Zpět ve virtuálním světě :-)

30.11.2013 jsem vypnul net a mobil. Cca 1.2. jsem začal používat google (nešlo mi psát knihu bez možnosti dohledávat zdroje). Cca 1.3. jsem si zapnul basecamp (nedokázal jsem jinak spolupracovat s kolegy na běžících projektech). Cca 1.4. jsem začal používat e-mail. (zjistil jsem, že když nepíšu, e-maily nechodí a nepřišlo mi už tedy přínosné chodit každý týden za kolegyní, která mi s poštou pomáhala). Zhruba ve stejném čase jsem začal s blogem (už jsem potřeboval sdílet postřehy) a na youtube jsem nahrál svá první videa. Od tohoto týdne začínám používat i sociální sítě a mobil. Pár věcí je jinak než před 30.11.

Odpojit jsem se rozhodl, protože jsem si potřeboval odpočinout, připomenout si kdo jsem, být mnohem víc se skutečnými (a především svými) lidmi a napsat knihu. Už 28.2. bych mohl s čistým srdcem říct: “mise splněna”. Především letošních šest týdnů v Izraeli a v Jordánsku mi v tom dokonale pomohlo. Nebylo nutné "vstávat na budík" a spěchat do školy/školky. Denně jsem tam mohl psát (i spát). Byl jsem stoprocentně s dětmi a s Péťou, přečetl jsem hromadu knih, nasbíral ještě větší hromadu postřehů. Do toho pláž, čistý vzduch a jídlo, které voní a chutná.

Už dnes můžu říct, že tohle odpojení byl jeden z nejprospěšnějších experimentů, do kterých jsem se za poslední léta pustil. Naučilo mě to hromadu, hromadu věcí. Mluvil jsem o nich s kamarády z psycho.cz a naposledy na TEDxu v Hradci Králové (viz video nahoře a "slajdy" dole). V knize "13000 dní" z toho vzniklo pět kapitol. Zde jsou zásady, s kterými se do virtuálního světa vracím:

1. Dopamin vs. oxytocin: Připomenul jsem si, jak moc je ten virtuální svět vysoce závislostní. Pro mnohé lidi je to dnes zdaleka nejjednodušší příležitost, jak “nasát” dopamin - jeden z hormonů slasti. Hormon, na kterém si ale člověk může velmi snadno vybudovat závislost. Aby se to nestalo je třeba mít “zdravou” hladinu oxytocinu. Ten ale získáváme především z blízkých vztahů (z doteků, lásky, sdílení,...) a to chce čas a než se vybuduje potřebná míra v krvi, tak to trvá. Pokud si člověk nechci rozjet dopaminovou neto-závislost (tu já vloni měl), je třeba dbát na to, aby skutečné vztahy byly vždy na prvním místě. Je třeba si též připomínat, že virtuální svět je opravdu virtuální, tj. ne-skutečný a tedy ani vztahy v něm nejsou skutečné.

Tenhle típek říká - jiným jazykem - to samé:

2. Fenomenální nástroje - Tak už to bývá. Člověku často dojde význam něčeho teprve potom, co to nemá. Já si tak uvědomil význam soc. sítí. Došlo mi, jak skvělé a dnes už do určité míry i nenahraditelné jsou tyto nástroje pro propojení podobně smýšlejících lidí a sdílení myšlenek. Já chci, mnohem víc než v minulosti, používat - pro šíření myšlenek - twitter, teprve pak facebook. Výjimkou je snad naše sousedská komunita v Komořanech a ve škole - tam chci zkusit primárně facebook a rád bych hearth.netYoutube (videa), slideshare (prezky a pdf-ka), flickr (fotky) chci využívat stejně jako dřív - pro "upload" toho, co tam patří. Nic víc. Plánuju i coachsurfing, homeforexchange a airbnb pro cestování. Každopádně jsem si zakázal takové to tupé “čekování” - víte, jak se říká: “Facebook je jako lednička. Je tam prd, ale člověk tam stejně furt kouká.” Tak “do týhle ledničky já už koukat nechci.”  S výjimkou blogu (bod 5) se už nechci pouštět do žádných virtuálně neskutečných výměn názorů. Za konstruktivní kritiku budu děkovat a prosit o další. Plánuji však zcela ignorovat opovržení, posmívání a pomlouvání. S tímto světem jsem se chtěl rozloučit článkem Ego & sociální sítě.

