Zprávy ze života #61: Iluze nebo deziluze aneb Jak skutečná je skutečnost

Právě jsem odeslal Zprávy ze života #61, a tak je dávám i sem do blogu. Minulá čísla najdete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

Minule jsem psal, že už dlouho nebyla tak dobrá příležitost pochopit umění propagandy čili PR, a to jak nám zatemňuje skutečnost. Osobně považuji pochopení toho, jak je nám skutečnost zatajována, pře/i-barvována a měněna, jak jsou nám předkládány “alternativní” pravdy, kterým máme věřit v době šmírovacího kapitalismu a nebývalého rozmachu dez-informací, za jednu z nejdůležitějších věcí, které bychom měli věnovat pozornost. 

Jak skutečná je skutečnost

Když mám tohle téma projít se skupinou lidí, požádám je například, aby zavřeli oči a na prstech ruky či rukou mi ukázali, kolik z nich má na sobě třeba brýle, něco červeného nebo džíny. Ať je to pěti- či dvacetičlenná skupina, ještě ani jednou se nestalo, že by se všichni v místnosti shodli. U jiné hry začínám tím, že lidi požádám, aby si vzali list papíru a ten ohnuli. Dále aby utrhli pravý horní roh a papír znovu ohnuli, potom aby utrhli levý horní roh a papír ještě jednou ohnuli, pak aby utrhli levý dolní roh a papír ohnuli naposledy. Nakonec je třeba utrhnout pravý dolní roh a celý papír rozložit. Výsledek mě vždycky ohromí a všechny většinou i spolehlivě pobaví. Ještě nikdy se totiž nestalo, že by dva lidé v místnosti měli „stejné díry“. A to ani když se jich účastní třeba sto najednou. Zkuste si to doma, je to docela sranda. 

Dlouho nebyla tak dobrá "viditelnost" propagandy. Kdo chce tuto magii pochopit, nyní má ideální příležitost.

Vnímáme jen to, co zapadá do našich paradigmat

Tou první hrou se snažím ukázat, že z toho všeho, co se okolo nás děje, vidíme každý pouze miniaturní výsek. To je biologie. Mozek funguje velmi selektivně. Kdybychom vnímali všechno, zavařil by se nám. Dříve jsme si všímali hlavně toho, co jsme potřebovali k přežití, dnes toho, co hledáme, co nás z nějakého důvodu zajímá nebo co si nás jakkoliv přitáhne. Druhá hra nám může připomenout, že i to málo, co vnímáme, si každý přebíráme po svém, a to vždy jen v rámci našich mentálních map čili "paradigmat", podle naší osobnosti a toho, jak fungují naše smysly. Pokud například věříme, že země je kulatá (je to tzv. naše paradigma), potom jakoukoli informaci o tom, že je placatá považujeme za nesmysl a naopak. 
Za kulatost/placatost Země si dosaďte jakékoli jiné téma, na které existuje více pohedů.

Každý máme svou slepou skvrnu

Pánové Joseph Luft a Harry Ingham popsali před více než půlstoletím model známý pod názvem Johariho okno, který polopaticky ukazuje, že jsou toho mraky, co nevidíme, neslyšíme,… o čem nevíme. Model je zaměřený na sebe-poznání, tj. co (ne)víme o sobě, ale je možné ho vztáhnout i ke skutečnosti vně nás. Podle modelu se to, co víme dá rozdělit do těchto čtyř kategorií: 

1) Co o sobě vím já a vědí to o mně i ostatní.
2) Co o sobě vím já, ale ostatní to nevědí.
3) Co o sobě nevím já, ale vědí to o mně ostatní. 
4) Co o sobě nevím ani já, ani ostatní. 

Co z toho plyne? Potvrzení toho, co jsem se snažil říct výše: Z toho všeho, co se děje okolo nás, víme “velký kulový”.

Ze všeho, co se okolo nás děje, víme “velký kulový”.

Sedíme v jeskyni

Platónovo podobenství o jeskyni nejspíš znáte. Chci ho připomenout, neboť je skvělou mataforou toho, co s námi udělá tradiční výchova, která nám předkládá většinové pravdy jako fakta. Podle Platóna tak trávíme život uvěznění v jeskyni, kde skutečností jsou pro nás stíny obrazů promítané na zdi před námi (viz úvodní obrázek). Stejnou věc se, modernějším způsobem, pokusili ztvárnit třeba i autoři filmu Matrix - většině z nás byla v útlém věku podána modrá pilule a žijeme v tzv. Matrixu. Tradiční výchova, povinné školní vzdělávání a PR konzumní společnosti nás odpojuje od našich vnitřních konrolek, odnaučuje nás samostatně, kriticky myslet a tvrdí nám, že naše vnímání = skutečnost“Tak to prostě je a tak to není!; Myslíš nebo víš!?; Myslet znamená houby vědět!; To je pravda a to není pravda!,…” Podobných vět najdete v naší tradici nespočet. 

