Zprávy ze života #64: Rozhovor s Asifem a můj podnikatelský sen

Zde jsou Zprávy ze života #64, v kterých píšu o jednom ne-obyčejném rozhovoru, jednom snu a jedné besedě. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

Ahoj přátelé! 

Zdravím po prázdninách!

Chci vám dnes převyprávět jeden roz-hovor, který sice trval chvíli, ale nějak ho nemůžu dostat z hlavy. 
A pak vás chci pozvat na naší první po-prázdninovou besedu v Praze. 

O tom rozhovoru vám chci říct proto, že mi dnes přijde stále složitější prohrabat se ke skutečnosti a proto, že mi na něm došlo, jak jsou dnes právě tyhle zdánlivě obyčejné mezi-lidské konverzace, důležité. 

Odehrál se před dvěma týdny ve Stockholmu, kam jsme s holkama přijeli za kamarády. Zjistili jsme, že jedna jízdenka na metro nás tam na rodinu vyjde 660 Kč tam a zpět, a tak jsme si objednali Bolta. Přijel nějaký Asif, snědý chlapík, cca můj věk, sympaťák. 

Hned jsme se dali do řeči. 

Byl z Kábulu, odkud i s rodinou utekl před válkou. 
Já před třiceti lety, na Urale, uvízl na jednom zapadlém letišti s partou Afghánců. Dodnes na to vzpomínám. Tohle byl první Afghánec po tolika letech a tak mě zajímalo, co říká na situaci doma a ve světě.  

Anglicky mluvil skoro bez přízvuku. 
Ptal jsem se ho, kde se tak dobře naučil. Prý na univerzitě. 

"A co jste studoval?", ptám se udiveně, neboť mě vždycky zaujme, když absolvent univerzity jezdí s Boltem, podává na stavbě cihly nebo hlídá supermarket. "Geologii. Ale tady ve Švédsku mi řekli, že mi moje vzdělání uznají jenom, když budu studovat další tři roky a školu si sám zaplatím. Já ale musel živit rodinu, a tak jsem šel řídit Bolt." Představil jsem si, jak by každý obor mohl obohatit člověk, který ho studoval a/nebo v něm pracoval jinde. Napadlo mě, kde bychom mohli jako lidstvo být, kdyby se takhle šíleně nemrhalo talentem jen kvůli pasu. 

"Západní vlády zabavily Aghánistánu 10 miliard dolarů, z toho jen USA sedm." (zde), řekl mi Asif, když jsme se dostali na situaci doma. "To v zemi spustilo šílenou humanitární katastrofuS USA jste buď kamarádi a děláte, co si přejí nebo vás zničí.", dodal. 

Jeffrey Sachs v nedávném rozhovoru připomíná, že USA podnikly jen od roku 1991 přes sto vojenských intervencí a mluví o tom, že právě zahraniční politika USA s cílem dominovat světu je hlavní příčinou stále horší situace ve světě (k tématu výborný rozhovor i zde). 

"Obrovsky soucítím s lidmi na Ukrajině", pokračoval Asif. "Oni si vůbec neuvědomují, že válka je zničí na celé generace - materiálně, mentálně, kulturně, ale především duchovně. Podívejte se na mojí zemi - vždyť je to peklo na zemi. A přitom ještě v sedmdesátých letech nosily ženy v Kábulu miniskuně, chodilo se tančit, o Kábulu se mluvilo jako o Paříži střední Asie..." Přišlo mi, že má v očích slzy. 
"A přitom to i u nás to začalo stejně jako na Ukrajině. I my se stali bojištěm, kde bojovaly USA proti Rusku/Sovětskému svazu. Nebyl to žádný "boj z svobodu", ale ukázková zástupná válka (Proxy war)", rozhořčoval se Asif. 

To už jsme ale přijížděli na Gamla Stan (viz fotka výše) a byl čas se rozloučit. Náš roz-hovor zůstal roz-hovořený. 

Mně ale hlavou prolétly všechny ty stovky, možná tisíce podobných konverzací s lidmi z různých koutů planety a oblastí lidské společnosti. Spousta mi jich vždy o kousek víc při-otevřela oči a ukázala mi skutečnost z úhle, o kterém jsem nezřídka neměl tušení. 
O co jsem starší a o co rychleji se náš svět posouvá směrem k dystopii, o to víc si uvědomuji, jak jsou tyhle drobné konverzace napříč světy důležité, neboť v situaci, kdy většinu médií vlastní miliardáři a obsah sociálních sítí určují stále dokonalejší algoritmy se už nemáme šanci pravdu dozvědět. O tom, jak skutečná je skutečnost, byly Zprávy #61

Co se týče válčení, asi znáte citát “První obětí každé války je pravda”. Australská novinářka Caitlin Johnstone se nedávno zamýšlela nad tím, jak moc se dnes v západním světě bojíme ruské propagandy (která se ale za hranice Ruska prakticky nedostane), přičemž jsme v Evropě až po uši zavalení propagandou americkou (zde). Zkuste si všímat, na příkladu "zpráv" z války na Ukrajině, dovětků o "zdrojích" - např.: ...tvrdí britský ministr, ...uvádí britská rozvědka,... podle USA,... tvrdí Zelenskyj, ... říká odborník, atd. Občas narazíte i na něco ve smyslu "tvrdí Rusko". Vidíte, jak jsme zavaleni "tvrzeními", která nemají s realitou často pranic společného? Prošli jsme dogmatickou výchovou a následně pak tradičním školstvím, které nás odnaučilo kritickému myšlení. Tato tvrzení tak bereme jako fakt, který potom většina papouškuje dál. Je tak snadné nás zmást a přimět k de facto jakémukoli chování. 

