8 hodin ve výtahu

Foto: Ellevive

Kdyby se všichni lidé na světě milovali, byl by svět krásný. Nebyly by války, do práce i domů z práce byste se těšili, ba dokonce i na schůzku na finančním úřadu byste šli rádi. To by byla krása, co? Kdyby se všichni lidé na světě navzájem milovali. Milovat všechny lidi na světě? I zloduchy? Jak se to dělá?

Naštve mě můj malý syn, protože si neuklidil hračku, já na ni šlápla, rozbila ji a teď je mi to líto. Naštval mě, ale přesto ho miluji. Naštve mě můj partner, protože zaparkoval auto s téměř prázdnou nádrží a já spěchám a mám jet ještě k pumpě, čímž budu mít zpoždění ještě větší. Dobře, toho taky miluji. Naštve mě má matka, protože zavolá a chce se se mnou dlouze bavit o nepodstatných maličkostech. Ano, miluji ji. Lidi, které jsem si dobrovolně zvolila do svého okruhu blízkých prostě miluji.

Ale co každodenní upíry, se kterými nemám nic společného? Šéfa, co mě sjíždí pro každou maličkost? Arogantního kravaťáka, co mi sebral poslední parkovací místo před nosem, i když vidí, že mám dvě děti v autě? Nekompromisního úředníka, co mi odmítl orazítkovat formulář pro nějaké chybějící číslo v kolonce 3A?

Představte člověka nebo lidi, které fakt nemusíte. Teď si zkuste (ale opravdu poctivě) vybavit, že s ním/s nimi strávíte osm hodin v rozbitém výtahu.

Špinavého bezdomovce, co jede už třetí kolečko v tramvaji? Jak milovat ze srdce tyhle? Zkouším to a říkám si v duchu: „Miluji tě, ty arogantní pitomče v BMW.“ Ne, nefunguje to. Tak znovu: „Dobře, miluji tě, ty manažere, co máš určitě pro lidstvo nedůležitou práci.“ A pak zkouším radu, která mě velmi zaujala v jedné knize. Zkouším si představit, jak s oním člověkem trávím sama 8 hodin v rozbitém výtahu. Představuji si, jak mi vypráví svůj životní příběh… a má nepřístupnost polevuje. Je totiž dost pravděpodobné, že po těch osmi hodinách bych ho nejen přestala nesnášet, ale že bych k němu pocítila blízkost. Myslím totiž, že se nikdo nechová vědomě nepřijatelně. Každý se chováme v rámci svých světů naprosto přijatelně. Jen jsou ty naše vnitřní světy od sebe vzdáleny. Ale ten skutečný svět, ve kterém žijeme, je jen jeden.

Vyšlete-li od sebe toto skutečné přijetí druhému, prostor kolem vás bude touto pozitivní emocí vibrovat a přitahovat taktéž pozitivní vnímání a vysílání druhých. Každopádně přestanete svou energii vynakládat na to, že někoho nepřijímáte, a budete ji moci použít na něco jiného. Vyzkoušejte „8 hodin ve výtahu“ a podělte se o svoje zážitky, co to s vámi a s ostatními udělá.