Zprávy ze života #71: O otrávené studně, bečících ovcích a míru pro Ukrajinu


Tyto Zprávy jsem napsal k dnešnímu smutnému výročí eskalace konfliktu na Ukrajině. Nejsou ale o válce. Píšu o tom, jak si s námi mocní hrají bez toho, že bychom si toho byli vědomi. Chci vám v nich převyprávět několik bajek a metafor, osobních příběhů a pak taky odcitovat několik málo autorit z dneška i z historie. Píšu o strukturách moci a výrobě souhlasu. To vše se snažím zasadit do kontextu dvou nejsilnějších - společnost rozdělujících - meta-příběhů nedávné minulosti a současnosti - nejprve covidu a pak především války na Ukrajině. 

Leká mě stále dokonalejší schopnost vládnoucích elit proměňovat nás - zdánlivě samostně myslící lidské bytosti - v "unisono bečící, soupeřící stáda a stádečka ovcí". Je jedno, na jaké téma "bečíme" - není to tak dávno, co to bylo uprchlictví, pak klimatická krize, potom covid, teď je to nejhlasitěji válka na Ukrajině nebo aktuálně budoucnost penzí. Výsledkem této proměny je "rozdělená společnost" se všemi souvisejícími jevy jako jsou nedůvěra, strach, nárůst populismu, extrémismu, nemocnosti a především ale upevnění moci mocných. Jsem přesvědčený, že rozkrytí těchto her, měnící myslící, spolupracující lidi na stáda zmanipulovaných, soupeřících davů, je nezbytnou podmínkou světa, ve kterém je možné žít. 

Abych aspoň mikro-přiložil ruku k dílu, napsal jsem k tomu tlustou knihu a také několik posledních čísel těchto Zpráv. V tom dnešním chci shrnout to hlavní k tématu výroby souhlasu a to celé vztáhnout k válce na Ukrajině. Pokud se rozhodnete si to přečíst, proklikat se ke zdrojům a případně si pustit i některá vložená videa, najděte si na to nerušený čas nebo si to dejte po částech. Ono je to stejně skoro jako knížka nebo seriál příspěvků na blogu. Kratší jsem to neuměl. Hrubky a překlepy neřešte, už to pro oči nevidím. Pokud byste našli nějakou faktickou chybu, napište mi, opravím ji. 

Začnu zeširoka. 

Goebbels na steroidech
Jak jsem psal v úvodu, leká mě schopnost vládnoucích elit proměňovat nás v soupeřící, rozvášněné davy. Z historie víme, k čemu to vede. Z tohoto pohledu je moderní konzumní kapitalismus identický jako byly komunismus a předtím nacismus. Existují jen dva rozdíly: První je to, že nástroje propagandy nebyly nikdy dokonalejší než jsou dnes - třeba jen fenomén šmírovacího kapitalismu. Metaforicky - je to to nejlepší z Goebbelse, ale na steroidech. Druhý rozdíl je v tom, že v těch dvou předchozích systémech se za podrývání oficiální linie zavíralo a často i zabíjelo. V moderním světě je hlas disentu v nejlepším případě umlčován pomocí algoritmů tak, aby nebyl slyšet. Když to nejde a hlasy slyšet jsou, disidenti jsou “jen” zesměšňováni a diskreditováni. Globálně, ale i v tomto systému roste počet případů cenzury, zakazované literatury, soudních perzekucí a výjimkou nejsou ani vraždy. Roste počet lidí, kteří si všímají, že zlu stačí, aby dobro mlčelo, a tak se stále více lidí z "Matrixu" odpojuje a nemlčí. 

Zlu stačí, aby dobro mlčelo. 

Co Čech to odborník 
Pro pochopení fungování struktur moci je důležité naučit se rozlišovat skutečnost od vnímání skutečnosti. My, kdo jsme absolvovali česko-slovenský vzdělávací systém, v tom máme hokej. Během 9-20+ let ve škole nás všelijak stimulovali k tomu, abychom věděli. Celá ta léta nám tvrdili, že "to či ono bychom měli vědět". Říkali, že "myslet, znamená h***o vědět". Pejorativně se nás ptali: "Myslíš, nebo víš?" Každý rok nám povýšenecky oznamovali, že "žák X-té třídy by TOHLE už měl vědět". Snažili se nás odnaučit ptát: "Kdo se moc ptá, moc se dozví., Proč? Protože to tak prostě je!", atd. 
Výcvik to byl natolik intenzivní, že se běžný Čech stal "odborníkem" doslova na všechno. Cokoli se objeví, Čech ví. Když přišla Greta, Češi se stali globálními experty na změnu klimatu. S nástupem Covidu se většina z nás stala epidemiology a když před rokem vtrhla ruská vojska na Ukrajinu, stali jsme se okamžitě experty na válčení, mír a geopolitiku. 

Je třeba si uvědomit, že tohle naše "vědění" je obrovská past. Je to iluze, kterou jsme se naučili (i před sebou samými) vytvářet. Herec, Ondřej Vetchý k tomu prý poznamenal: "Češi mají v povaze to, že vědí o něčem úplné hovno a přesto na to mají naprosto vyhraněný a jasný názor. A jsou schopní se kvůli němu hádat do krve."

Klíčové je pochopit, že čím míň člověk ví, tím méně neví. A naopak - čím více neví, tím více si klade otázky a teprve začíná vědět. Bohužel absolvent tradičního školního systému neví, že neví. Do morku kostí přesvědčuje sám sebe i své okolí, že ví. Tím je ale velmi snadno manipulovatelným, snadno se stává členem nějakého "stáda bečících ovcí" bez toho, že by si to uvědomoval. 

Pokud chceme sami za sebe pochopit, kdo jsme a jak funguje svět, jehož jsme součástí - je třeba začít uvědoměním, že (toho moc) nevíme. Čím víc nám dojde, že ne-víme, tím víc se v nás začne probouzet zvídavost, kterou v sobě všichni máme. O co víc se začneme zajímat, o to víc vzroste šance na to, že dokážeme rozeznat o-pravdo-vost od balamucení. O co více připustíme, že nevíme, o to obtížněji se s námi bude mocným manipulovat. Budeme myslet samostatněji, ne "bečet s ostatními v ohradě", kam jsme sami sebe pozavírali.  

Pochybovat a klást si otázky je začátek. 
K vnímání se ještě vrátíme, teď pojďme k hlavnímu tématu tohoto čísla - k podstatě "mocenských her". 

O čtyřech volech a lvovi
Ezopovu bajku o volech a lvovi budete znát: "Lev obcházel pastvinu, na které se pásli čtyři voli. Nespočetněkrát se na ně pokoušel zaútočit. Voli se ale vždy seskupili tak, že lev narazil na hradbu jejich rohů. Jednou se však rozhádali o to, kdo se bude pást na které části pastviny. V důsledku toho se rozešli, každý do svého rohu. Pro lva byla najednou hračka jednoho po druhém pochytat a sežrat.“ Ezop nám tímto příběhem připomíná základní fakt našeho druhu, a to že když držíme spolu, zvládneme všechno. Když se ale rozdělíme, mocní si s námi mohou dělat, co chtějí - což, jak ještě uvidíte - ve velkém dělají. 

Homo Sapiens: Když držíme spolu, zvládneme všechno. 

Čtyři volové v praxi
To, že fenomén "čtyřech volů držících spolu" není jen bajka, ale biologický fakt, si máme možnost pravidelně připomínat. Když začal Covid, celé Česko šilo roušky, řada lidí nabízela zdarma to, co normálně prodávají. Před rokem, když se rozhořela válka na Ukrajině, pomáhal a stále pomáhá, kdo mohl/může. Lidé neměli/nemají problém u sebe ubytovat uprchlíky, na Ukrajinu se posílaly/jí obrovské sumy peněz i věcné dary, potraviny. V Turecku, Sýrii a Libanonu se třese zem a minimálně do Turecka proudí pomoc z celého světa... Solidaritu se slabšími a spolu-práci máme hluboko v DNA. Je námi, my jsme jí - viz v Homo Sapiens vs. Homo economicus. Kdo jsme? 

O dvou vlcích
Na bajkách a metaforách pochopíme lidskou podstatu nejlépe, a tak mi dovolte další. I tu budete znát: "Starý indián vypráví svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého z nás. Takový boj se prý dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků. Jeden je zlý – je to závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist, hrubost, sebelítost, domýšlivost a ego. Ten druhý je dobrý – radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra. Vnuk se zamyslí a po chvilce se zeptá: „A který z nich vyhraje?“ Starý indián odpoví: „Přece ten, kterého krmíš!“.

