• Zprávy ze života #79: Propast - unikátní kniha o tom, jak se stalo to, že svět se dělí na bohatý sever a chudý jih

    Ve Zprávách ze života #79 se snažím informovat o tom, že se nám podařilo dokončit jednu z nejdůležitějších knih, kterou jsme kdy v Peoplecommu vydali: PROPAST.
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Případ veřejného lynče učitelky základní školy, který by nás rozhodně neměl minout

    Vůbec jsem si nevšiml zprávy o paní učitelce, která se vloni v dubnu snažila žákům 8. třídy, na jedné pražské škole, vyložit svůj pohled na to, co a proč se dnes děje na východě Ukrajiny. Tématem hodiny byla slohová průprava a práce s informacemi. Děti s paní učitelkou nediskutovaly, výklad jim přišel natolik bizarní, že si ho tajně nahrály a nahrávku rozeslaly ven. Paní učitelku na základě toho ze školy okamžitě vyhodili, vyšetřovala jí policie, případ komentoval dokonce i český ministr školství, nakonec jí obžalovali u soudu, kde se musela hájit, o jejím případu “informovala” snad všechna česká média, kde byla ve velkém zesměšňována. Jako by tento "hon na čarodějnice" nestačil, žalobci jí dnes ženou k soudu vyšší úrovně a celá kauza dál pokračuje. 

    číst více
  • Zprávy ze života #78: Boj o moc - unikátní vhled do fungování mocenských struktur na planetě, které vládnou ti nejvíce traumatizovaní z nás

    Ve  "Zprávách ze života #78" píšu o seriálu, který je unikátním náhledem do fungování mocenských struktur na této planetě, do života 1% nejbohatších a bohatým studijním materiálem k tématu multi-generačního traumatu. 
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. (Foto: cc, zdroj).

    číst více
  • Proměna Kravan nad Dunajom jako jeden z obrazů změn v moderní konzumní společnosti

    Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

    číst více
  • Philco & Whirlpool: Další příklad strategie plánovaného zastarávání jako způsobu, jak nám prodat ještě víc toho, co nepotřebujeme

    Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
    V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
    Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

    číst více
  • Práce na hovno za volantem kamionu aneb o přetahování potravin sem a tam

    Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

    číst více
  • Zásadní překážka pro obnovení místních komunit: Naše společenské role jsou dnes oddělené od rolí ekonomických

    Chcete-li, poslechněte si nedávný rozhovor na téma lokalizace, dobrého života v podcastu Cup of tea Lukáše Soukupa. 

    číst více
  • Kanárské ostrovy se přidaly k oblastem, kde je veřejná doprava zdarma (24. díl seriálu o car-free životě)

    Vláda Kanárských ostrovů rozhodla, že od 1.1.23 budou autobusy a tramvaje pro místní zdarma. Podmínkou je to, aby člověk jel autobusem minimálně patnáctkrát měsíčně a měl doklad residenta. Změna je cílená na místní pracující, cílem je ulevit místní husté automobilové dopravě a místním lidem. 

    číst více
  • Saudská Arábie: USA na ropných steroidech (23. díl seriálu o car-free životě)

    V březnu tohoto roku se mi podařilo dostat do Saudské Arábie. Tato, pro turisty, dlouho zavřená země přichystá našincovi nejedno "Jiříkovo vidění". Přestože jsem kus arabského světa už sjezdil, v KSA (Kingdom of Saudi Arabia) jsem žasl každý den. Jedním z mých velkých úžasů byla místní doprava. Ta veřejná de facto neexistuje nebo jen velmi, velmi okrajově. Objev všudypřítomné ropy přinesl zemi obrovské materiální bohatství a způsobil, že benzín tu stojí "pár haléřů", auta jsou (v poměru k místnímu ropnému bohatství) za hubičku a asfaltové superdálnice vedou skoro do každé vesničky. Individuálně vlastněné auto je tak de facto jediným způsobem přepravy. Saudská Arábie překonala mé nejhorší zkušenosti z amerických a některých jihoasijských megapolí. Myslím, že může být jedním z obrazů toho, kam až může vést závislost na ropě. 

    číst více
  • Pošta nám vyhodila pošťáka, museli jsme použít PPL-ko a byla z toho noční můra

    V článku "Zlikvidovat poštu, znamená zlikvidovat kus života běžných lidí" jsem psal o tom, že nám vedení České pošty vyhodilo "souseda, který bydlí jinde" - Michala, pošťáka, který k nám vozil balíky a snad nikdy neodvezl zásilku zpět v případě, že doma někoho nezastihl. Všechny nás tu znal, na každého měl kontakt a pokaždé tak nechal balík u někoho z nás. Pro nás to následně znamenalo tisíce drobných interakcí, když jsme si pak balíčky předávali. Každá interakce posilovala vazby mezi místními lidmi, vznikal tu díky tomu "sociální kapitál", který je tím hlavním, co z "nocleháren" dělá domovy, dobrá místa k životu.
    Minulý týden jsem na internetu objednával fotoknihu a protože to bylo mimo Prahu, potřeboval jsem vybrat i dopravu. Balíky České pošty k nám dnes vozí člověk, který umí stěží česky a nikoho tu nezná. Při nezastižení proto odváží balíky zpět na kolabující pobočku v Modřanech s průměrnou čekací dobou 30 min - 1,5 hodiny. Rozhodl jsem proto vybrat, po mnoha letech, PPL-ko. Netušil jsem, že z toho bude (korporátní) noční můra a studijní materiál na téma fungování korporace. (Foto web PPL). 

    číst více