Zrušte pracovní dobu!

Zrušte pracovní dobu!

Foto: ????

Zdá se, že jednou z hlavních starostí těch, kteří vlastní nebo vedou firmu, je to, aby jim lidé chodili do práce. Kolik energie věnujeme snahám o to, aby zaměstananci nechodili později a neodcházeli dříve? 

 

Od konce osmdesátých let minulého století se však začíná dít něco zajímavého, co silně zpochybňuje smysl „povinné pracovní docházky". Z četných továren se mnozí začínájí stěhovat do kanceláří a masa lidí tak mění obsluhu strojů za „obsluhu" lidí. Častěji než dříve máme v popisu práce vymýšlení a vztahy. Určování toho, kdo má kde být v případě, že naším cílem jsou originální nápady nebo vztahy s klienty, je úsměvným archaismem. Proto tradiční pracovní době mnohde zvoní umíráček. Bohužel ve většině míst ovšem manažer – bijec stojí stále pevně na stráži a přísným pohledem otce kontroluje příchody a odchody svých svěřenců. Jak to s pracovní dobou vlastně je a jak je to s námi lidmi v práci, co se času týče? 

Kontrolujete stále ještě příchody a odchody svých zaměstnanců? Nebo jste již našli odvahu to zkusit jinak? 

Naši prapředci v jeskynním období pracovali 3-4 hodiny denně, ročně tedy cca 1300 hodin. Středověký rolník práci věnoval v průměru 1600 hodin za rok. Vrcholu jsme dosáhli s příchodem strojů. Evropský dělník poloviny 19. století pracoval až 3300 hodin ročně. Dnes je to od 2400 (Korejci) až po 1300 hodin ročně (Norové a Holanďané). Zdá se, že ti už pochopili to, co naši předci věděli již v pravěku. Nač se honit, když nám k obživě stačí relativně málo!? V Čechách je to podle pravidelných měření OECD cca 1800 hodin za rok. 

Co se týče naší přirozenosti, od přírody jsme spíše sprinteři než vytrvalci. Tím se lišíme třeba od koní, které ráno zapřáhnete a můžete počítat s tím, že do večera budou vesele tahat. Zapřáhněte člověka a spolehněte se, že po 4-6 hodinách se unaví a už moc nepotáhne. Osmihodinová pracovní doba je tedy přežitek z dob Charlieho Chaplina a jeho Moderní doby. Unavený člověk pouze zabírá místo a spotřebovává energii. Měl by jít domů a odpočinout si. 

Zajímavým rysem úkolů, ke kterým potřebujeme hlavu (na rozdíl od rukou), je to, že si ji velmi často bereme domů. Jen si vzpomeňte, kdy naposledy jste pracovali v noci, ve sprše, ihned po probuzení nebo třeba i při milování? Práce na počátku 21. století tak méně a méně začíná a končí u „píchaček“. Když vezmeme v potaz i tento čas, potom údaje o odpracovaných hodinách jsou pouhým akademickým výpočtem. 

Na co tedy lidi kontrolovat zda přišli včas, neodešli náhodou dřív a držet je tam osm až deset hodin, když stejně pracují pořád? To již pochopili ti, kteří po lidech přestávají chtít odsezenou pracovní dobu. Místo toho se zaměřují na výsledky a to, kde lidé práci udělají, nechávají na nich. 

Jestli jste už také unavení z hlídání docházky, zkuste to jako oni. Zrušte ji. Vezměte k ruce následující tři otázky (1. Vím, co se ode v práci mne očekává?; 2. Mám všechny podklady a výbavu pro to, abych mohl/a dělat svou práci jak nejlépe umím?; 3. Mám v práci příležitost dělat každý den to, v čem jsem opravdu dobrý/á?). Postarejte se o to, že vaši lidé na ně dokáží odpovědět vždy a všude nekompromisní ANO. Teprve potom si můžete být jistí, že zrušená pracovní doba nezpůsobí anarchii. Potom odšroubujte píchačky, zrecyklujte knihu příchodů a začněte se konečně věnovat něčemu pořádnému.