Rozděl a panuj 
V této fázi mého vyprávění chci připomenout optiku jednoho z otců zakladatelů moderní propagandy Waltera Lippmanna, který dělil lidi do tří skupin: Vládnoucí elityti, kteří pomáhají vládnoucím elitám a nás ostatní označil za "zmatený dav", kterým je možné snadno hýbat, kam je třeba. Pomahači globálních elit obě tyto bajky dobře znají. Dobře vědí, že jakékoli naše propojování ohrožuje moc mocných. Je historicky ověřeno, že rozdělování lidí a jejich stavění proti sobě, je nejlepší recept na to, jak je ovládnout, udržet a posílit moc. Vědí též, že když budou živit "zlého vlka" v nás, budeme zlí. V minulém čísle jsem psal, že lidé nepotřebují pravdu, stačí jim dát nepřítele. To je ono. Divide et impera, Rozděl a panuj je staletími potvrzená strategie ovládání mas a posilování moci. Cílem je udržet lidi v poslušnosti, maximálně omezit jejich vlastní myšlení a možnosti propojování s ostatními.  

Lidé nepotřebují pravdu, stačí jim dát nepřítele. "Divide et impera", Rozděl a panuj je staletími prověřená strategie ovládání mas a posilování moci. 

Síla příběhu
Abychom si mohli vysvětlit, jak Rozděl a panuj funguje v dnešní době, je nutné si připomenout, odkud jsme vzešli: Homo Sapiens byl dlouho "jen" bezýznamný druh z prostředka potravinové pyramidy. Živil se menšími zvířaty a byl loven těmi většími. Na vrchol se vyšvihl až díky své schopnosti vyprávět příběhy, příběhům věřit a na základě nich se spolčovat s obrovskými skupinami lidí, které osobně nezná. To se začalo dít cca před 70 tisíci lety. Z lidské historie víme, že "nejmagnetičtější", tj. nejvíce stmelující příběhy jsou ty smyšlené - např. o panovníkovi jako božím synu, o nacismu jako o nadřazené árijské rase, o komunismu jako o společnosti, kde bude každý žít podle svých potřeb a možností,... Těmto "meta-příběhům" se dnes říká módně "narativy" (z lat. narare neboli vyprávět). Obyste ovládli dav, tj. aby se z relativně samostatně uvažujících jednotlivců stalo "unisono bečící stádo", potřebujete ovládnout narativ. 

Ovládnutí narativu
Fenomén ovládání mas vládnoucími elitami je vděčným tématem literárních a filmových tvůrců. K těm nejpopulárnějším ztvárněním patří Matrix, v kterém jsou lidi ovládáni umělou inteligencí. V reálném lidském světě je to buď hrubá síla nebo právě monopolizace příběhu/narativu tak, že není připuštěn příběh jiný (O tom, jak skutečné jsou tyto narativy a jaký je rozdíl mezi narativem a skutečností jsem psal ve Zprávách #61).
V dobách míru se snahám o přivlastnění narativu říká "Public Relations" čili "PR". Do 20. let min. století se používal termín "propaganda, v časech válek se ale k "propagandě" vracíme i dnes. Její podstatou je zamezit pochopení skutečnosti tím, že se ukazují pouze mikro-výseky skutečnosti a skutečnost se dále zamlžuje vytvářením lží. Válečná propaganda se od "mírového PR" liší v tom, že je mnohonásobně intenzivnější, "všudypřítomná", používají se v ní drsnější postupy, míra smyšlených příběhů/lží je násobně vyšší. I toto téma najdete ztvárněné Hollywoodem, např. ve 3., 4. díl tetralogoie Hunger Games, kde postava Plutarcha Heavensbeeho, zahraná mistrně zesnulým Philipem Seymourem Hoffmanem, pečlivě hlídá "tvorbu souhlasu" občanů Kapitolu. K základním propagandistickým nástrojům tu patří precizně promýšlené a vyráběné pro-klam-y

Mechanismus výroby souhlasu vysvětluje už několik desetiletí Noam Chomsky: 

I v našich médiích občas někdo přizná, že "první obětí války je vždy pravda", ale dál, za tenhle slogan, tj. co to vlastně znamená, už prakticky nikdo nejde.

Ovládnutí narativu na příkladu COVIDU
Jak "ovládnutí narativu" funguje jsme měli -  ve velkém - možnost zažít na příkladu COVIDU. A tím, že už je (snad) za námi, máme dnes už jistý nadhled. Jeffery Sachs (vedoucí komise medicínského časopisu Lancet, která dostala za úkol vyšetřit původ viru a navrhnout poučení pro příští epidemie) níže vysvětluje, jaká byla prvotní zjištění ohledně původu viru a jak rychle se vše změnilo. Sachs k výsledkům pátrání říká, že přesný původ viru se vypátrat nepodařilo. Na základě výsledků komise lze ale s jistotou říct, že virus vznikl v laboratoři, a že za jeho vznikem stojí velké americké biotechnologické firmy. Mezi zdroji informací o skutečném vzniku viru odkazuje mimo jiné na investigativní žurnalistiku U.S.Right to know. V rozhovoru vysvětluje, že fakt toho, že vir byl vyrobený člověkem, byl od začátku zřejmý. Pak ale převládl oficiální příběh "wuhanského tržiště a přenosu viru ze zvířat". Sachs k tomu říká toto: "Vlády vyprávějí příběhy. To už vlády dělají. A jejich příběhy následně přebírají velká média. Tyto příběhy nemají s realitou nic společného."

Chápete to? Pokud by to bylo, jak tvrdí Sachs... potom, co těch bezmála 7 milionů mrtvých v důsledku něčí "byznys strategie", jak zvýšit zisk? Najde někdy někdo sílu to opravdu vyšetřit? Ponese za to někdo někdy zodpovědnost? 

Bajka o otrávené studně
Co s námi dělá to, když si narativ spleteme s pravdou a nekriticky ho přijmeme za svůj, vysvětluje následující bajka: "Žil jednou jeden král. Uprostřed jeho království byla studna, ze které čerpali vodu. Jednou v noci otrávila studnu zlá čarodějnice. Druhý den ráno se všichni kromě krále napili očarované vody. Hned si řekli, že se král zbláznil a je nutné se ho zbavit. Příští noc se napil i král. Ráno se všichni zaradovali, že král znovu nabyl zdravého rozumu!" 
Narativ je začarovaná voda ze studny. V moderním světě plní studnu z valné většiny korporace, miliardáři a jejich politici přes velká média a následně pak už sami "otrávení běžní lidé", dnes především přes své sociální sítě. Kdo se vody ve studně nenapil, je považován za blázna, pomatence, nepřítele. 

Historie fungování Propagandy/PR
S historií a fungováním posledních cca 100 let (propaganda je jinak stará jako lidstvo samo) snah ovládat narativy, tj. vytvářet ve společnosti souhlas, se seznamte v dokumentu "Propaganda, továrna na souhlas", (Francie, 2017) - níže. Tvůrci tu velmi srozumitelně vysvětlují, jak se lidem v moderní společnosti dá prodat cokoliv: věci, které nepotřebují, životní styl, který je ničí, politici, kteří zastupují zájmy mocných a války, které nikdo nechce. Dokument mapuje historii moderní propagandy/PR od jejího počátku v USA v dobách první světové války. Dozvíte se tu, jak se Američanům "prodávala" 1. světová válka a z čeho vycházeli Němci při "prodeji" té druhé světové. Zaslechnete tu řadu oči-otevírajících citací od G. Le Bona, W. Lippmanna, S. Freuda, E. Bernayse, N. Chomského a dalších guruů tématu. Je fascinující připomenout si dnes Gustava Le Bona, který poprvé popsal to, jak člověk v davu ztrácí vlastní identitu a stává se de facto "součástí shluku mikrobů nebo neuronem řízeným míchou". Stejně tak nadčasové je slyšet Freuda, který poukazoval na to, že "moderní člověk je přesvědčený o tom, že myslí sám za sebe, zatímco ve skutečnosti za něj, ve většině případů, rozhoduje jeho podvědomí a nevědomí". Velmi aktuální může být i připomínka toho, že Goebbels vycházel právě z učení Lippmanna, Bernayse a amerických zkušeností s tím, jak lidem prodat americkou účast v 1. světové válce... a že výsledkem jeho práce bylo přes 72 milionů mrtvých a utrpení na dlouhé generace. 

