Veřejná doprava aneb každý by měl vlastnit svůj automobil nebo dva (12. díl seriálu o car-free životě)

Příští víkend potřebuji odjet z Čenkovic (okr. Ústí nad Orlicí) domů do Prahy. Jenomže od pátečního večera do pondělního rána ale nejede ani ň - viz obr výše. Pokud člověk potřebuje z Čenkovic odjet, je nutné mít auto nebo dojít 8 km na vlak do Jablonného. Budu mít 20 kg batoh, jsou to hory a uvidíme, jaký bude počasí... a jaká to tedy bude "procházka". 

Dnes už 4. rok života bez auta mi přinesl mnohá poznání. Mezi ta nejvíce oči-otevírající řadím právě pochopení toho, jak moc se v naší zemi podařilo demontovat veřejnou dopravu (o tom jsem psal zde) - dříve frekventovanou, dostupnou a skvěle funkční. (Upozornění pro našince: Toto není stesk po komunismu, toto je připomínka, že i v Česku veřejná doprava fungovala perfektně.

Léta propagace a podpory individuálního vlastnictví automobilu a obecně konzumu, udělala své. Miliaradové výdaje na všudy-přítomnou re-klamu vykreslují automobil jako symbol společenského postavení, symbol svobody a povinný módní doplněk. Je třeba ho mít, aby člověk mohl být. Kromě toho, velká část Česka je v situaci Čenkovic - bez auta se nikam nedostane, a tak automobil či dva (nebo 3) prostě musí vlastnit. 

Poslechněte si, co na toto téma zmiňuje Daniel Pitek v přednášce na konferenci Zpátky k jídlu - 2:09 - 3:40

Dopady hegemonie automobilových korporací (a to, jak prodejců aut, tak i našich laskavých zaměstnavatelů a lobistů) na naší společnost jsou nedozírné. Kvůli nemožnosti se do/z mnoha míst dostat, znamenají nutnost většiny Čechů vlastnit automobil jenom k tomu, aby se dopravili do práce, na nákup základních potřeb a dopravy dětí za vzděláním. Pro lidi staré, děti a dospívající, nemajetné a jakkoli hendikepované to znamená zásadní pokles kvality života.

Nejsou to ale zdaleka u nás jen "okrajové obce", kam se u nás nedá dostat nebo dostat svízelně. Ve čtvrtek jsem se vracel ze Žiliny. Do Prahy je to v Česku hlavní/nejmodernější železniční tah. Jenomže my do Ostravy přijeli s 30 min zpožděním a tak mi ujel přípoj. Do Prahy jsme se dokodrcali v 22.50 místo ve 20.30. Cesta tak trvala přes osm hodin. Autem by to bylo 4 hodiny. Připomínám, že je rok 2022.
Pokud jste cestovali vlakem v sousedním Německu, Rakousku, víte o čem mluvím. 

Na naší železnici ale pláču nejenom při srovnání s německými vlaky, ale nejvíc při vpomínkách na cestování v Japonsku (tam jsme jednou zažili 18 sekund zpoždění) nebo v Rusku, kdy jsme během 20 tisíc km vlakem nezažili jedinou minutu zpoždění. 

"ODS je něco jako obchodníci s kokainem. Desetiletí dělá vše pro to, aby byli lidé závislí na automobilové dopravě (a cítili se přitom jako ve "svobodném" rauši). A pak říká, že hájí jejich zájmy. Ano hájí, ... těch závislých na automobilismu, který ničí města, zdraví a klima." Arnošt Novák

Když je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální. Normální se stává neviditelným - i v případě, že je to toxické, život ničící. Nikdo se tomu nediví. (Jen pár podivínů z okraje).

V blížících se komunálních volbách se začíná ozývat první předvolební ryk. Místopředseda ODS hlásá, že v Praze zruší složitě budované cyklopruhy, aby se do ulic dostalo ještě víc automobilů: 

ODS je politickou reprezentací korporací. Tato strana je přímo podepsaná (zdaleka nejenom) pod stavem naší dopravy - tj. pod tím, že dostat se někam v Česku je harakiri, že chronicky zpožděné vlaky jsou u nás normou, a že je v deseti milionové zemi nutné vlastnit přes 6 milionů aut, neboť bez auta se v mnoha místech prostě nehnete. Dopady spalování ropy na války a klima si už dnes vysvětlovat nepotřebujeme, co? 

Řešením není ani náhodou "elektromobil či 2 do každé rodiny", jak to tu určitě bude někdo navrhovat. Elektromobily jsou další ekologická a sociální katastrofa (zjistěte si třeba souvislosti těžby lithia) - o tom více zde. Jediným nedystopickým řešením je lokalizace - tak, aby většina lidí mohla své životy žít, ne za nimi non-stop odjíždět.

Arnošt Novák komentoval včera na twitteru rozhovor s panem Zajíčkem takto: "ODS je něco jako obchodníci s kokainem.Desetiletí dělá vše pro to, aby byli lidé závislí na automobilové dopravě (a cítili se přitom jako ve "svobodném" rauši). A pak říká, že hájí jejich zájmy. Ano hájí, ... těch závislých na automobilismu, který ničí města, zdraví a klima."

Co se snažím říci je toto: Nikdo by neměl být nucený vlastnit automobil k tomu, aby se dopravil do práce, k zajištění základních potřeb jako je jídlo nebo k dopravě dětí za vzděláním. V Česku je množství lidí, kteří nemohou žít bez vlastnictví automobilu, abnormálně vysoké. V jejich případě není automobil volbou, ale povinností.

O souvislostech veřejné dopravy, naší závislosti na automobilech a života bez automobilu si přečtěte v dalších dílech mého carfree seriálu.

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš HajzlerAkceLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy: zde