Seriál o car-free životě

Tento blog patří do seriálu o carfree životě, neboť vypráví o jedné 700 km dlouhé cestě, kterou se nám s dětmi podařilo překonat - z větší části - veřejnou dopravou. Daleko víc je to ale příběh o jedné z velkých absurdit moderní doby, kdy zástupy turistů ze zemí bohaté části světa jezdí pozorovat poslední zbytky přírody, které na Zemi ještě zbývají. Člověk se považuje za cosi odděleného od přírody. Na jedné straně dělá maximum proto, aby přírodu vytěžil a tedy zničil, na druhé straně jezdí (jako turista) její zbytky pozorovat. My se, v rámci našeho pobytu v Ománu, vydali do vyhlášené želví rezervace. Přečtěte si, jak to dopadlo. Foto: V Ománu jsme byli v roce 2016, kdy byly naše dcery ještě malé. Byly doslovným magnetem pro místní, kteří se s nimi chtěli neustále fotit :-).  

číst více

V tomto článku chci navázat na text s názvem "České dráhy: Jak se z veřejné služby stal na zisk zaměřený byznys", ve kterém, jsem se pozastavoval nad mnohonásobným nárůstem cen cestování vlakem pro staré lidi v naší zemi. V tomto článku chci popsat tři nedávné aha zážitky s cestováním dětí s Českými drahami. 

číst více

Na našem sídlišti se hledají další parkovací místa. Je to dokonalý obraz ducha doby. 

číst více

Podívejte se na sestřih záběrů mapujících změny v dopravě, ke kterým došlo v Paříži po covidu. Video vzniklo na konci října '23. Tou hlavní změnou, které si možná všimnete i v těch ústřižcích je to, že doprava tu byla ve velkém humanizována.

číst více

Včera ráno jsme přijeli nočním vlakem z Jerevanu do Tbilisi a hned jsme pokračovali do Kutaisi, kde píšu tyto řádky. Byla to zase skvělá zkušenost, která nejde nesdílet. Kdykoli jedu nočními vlaky, ožije ve mě sen, že jednoho dne sednu v Praze do vlaku a za nějaký čas vystoupím v Lisabonu, v Londýně, v Aténách nebo v Istanbulu. Přál bych si se toho dožít. A jsou to právě zkušenosti jako ta včerejší, které mi ukazují, že to jednou půjde... 

číst více

Před bezmála pěti lety jsme prodali automobil. Došli jsme poznání, že nám jen zbytečně zabírá místo v garáži, odsává peníze, ničí přírodu a stresuje nás.Toto léto jsme si auto opět koupili**. V tomto díle seriálu o car-free životě chci popsat, co se za těch pět let změnilo a hlavně - co mě to bez-autové období naučilo. 

číst více

Tyto prázdniny jsme se - poprvé od covidu - dostali do Holandska. Mimo jiné jsme tam vyrazili i na pár výletů. Z jednoho z nich vzniklo toto krátké video (výše). Jeli jsme na kolech ze Zoetermeeru (předměstí Haagu) do 12 km vzdáleného Delftu a zpět. Do tohoto blogu jsem pak sepsal některé základní souvislosti okolo holandské cyklo-dopravy, snažím se tu vyvrátit hlavní argument proti tomu, abychom podobnou infrastrukturu budovali i ve městech jako je Praha a chci ukázat, jak důležitá je cyklodoprava pro svobodu člověka. 

číst více

Všímám si, že roste počet lidí, kteří si všímají, jak moc nám individuální automobilová doprava ve městech přerostla přes hlavu. Dochází nám, že čím víc je ve městě aut, tím méně je tam života a naopak. Kdo by chodil dobrovolně někam, kde neslyší vlastního slova, kde dýchá rakovinotvorné výpary, kde musí být non-stop ve střehu, aby ho něco nezabilo a pokud má s sebou dítě nebo psa tak musí být ve střehu dvoj-, troj-násob. Centra měst se proto vylidňují, podniky v centrech krachují ( = čem méně lidí, tím méně zákazníků). Místo života nastupuje, v mnoha místech, "automobilová dystopie" tak, jak ji známe z amerických, jihoasijských nebo třeba i saudsko-arabských megapolí, kde už se ani nebudují chodníky, neboť chodit tam (nebo jezdit na kole) by nikoho nenapadlo. O co víc jsou světová velkoměsta zaplavována auty, o to hlasitější jsou hlasy volající po humanizaci, tj. po návratu lidí do měst. Jedním z příkladů, kde tyto hlasy slyší, je Barcelona. V tomto blogu se podívejte na foto-reportáž z letošního února. 

číst více

Vláda Kanárských ostrovů rozhodla, že od 1.1.23 budou autobusy a tramvaje pro místní zdarma. Podmínkou je to, aby člověk jel autobusem minimálně patnáctkrát měsíčně a měl doklad residenta. Změna je cílená na místní pracující, cílem je ulevit místní husté automobilové dopravě a místním lidem. 

číst více

V březnu tohoto roku se mi podařilo dostat do Saudské Arábie. Tato, pro turisty, dlouho zavřená země přichystá našincovi nejedno "Jiříkovo vidění". Přestože jsem kus arabského světa už sjezdil, v KSA (Kingdom of Saudi Arabia) jsem žasl každý den. Jedním z mých velkých úžasů byla místní doprava. Ta veřejná de facto neexistuje nebo jen velmi, velmi okrajově. Objev všudypřítomné ropy přinesl zemi obrovské materiální bohatství a způsobil, že benzín tu stojí "pár haléřů", auta jsou (v poměru k místnímu ropnému bohatství) za hubičku a asfaltové superdálnice vedou skoro do každé vesničky. Individuálně vlastněné auto je tak de facto jediným způsobem přepravy. Saudská Arábie překonala mé nejhorší zkušenosti z amerických a některých jihoasijských megapolí. Myslím, že může být jedním z obrazů toho, kam až může vést závislost na ropě. 

číst více