Čtyři a jeden předpoklad ovládnutí davu
Abychom nekriticky přijímali, co je nám předkládáno, smyšlené příběhy pak následně dál šířili a fanaticky bojovali proti těm, kteří náš názor nesdílí, je třeba zajistit čtyři a jednu základní věc: 

1) Indoktrinovat populaci přesvědčeními o tom, jak svět funguje. To je dnes na prvním místě úlohou školního systému, dále pak politiků, korporací a médií. 

2) Ve společnosti zajistit fungování principu "chléb a hry" - tj. nastavit základní možnosti zajištění si živobytí, pro volný čas pak "hry" - v dnešní době plejády radovánek, zážitků, věcí, které jsou lidem předkládány jako smysl života. 

3) Komodifikace mezilidských vztahů a přírody - rozbíjení podpůrných sítí rodinných a sousedských komunit a přírody, znemožnění žít tam, kde člověk bydlí, posilování nutnosti "vydělávání na život" a nesvobody pracovní síly. To mimo jiné zvyšuje i nutnost hlídací služby pro děti a násobí tak možnosti indoktrinace dětí školou (viz bod 1). 

4) Ovládnutí politické a médiální moci, tj. monopolizace narativů. 

5) S vynálezem šmírovacího kapitalismu (viz zmínka výše) získali mocní ještě jeden nástroj, o kterém si předchozí generace vládců mohli nechat jenom zdát. Tím nástrojem je stále přesnější možnost zobrazovat každému člověku realitu na míru jejich vnímání. Fenomén vysvětlují tvůrci filmu Sociální dilema.

Člověk v davu ztrácí vlastní identitu a stává se de facto "součástí shluku mikrobů nebo neuronem řízeným míchou". Gustav Le Bon

Rozděl a panuj v 21.století
Výtváření souhlasu/ovládání narativu jako základ strategie "rozděl a panuj" je snadno pozorovatelné na nespočtu témat. Zde je několik příkladů z posledních cca dvaceti let - ze světa i od nás: Narativ "muslimských teroristů" po roce 2001; Irán, Irák a Severní Korea jako "osa zla" G.W. Bushe; v roce 2015 pak uprchlíci "útočící" na Evropu, Miloš Zeman ochraňující Čechy "proti Drahošovi a uprchlíkům"; Greta Thunberg a "zelené šílenství"; "Antivaxeři"; Potitické uskupení "Spolu" a další "demokratické strany" proti Ano a populismu Andreje Babiše; Praha vs.venkov; "Demokrat" Petr Pavel proti "putinovskému populistickému Babišovi",... Témata se mění, cíle a podstata zůstávají stejné. 

Tolik k síle příběhů jako k základnímu nástroji k ovládání davů. 

Teď pojďme ke složitému tématu války na Ukrajině, na kterém chci část aktuálního "mocenského hraní" ukázat. Nutno připomenout, že toto téma je dnes podobně obtížné jako bylo ještě nedávno očkování, roušky nebo lockdowny. Je to proto, že souhlas již byl vytvořen, narativ byl ovládnut, je dále velmi intenzivně ovládán a jiný názor tak nesmí být připuštěn. Právě na covidu můžeme pochopit, co s námi narativ dělá - je to jako kouzlo, které nás staví do fanatické opozice proti lidem s jiným pohledem. Můžeme si ale všimnout i toho, že když mocní narativ opustí, odejde i kouzlo fanatismu a znesvářenosti. 

Na příkladu Covidu si můžeme všimnout toho, že když mocní narativ opustí, odejde i kouzlo fanatismu a znesvářenosti. 

Snaha pochopit, co se to na Ukrajině děje
Konflikt před únorem 2022 jsem příliš nevnímal, a tak to pro mě (jako pro většinu z nás) začalo právě až ruskou invazí, ve čtvrtek 24.2.'22 Snažil jsem se zorientovat v tom, co se děje a přiložit ruku k dílu. Sepsal jsem Proti-válečný manifest. Ten začíná těmito slovy: "Putinova invaze na Ukrajinu je válečný zločin, který je stejně závažný jako americké invaze do Iráku nebo Hitlerovův/Stalinův vpád do Polska v roce 1939." 

Mám ale smůlu, že jsem osm let "dělal Marka Prchala" (ve třech nadnárodních korporacích) a k mým velkým zálibám patří právě studium mocenských struktur a masové komunikace. Zakrátko jsem tak začal pozorovat, že informace v našich médiích mají stále méně společného s žurnalistikou, a že jsme se ocitili uprostřed té nejdrsnější válečné propagandy (podobně jako se v ní ocitli Rusové i další národy). V naději, že přispěji k pochopení toho, co a proč se tam děje s cílem co nejrychlejšho nastolení míru, jsem nechal přeložit dva texty s tématy, které některé úhle války osvětlovaly: Zbrojařský průmysl vidí v konfliktu na Ukrajině příležitost, ne krizi a Noam Chomsky: Americká vojenská eskalace proti Rusku by neměla vítězů. Aby to mělo váhu, články jsme po poradě s kolegy dali do blogu Slušná firma. 

Člověk v tísni a Jeden svět
I ve svém věku jsem ale stále obrovsky naivní, a tak mě ohlasy ohromily. Místo vděčnosti za příspěvek ke snaze o pochopení toho, co se děje a co nejrychlejšímu ukončení toho absurdního zabíjení, nám začaly chodit reakce, podle kterých to vypadalo, že jsem nechal přeložit manuál na masové vraždění nebo, že jsem vybízel ke znásilňování dětí. Nadávali a vyhrožovali mi známí, sousedé, dokonce můj vlastní bratr mi poslal printscreeny nadávek z fejsbuku, aby mi ukázal, jak moc jsem se pomátl. 

Na tom mi došlo, že studna byla otrávena, a že patřím k odpadlíkům, kteří se z ní (ještě) nenapili. 

K nejabsurdnějším reakcím řadím email z organizace Člověk v tísni, v té době člena Slušné firmy: ... rozhodli jsme zrušit členství ve Slušné firmě na základě vaší nekonzistentní komunikace kolem ruské invaze na Ukrajinu. Vážíme si podpory pomoci Ukrajincům, kterou jste projevovali např. na Facebooku, zároveň ale texty uveřejněné na vašem blogu relativizují zřejmé a jednoznačné zavinění této války putinovským režimem, čímž přímo posilují ruskou válečnou propagandu.Žijeme ve svobodné společnosti (v takové, za kterou teď bojují a umírají Ukrajinci), a i takové názory jsou samozřejmě součástí demokratické debaty, domníváme se ale, že osobní názory by neměly být šířeny firemními kanály, jsou potom totiž přirozeně vnímány jako postoje dané organizace.Jistě chápete, že vzhledem k tomu, kdo jsme a co děláme, nemůžeme dopustit, aby na webu, kde jsou publikovány takové texty, bylo umístěno naše logo. Je to pro nás potenciální reputační problém a ani eticky nám to nepřijde správné.

Když jsem se jich pak ptal na bližší vysvětlení, dostal jsem "korporátní", tj. nicneříkající odstaveček a pak už jen "mrtvého brouka". Člověk v tísni je přitom organizace, která stojí už 25 let za festivalem Jeden svět. Ten je místem, které je doslova napěchované informacemi o skutečném fungování světa (světa za vládními a korporátními narativy), tj. informacemi obsaženými mimo jiné v těch dvou článcích na blogu Slušné firmy. Oba články jako by byly citacemi z festivalu Jeden svět, tj. z Člověka v tísni. Na tomhle příkladu mi došlo, že zatáhnout lidi do války je dnes stejně snadné jako to bylo před sto lety. A taky, jak normální je dnes potlačit vlastní hodnoty a dělat to, za dostanete zaplaceno, ne to čemu věříte.  

Došlo mi, že zatáhnout lidi do války je dnes stejně snadné jako to bylo před sto lety.

V té době jsem sdílel i tuhle, 70 let starou, velmi pravdivou ilustraci. A opět, reakce byly takové jako bych šířil návod k masovému vraždění.  

Petice za mír
Na základě těch ohlasů - podobně jako předtím v COVIDU - jsem se stáhl a přestal se k tématu vyjadřovat. Celou tu dobu jsem v úzkém kontaktu s mými ruskými, ukrajinskými i dalšími přáteli a ve smutku s nimi prožívám jejich i naši tragédii. Zkraje ledna '23 mě potěšilo, že i v Česku konečně někdo sebral odvahu a sepsal petici za mír. Podepsal jsem jí a na sociálních sítích k tomu napsal pár řádků. Reakce byla ještě horší než před rokem. Nenávistných a výhružných, zpráv, emailů zpráv a komentářů bylo ale jako bych znovu vybízel k masovému vraždění. Dokonalá "otrávená studna". 

