Pošta nám vyhodila pošťáka, museli jsme použít PPL-ko a byla z toho noční můra

V článku "Zlikvidovat poštu, znamená zlikvidovat kus života běžných lidí" jsem psal o tom, že nám vedení České pošty vyhodilo "souseda, který bydlí jinde" - Michala, pošťáka, který k nám vozil balíky a snad nikdy neodvezl zásilku zpět v případě, že doma někoho nezastihl. Všechny nás tu znal, na každého měl kontakt a pokaždé tak nechal balík u někoho z nás. Pro nás to následně znamenalo tisíce drobných interakcí, když jsme si pak balíčky předávali. Každá interakce posilovala vazby mezi místními lidmi, vznikal tu díky tomu "sociální kapitál", který je tím hlavním, co z "nocleháren" dělá domovy, dobrá místa k životu.
Minulý týden jsem na internetu objednával fotoknihu a protože to bylo mimo Prahu, potřeboval jsem vybrat i dopravu. Balíky České pošty k nám dnes vozí člověk, který umí stěží česky a nikoho tu nezná. Při nezastižení proto odváží balíky zpět na kolabující pobočku v Modřanech s průměrnou čekací dobou 30 min - 1,5 hodiny. Rozhodl jsem proto vybrat, po mnoha letech, PPL-ko. Netušil jsem, že z toho bude (korporátní) noční můra a studijní materiál na téma fungování korporace. (Foto web PPL). 

Popíšu vám samotné doručení. 

Ve středu 21.6. v 8.15 mi od PPL-ka přišla sms-ka, že budou zásilku doručovat ten den mezi 13.00 a 15.00. Jednalo se o dloooouho připravovaný dárek, nutně jsme ho ten den potřebovali. Já byl mimo Prahu, a tak jsem požádal manželku, aby změnila svoje plány a čekala doma. Já měl telefon celý den u ruky, abych jí obratem zavolal, že zásilka dorazila. Za Michala jsme tohle nemuseli nikdy řešit - byli jsme v tomto ohledu mnohem svobodnější.

V 11.32 přišla zpráva, že zásilka má zpoždění. 

V 16.34 mi napsali, že nám zásilku nedoručili, a že si pro ní máme přijít někam jinam (viz přefocená obrazovka z mého telefonu):  

To už jsem seděl ve vlaku do Prahy. Mailem mi přišla zpráva z adresy: "support@ppl.cz", kde stálo: "Protože dnešní doručení nebylo úspěšné, zásilka Vám může být uložena na nejbližším výdejním místě PPL Parcelshopu, nebo ji můžeme opětovně doručovat na adresu." 

Obratem jsem jim poslal rozhořčený email, že jsme přeci byli (SPECIÁLNĚ KVŮLI TOMU) doma, na telefonu, a že se jedná o velmi důležitou zásilku, kterou ten den nutně potřebujeme. A mimochodem: za její doručení jsme zaplatili. 

Tento email jsem poslal na adresu, z které přišel a též na "info@ppl.cz" (kontakt, který jsem našel na webu PPL).  

Odpověděla mi umělá inteligence. A to z každé adresy zvlášť:  

Došlo mi, že takhle se pomoci nedovolám. 

Začal jsem proto na webu PPL hledat nějaký další kontakt. Našel jsem něco, čemu tam říkají "Chat". Otevřel jsem si to, svítila tam zelená "kontrolka" a nápis "online". Usoudil jsem, že na druhé straně bude někdo, s kým můžu tohle nedorozumění hned vyřešit. 

Jenomže to netrvalo dlouho a mě došlo, že je to jen další robot. Na otázku, zda je někdo na příjmu mi to odpovědělo, že "splatnost dobírky je do tří pracovních dní..." 

V narůstajícím stresu jsem se snažil opakovaně do okénka vepsat svou prosbu, ale neumožňovalo mi to. Mačkal jsem tlačítko s absurdním názvem "pomoc od člověka" a nic. Tristní zkušenost. 

Hledal jsem dál a objevil jsem jejich kontakt na facebooku. 

Napsal jsem tam. 

Po nějakém čase mi něco odpovědělo, a že mám prý "ověřit informaci". Vypadalo to jako první odpověď od člověka. Napadlo mě, že bych se s nimi mohl konečně domluvit. Heuréka! "Ověřil jsem", jak rychle jsem to jen dokázal ... a čekal, a čekal a čekal. 

Teprve po dobré půl hodině (??) se zase někdo ozval. Ty lidi (zdálo se mi, že to jsou lidé) se ani nepodepsali, psalo mi prostě PPL.  

Tohle mi - snad po půlhodině - odepsali: 

Hlava mi to nebrala: Manželka na balíček čekala doma, já byl celý den přilepený na telefonu a dům byl plný sousedů, u kterých se dalo balíček též nechat. 

Obratem jsem jim proto poslal prinscreeny mých sms-ek a telefonátů, z kterých bylo jasně vidět, že z PPL mi ten den nikdo nevolal. 

V dobách "před Michalem" mám bohaté zkušenosti s doručovateli, kteří si "ulehčovali práci" tím, že do schránek házeli papírek s prohlášením: "adresát nezastižen". Zeptal jsem se proto i na to, jak s tímhle přístupem v PPL nakládají. 

Toto byla odpověď: 

Mezitím mi přišly další dva zbytečné maily od robota... 

Napadlo mě napsat sms-ku na telefon doručovatele s žádostí o vysvětlení. Pán mi pak po hodině a půl dokonce sám zavolal, aby mi tvrdil, co mi psali už jeho kolegové: dvakrát mi prý volal a také údajně zvonil na zvonek. 

