Určitě ji znáte… „Antická teorie vlivu“ je geniální pojmenování základních principů skutečného vedení lidí. Zjistil jsem, že mnoho našinců o tom ale nikdy neslyšelo. Přece jenom, ve škole jsme se učili jiným věcem. Protože si už ale za chvíli zkusíme poprvé zvolit člověka, kterému předáme gigantický vliv na životy nás ostatních, zkusím ji v kostce popsat. Třeba to někomu v pátek a v sobotu pomůže v rozhodování.

Pokud chce v sobě člověk objevit skutečný magnetismus a mít na druhé opravdový vliv (bez nutnosti obvyklé manipulace a nucení), potom antické Řecko doporučuje držet se těchto tří kroků (v tomto pořadí):

1. Ethos – Ze všeho nejdřív je třeba se chovat důvěry-hodně. Dostat do souladu to, co člověk dělá s tím, co říká (hovořit o tom nestačí). Dostat do života integritu, celistvost, opravdovost. Teprve potom bude druhým stát za pozornost, budou mu/jí věřit a půjdou za ním/ní.

2. Pathos – V interakci s druhými je třeba empaticky vnímat situaci a potřeby druhých. Zajímat se, naslouchat, chápat a rozumět tomu, co se děje a co druzí potřebují.

3. Logos – Teprve za třetí přicházejí oblíbená slova a argumentace. Tepre potom, co nám druzí opravdu uvěří a my budeme chápat jejich pohled na svět, nás jsou skutečně připravěni poslouchat a rozumět nám. Teprve potom se můžeme dobrat společného porozumění.

Doménou mužů, obzvláště těch, které přitahují vyšší příčky politiky či byznysu je ale logos (více viz třeba Fishead). Silnou stránkou těchto pánů je monolog, argumentace, boj za pravdu a obecně soutěž. Jdou na to tedy naopak než co radí staří Řekové. Většina z nich o antické teorii vlivu nejspíše nikdy neslyšela nebo ji neporozuměli, alespoň pokud mohu soudit podle své zkušenosti a podle toho, co nám zprostředkovávají média. O ethos a pathos zavadíte v tzv. vrcholové politice a byznysu spíše výjimečně. To může, velmi zjednodušeně vysvětlovat i tu epidemii nedůvěry mezi lidmi (která je ale tak nutná pro klasickou bipolární politku stojící na modelu kdo z koho stejně jako například pro podporu víry v konzum, neboť člověk, který nevěří lidem jde o to častěji za institucí než za lidmi).

Bez důvěry-hodnosti a následného vnímání potřeb ostatních je možné druhé lidi buď pouze manipulovat nebo nutit. Nebudou věřit a dobrovolně tak za námi nepůjdou.

Já osobně už nechci testosteronové ramenáče (přál bych si, aby jich bylo ve veřejném životě i ve firmách mnohem méně než dnes), kteří jsou schopní na téma významu slov „ethos“ či „pathos“ vysypat z rukávu hodinovou přednášku. Ale tím končí. Za slova se nedostanou, nemají to v sobě, ten koncept je jim spíše cizí. Pathos je doménou žen. Já na tomto blogu naposledy hlásím, že v sobotu volím Táňu Fischerovou (mimochodem tohle mě dnes zaujalo). Ethos i pathos cítím z navržených kandidátů ještě u Karla Schwarzenberga. Ovšem ethos se mi dost rozsypal potom, co se pan Schwarzenberg spojil s panem Kalouskem (pro mě osobně jedním z nejméně důvěryhodných lidí v naší politice).

A jak volby prezidenta souvisí se svobodou v práci? Zcela zásadně. S lidmi, kteří se chovají jako Miloš Zemana spol. v pozici prezidenta, tedy člověka který zásadně ovlivňuje chod naší společnosti, je velmi, velmi obtížná.

P.S.: V úvodu jsem psal, že tenhle článek píšu v naději, že může někomu v pátek pomoci při rozhodování. Od včerejška je tu ještě další prima pomůcka prvníprezident.cz. Pokud vás z toho cokoli zaujme, šiřte prosím a v pátek nám všem držím palce.