Přišlo i malé dejá vu od jednoho podporovatele Slušné firmy: Dobrý den, pro případ, že by mě chtěl někdo kontaktovat s dotazem proč už ode mně nechodí pravidelné příspěvky, tak vám ušetřím čas - je to proto že jsem pravidelnou platbu zrušil po tom co váš "mozek a hlas" začal na sociálních sítích papouškovat ruskou propagandu. Chápu, že on to vnímá jinak, ale já s tím nechci mít nic společného. S pozdravem, Ing. XY

Covidové dejá vu
Jak už jsem psal, z pohledu "hry mocných" je válečný konflikt na Ukrajině (jen) další level toho, co jsme zažívali během covidového období (pokud je pro vás toto tvrzení silné kafe, čtěte prosím dál). V covidu to byly lockdowny, roušky a vakcíny. Kdo byl proti, byl označen za antiwaxera, pomatence, konspirátora. Dnes je tu "boj proti autoritářskému agresorovi, který plánuje zničit svobodný, tj. náš svět". Kdo přichází s jinou interpretací toho, co se to vlastně děje a jak situaci řešit je označen za "Putinovu loutku, Putinova agenta, Russáka, Putlera, hloupého prorusského slouhu, šiřitele proruského narativu, nebezpečného relativizátora, rusského švába" nebo jednoduše za nějaké obecné sprosté podstatné jméno. Můj oblíbený hejtr Mojmír Macek mi na fejsbuk napsal "Je smutné, kam jste po studiu v Moskvě klesl. Stal jste se naprosto totálním zbabělcem, nedůvěryhodnou osobou, pomatencem a ignorantem lidskosti. Doporučuji se odstěhovat do Ruska a pracovat pro Putina přímo tam." Nebo třeba...

O moci bezmocných
Zakladatel Gestapa a svého času Hitlerova pravá ruka Hermann Göring prohlásil: "Přestože lidé nechtějí válku, mohou do ní být snadno zataženi hrozbami a pomluvami. Je třeba jim tvrdit, že na ně někdo útočí a případné bojovníky za mír pak odsoudit za nedostatek patriotismu a za to, že ohrožují vlastní zemi".

Pokud se chceme dozvědět, co se ve válkách opravdu děje, je nutné počítat s tím, že k informacím se prakticky nelze dostat. Ve většině případů se pracuje jen s dohady a odhady. Situaci komplikují právě válečné narativy, které jsou nástrojem války a prakticky vždy jsou proto do nějaké míry smyšlené. A samozřejmě, že každá strana vypráví ten svůj. Vzpomeňte si jenom na ten vylhaný příběh o původu covidu výše. Pokud chceme opravdu porozumět tomu, co děje, je třeba začít pochopením toho, že vyprávění příběhů s cílem vytvářet souhlas davů nemá se skutečností nic společného. Zprávy ve velkých  médiích tak nejsou žurnalistikou, ale z velké části propagandou. Pokud hledáme o-pravdo-vost, naší nadějí jsou lidé, kteří i v kontextu chybějících informací a hegemonie propagandy, dokáží příčiny, kontext a možnosti řešení vysvětlit - historici, antropologové, politologové,... My ostatní máme na výběr: Buď budeme přebírat mediální PR vyprávění a "bečet s ostatními" nebo se zaboříme do "králičí nory", pokusíme se vylézt z "platónské jeskyně" a zjitit, jak skutečná je skutečnost. Jak jsem psal minule, pro mnohé lidi to může být první krok k probuzení, osvobození a ke světu, v němž se znovu propojíme a začneme požadovat zásadní systémové změny. Václav Havel psal o moci bezmocných. Tak takhle nějak si to představuju já.  

"Přestože lidé nechtějí válku, mohou do ní být snadno zataženi hrozbami a pomluvami. Je třeba jim tvrdit, že na ně někdo útočí a případné bojovníky za mír pak odsoudit za nedostatek patriotismu a za to, že ohrožují vlastní zemi". Hermann Göring

Z jaké fáze vývoje se bavíme
Pokud chceme změnit svět, je třeba na prvním místě pochopit, jaký je výchozí bod. Je to jako s dlouhou cestou - chceme-li jí zvládnout, potřebujeme si vyjasnit začátek, cíl i nezbytné obrysy. Pokud nechceme "bečet", jak je nám ordinováno, ale místo toho se snažit po-rozum-ět, velmi funkční pomůckou je tzv. Integrální teorie. To je de facto optika, která popisuje evoluci vědomí lidstva v několika základních fázích. Každou fázi označuje - pro zjednodušení - barvou. Většinová západní společnost - stát/politika, církve, armády, školy, soudnictví, zdravotnický systém,... - je nyní ve „žluté“ fázi. Většinový byznys je v „oranžové“, sousedské a jiné spolky, zájmové organizace, velká část neziskového sektoru jsou v „zelené“. Na přelomu 20. a 21. století se začala objevovat nově i tzv. tyrkysová neboli celostní fáze. Vše najdete skvěle popsané v knize Budoucnost organizací. Válka je výjímečná v tom, že nás vrací vývojově zpět do tzv. „červené„ fáze, v které existuje pouze optika boje, vítězů, poražených, pachatelů a viníků. Toto je optika/vývojová fáze dnešního "ruso-" a stále častěji i "číno-bijství" (přejímám s dovolením tento trefný novotvar). Opravdové porozumění je možné pouze z tyrkysové úrovně. To je úroveň, z které se snažím na problematiku války na Ukrajině nahlížet já. Pro bijce polopaticky: Nejsem na žádné straně, jen se nažím pochopit, co se děje a jak z toho co nejrychleji ven.   

Pro koho je válka vlastně výhodná
Fakt, na kterém se shodneme možná i se zarytými "ruso-bijci" je, že mír je lepší než válka. Bohužel ve "vesmíru" těch nejzarytějších bojovníků, je ale toto jedno z tabu témat. Říkají tomu "relativizace" (ať už to znamená, co to znamená). Proto, abychom se pohnuli dál, opakuji fakta: Putinův vpád na Ukrajinu je válečný zločin, ruská armáda páchá na Ukrajině nejspíš zvěrstva (tak, jak to dělají i ukrajinští vojáci na ruských, protože tak to ve válkách chodí - viz např. maskar v My Lai) a válkou postiženým obyvatelům je třeba pomáhat, co nám síly stačí.  

Snadno dohledatelný fakt je, že válka je výhodná pro zbrojařské, farmaceutické a samozřejmě pro pohřební a - pokud nebude jaderná/likvidační, tak i pro většinu dalších korporací a miliardářů (o tom ještě bude řeč). Stačí sledovat růst obratů, zisků a změn v pořadích nejvýdělečnějších firem, nejbohatších lidí a zjistit si, odkud jejich bohatství pochází. Na válkách vždy bohatnou i korupčníci z řad místních politiků a mafií, na všech stranách, samozřejmě, že ve velkém i na Ukrajinězde. Pro panovníky/politiky a obecně pro vládnoucí elity je válka nástrojem řešení ekonomických problémů, příležitostí k odvedení pozornosti od domácích problémů (viz nekonečný řetězec příkladů "Vrtěti psem") a především pak právě strategií posílení moci elit tím, že se staví lidi proti sobě. Válka je skvělý důvod, proč seškrtat výdaje na všechno ostatní: na zdravotnictví, školství, penze, ochranu v nezaměstnanosti, veřejnou dopravu,... a dnes také, proč se vykašlat na klimatickou katastrofu a další hrozby a dál pokračovat v hnědé fosilní ekonomice. Historie je těmito příklady napěchovaná, a tato válka není výjimkou. Říká se tomu "šoková doktrína" - k detailům se ještě dostaneme.  

Válka nás vrací vývojově zpět do tzv. „červené„ fáze vývoje našeho druhu, v které existuje pouze optika boje, vítězů, poražených, pachatelů a viníků. 