Tolik k jedné malé, ale pro mě přesto důležité konverzaci. 
Kéž bychom podobné rozhovory mohli zažívat denně, a to i v rámci vlastních jazykových skupin, napříč tzv. "soc. bublinami". Myslím, že svět by se změnil. 

A teď ke zmiňované besedě. Začnu mým snem.  

V Česku máme bohatou podnikatelskou tradici. Za první republiky jsme byli světová velmoc nejenom v družstevnictví, kterému se k nám jezdili učit z celého světa. Mezi nejznámější jména patřili Baťa, Křižík, Kolben, Petrof, Podolská, Klement, Laurin,... ale především tisíce dalších lidí, kteří sloužili lidem a měnili svět doma či regionálně. 

Dnes je v naší zemi minimum těch, jejichž práce druhým skutečně slouží, ctí hodnoty jako jsou poctivost, reciprocita, slušnost, důstojnost, zodpovědnost, lokálnost a přesto se jim ekonomicky daří. Sním o tom, že jich bude víc, a že jich jednou bude většina. Sním o tom, že dnes normální klamavá re-klam-a, všudypřítomný greenwashing, plánované zastarávání, jednorázovost, design produktů tak, abychom na nich byli závislí, kupování si politiků, lobbing, daňové ráje,... budou ne trapné a hluboce nemorální ale i nezákonné. 

Před lety jsem si všiml, že když chce člověk změnu, nejlépe fungují konkrétní příklady. Ve Slušná firma proto ty, které za příklad považujeme, pravidelně zveme s prosbou, aby se s námi podělili o své know-how. Teď, po prázdninách začínáme ve středu 14.9. od 16:00 do 20.00 v komunitním centru Kotlaska. 

Z jižní Moravy přijedou dva podnikatelé, ke kterým léta vzhlížím a od kterých se učím: Josef Dvořáček ze Sonnentoru a Stanislav Martinec z Koma Modular. Ty první netřeba představovat - fungují bio, velmi lokálně, s dodavateli navazují pevné vztahy, snaží se platit důstojné odměny a před čím smekám nejvíc - podařilo se jim vyhnout supermarketům. Koma ukazuje jednu z forem budoucnosti stavitelství - dostupného, modulárního. Do veřejného prostoru dokážou třeba umístit kavárnu, aktuálně staví několik letišťních budov v Senegalu. 

Pokud byste si oba pány chtěli poslechnout, můžete zde
Detaily a přihlášky jsou zde.

UZAVÍRKA PŘIHLÁŠEK JE VE STŘEDU 7.9. O PŮLNOCI. 

Těším se na viděnou v naději, že i u nás bude jednou opravdu prospěšné, neklamavé a nedestruktivní podnikání normou. Pokud by pro někoho bylo překážkou vstupné, napište na: zuzka@slusnafirma.cz a nějak to vymyslíme.

Na závěr přikládám pár odkazů: 

Tři nové rozhovory s Gaborem Maté (CZ):

Závislost není dědičná nemoc, ale reakce na trauma. Závislé netrestejme, potřebují soucit, nabádá kanadský psychoterapeut Maté

„Neučme děti fakta a správné chování, důležitější je tvořivá hra,“ tvrdí odborník na závislosti Gabor Maté

Přednáška Gabora Matého v Praze 25.5. s CZ titulky

Ke čtení z blogů:

Hromadnou dopravou okolo Baltu: Hromada inspirace (18. díl seriálu o car-free životě)

S Regiojetem do Splitu: "Experiment za všechny prachy" (17. díl seriálu o car-free životě)

Poslední kampaň Unileveru: Kupte si naši zmrzku zatímco město hoří a lidé umírají

Tři střípky z fejsbuku:

O vstávání na budík

O každoročním zavařování rajčat

O místním kafi, které vlastní Coca-Cola

A pelmel na závěr: 

Koncem října bychom se měli sejít po letech s Fredericem Lalouxem. Kdybyste na něj někdo měli nějaké otázky, napište zde. Přeci jenom jeho kniha vyvolala po světě řádné haló, načež se stáhnul a není po něm vidu/slechu. Moc milé řádky na téma mé knihy Dobrý život VSKS - už mám dodělané 2. vydání. Sázíme. Jo, a držme si palce v dalších volbách. Já volím Solidaritu.

Mějte se krásně. 
Na viděnou s někým. Já začínám příští týden v Brně

Tomá

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.