Dospělý člověk má tři zajímavé, bohužel však šťastnému životu neprospívající vlastnosti: 1. Dovedeme být na dvou místech najednou (příklad: v práci a v myšlenkách doma). 2. Nevíme, co je pro nás opravdu důležité, a proto se nám všechno zdá být důležité. 3. Spoustu věcí děláme, a nevíme o tom (příklad: Zamkl jsem? Kudy jsem jel, když jsem řídil auto?). V Žiznustanu se na ně snažíme podívat kritickým okem tak, aby si člověk dokázal svůj život zařídit podle svých představ a žít ho naplno.

Setkání č. 5: Jak přestat soutěžit a začít spolupracovat (Koop Eratio Atol)

Systém, ve kterém jsme vyrůstali a ve kterém žijeme, vždy přál spíše porovnávání, soutěžení a závisti. Oko za oko, zub za zub, bylo v našich končinách odjakživa obecně přijímané motto. Páté setkání se věnuje dávno zapomenutému umění partnerství, tedy tomu, jak využít rozdílů mezi lidmi a budovat otevřené, upřímné vztahy, které dokáží využít silné stránky a zároveň si vzájemně vykrýt ty slabé.

Setkání č. 6: Jak vyměnit manipulaci za inspiraci (Monte Vacio)

Narodili jsme se plni vášně a energie. Svět okolo nás měl však jinou představu o tom, jak bychom se měli chovat. Určité chování oceňoval a jiné trestal. Když nás druzí oceňovali, hovořili o tom, že jsme „hodní“. Při trestání zmiňovali „zlobivost“. Netrvalo to dlouho a my jsme pochopili, že když se budeme chovat podle jejich představ (= budeme hodní), získáme, co potřebujeme. A tak jsme od druhých rychle okoukali práci se základními manipulačními nástroji – cukrem a bičem. Zde se narodila naše výjimečná schopnost manipulovat druhými. Na Monte Vaciu se věnujeme podstatě lidské motivace a jejímu přirozenému využití.

Setkání č. 7: Jak přestat nutit a začít skutečně vést (Leaderia)

Naše společnost se odpradávna organizovala jako pyramida. Na její špici stál „ten nejvyšší“ a pod ním menší a menší šéfové, až úplně na dně existoval dav „těch dole“. Cílem tradiční výchovy bylo naučit nás se v této struktuře zorientovat (= koho poslouchat a kdo bude jednou možná poslouchat nás). Následkem života v pyramidě je to, že neumíme přirozeně vést. Umíme nutit, manipulovat, ale ostatní za námi přirozeně nejdou. Na základě všech předchozích setkání se v posledním kole věnujeme přirozenému magnetismu účastníků tak, aby dokázali získat a vést ostatní bez manipulace a nucení.

Jednotlivá setkání jsou rozložena v průběhu jednoho roku v intervalu 4–7 týdnů. V mezidobí existují individuální i společné projekty i setkání v menších skupinách, četba vybraných knih, sledování dokumentů či filmů na téma život (v práci), s cílem prohloubit přínos účasti.

Do února 2008 jsme Cestu kolem světa organizovali vždy pro týmy z jedné firmy. Letos je to poprvé, co jsme tento program uspořádali pro lidi z různých firem. V porovnání s firemními programy vidím v té individuální obrovskou otevřenost, násobně vyšší nasazení a hlavně inspiraci z různých firem a životů. Další kolo startuje již v září 2008.

Tento text jsem připravil proto, že mnozí chtějí o Cestě kolem světa více informací. Snad i pro vás, kteří o podobném programu neuvažujete, mohou být tyto body zajímavé.