Válka je rezervoár multi-generačního traumatu
Kromě oči-vidné destrukce je válka obřím arzenálem (na první pohled neviditelného) traumatu... ještě pro mnoho generací po válce. V letech 1989-1991 jsem chodil rok do školy v Bělorusku a následně pak rok v Moskvě (mimo jiné i zkušenosti z těch dvou let a přátelství z té doby mi pomáhají vyhnout se mnoha dnešním "otráveným studním"). V obou školách jsem měl spolužáky i veterány války v Afghánistánu. Nemohli spát, chlastali, jeden se dokonce počůrával. Vyprávěli mi, že zabít druhého člověka je "noční můra, která se na člověka přisaje a už ho nepustí". A je prý jedno, kde zabitému napsali rodný list. Zabití člověka je zabití člověka. 
My žijeme v době, kdy se o traumatu začíná pomalu mluvit. Začíná být zřejmé to, na co poukazuje například Gabor Maté, a to, že žijeme v hluboce traumatizované společnosti, a že ti nejvíce traumatizovaní z nás jdou do vrcholové politiky a byznysu - o tom proč to tak je, mluví Maté skvěle zde (s CZ titulky). V Matého nové knize Mýtus normálnosti najdete fascinující profily traumatu Donalda Trumpa, Hilary Clintonové, kanadského premiéra Justina Trudeaua a dalších zraněných lidí, kteří hledají naplnění právě v politice. O (typicky traumatizujících) zážitcích z dětství vypráví (i když se zdá, že nevědomky) náš nový prezident zde (od cca 6.minuty). 
Válka patří k největším zdrojům traumatu. Na dlouhé generace zničí miliony lidských životů. I většina těch, kteří války přežijí, budou do smrti trpět a pokud budou mít děti, tak bude trpět i většina jejich dětí. Škála projevů tohoto utrpení je široká: od psychických nemocí, sebevražd, přes závislosti, domácí násilí, rakovinu až po další civilizační nemoci. 

Definice války podle Paula Valeryho:

Nic jako "jaderná válka" neexistuje
V tématu konfliktu na Ukrajině je třeba připomenout, že se tu (z našeho "západního pohledu") bojuje proti státu, který vlastní 6000 jaderných hlavic. Žádná jiná země na světě jich (podle oficiálních statistik) nemá tolik. Část z těchto hlavic je až 3000 krát ničivější než "Enola Gay" nebo "Fat man", které vymazaly Hirošimu a Nagasaki, zvedly vlnu rakoviny a dalšího utrpení. Já v Hirošimském Muzeu míru brečel. V Bělorusku jsem žil rok kousek od Černobylu (3 roky po výbuchu), umírali mi tam spolužáci na rakovinu. Sám jsem si odsud ve vlastních kostech dovezl radioaktivní Stroncium 90 a Cesium 137 - viz Moje černobylské a hirošimské slzy. Hrozba atomové války aneb čím nám hrozí naši dnešní lídři. Kamarádi z Mali mi vyprávějí o kontaminaci velké části Sahary v důsledku francouzských testů atomovek v 60.letech. Z rozborů dnes víme, že když k nám v létě fouká vítr písek ze Sahary tak Cesium 137 dýcháme i my (naměří ho až v "dalekém" Turecku). Jen pro kontext: poločas rozpadu (tzn. doba, za kterou se rozpadne polovina) třeba takového Plutonia 239 je bezmála 25 tisíc let. 
Neexistuje nic jako "jaderná válka", existuje jen jaderný konec všeho. Game over pro Homo Sapiens a veškerý ostatní život na Zemi. 
Bojovat proti zemi, která vlastní 6000 jaderných hlavic je bojovat za konec vlastního života, života svých dětí i života, jak ho známe.
Mimochodem, tento argument jsem napsal do komentářů jednoho příspěvku Zelených na fejsbuku. Jeden "český fejsbukový odborník" mi tam vysvětlil, že Rusko má "jen" 1800 hlavic, tak že co! Vojenské narativy mají obrovskou moc. Většina Američanů tak například podporuje absurdní americké vojenské výdaje i za cenu nukleárního konce všeho lidstva. Běžní Američané tyto rekordní výdaje na zbrojení podporují i přesto, že pak už doma na řadu nezbytností (zdravotnictví, školství, veřejná doprava, ochrana přírody, řešení chudoby,...) nezbývají peníze. 

Bojovat proti zemi, která vlastní 6000 jaderných hlavic je bojovat za konec života, jak ho známe. Podpora takového boje je ultimátní ukázkou úrovně vývoje našeho druhu. 

Kdo na válce tratí?
Toto je další ze "zakázaných", přitom naprosto zásadních, otázek: Kdo na válce tratí? 
Na prvním místě ti, kteří žijí v místech bojů a ti, které tam poslali zabíjet nebo se nechat zabít. Poslední odhad z listopadu uváděl bezmála 1/4 milionu zabitých. Dnes to bude o další desítky tisíc mrtvol a stovky tisíc zraněných/traumatizovaných víc. Jak už jsem psal, potíž s válčením a obecně se zbrojařským průmyslem (v porovnání s "obyčejnými korporacemi") je v tom, že většina informací je v "režimu utajení". I ze střípků, které tu a tam vyplouvají, lze ale obraz utrpení lidí v místech bojů, seskládat. Nedávno mě zaujalo, že tanky posílané Spojenými státy na Ukrajinu budou s největší pravděpodobností používat munici s toxickým vyhořelým uranem. Z americké okupace Iráku víme, že důsledky používání této radioaktivní, extrémně toxické munice jsou pro místní obyvatelstvo dalekosáhlé - rakovina, vrozené vady u dětí a další závažné nemoci, a to ještě mnoho let po skončení bojů.... tzn. v tomto případě budou trpět obyčejní Ukrajinci, kteřím všichni pomáháme. 
Jinak, pokud nemáte firmu, která profituje z války či z poválečné "obnovy", tak v širším kontextu tratíme na válce všichni. Jednoduše řečeno: Válku si platíme z našich peněz. Jeden příklad za všechny - v Evropě jsme museli přestat kupovat relativně levný ruský plyn a stát se nucenými zákazníky amerických korporací. Mnozí evropští potici se tak dnes z přemrštěných cen, které jsme byli nuceni přijmout a platit, překvapeně škrábou na hlavě (zde) a o dopadech zkapalňování a přepravy na klima a přírodu raději nikdo nemluví, neboť bychom se všichni zhrozili. Stejně tak levnou ruskou ropu nyní kupujeme přes překupníky z Indie. I zde jsou dopady na klima hrozivé.
Obecně platí, že čím víc výdajů na zbrojení, tím méně peněz na služby nutné pro kvalitu života (jako oči-otevírající experiment doporučuji udělat si rešerši škrtů, které aktuální česká vláda od svého zvolení už prosadila, aktuálně "projednává" nebo se ještě chystá prosadit (samozřejmě že vždy s doprovodným PR příběhem, který každé rušení či zdražování náležitě vysvětlí). Čím více válčení, tím také více emisí, dalších škod na přírodě a zrychlování ekologického kolapsu. Čím více válčení, vč. sankcí, tím více chudoby, nedůvěry, nenávisti, extrémismu a dalšího válčení.  

"Dříve se zbraně vyráběly proto, aby se s nimi bojovalo ve válkách. Dnes se války vyrábějí proto, aby bylo možné prodávat zbraně." Arundhati Roy

A o co tu jde? 
Ve snaze dobrat se pochopení podstaty toho, co se to na Ukrajině děje, jsem začal číst a poslouchat mimo jiné také - už výše citovaného - Jeffreyho Sachse. V tomto textu sobě i vám zjednoduším práci tím, že vyberu hlavní body z jednoho rozhovoru, v kterém Sachs celou problematiku polopaticky vysvětluje. Jinak Sachs, pokud jste o něm neslyšeli, má v tématech struktur moci a globálního uspořádání světa tak silné renomé, že pouze opravdového hlupáka, by napadlo ho označovat za "šiřitele nějakých narativů". Vše, co v rozhovoru tvrdí, je snadno dohledatelné.
"Kořeny sporu" mezi Ruskem a Ukrajinou, které nakonec vedly k ruské invazi, vysvětluje Sachs v pěti bodech: 

1) Rusko má logický historický problém s rozšiřováním NATO (NATO vzniklo "proti" Sovětskému svazu, jehož je dnes Rusko hlavním pokračovatelem). Je to podobné jako by Spojené státy měly problém s tím, kdyby třeba Mexiko vstoupilo do Varšavské smlouvy nebo dnes do nějaké čínské vojenské aliance. 

2) Ukrajina je nezávislá, suveréní země, pro kterou bylo a je klíčové zajistit svou bezpečnost. Sám Zelenskyj původně tvrdil, že bezpečnost je třeba zajistit bez NATO, neboť dobře věděl, že Ukrajina v NATO, je pro Rusko nepřijatelný scénář.

3) Krym byl od roku 1783 základním opěrným bodem ruské bezpečnosti, místem kde kotvila ruská černomořská flotila. V roce 1954 převedl Nikita Chruščov Krym v rámci Sovětského svazu symbolicky z Ruska na Ukrajinu. Za časů SSSR to však bylo jen gesto bez praktických dopadů. V roce 2008 řekl Putin G.W. Bushovi, že pokud budou Spojené státy dál okračovat v tlaku na rozšiřování NATO (oproti původní dekalaraci z roku 1989) na východ, Rusové si Krym vezmou zpět. Za prezidenta Janukovyče nakonec došlo k dohodě, že Ukrajina Krym Rusku jako základnu dlouhodobě pronajme, čímž Ukrajina vyšla vstříc bezpečnostním potřebám Ruska. 

