• Farma Jednorožec

  • Peťo Tulák Glončák - příklad radikálního způsobu života

    Toto je Peťo Glončák, mezi svými známý pod přezdívkou "tulák". 
    Setkali jsme se na Brdárce, kde žije (zde).

    číst více
  • Dobrý život znamená žít v souladu s vnitřním nastavením a podle univerzálně definovaných ctností

    Jedním z pilířů konzumní společnosti je vydávat individuální "honičku za štěstím" za "dobrý život" - tedy za to, o co bychom měli v životě usilovat. Běžný člověk tento opakovaný klam (re-klam-u) nerozezná od skutečnosti a je tedy odsouzen k celoživotnímu nahánění něčeho, co se ze své podstaty dohnat nedá. Na-štěstí máme možnost volby - a to, konzumní (re) klam vypnout a sáhnout do filozofie, která "dobrý život" jako skutečný cíl, jasně definuje. V úvodu tohoto blogu najdete kapitolu z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kterou si můžete stáhnout v PDF zde. V tomto blogu pak najdete esenci toho, co je to dobrý život podle Aristotela. 
    číst více
  • Permablitz v Cholupicích: Dovedete si představit, co bychom dokázali, kdybychom byli svobodní v tom jak pracujeme?

    Minulý víkend jsem zažil něco mimo-řádného. Na naši chatku do pražských Cholupic jsme svolali "permablitzovou" brigádu, abychom v partě 5 - 8 lidí společně zbourali nefunkční betonové stavby a uvolnili tak místo záhonům
    Byla to těžká, destruktivní, přesto ale v mnoha ohledech, fascinující práce a zkušenost. Udělali jsme toho neuvěřitelné množství - něco, co bych já sám nikdy nedokázal. Opět mě nadchlo, že je to něco, co se dřív dělo naprosto normálně - kdykoli bylo třeba něco udělat - sousedi/rodina spojili síly a šlo se.
    V dnešním zkomodifikovaném (zpoplatněném) světě nám ale bylo podsunuto, že "vše nepohodlné by za nás měla udělat firma" (rozuměj: neměli bychom to dělat sami, ale měli si to - u firem - koupit). A tak nakupujeme. A čím víc nakupujeme, tím víc musíme vydělávat. V konečném důsledku jsme tak uvízli v soukolí krysího závodu - osamělí, vyčerpaní, závislí a stále ne-mocnější.
    Myslím, že "permablitz" nebo prostě česky "brigáda" je jedna z nejelegantnějších, nejradostnějších a nejsnazších forem odboje proti destrukci konzumu. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak "ekonomiku finanční" obohatit zpětně o "ekonomiku daru".
    Měl jsem z toho víkendu řadu aha. Čtyři z nich jsem popsal tomto v blogu. Najdete zde popsanou i logistiku toho celého. 

    číst více
  • Tržiště v Jerevanu a Kutaisi - další příklady ekonomické demokracie a dostupnosti jídla

    Podívejte se na další dva příklady tržišť - tj. ekonomické demokracie, kdy místní prodávají místním bez korporátních překupníků a překážek od státních úředníků. Podívejte se na další dva příklady míst a způsobů, jak se dostat ke skutečnému, místnímu, čerstvému jídlu bez toxických jednorázových obalů za sousedské ceny. První je arménský Jerevan, druhý gruzínské Kutaisi.

    číst více
  • Pekárny v gruzínském Batumi vs. pekárny v českých městech - šest věcí, o které přicházíme oligarchizací a korporatizací Česka (Série "Oligarchizace Česka")

    V zemích, kde se ještě "volnému trhu" (ideologie dominance korporací a oligarchů nad ekonomikou) nepodařilo rozbít místní ekonomickou infrastrukturu, máme unikátní příležitost pozorovat vliv tržišť, drobných místních krámků a dalších prvků místních komunit na kvalitu lidského života. Dnešní blog píšu v gruzínském Batumi. Chci v něm porovnat místní pekárny (jako jeden z příkladů podniku a ilustraci několika důležitých fenoménů) s těmi, které známe z našich měst. Musím říct, že je to fascinující rozdíl. 

    číst více
  • Future is local - ukázka budoucnosti maloobchodu pod taktovkou všudypřítomné nadnárodní korporace

    Dostal jsem se po čase na ruzyňské letiště. Letiště jsou většinou eldorády konzumu, kde koncentrace toxických, předražených zbytečností a manipulativních re-klam-ních technik, je dech-beroucí. O to víc mě tu překvapil krámek s názvem Future is local. Přesně takhle se totiž v originále jmenuje jedna z našich nejdůležitějších knih Naše budoucnost je lokální (Our Future is local). Minimálně zevní dojem mě nadchl. 

    číst více
  • Proměna Kravan nad Dunajom jako jeden z obrazů změn v moderní konzumní společnosti

    Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

    číst více
  • Philco & Whirlpool: Další příklad strategie plánovaného zastarávání jako způsobu, jak nám prodat ještě víc toho, co nepotřebujeme

    Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
    V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
    Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

    číst více
  • Práce na hovno za volantem kamionu aneb o přetahování potravin sem a tam

    Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

    číst více