Podtrženo, sečteno: Co vidíme, není tím, co je, nýbrž tím, co vnímáme. To, co vidíme svýma očima (a vnímáme dalšími smysly) v danou chvíli na daném místě, „cedíme“ nonstop přes své dosavadní zkušenosti, (vlastní, rodinná a kolektivní) traumata, vzpomínky a další filtry, které pak fungují jako brýle. Tyto brýle však sami logicky nevidíme, dokud nás na ně někdo neupozorní nebo dokud se nespatříme „v zrcadle“. Jenomže my sedíme v jeskyni (= spolkli jsme modrou piluli), a tak je to, co vnímáme pro většinu z nás tím, co považujeme za skutečnost.

Podle Platóna trávíme život uvěznění v jeskyni, kde skutečností jsou pro nás stíny obrazů promítané na zdi před námi.

Umění vytváření souhlasu

Walter Lipmann, jeden z otců zakladatelů propagandy (termín propaganda je válečné označení toho, čemu v dobách míru říkáme PR, čili Public Relations) zavedl termín “vytváření souhlasu” (manufacturing consent) jako jeden z důležitých konceptů pro ovládání mas. Tvrdil, že lidi je možné rozdělit do tří kategorií: na vládnouci elitypomocníky elit a zmatený dav. Davem je pak podle něho možné hýbat stejně snadno jako figurkami na šachovnici a přimět je k tomu, aby uvěřili prakticky čemukoli. To napsal v roce 1920. Zhruba od té doby se ví, jak důležité je najmout si tu správnou PR agenturu, ty správné poradce, kteří pak dokáží odvyprávět jakýkoli narativ/příběh. Protože zmatený dav sedí přikovaný v jeskyni, cokoli se nám promítne na zeď, vezmeme jako fakt. Souhlas davu lez vytvořit lusknutím prstu. Vrtěti psem jste viděli, ne? Marek Prchal (jeden ze známých pomocníků elit v naší zemi) tenhle film uvádí mezi hlavními vlivy na jeho kariéru jednoho z předních propagandistů Andreje Babiše. Já osobně mám s manipulací davů, poněkud nešťastnou, ale zato velmi intimní osmiletou společnost, kdy jsem byl na výplatní listině, postupně celkem tří nadnárodních korporací a kdy jsem pracoval s těmi nejrenomovanějšími reklamními, mediálními a PR agenturami :-(.  

Jak z jeskyně vylézt

Problém s modrou pilulí v žaludku, vysedáváním v jeskyni a civěním na stíny je v tom, že o nich nevíme a pokud se nás někdo snaží "vystrkat na světlo", často se bráníme jako smyslů zbavení. Mně se z jeskyně dlouho nechtělo. Až se mi v životě objevil Papa, původem z Mali a začal mě tahat ven. Já se ale držel uvnitř zuby nehty. Až musel přišel Doug Pressman, Američan, můj profesor na MBA, kde s námi například procházel světové konflikty a ukazoval nám, co se o nich píše v médiích vs. jaká jsou fakta... v té době především Palestina, Čečensko, Írák nebo bombardování Srbska. "Podívejte se, co o tom píší v Jerusalem Post vs. Jordan Times. Podívejme se do Japan Times, South China Morning Post, Le Monde, ElPaís nebo Pravda. A poslechněme si, jak to komentuje Noam Chomsky,..", říkával. 
Bylo to jako jako vystřižené z Lipmannovy knihy "Veřejné mínění", kde Lipmann porovnával fakta dění na bojištích 1. světové války s comuniqué (předchůdce tiskových zpráv) francouzské armády. Bylo to jako den a noc. 
Tehdy jsem pochopil dvě věci: Zaprvé, že nemám ponětí o tom, co se děje za humny mého domova. Zadruhé, že se mohu maximálně spolehnout na vyprávění druhých - jenomže každý svůj příběh je prakticky vždy řádně “vyretušovaný”. 
Myslím, že to byl Doug, kdo mě nakonec z jeskyně vystrkal. Moje lezení z jeskyně popisuji detailně ve své knize Třináct tisíc dní - kdybyste se chtěli zasmát :-). 