3. E-mail a basecamp - Hodlám se tam podívat a odepisovat jednou za týden. Pouze v případě domlouvání schůzek či projektů s krátkými termíny tam půjdu častěji. Každopádně si na každý týden dávám do kalendáře pouze jedno okno, kdy se budu věnovat vyřizování pošty. Na rozdíl od minulosti chci zkusit neodepsat na veškeré emaily (z psychohygienických důvodů). Proto se na mě nezlobte, když vám neodpovím. Pokud o odpověď někdo opravdu stojíte, napiště podruhé a zdůrazněte, že vám mám odepsat. Díky za pochopení. Tohle dopisování si mě vloni dost vysálo.

4. Mobil - Tohle budu ještě zkoumat. Měl jsem období, kdy mě vypnutý mobil tak nadchával, že jsem se rozhodl to už nikdy nepustit a vrátit se k pevné lince. Nyní přemýšlím, že bych to nechal většinu času vypnutý, a že bych to zkusil používat víceméně jako pevnou linku. Nervuje mě tu věc neustále hledat, zeslabovat, kontrolovat a mačkat. Zjistil jsem, že miluju překvápka a domlouvání se na pevno - po staru - bez možnosti si smskovat, prozvánět se a kýhovíra ještě. Uvidíme, jak mi to půjde. Ale zdá se mi, že moje okolí si na to celkem zvyklo.

5. Blog - 1 - 2 x týdně chci napsat článek či udělat video a zodpovědět případné komentáře (když se rozjede debata tak denně).  Plánuji zcela otevřeně informovat o tom, jak se daří našim snahám o svobodnější pracovní svět a zodpovědnější podnikání i jak se daří mně osobně. Miluji souvislosti a považuji je za klíčové pro ochopení toho, jak funguje život. Proto se chci dělit o postřehy z dění u nás ve škole, ve školce, u mě na zahradě, u nás v sousedské komunitě, stejně tak jako ze světa firem i lidí, kteří pracují a podnikají s radostí a ohledem na druhé. Stějně jako u basecampu bude i zde určitě období, kdy tu budu častěji. Jako u soc. sítí jsem si připomenul, jak skvělý nástroj může blog být. Díky všem těm mailům, které od vás dostávám vím, že to pro někoho může být dost užitečné, a že nám to všem může pomoci se společně pohnout zase o pár krůčků vstříc zdravějšímu a šťastnějšímu světu. Tento blog pro mě zůstává hlavním místem v on-line světě. Všechny soc. sítě jsou pro mě pouze nástroj ke sdílení, na kterém chci trávit minimum času.

6. 18.00 & neděle - Nevím, jak moc mi tohle půjde, ale mám velkou sílu to zkusit. "Pravidlo 18.00" jsem už léta praktikoval. Znamená to, že nejpozději v 18.00 zavřu komp. Pokud to neudělám, zpravidla špatně spím. Neděle - došlo mi nyní v Izraeli, jak a v čem je šabat důležitý. Chci pracovat šest dní v týdnu a sedmý chci nic ne-dělat. Držte palce, jsem přece jenom "dělací typ". Na rozdíl od minulých let jsem si nyní zařídil život tak, že jsem hodně venku, na čerstvém vzduchu a v pohybu. To pro mě byl vždy základ pro to, abych dobře spal. A když dobře spím, všechno mi jde 1000x líp od ruky.

7. Půst - Jeden z postřehů z offlajnu byl ten, že to vypnutí netu a obilu je vlastně půst, a že podobný půst může být velmi očistný. Duše dožene hlavu, člověk se srovná a zpřítomní. Ujasní si priority. Plánuju si proto nyní kratší půsty celkem pravidelně.

Těch psycho-hygienických technik a zásad (jako například množství projektů, které si beru vs. které odmítám, týdenní a denní zastávka, denní to-do list a další) kterých se snažím držet je mnohem víc, ale tyhle jsou teď tak nějak post-offlajnově nejaktuálnější.

Tady je rozhovor o stejném tématu na Českém rozhlase. A zde "slajdy" z Hradce: