• Lemniskáta: Chráníme citlivé lidi před volným trhem

    Objevil jsem další nádhernou firmu jménem Lemniskáta - další příklad podnikání do doby po kolapsu konzumní civilizace. O tom, jak fungují a také o životě jako takovém jsme si povídali s jejich ředitelkou Vlastou Urbanovou. Zaposlouchejte se. 

    číst více
  • Philco & Whirlpool: Další příklad strategie plánovaného zastarávání jako způsobu, jak nám prodat ještě víc toho, co nepotřebujeme

    Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
    V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
    Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

    číst více
  • Pošta nám vyhodila pošťáka, museli jsme použít PPL-ko a byla z toho noční můra

    V článku "Zlikvidovat poštu, znamená zlikvidovat kus života běžných lidí" jsem psal o tom, že nám vedení České pošty vyhodilo "souseda, který bydlí jinde" - Michala, pošťáka, který k nám vozil balíky a snad nikdy neodvezl zásilku zpět v případě, že doma někoho nezastihl. Všechny nás tu znal, na každého měl kontakt a pokaždé tak nechal balík u někoho z nás. Pro nás to následně znamenalo tisíce drobných interakcí, když jsme si pak balíčky předávali. Každá interakce posilovala vazby mezi místními lidmi, vznikal tu díky tomu "sociální kapitál", který je tím hlavním, co z "nocleháren" dělá domovy, dobrá místa k životu.
    Minulý týden jsem na internetu objednával fotoknihu a protože to bylo mimo Prahu, potřeboval jsem vybrat i dopravu. Balíky České pošty k nám dnes vozí člověk, který umí stěží česky a nikoho tu nezná. Při nezastižení proto odváží balíky zpět na kolabující pobočku v Modřanech s průměrnou čekací dobou 30 min - 1,5 hodiny. Rozhodl jsem proto vybrat, po mnoha letech, PPL-ko. Netušil jsem, že z toho bude (korporátní) noční můra a studijní materiál na téma fungování korporace. (Foto web PPL). 

    číst více
  • Ekonomika štěstí

    Chvíli před loňskými Vánoci mi kamarád poslal informaci o tom, že vyšla přelomová kniha "Our Future is Local". Já si knihu obratem objednal, jedním dechem přečetl a přemluvil kolegy, abychom ji v rekordním čase vydali i v češtině. To se nedávno podařilo: Naše budoucnost je lokální. Tak jsem se dozvěděl o Heleně Norberg Hodge, která zasvětila svůj život tématu ekonomické lokalizace. Než bys řekl švec, vznikla Lokalnost.org s misí šířit tyto principy v Česko-Slovensku. Společně jsme pak připravili seznam česko-slovenských lokalizačních iniciativ (který najdete jako přílohu knihy nebo na webu ("Prolistujte si") nebo zde. Stejně tak "přes noc" jsme se stali členy světového lokalizačního hnutí, a to vám musím říct, že je pořádný protilék na enviromentální a sociální žal. Jeden až žasne, co všechno se ve světě aktuálně probouzí. Včera jsem se konečně podíval i na film Ekonomika štěstí (z roku 2011, ale naprosto nadčasový; v úvodu ke shlédnutí s CZ titulky). Film dohromady s knihou Naše budoucnost je lokální je aktuálně tím nejdůležitějším, co bych já doporučil každému, kdo hledá cestu z krize a chce lepší svět pro sebe a své děti. Najdete tu, jak vysvětlení příčin, tak i vysvětlení řešení. Vše přesně, polopaticky, zcela srozumitelně a poutavě. Přece jenom je znát, že autorka (rok narození 1946) zasvětila tématu celý svůj život. Ta zkušenost je v jejím projevu prostě znát. 

    číst více
  • Díky za 1% pro planetu a Hnutí duha za jejich práci v roce 2020

    Před dvěma lety jsme se s Peoplecommem stali partnery Hnutí duha (zde) a jako součást hnutí 1% pro planetu se každoročně dobrovolně zdaňujeme a Duze posíláme 1% našich příjmů. Je to součást našich snah o snížení dopadu našeho knižního snažení na přírodu. Odeslání našeho "jednoho procenta" je každý rok příležitost zreflektovat, čím jen tato jediná organizace prospěla naší přírodě a tím i globálním snahám o zvrácení změn klimatu a zastavení destrukce přírody. V tomto blogu se podívejte, čemu se v Duze (i v tom podivném covidovém) roce 2020 věnovali a poslechněte si rozhovor s jejich ředitelkou Aničkou Kárníkovou, který jsme natočili minulé léto v rámci projektu Zpátky k jídlu.  

    číst více
  • Úcta k základním lidským potřebám nebo byznys?

    Během Covidu máme ojedinělou možnost všimnout si toho, jak naše společnost funguje. To, co bývá běžnému člověku skryto je najednou jako pod mikroskopem. Naše dcera Valérie byla nedávno s kamarádkou v centru Prahy. Vrátila se ale mnohem dřív než plánovala. Důvodem bylo to, že holky nenalezly ve městě ani po půl hodině toaletu. Dostupnost veřejných toalet (která je nyní covidem dokonale obnažená) patří k rysům společnosti, na které je možné ukázat skryté hodnotové systémy. O to se chci pokusit v dnešním blogu. Mimochodem, o tématu jsem psal v roce 2018 na stránkách Pravého domácího časopisu v textu s názvem "Toaleta: Lidské právo nebo produkt?". 

    číst více
  • Svoboda v práci: Deset let jednoho mini-hnutí

    Deset let je dlouhá doba… pro mojí mladší dceru Valentýnu - celý život.
    Tak dlouho se u nás věnuji tématu svobody v práci
    Byl to pro mě kus života, a tak cítím potřebu zbilancovat. Vzhledem k tomu, že žijeme v časech, kdy je třeba se znovu po-hnout, myslím že by česko-slovenský příběh hnutí za Svobodu v práci mohl posloužit i jako příklad toho, jak rozpoutat nějaká další hnutí.

    číst více
  • Naše odpadky: Díl č. 2 - Vynález mýtu recyklace odpadků jako nástroj ochrany životního prostředí nebo mnohamiliardový byznys?

    Toto je druhá část dvou-dílného seriálu věnovaného skutečným příčinám a řešení non-stop rostoucího množství (nejenom plastového) odpadu. V prvním díle jsme se věnovali především popisu rozsahu tohoto problému. Dnes se chci zaměřit na otázku, kdo za to (skutečně) může a jaká jsou opravdová řešení. Musím říct, že otázka zodpovědnosti pro mě byla doslova oči-otevírající. Dozvěděl jsem se o tom, co mi dlouho vrtalo hlavou: Jak se stalo to, že většina Čechů dnes považuje třídění odpadů za ochranu přírody (= nic jiného není třeba dělat) a snižování množství odpadů nikdo nepožaduje (foto zdroj). Je to opět obsáhlé čtení, a tak si na to najděte klidnou chvíli, uvařte si kafčo/čaj a proklikejte si i zdroje. 

    číst více
  • Naše odpadky: Díl č. 1 - Byznys vyprodukuje 18 krát víc odpadu než domácnost, instituce a drobné místní podniky dohromady. Proč se tedy věnujeme pouze odpadkům z domácností?

    https://blog.tomashajzler.com/clanek/proc-je-plastovych-odpadku-stale-vic-v-cem-je-problem-a-co-s-tim-dil-c-1-jak-vazny-je-to-problem

    V roce 2016 jsme vydali náš, zatím nepřekonaný bestseller, Domácnost bez odpadu a začali se vážně zabývat dopadem našeho nakladatelství na přírodu a lidské zdraví. Doma fungujeme už léta jako "zero-waste domácnost" (např. zde nebo zde). 
    Právě jsem odeslal poslední balíček komentářů tiskového pdf-ka mé nové knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kde jsem zpracovával i téma (plastového) odpadu. Přestože se tomu léta věnuji, bylo to pro mě natolik oči-otevírající, že jsem tu část vzal a upravil jí do formy dvoudílného blogu, v kterém chci ukázat především to, jak se byznysu podařilo přenést zodpovědnost za to šílené a navíc ještě non-stop rostoucí množství (plastového) odpadu a s tím spojené škody na nás občany. Chci tak ukázat, jak se stalo to, že korporace chrlí rok od roku víc a víc odpadu a my následně část těchto odpadků poslušně nosíme a třídíme do barevných popelnic a většina si zcela absurdně myslíme, že tím zachraňujeme planetu. Přitom to celé byla bouda jako hrom, kterou jsme spolkli i s navijákem. 
    Toto je první část, druhá je zde. Je to obsáhlé čtení, a tak si na to vyhraďte klidnou chvíli, uvařte si čaj/kafe a v klidu se začtěte. 
    Moc vás prosím o dvě věci: Zaprvé ničemu, co tu píšu, nevěřte a vše si sami ověřte - v textu najdete množství zdrojů. Zadruhé, bude-li to oči-otevírající i pro vás, sdílejte oba díly, co vám budou síly stačit, ať se ta informace dostane, kam se dostat má. Díky vám za to. 

    číst více
  • Oděvní branže přechází na biobavlnu, energetická na obnovitelnou energii, automobilová na elektromobily,… A co ta knižní?

    Je to už tři roky, co jsme se rozhodli přestat dělat kompromisy v tom, jak vyrábíme naše knihy. Aby byla sranda, řekli jsme si, že se pokusíme stát nejekologičtějším nakladatelstvím v Evropě. V tomto úvodním videu jsem se včera pokusil vysvětlit, proč jsme se tak rozhodli, co proto děláme a také prosím, abyste nám tyto přístupy pomohli rozšířit i do jiných nakladatelství a dalších oborů. 

    číst více