Jeden z otců zakladatelů propagandy Walter Lipmann rozdělil lidi do tří kategorií: na vládnouci elitypomocníky elit a zmatený dav. Davem je pak podle něho možné hýbat stejně snadno jako figurkami na šachovnici a přimět je k tomu, aby uvěřili prakticky čemukoli.

Co nám má zůstat utajeno

Včera jsem dopsal kapitolu o historii pučů a invazí západních vlád v bývalých koloniích/zemích globálního jihu (do 2. vydání knihy Dobrý život) a přestože jsem tušil, že je toho ranec, dostalo mě to. Všechen ten zmar, masové vraždění, obrovitánské neštěstí,... mělo zůstat utajeno. Ale lež má krátké nohy, a tak PR "dobrotivého západu pomáhajícímu zbytku světa" navzdory, jednotlivé zločiny vypluly nebo postupně vyplouvají na povrch. Mimochodem i kvůli tomu “vyplouvání” sedí Julian Assange - z jehož práce profitovala svého času snad všechna světová média, a který rozkryl mimo jiné i ta největší americká a britská zvěrstva v Íráku - už přes 1000 dní ve vězení a v USA mu hrozí absurdních 175 let odnětí svobody. 

Vysoká škola propagandy

My dnes žijeme ve skutku vyjímečné době, která nás posadila do prvních lavic VŠ propagandy. Její nový level se začal “plížit” s rozmachem šmírovacího kapitalismu, zrychlilo to za COVIDU a aktuálně to nabralo na turbo-rychlosti během války na Ukrajině. Propaganda je pro moderní válčení klíčová. Proto na to měl Hitler ministra. 
Pokud se dnes někdo cítí na červenou piluli, tj. přál by si "vylézt z jeskyně na světlo", má výjimečnou příležitost. Stačí si jen najít důvěryhodné zdroje informací, dohledat si historické a geopolitické souvislosti, uvědomit si, že zprostředkované informace budou vždy zkreslené filtry a neveřejnými motivy toho, kdo nás "informuje" a také, že každá (dez)informace má vždy i svůj kontext, neboť nic se neděje na zelené louce, vše je součástí nějakého kontinua. 

Iluze nebo deziluze?

A k čemu to vlastně celé je? Zkusím to vysvětlit metaforou: Představte si, že máte prázdnou nafukovací matračku. Jenomže vy nevíte, že je to děravá matračka, kterou je třeba zalepit. Četli jste na internetu, že je to zlomené prkno, které je třeba ztlouct dohromady. A tak místo lepící sady vytáhnete kladivo s hřebíky. 
Jinými slovy - čím méně chápeme, co se děje, tím více jsou naše reakce úplně "mimo". 
Příkladů, kdy je mainstreamová společnost elitami cíleně matena, je dnes nespočet... Např.: jak vzniká bohatství a jak chudoba, kde se bere extremismus, jaké jsou příčiny krize bydlení, co je to ekonomická globalizace a v čem ovlivňuje životy každého z nás, co jsou to korporace a jaký na nás mají vliv, co je to kapitalismus a co komunismus, jak vlastně fungují nebo aktuálně třeba to, proč Putinovo Rusko napadlo Ukrajinu, proč se tam páchají neuvěřitelná zvěrstva a jak to šílenství ukončit. Mimochodem, faktem je, že války vyvolávají posledních 5 - 12 tisíc let elity, a to nejčastěji právě tak, že "na stěnu jeskyně svého národa promítnou obraz nějaké nepřítele, s kterým je třeba zatočit."
Je toho hodně, kde tápeme, neboť PR zmiňovaných témat vysílá na stěnu naší jeskyně obrazy, které dokonale zakrývají skutečnost a perfektně nás matou. 
Přitom žijeme v době, kdy “máme nakrajíčku” - je už téměř jisté, že směřujeme do katastrofy. Nevíme snad jenom to, jak moc to bude katastrofa klimatická, jak moc válečná nebo zda bude nedejbože jaderná :-(. 
Jediná šance, jak tyto temné scénáře zvrátit, je změnit příběh, který se vypráví. To ale není možné právě bez posílení schopnosti rozlišit skutečnost od propagandy. Je třeba, abychom si vybrali mezi iluzí a dez-iluzí, neboť teprve v dez-iluzi začínáme chápat, co se děje a můžeme začít konat. V iluzi jsme jen zmateným davem, kterým elity hýbou, jak je jim libo. 