4) Pod taktovkou CIA proběhl na Ukrajině v roce 2014 převrat, Janukovyče svrhli, a to ukončilo relativní rovnováhu, která byla do té doby nastolena. 

5) Vedle rozšiřování NATO k hranicícm Ruska a přístupu na Krym byla dlouhodobým problémem i etnická namíchanost Ukrajiny, především na Donbasu a v Luhansku, kde převažuje ruské obyvatelstvo. Po svržení Janukovyče tu polovojenské jednotky od roku 2014 požadovaly autonomii/nezávislost nebo připojení k Rusku. To řešily tzv. Minské dohody I a II z roku 2014-5, které dávaly těmto oblastem autonomii. Němečtí a francouzští politici měli být garanty těchto dohod. Porošenko a po něm i Zelenskyj ale odmítli tyto dohody akceptovat. Z pohledu Ruska se jednalo o další porušení dohod. 

Válka na Ukrajině začala v roce 2014. V únoru 2022 jenom přešla do další fáze.

Co je třeba udělat pro mír?
Sachs zmiňuje čtyři kousky puzzle, které je nutné vyřešit: 

1) Ukrajinská suverenita a bezpečnost, 

2) Nerozšiřování NATO, 

3) De facto ruská kontrola Krymu  

4) Autonomie Donbasu a Luhansku (Minské dohody). 

"Pokud máme zachránit Ukrajinu a životy nás všech na planetě Zemi předtím, co je neustále se zvětšující katastrofa, toto je to, co se musí řešit.", dodává Sachs. Vše v rozhovoru níže:  

A jak tedy ukončit válku?
Posíláním dalších a dalších zbraní lze válku ukončit zhruba tak jako když se snažíte uhasit požár přilíváním oleje. Čím více zbraní se bude na Ukrajinu posílat, tím déle bude válka pokračovat, tím více bude mrtvých, tím více traumatu, tím více bude růst nebezpečí, že se válka roozšíří jinam, tím více zdražování, rušení veřejných služeb a chudoby v Evropě i mimo ní. 

Války končí jen dvěma způsoby - tím, že se vyjedná mír nebo tím, že jeden druhého porazí. V tomto ohledu je třeba si nalít čistého vína: Stát s 6000 jadernými hlavicemi porazit nejde. A pokud ano, už u toho nikdo nebudeme. Jediný způsob, jak dosáhnout ukončení vraždění, je vyjednávání. Putin opakuje, že vyjednávat chce. Možná si vzpomenete, že na začátku války, vyjednávání probíhaly a obě strany hlásily, že se blíží k vzájemně přijatelnému řešení. Jenomže pak z jednání sešlo. Bývalý izraelský předseda vlády v nedávném interview přiznal, že západní vlády jeho snahy o vyjednání míru zablokovaly. Sachs (a s ním mnozí další) poukazují na to, že nitky tlaku na ukončení jednání vedou k neokonzervativníi křídlu v americkém vedení - stejně jako všechny ostatní dopady amerického "válečného stroje", který si jen od 11.září 2001 do 1.9. 2021 vyžádal už bezmála 1 milon lidí (o tom byly zčásti i Zprávy #67). Za pozornost stojí i Sachsova zmínka o zmrazení ruských aktiv a vyhlašování všemožných sankcí vůči Rusku, které ale podporuje pouze 20-25% zemí. Většina světa se do západních sankcí proti Rusku nezapojuje. 

Války končí jen dvěma způsoby - tím, že se vyjedná mír nebo tím, že jeden druhého porazí. V tomto ohledu je třeba si nalít čistého vína: Stát s 6000 jadernými hlavicemi porazit nejde.

Traumatizované Česko
Kdo jste se už seznámil s tématem traumatu tak víte, že vnímámí reality ovlivňují do obrovské míry právě naše traumata, tj. hluboká, nezhojená vnitřní zranění z minulosti. My Češi máme (mimo jiné) svůj srpen 1968, kdy nás, pod taktovkou sovětských komunistů přijela "zachránit bratrská vojska" z okolních států. Každý srpen tak naše média zaplaví vlna sebelítosti a odevšad zní, že tohle se už nikdy nezopakuje. Bohužel ale neproběhla žádná reflexe, žádné léčení, uvízli jsme v roli oběti. Z léčby traumatu víme, že to je přesně ta situace, která způsobuje, že místo schoppnosti vnímat realitu, věříme bludům a místo racionálního přístupu reagujeme fanaticky. Stačí tak třeba prohlásit, že je tu "nový Hitler", že je tu opět ta okupační armáda, která nás chce znovu obsadit. Jizva roku 1968 se otevře, rána začne krvácet a hnisat. Traumatizované lidi je velmi snadné ovládat, snadno jim něco nakukáte.
Étos této války je ukázkou i jedné naší národní vlastnosti, kterou Václav Havel nazval trefně "kopání do kotníku". Když máme pocit, že jsme pod ochranou někoho silnějšího, kopeme co nám síly stačí - to vysvětluje, proč je míra "rusobisjtví" i "číno-bijství" v naší části světa rekordní. 

Étos této války je ukázkou i jedné naší národní vlastnosti, kterou Václav Havel nazval trefně "kopání do kotníku". Když máme pocit, že jsme pod ochranou někoho silnějšího, kopeme co nám síly stačí - to vysvětluje, proč je míra "rusobisjtví" i "číno-bijství" v naší části světa rekordní. 

Jediný cíl, který dnes vidíme je "porážka Ruska" (ať už to v představách bijců znamená, co to znamená). Jediná cesta k míru je posílání dalších a dalších zbraní, tj. další lití oleje do ohně. Málokdo z těchto bijců si dokáže uvědomit, že tento názor není jeho/její, a že podporou posílání dalších a dalších zbraní jsou spolu-zodpovědní za další mrtvoly a další neštěstí. Netuší, že se napili z "otrávené studny", do které je denně přiléván další a další identický obsah:   

Nebo: 

Obrovským překvapením a zklamáním pro mě bylo, kolik místních intelektuálů ten rusobijský narativ nekriticky převzalo. Doslova "copy/paste". Nebudu ta jména raději jmenovat, protože bych se u toho rozbrečel. 

Naposledy jsem byl zklamaný z reakcí strany Zelených (předtím jsem zažil podobné procitnutí s Piráty). Tyhle dvě strany pro mě bývaly takovými ostrůvky pozitivní deviace v temných vodách české politiky. Zde jedno z prohlášení Zelených ke zmiňované "Petici za mír": "Zelení vyjadřují podporu Ukrajině a oceňují Vládu ČR za její jednoznačný postoj od počátku této fáze války. Odsuzujeme apely na “mírová řešení”, která by fakticky vedla k odzbrojení a oslabení Ukrajiny a vyhovují Rusku v jeho mocenských ambicích. Konkrétně se distancujeme od aktivit Matěje Stropnického, bývalého člena Strany zelených."

Podobnou dez-iluzi jsem zažil před časem i z práce časopisu Respekt. Přestože je to časopis vlastněný miliardářem pochybné pověsti a nízkých morálních zásad, měl jsem léta za to, že tamní novináři mají vysokou míru autonomie, a (pokud nepíšou o svém vlastníkovi a jeho přátelích) píšou odvážně i o tématech, kterým se tu málokdo věnuje. O to víc mě odradilo, jak se i oni přidali k vojenskému ryku a jak poctivou žurnalistiku vystřídaly propagandistické texty. Pár čísel po březnu 22 jsem to konsternovaně pozoroval - poslední kapka byla, když tleskali tomu, kolik peněz poslali obyčejní Češi na nákup zbraní zde, bez jediné zmínky o tom, kolik z těch peněz skončilo v kapsách českých i jiný "obchodníků se smrtí" nebo bez jakýchkoli dalších souvislostí k tématu.
Po mnoha letech jsem předplatné Respektu neprodloužil. Vím, že v redakci Respektu je řada dobrých novinářů a moudrých lidí. Domnívám se proto, že důvod jejich dnešního ruso-bijství může být "pragmatický", tj. jako u Člověka v tísni, u Pirátů nebo u Zelených. Jsou prostě příliš velcí (nebo jejich ambice jsou příliš velké) na to, aby si mohli dovolit mít vlastní názor. Zde jedna z jejich bijských obálek: 

Mimochodem, nikde jsem nenašel hodnověrný důkaz tvrzení, které je v naší části světa do zblbnutí a ze všech stran opakováno, a to že by Putin chtěl obsadit nejprve celou Ukrajinu a pak zbytek Evropy. Jediné, co se mi podařilo dohledat, je snaha Ruska připojit k sobě oblasti s převahou ruskojazyčného obyvatelstva v důsledku událostí započatých v roce 2014 (viz výše). Myslím, že oči-otevírající srovnání může poskytnout porovnání dynamiky americké invaze do Íráku vs. ruské na Ukrajinu. Cílem invaze do Iráku bylo podrobit si Írák. Strategie okupační armády tak byla v Íráku oproti té ruské na Ukrajině jako den a noc. Myslím, že činy prozrazují o realitě mnohem, mnohem víc než proklamace. 