Tečkou za touhle, zhruba dvouhodinovou snahou se "domluvit s korporací" na doručení zásilky, byl na druhý den, osmnáct hodin po mé urgentní prosbě, email od živého zaměstnance podepsaného jménem Nikola. Ta mi ještě jednou zopakovala, co mi psali den předtím přes Facebook:

Podtrženo, sečteno:

Přeorali jsme svoje plány, abychom byli doma, já celý den civěl do telefonu. Dům byl plný sousedů, u kterých bylo možné zásilku nechat. Balíček, který jsme ten den nutně potřebovali, a za jehož doručení jsme PPL zaplatili, nám nedoručili. Následně jsem věnoval další dvě hodiny svého času snaze se s PPL domluvit a nyní přes čtyři hodiny psaní tohohle blogu. 

Takový malý příklad toho, jak snadno korporace změní chod našich životů. 

V PPL tvrdili, že mi volali, a že na nás zvonili. Mně ale ten den od PPL přišly jen tři sms-ky (výše). Zvonek jsme doma neslyšeli. A víte, jak to v takové situaci chodí. PPL je součást obří, nadnárodní korporace (DHL) a já jsem obyčejný člověk. Korporace má pravdu, já mám smůlu. 

Michal by ten balíček nechal u sousedů. Jenomže tohle nebyl Michal. Tohle byl anonymní zaměstnanec anonymní korporace. 

V životě si hodnotu uvědomíme často až, když o něco přijdeme. Když jsme tu měli Michala a naší paní pošťačku, nedocházelo mi, jak svobodní díky nim jsme. 

Nutno připomenout, že žijeme v zemi, kde je infrastruktura místních podniků mimořádně rozbitá. Z toho důvodu jsme tak velmi často nuceni nakupovat na internetu a využívat tedy doručovací služby. Kde to šlo, využívali jsme Českou poštu - zajedno kvůli našim pošťákům a zadruhé proto, že je to státní a tedy "náš" podnik - peníze utracené na poště zůstávají do určité míry u nás, nejdou do daňových rájů anonymním vlastníkům. 

V životě si hodnotu uvědomíme často, až když o něco přijdeme. Když jsme tu měli Michala a naší paní pošťačku, nedocházelo mi, jak svobodní díky nim jsme.

Místo Michala, tu máme u České pošty prekarizovaného, cizího doručovatele. 

Proto jsme pro tentokrát - pro zkušenost - zkusili PPL. Jenomže PPLko je nadnárodní korporace. Smyslem korporace je maximalizovat příjmy pro vlastníky (extrakční model podnikání). Tomuto cíli se vše podřizuje. Modem operandi je efektivita - víc za míň. Tuto filozofii můžete pozorovat v každé interakci s korporací. V případě PPL: 2 telefonáty, 2 zvonky a rychle pryč - i když je dům plný sousedů, kteří jsou zvyklí si balíčky brát. Na to ale není čas. A pak - když jim napíšete, odpoví vám (zcela nesmyslně) robot. Pokud chcete člověka, musíte si počkat - půl hodiny, den nebo víc. Ale ani člověk vám zpravidla nevyhoví. 

Kdo jste četli Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, víte že žijeme v době, kdy jsme korporacemi doslova zotročení. Je to tak časté, že se to stalo neviditelným. V důsledku politiky ekonomické globalizace jsou tyto mamutí podniky stále větší, zatímco ty malé místní krachují (o tom více zde). Stále větší počet míst, kde bydlíme, se stává noclehárnami. Místní pracovní místa, místní možnosti zajištění potřeb mizí před očima. V důsledku toho jsme nucení odjíždět do zaměstnání, do obřích centralizovaných podniků, nakupovat ve stejně obřích marketech nebo, stále častěji, na internetu. 

Chcete-li se podívat na mimořádně depresívní film o tom, jak tento tzv. donáškový kapitalismus funguje zevnitř, doporučuji tento film: "Pardon, nezastihli jsme vás" - viz trailer:  

P.S.1: V životě to funguje tak, že Vesmír nám do cesty přihrává přesně ty zkušenosti, které potřebujeme. Já korporace léta zkoumám, píšu o nich, byl jsem jejich zákazníkem, dodavatelem, sousedem i zaměstnancem. Vím, že podle legislativy je korporace "osoba". Vím ale i to, že ve skutečnosti je to ale sociopatická entita, jejímž jediným účelem je maximalizace zisku pro vlastníky. Podobných zkušeností jako byla tahle jsem za svůj život nasbíral už nespočet. O těch nejabsurdnějších si přečtěte např. zde Technika „Past na šváby“ a další „sviňárny“ v podání Vodafone, ČSOB, T-Mobile & DPP. Můj život se změnil potom, co jsem korporace dostal ze života: Skončil jsem v nich jako zaměstnanec, jako jejich dodavatel i nakonec jako jejich zákazník (výjimkou zůstává elektřina a internet, které si nejsme schopni obstarat bez nich). Několik let jsem tak neměl s korporací osobní zkušenost. Myslím, že jsem zase jednu potřeboval, abych si připomněl, že se nic nezměnilo a pokud ano, tak z pohledu kvality lidského života, jen k horšímu. 

P.S.2: Vzpomínám si ještě na předvolební marketing Starostů a jejich předáka Víta Rakušana, který za demontáží České pošty stojí. Zajímalo by mě, jak moc si tento muž důsledky svých činů uvědomuje. Myslíte si někdo, že ví, jak moc "jeden vyhozený Michal", jedna zavřená pobočka drasticky snížuje kvalitu života stovek lidí (včetně jeho voličů)? Uvědomuje si tenhle člověk, jak moc se jeho PR liší od skutečnosti? Dovedu si představit, že musí konat na základě požadavků (skutečných) vlastníků naší země, ale i tak - pokud ho někdo znáte, pošlete mu tenhle článek, prosím. Za nás všechny. Díky.  

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.