medical-tourism-buzzword

Zdá se mi, že šíření nových myšlenek má zajímavou zobecnitelnou dynamiku. Pokud to není úplně mimo chápání lidí, potom část zpravidla zajásá a začne ideu podporovat a šířit. Na druhé straně spektra se ale prakticky vždy objeví strach, který se přirozeně projevuje buď agresí nebo nějakou formou útěku (i když si většina lidí nedokáže uvědomit, že se jedná právě o emoci, které říkáme strach). V případě, že se myšlenka úspěšně šíří,  se může stát, že zakrátko začne být některým lidem protivná. Osobně si myslím, že zejména těm, kteří úplně nechápou podstatu, ale z nějakého důvodu jim je v tom prostě něco proti srsti.

Podobnou dynamiku pozoruji u toho čemu říkáme „svoboda v práci“. Připomínám, že ve vší jednoduchosti se jedná o způsob, jak to v práci nastavit tak, aby tam lidé mohli většinu času dělat, co chtějí, stylem, který je jim vlastní, s lidmi, kteří jim sedí. Tedy žádná velká věda. Rozhodně ne technika (alespoň tak, jak já to slovo chápu), jak říká Jirka Sekera (viz výše – zdroj). Pro mě je to návrat k přirozenosti, k možnosti chovat se i v práci jako člověk (ne jako řadový „lidský zdroj“). V širším smyslu dnes existují principy (z lat. „principium“), o které je možné se opřít. Ale to je všechno. U zbytku je nutné, aby si na to přišel každý za sebe. Alespoň zatím. Je možné (i prospěšné) přebírat příklady z jiných organizací (a jiných oblastí života), ale svoboda v práci není a nikdy nebude „TQM“, „Six Sigma“ nebo „MBO“. Je to prostě způsob, jak žít sedmidenní víkend :–). Pro mě navíc dost osobní věc, protože těžce nesu mrhání jako takové. A plýtvání lidmi (jejichž filozofií je „čekání na víkend“) považuji za mega–hřích.

„The biggest sin of all is a wasted talent.“ The Bronx Tale – … Největším hříchem je promrhaný talent.

Patří však nejspíš k lidské podstatě zamilovat si slovíčko či slogan a ten používat tak říkajíc „jak hrdlo ráčí“. A protože máme v hlavě mechanismus, přes který jsme jeden s druhým dokonale propojeni, tak jsou tato slovíčka a následné chování nakažlivější než chřipka (a to doslova). Všimli jste si toho jevu? Kromě toho, pro průměrnou lidskou bytost, je nesmírně důležité být „in“. Kdo by chtěl být za outsidera, lůzra nebo jinýho divnoně? A tak, když lidé, kterých si vážím (i když si do nich možná mnohdy promítám své potlačené ambice) používají určité termíny, máme často tendenci je (dost často nevědomky) přebírat. A tak se najednou stane, že „všichni“ mluví o xyz… Z původně nevinného termínu, který měl za cíl pojmenovat něco nového, se stane tzv. management fad nebo obecněji „buzzword“. Omluva, ale tyhle termíny mi tu sedí jak zadek na hrnec. Pokud máte CZ/SK verzi, beru všema deseti. Američtí kamarádi říkají: „Buzzwords are like movie stars. We fall in love with them and then use them often.“

„Buzzwords“, tj. tzv. módní slovíčka jsou jako filmové hvězdy. Zamilujeme se do nich a pak je neustále používáme.

Buď jak buď, po vší té východoevropské, západoafrické a korporátní diktatuře, kterou jsem na vlastní kůži okusil, jsem si v tom dokonale našel svoji katedrálu. Hrubě mi nevyhovuje, kolik rodičů ještě v roce 2011 vychovává své děti k poslušnosti (namísto zodpovědnosti). Nesedí mi, že většině dětí uděláme z přirozené vášně povinnost, za kterou je začneme uplácet známkami tak, že se z nich za pár let stanou poslušní a snadno manipulovatelní ovčané. Ti nastoupí do práce a osm z deseti tam „matlá cihly“ místo toho, aby stavělo zmiňovanou katedrálu. Nevyhovuje mi současný systém politiky a žasnu jakým tempem devastujeme planetu.

Myslím si, že máme na víc! Na mnohem, mnohem víc. Myslím si, že dnešní systém toho, jak se my lidi organizujeme a jak a proč žijeme své životy, zastaral rychleji, než jsme si toho dovedli povšimnout. Proto dělám to, co dělám. Proto jsem se rozhodl věnovat tzv. svobodě v práci, kterou se snažím koncipovat jako set jednoduchých, pro středoevropana snadno uchopitelných, myšlenek a principů.

Nezapomeňme, že slova jsou pouhými značkami, kterými se snažíme (mnohdy poněkud kostrbatě) pojmenovávat skutečnost. Podstatná je ovšem právě ta podstata. Slova se nás k ní snaží do–vést. „Buzzwords“ nás však od ní mohou mnohdy spíše od–vést.

To, že se z termínu svoboda v práci stane prázdné slovo, je reálná hrozba. A proto vlastně píšu i tento kousek textu. A proto i děkuji Jirkovi za jeho komentář. Chci požádat vás, kteří jste se též rozhodli svět práce zkoumat a se svobodou si také pohráváte. Tj. máte určitou míru porozumění podstatě. Svoboda v práci tedy pro vás není prázdný termín (který je shodou okolností momentálně i tak trochu v módě). Pomozme si tím, že budeme zmiňované principy žít, vysvětlovat (těm, kteří chtějí naslouchat) a hlavně vyhledávat příklady toho, o co se skutečně jedná tak, aby lidi, kteří se baví prací, byli už brzo tak častým jevem, jako je třeba internet nebo kopírka – více o tom, co dělat – viz Co s tím dál?