Je třeba, abychom si vybrali mezi iluzí a dez-iluzí, neboť teprve v dez-iluzi začínáme chápat, co se děje a můžeme začít konat. V iluzi jsme jen zmateným davem, kterým elity hýbou, jak je jim libo. 

Toť vše. Přepínám. 

Přidávám obligátní odkazy na setkávání, sledování a čtení: 

Setkávání

Zde je můj kalendář, kam dávám vše veřejné, kam mířím naživo. Připomínám 12.5. Místní měny a 8.6. Mattering. To jsou pro mě nejzásadnější sešlosti. 

Sledování 

"Prosím, ať mi porozumí, ne se mnou souhlasí" - rozhovor s Péťou a Danem, zakladateli Pravého domácího časopisu - do jisté míry o tom, o čem tu i dnes píšu. 

V Česku se prakticky nepěstuje biozelenina - rozhovor s Milošem Kurkou, jedním z mála českých ekozelinářů o tom, že pěstováním biozeleniny se v Česku neuživíte, o jeho trampotách se Scukem a o tom, jak z toho ven. 

Mapování projektů z okraje - S Eliškou Šestákou, která má velmi dobrý přehled o CZ/evropských alternativách z okraje společnosti, tj. o tom, co vše v Česku už existuje.

Beseda v Litomyšli - Jezdím teď hodně po besedách. V Litomyšli byla kamera, a tak si jí můžete pustit ze záznamu.

Jak fungují v Sonnentoru - Na konferenci v Žilině jsem se nadchnul při přednášce Josefa Dvořáčka ze Sonnentoru - třeba z toho, že mají naprosto jasno v tom, že svoje byliny nebudou prodávat přes supermarkety, a že jim to jde. 

Svoboda v práci 3.0 - Moje přednáška o tom, o co jde v životě, jakou roli v tom hraje byznys, jaká byla a je jeho evoluce a jak podnikat v dnešní nejisté době.

Čtení 

Z kolébky do kolébky - 5. díl seriálu Příběhů z okraje, který vychází každý měsíc na stránkách Pravého domácího časopisu. Tento díl je o firmách, které vyrábějí "jako za starých časů": maximálně opravitelné výrobky, které vydrží třeba i na několik generací a po dosloužení nevytvářejí odpad.

Chodník nebo parkoviště? - dva poslední díly z mého seriálu Carfree života o souvislostech automobilismu a veřejné dopravy - dnes jsem např. jel 13 km na koloběžce, protože veřejná doprava má v Čenkovicích (odkud se vracím do Prahy) od pá do po zavřeno. 

Arabské tržiště - jako objev, který v pozdním středověku obrovsky ovlivnil Evropu a i dnes může jeho pochopení být jedním z klíčů k pochopení, jak dál.

Ekonomická globalizace - Co to je ve skutečnosti vs. jaké má globalizace PR?

Proč už nejsme na Bookingu? - článek z pera Aleše Kubici, který vysvětluje, proč jejich penzion nenajdete na Bookingu. 

PeopleComm 

Kopíruji náš poslední status: Duchové - složeno. Péťo, je vyfakturováno?; Sláma 1 - 1000 ks + na šití jsme ve výrobě; Držte si své děti - 3000 ks + na šití - jsme ve výrobě; Roztěkaná mysl - Kdy bychom mohli mít index od Viktora a jít do tisku, Aničko? Péťo, upravovali jsme obálku? (3000 ks) + na šití; Summerhill - Zaktualizovat přední a zadní stranu, plus zaktualizovat obálku (Vali chce nakreslit něco nového) - stejný formát jako 2. vydání - 3 vydání - 1000 ks a ušít; Jeden odstavec - čekáme na finiš od Péti, pak do výroby (1500 ks + šití); Hostina - Kniha je na sazbě, před finišem sazby ještě požádáme Aničku o kontrolu. V pondělí 9.5. fotíme obálku (Peťka). (3000 ks); Dobrý život - Anička finišuje pro Markétu poznámky do str. 415; Já pro Aničku dokončuji zbytek knihy, pak s Markétou ultra-piplačka (3000 ks - v krabici); Mýtus normálnosti (G.Maté) - Čekáme na finální text pro překlad pro Viktora podklady na překlad (máme je obdržet někdy v létě) - (5000 ks); Divide - Čekáme na práva, překlad Viktora po Mýtu normálnosti (1500 ks)

Tolik Zprávy #61. 
Mějte se, jak to jen jde. 
Předešlá čísla Zpráv najdete zde

Tomáš

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
Slušná firma: Zde - Propojte nás s podobně smýšlejícími firmami. Díky.