Když kritizuji propagandu většinových médií, měl bych uvést příklad poctivé žurnalistiky - ten nacházím například u Democracy Now - jako příklad viz snaha dobrat se toho, kdo zničil plynovod Nordstream 2. Pokud vám nevadí jazyk, dejte si tuto reportáž a rozhovor a pro kontrast se podívejte, jak toto téma pokrývají mainstreamová média. Myslím, že toho rozdílu si musí všimnout i naprostý laik. 

Níže jeden z mnoha PR článků, které dokola opakují jednu a tu samou věc. Mimochodem víte, že Zelenskyj je herec, tj. že k jeho talentům patří rétorika? Je to tak ideální tiskový mluvčí. Pokud je toto prohlášení opět silné kafe, čtěte prosím dál.   

Předpokladem války je dehumanizace
Vyrostl jsem v Sudetech (viz lanškrounský masakr) a možná i proto jsem velmi citlivý na fenomén kolektivní viny. Vím ale, že předpokladem boje proti druhým lidem je především jejich "de-humanizace", tj. proměna na něco nižšího než je člověk, ideálně na číslo nebo věc. Dehumanizace všeho ruského dnes v západním světě překonala dehumanizaci muslimskou a blíží se tomu, co ve své době předváděli nacisté. Jedním z projevů dehumanizační strategie je naprostá odpojenost davu (je jedno, na čí "straně" dav je) od lidského utrpení. Nedávno mi někdo poslal článek z Idnes.cz s videem z ukrajinského dronu, z kterého ukrajinští vojáci střílí granáty po vojácích ruské armády. Je to jedno z nejodpudivějších videí, na které jsem kdy v životě podíval - pokud jste citlivější, nedívejte se na to. Operátoři dronu tam z "tepla" nějakého interiéru střílejí po vojácích v zákopech. Slyšíte, jak konstatují, že granát utrhl jednomu vojákovi ruku, a že ten si tu ruku snaží zavázat. "Hoď mu tam další granát.", radí jeden. "Hoří. Už je mrtvej"., konstatuje suše druhý. Celé je to sestříhané jako nějaká online střílečka, na pozadí slyšíte skladbu Ennio Morriconeho z filmu Profesionál. Pro českého rusobijce jsou to jenom russáci, de facto něco jako švábi. Tito bijci podobná videa sdílí na soc. sítích, obvykle s hlasitým potleskem jako by to byla nějaká deratizační kampaň nebo sportovní klání a šlo jen o to, kdo zašlápne víc švábů nebo kdo dá víc gólů. 

Jenomže všech těch přes 1/4 milionu mrtvol byli něčí děti, často i rodiče, sourozenci. Každý z těch lidí měl pro nás pro všechny na této planetě ještě něco udělat. 

Poslední dva měsíce se bojím podívat do whatsupu, že tam najdu zprávu o tom, že "zmobilizovali" Maxima, syna mé moskevské kamarádky Máši.

Zde jedna z mnoha ukázek dehumanizační strategie kolektivní viny v naší části světa:  

Mimochodem, právě nám přišla upomínka, že jsme přehlédli zaplacení poplatku Českému rozhlasu. To mi připomnělo, že máme zákonem danou povinnost si propagandistické nástroje jako jsou irozhlas platit. 

Lekce ze šokového kapitalismu
Tolik k válce. Vraťme se ale v závěru  k hlavnímu tématu - k fungování mocenských struktur. Válka totiž odkrývá ještě minimálně dva fascinujcící rysy dnešního globálního Matrixu. Prvním je už zmiňovaná Šoková doktrína. Fenomén popsala poprvé Naomi Kleinová ve své stejnojmené knize s podtitulkem "Vzestup kalamitního kapitalismu". Fenomém vysvětluje strategii, kdy korporace a miliardáři využívají šoků (přírodních katastrof nebo lidmi vyvolaných pohrom) k tomu, aby komodifikovali, čili privatizovali/financializovali veřejný majetek, mezilidské vztahy a přírodu. Kdo jste Šokovou doktrínu nebo taky Dobrý život ve stínu konzumní společnosti (kde je fonomén též vysvětlený) četli, možná si vzpomente. 

Před nedávnou dobou se na budovách ukrajinských velvyslanectví v západních zemích objevily obří plachty na kterých je napsáno: “Jsme svobodní. Jsme silní. Máme otevřeno pro byznys. Existují stovky důvodů, proč investovat na Ukrajině.” Hashtag #VýhodaUkrajina:

Ukrajinská válka pak následně vypustila video (v angličtině), ve kterém Zelenskyj blahořečí největším světovým korporacím jako jsou Goldman Sachs, JP Morgan nebo BlackRock a vysvětluje jim, že taková příležitost k profitu jako je dnes na Ukrajině tu od druhé světové války nebyla: 

To samé najdete i na webu "Výhoda Ukrajina":

Goldman Sachs a J.P.Morgan přitom patří mezi hlavní hráče, kteří stály za poslední světovou hospodářskou krizí, kdy ožebračily stovky milionů lidí po celém světě. Blackrock je mega-investiční konglomerát, který má dnes podíl ve snad každé velké firmě, stojí za krizí bydlení a mnoha dalšími problémy dnešního světa. Vanguard Group, Saudská Arábie a další v Ukrajině skupují půdu. Při bližším ohledání zjistíte, že Zelenskyj oznamuje masívní transfer ukrajinského majetku nadnárodním korporacím, a že je to něco, co se tu kuje už několik let (viz například konference Rebuild Ukraine, Recovery plan,... případně ze stejného soudku nedávné omezení práv ukrajinských pracujících nebo předtím omezování svobody slova. Kdo znáte historii neoliberalismu a umíte si dát dvě a dvě dohromady, možná si všimnete, jak moc se vývoj na Ukrajině podobá tomu, co se dělo po roce 1973 v Chile a proč se to děje. 

Mezi lidi, kteří se snaží přispět k probouzení nás "bečících ovcí" tak, abychom se znovu stávali kriticky myslícími, spolupracujícími bytostmi a byli odolnější vůči manipulaci ze strany mocných patří Russell Brand. To je mimochodem na cestě k pochopení reality Matrixu důležitý spojenec, pokud vám nevadí jazyk, v kterém hovoří (taky angličtina). Je to člověk, který chápe souvislosti, má velkou globální sledovanost a ve svých rozhovorech dává prostor mnoha lidem, o kterých bychom se jinak nedozvěděli. Třešničkou na dortu je, že je to "komediant", a tak jeho pořady jsou často k potrhání, přestože témata jsou často spíše k pláči. Zde právě téma Zelenského šokové doktríny:  

Mimochodem příklady "šokové doktríny" naleznete dnes ve velkém v USA a v Evropě, tj. i v Česku na každém kroku. Bidenovi se daří na pozadí "ruského Hitlera" protlačovat stále vyšší a vyšší platby zbrojařským korporacím (tak jako se to, ještě před nedávnem, dařilo farmaceutickým), přestože rekordní počet běžných Američanů se propadá do chudoby a trpí. Biden mluví o 50%, realističtější odhady uvádějí až 65% (Harriet Fraad) lidí pod hranicí chudoby. Fialova vláda jakoby od svého zvolení, ze všeho nejvíc, právě škrtala výdaje na zdravotnictví, školství, veřejnou dopravu, penze, chudobu, životní prostředí, vymýšlela další a další cesty, jak peníze z našich účtů přesunout na účty korporací a miliardářů. I v tomto ohledu dělá propaganda skvělou práci - vše je nám skvěle vysvětlováno.  

Dvě války na Ukrajině
Pokud ještě i tyto řádky čte někdo, kdo se tématy globálních mocenských struktur zatím nezabýval, tak na závěr přijde "nejsilnější kafe".
Jedním z lidí, kteří mi pomáhají vyznat se v tom, jak dnešní svět funguje je americký ekonom Richard Wolff. Podobně jako v případě interpretace válčení na Ukrajině sahám po jeho nedávné přednášce, kde se dotýká toho nejpodstatnějšího. I zde by se dalo jít do různých zdrojů, ale na to není prostor. Vybírám tak to nejpostatnější z toho, co pro nás vybral Wolff. Ten vysvětluje, že na Ukrajině se vedou dvě války. Jedna je ta, o které byla řeč výše - ta, v které se přímo zabíjí, která začala v roce 2014 a před rokem se dostala do fáze, ve které jsme do ní byli nakonec zataženi i my a začali ji ve velkém financovat. Wolff patří k lidem, kteří upozorňují stále hlasitěji na to na to, že v pozadí velkého množství válečných konfliktů ve světě je to, že USA ztrácejí své hegemonické postavení nad globálními finačními a obchodními systémy, které se jim podařilo prosadit po 2. světové válce díky tomu, že (do té doby dominantní) Evropa byla po dvou válkách na kolenou. Do toho v USA obrovsky narůstají domácí problémy (už zmiňovaná chudoba, neexistuje tu univerzální systém zdravotního pojištění, zemi decimuje masové vraždění, narůstá policejní násilí, společnost je nebezpečně rozdělená). Na Spojené státy dotahuje významně Čína tak, že dnes už nabízí alternativní systémy, které k nim přitahují stále více spojenců, kteří se dříve museli podřizovat expanzivní americké politice, neboť neměli na výběr. Čína je v bloku s Ruskem a destabilizace Ruska je pak, podle Wolffa a mnoha jiných, snahou oslabit či ideálně zastavit vzestup Číny. Z tohoto pohledu je, podle Wolffa, Ukrajina typický příklad země, která je ve špatný čas na špatném místě a varuje, že podobný osud může potkat i Taiwan. Vše tomu zatím nasvědčuje: Stačí sledovat (i naše) média - třeba jen tento jeden zdánlivě nevinný článek. Nebo osobní mikro-zkušenost - na podzim ve Spojených státech jsem si chtěl koupit americkou simku do mého telefonu. Řekli mi, že mám smůlu. Čínské telefony jsou v USA blokované. Prý "bezpečnostní riziko" (Whatever that means).  

Můj ukrajinský soused Pavel se domnívá, že "Spojené státy budou s Ruskem bojovat do posledního Ukrajince". Těmito slovy to říká. Nad českým ruso-bijstvím jen smutně krčí rameny. Když se ho ptám, jak se stalo to, že k takovémuhle pohledu dospěl, říká mi, že kromě českých nebo amerických médií sleduje i ruské zpravodajství. Vnímá všudy-přítomnou propagandu, ale poukazuje i na to, že v ruských médiích dávají překvapivě hodně prostoru i západnímu pohledu. To mu prý v Česku i jinde v západních médiích chybí. V Česku jsou "zprávy" z ukrajinské války vždy uváděné něčím jako: ... "Zelenskyj tvrdí",... "Ukrajinské vedení říká",... "západní zpravodajské služby odhadují",... "zdroje blzké Bílému domu uvádějí",... 
Pohled zemí mimo západ, tj. 75 - 80% světa se do našich/západních médií nedostane. "Je zajímavé si to srovnání udělat", říká Pavel. Bohužel velká část Čechů na to nemá jazykové vybavení (jen v angličtině patříme k nejhorším v Evropě, a je tak vydána na pospas místní propagandě). 

"Státy nemají přátele, jen zájmy." Ch. de Gaulle 

Ukončení vraždění, ke kterému dochází ze zájmu mocných, je jedna věc. Pokud ale chceme skutečný mír, je třeba jít hluboko ke kořenům: Je nutné ukončit - přes pětset let trvající koloniální nadvládu bílého muže nad zbytkem světa a okolo deset tisíc let trvající patriarchát. Z testostronové bílé monokultury je třeba se vrátit k polykulturám tak jako je známe ze zdravé přírody. Stačí si přečíst třeba projev Haile Selasieho, který zazněl před šedesáti lety na půdě OSN nebo si pustit Boba Marleyho, který část tohoto projevu nazpíval zde

Osobně vidím, že z pasti her mocných se můžeme dostat po třech hlavních cestách: Zaprvé a nejvíce přes léčení našich traumat - individuálních, rodinných, národních, etnických,...), neboť ty jsou tím hlavním kořenem dnešních problémů. Zadruhé tím, že se znovu začneme propojovat - nejsnažší cestou k tomu je lokalizace - znovu budeme žít tam, kde dnes většina lidí pouze bydlí s cílem vytvářet sítě spolupracujících lidí a soběstačnou místní ekonomiku. A zatřetí - maximálně podpoříme osvobozování vzdělávání našich dětí - svobodné, demokratické školy, domácí vzdělávání. 

A zde tečka za tématem: "Probuďme se. Podívejme se za iluzi." 

Koho to, co jsem napsal, pobouřilo a cítíte potřebu mi poslat nějakou opovrhující zprávu, prosím nedělejte to.
Berte nebo nechte být. Díky. T. 
________________________

Každé moje zprávy obsahují i seznam odkazů na to, co se odehrálo OD POSLEDNĚ nebo co je v plánu: 

Besedy a přednášky: 
Najděte svůj důlek!
- MORAVSKÝ KARLOV, 26.-29.3.'23, UZAVÍRKA: 28.02.
Jak v konzumní společnosti žít ne-konzumní, dobrý život - ZLÍN, 4.4.
Jak v konzumní společnosti žít ne-konzumní, dobrý život  - Ostrov u Karlových Varů - 20.4.
Dobrý místní život - PRACHATICE 24.4.
Nová práce/důlek - PRAHA BŘEVNOV, 26.4.23 
Svobodná nebo tyrkysová firma? - PRAHA BŘEVNOV, 17.5.23 
Přednáška na konferenci Respekt k porodu  - PRAHA-HOLEŠOVICE, 19.5.23 
Dobrý místní život - ŠALA, 12.6.23 
Vydělávat na život je jako šetřit si sex na stáří - OSTRAVA, 19.7.23 

Nové knihy:
Umění odejít
- byla dlouho vyprodaná
Děvčátko Momo
- též dlouho vyprodaná

Připravované knihy: 
Mýtus normálnosti - jsme na sazbě, finišujeme obálku
Propast
- pustili jsme se do překladu, děláme na obálce
Budoucnost je nerůst
- dolaďujeme práva, děláme obálku
Hostina II
 - domlouváme první hostinu na 30.3. 

Ke čtení: 
České dráhy: Jak se z veřejné služby stal na zisk zaměřený byznys (23. díl seriálu o car-free životě)
Motorismus jako symbol společenského postavení, svobody, bezpečí a maskulinity (22. díl seriálu o car-free životě)
60 let od mírového projevu Haileho Selasie: všechno, co potřebujeme vědět o životě v míru, už v kolektivní paměti lidstva existuje

Ke sledování: 
Chtějí z nás mít poslušné dělníky a vojáky - Rozhovor s Davidem Bailem o fungování dnešního světa
Trauma a mýtus normálnosti - Rozhovor o traumatech dvou lidí, o fungování Peoplecommu a knihách Gabora Matého 
Nothing compares - Struhující dokument o traumatech, závislostech, životě a aktivismu Sinéad O'Connor
Elvis Presley - Film z pohledu jeho manažera. Neměl jsem ponětí, jak byl Presley manipulovaný a jak se vlastně stal otrokem svého okolí. 

Byznys 101: 
Internetové družstevní platformy (63. DÍL)
Nová družstva (62.díl)

Církevní a obecní firmy: Dobrý pastier (61.díl)

Noví členové Slušné firmy:
Přijde mi, že nám chybí představivost v tom, jak by měl vypadat svět, v kterém bude možné žít. Myslím, že to hlavní, co potřebujeme, jsou příklady. Budu proto od nynějška posílat i nové odkaz na nové členy ve Slušné firmě. Od posledně přibyli tito: 
Greenpeace
Burdova farma
Zerowasters
Zero Way

Další odkazy: 
Tyrkysové vzdělání v Ostravě
Tomáš Paprštein
, odvážný mladý člověk, který se rozhodl nasvítit téma sexuálního násilí páchaného na dětech. Prosí, abychom podpořili knihu, kterou přiravuje zde. Díky. 

Díky! Mějte se. 

Tomáš 

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
Slušná firma: Zde - Propojte nás s podobně smýšlejícími firmami. Díky.