Toaleta: Lidské právo nebo produkt?

Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

Jak se dočtete v článku, mám k tomu tématu i já od přírody blízko. Je to jeden z těch aspektů života, který je pro svou četnost takřka neviditelný. Musíte ho "opustit", abyste ho zahlédli. Mně se to podařilo před rokem v Japonsku, kde je veřejná městská toaleta na každém kroku, bezplatná a tedy bez výběrčích (lidově nazývaných "hajzl-bába"), otevřená 24/7, hyper-čistá, vybavená vším, co potřebujete, architektonicky vychytaná a k tomu všemu s nepřehlédnutelnými navigačními systémy všude okolo.

Teprve v Japonsku mi došlo, jak jiná je kvalita života ve městě bez strachu, kde a kdy se zase budete moct vyčůrat.

Zde typický obrázek z našich končin. Stále více veřejných toalet je zpoplatněných.

Tyto toalety musí zaměstnávat lidi (zpravidla hnusná, mizerně honorovaná, nezdravá a zbytečná práce). Ne nadarmo té pozici říkáme lidově "Hajzl-bába). Všimněte si, že kořen slova Hajzlbába se shoduje s kořenem mého příjmení. Možná i proto mám pro tyto lidi obzvláštní sou-cit :-).

Samozřejmě je to práce velmi snadno zautomatizovatelná, a tak místo lidí se na mnoha záchodcích objevují nákladné turnikety:

Přemýšlím, co všechny ty stroje a další vybavení omezující přístup na záchod, musí stát a zda by se ty peníze nedaly vydat na něco prospěšnějšího. Toto je příklad z pražského Hlavního nádraží, kde máte pocit, že vstupujete buď do věznice, do banky nebo do metra. Já bych rozhodně nečekal, že takhle bude někde vypadat vstup na záchod.

Další příklad:

Model "zdarma pro hosty" se lavinovitě rozšířil do většiny našich restauračních zařízení, podobně jako "pouze pro zaměstnance" nebo "pouze pro pacienty" v institucích a firmách.

Své - dříve přístupné - toalety už "pozamykaly" i řetězce typu Starbucks nebo McDonald's:

Abyste se vyčurali, potřebujete jejich dioxinovou účtenku. Alespoň to tištění eet lístků mělo nějaký smysl :-).

Malost je jednoduše nakažlivá (podobně jako velkorysost). Šíří se i do míst veřejných služeb jako jsou třeba České dráhy. Model "klíč za zálohu" se občas objeví dokonce i v soukromém podniku - naposledy jsem ho zahlédl v Cukrárně Snídejte šampaňské. Tak mě znechutilo tam stát poníženě frontu na klíč s velkou plackou, který jsem navíc dostal ještě za zálohu (a na záchodě si pak musel číst různé výhružné a ponižující cedule), že jsem tam od té doby už nikdy nešel.

Zde (absurdní) otevírací doba. Pokud se netrefíte, máte prostě smůlu. P.S: Jak může někdo dát na něco jako je močení "pracovní dobu"? Zbláznili jsme se?

Velkou nadějí jsou aktivity jako SOS WC, WC kompas nebo přístup města Plzeň. Víte-li o dalších, sem s nimi. Šiřme je. Změňme to!

Příklad placených veřejných "hajzlíků" může být totiž i širší metaforou naší společnosti, která se komercionalizuje až hanba. Kapitalismus je první systém, který vyňal chamtivost z hříchů. A tak modus operandi je: "Co by se tu ještě dalo prodat/zpeněžit?" Já myslím, že je na čase začít říkat NE a začít třeba i bojkotem podniků, které možnost se vyčurat prodávají nebo jinak omezují. Máte-li jiný nápad, sem s ním!

P.S.: Dnes jsem do druhého blogu psal o tématu Šikany v práci. Mrkněte, zajímá-li vás to.