Vědomá spotřeba je bouda. Jedině ulice může něco změnit. Zde je čtrnáct radikálních věcí, které na ulici požadovat.

Minulý týden jsem psal o COVIDU jako o historické příležitosti, jak se postavit hrozbám, které se na nás valí a přebudovat svět tak, aby v něm bylo místo i pro generace, které přijdou po nás (viz Šest hlavních věcí, které mi nasvítil koronavirus. Co si z toho vzít a co dál?).
Dnes si kladu otázku, jak té změny dosáhnout a co přesně požadovat. Jedná se o čtrnáct bodů, které v knize najdete vzešly z pěti let práce na knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, která už míří na sazbu. Dávám to sem s vědomím, že některým bodům nebude bez předchozího textu rozumět. Text je stále ještě ve vývoji, bez zásahu editora, a tak velmi ocením jakoukoli vaši zpětnou vazbu, která mi pomůže text ještě vypilovat. Díky za ní předem. 

Z historie víme, že většina změn nastala díky občanské angažovanosti. Hnutí za lidská práva (ať už práva otroků, kolonií, žen, podrobených ras, sexuálních menšin,...) nebo ochranu přírody by nebylo úspěšné bez odvahy a nasazení jednotlivců, kteří vyšli do ulic a na problém upozorňovali do chvíle, než se ledy pohly. Měli odvahu postavit se zajetým pořádkům, riskovat opovržení, bití, vězení a v mnoha případech i životy. 

Z historie víme, že většina změn nastala díky občanské angažovanosti.

Dnes se mnozí z nás, kteří cítí potřebu změny, snaží „volit peněženkou“. Týká se to především movitějších lidí z měst v zemích globálního severu, kteří se v rámci tzv. vědomé spotřeby snaží žít odpovědněji. Tomáš Sedláček má pro tuto filozofii termín: „hipster moment“. Hipstera definuje jako člověka, který nesouhlasí s hlavním proudem, je mimo něj, ale jen kousíček. Stále pije kafe, ale už fair a bio. Stále si ho kupuje do kelímku, ale už do kompostovatelného. Hipster chce změnit svět, neubral ale na svém pohodlí, stále je součástí konzumní kultury, dnes už ale fair, bio, zero waste, lokální, sezónní, recyklované, cirkulární či jakékoli jiné, která je dnes považována za in. 

Není obtížné si všimnout, že “vědomá spotřeba” a “volba peněženkou” jsou dnes ze strany korporací a státu často další promyšlenou pro-růstovou strategií. Pro korporace jsou cestou, jak neztratit probouzející se bohaté, městské zákazníky. Je to podobné jako s recyklací, o které byla řeč v kapitole o planetě. Aby firmy nemusely přestat s jednorázovými obaly a snižovat si tak zisky, vymyslelo se třídění a recyklace - zodpovědnost za rostoucí množství odpadů se tak z firem a státu přenesla na občany. V případě “vědomé spotřeby” a “volby peněženkou” se vymýšlí nové a nové výrobky z recyklovatelných a planetu a lidi jakkoli jinak “méně zatěžujících” výrobků, které by se ale ve své podstatě velmi často nemusely a často vůbec neměly vyrábět. 

"Hipster je člověk, který nesouhlasí s hlavním proudem, je mimo něj, ale jen kousíček. Stále pije kafe, ale už fair a bio. Stále si ho kupuje do kelímku, ale už do kompostovatelného. Hipster chce změnit svět, neubral ale na svém pohodlí, stále je součástí konzumní kultury, dnes už ale fair, bio, zero waste, lokální, sezónní, recyklované, cirkulární či jakékoli jiné, která je dnes považována za in." Tomáš Sedláček 

Je třeba natvrdo říct, že “vědomá spotřeba” tak, jak se dnes aplikuje, je jen další bouda, která odvádí pozornost od skutečných řešení a způsobuje, že ztrácíme drahocenný čas, který potřebujeme ke skutečným řešením. Z historie víme, že skutečně funguje především tlak na “ředitele zeměkoule” v tom, aby se učinily nutné systémové změny, tj. abychom v našich zakouřených zasedačkách uhasili požáry, otevřeli okna a vnitřek přebudovali tak, aby v nich bylo možné žít. Aby to bylo možné, je nutné požadovat, abychom znovu začali následovat vědu. Je třeba se v mnohem větších počtech vrátit do ulic, jako to v případě klimatického hnutí udělala Greta Thunberg, Fridays for Future, Extinction Rebellion nebo ve Spojených státech Sunrise movement nebo jako jsme to v letech 2019-20 měli (s různou mírou úspěchu) možnost pozorovat v Hong-Kongu, Chile, Bělorusku,... a do jisté míry i u nás. Víme, že kromě ulice, blokád a dalších forem protestů fungují i jakékoli další aktivity občanské angažovanosti jako jsou žaloby na vládu a korporace, petice a samozřejmě přímá komunikace s konkrétními politiky.  

Věci se už ale daly do pohybu.

Green New Deal (Zelená nová dohoda) byla ještě nedávno zesměšňovaným tématem, dnes je v nějaké formě součástí politických programů většiny zemí globálního severu. Stejně radikálně se proměnil i pohled na nepodmíněný základní příjem. V době, kdy jde tato kniha do tisku, se jako jedna z nadějí jeví hnutí Progressive International sjednocující organizace a aktivisty požadující to, co je třeba pro záchranu našeho druhu. V Česku je ve stejnou dobu významným sjednocujícím prvkem hnutí Milion chvilek pro demokracii. Paradoxně mohou být nadějí vlastně i Trump a další sociopati v rolích národních vůdců a korporací, kteří neustále zvedají laťku toho, co je v moderní společnosti ještě přijatelné, a tím vlastně burcují, probouzejí a sjednocují další progresivní aktivistické jednotlivce a hnutí. 

Není obtížné si všimnout, že “vědomá spotřeba” a “volba peněženkou” jsou dnes ze strany korporací a státu často další promyšlenou pro-růstovou strategií. Je třeba natvrdo říct, že “vědomá spotřeba” tak, jak se dnes aplikuje, je jen další bouda, která odvádí pozornost od skutečných řešení a způsobuje, že ztrácíme drahocenný čas, který potřebujeme ke skutečným řešením. 

Chceme-li dobrý život na Zemi pro minimálně sedm generací, které přijdou po nás tak, jak to radí Irokézové a s nimi i další stařešinové domorodých kmenů Severní Ameriky, zde je - ve čtrnácti bodech - nástin systémových změn, které bychom měli na ulici i jinde požadovat. Nejde v žádném případě o kompletní výčet či dokonce manifest. Spíše se jedná o nástin směrů, kterými je třeba se dál ubírat jako příspěvěk do diskuze o tom, na co se - při psaní nového příběhu - zaměřit. 

Vize a lídr světa po koronaviru 

Říká se, že krize je hrozná věc, když se promrhá. Poslední krizi (tu finanční 2007–2009) jsme si nechali pláchnout. To si nyní už nemůžeme dovolit. Potřebujeme globální vizi společného života na planetě. Společná vize a obecně spolupráce ale není možná bez toho, že se zaměříme na budování důvěry mezi jednotlivými národy. K tomu je nutné i převzetí historické odpovědnosti evropských a asijských impérií za zotročování lidí, často kompletní devastaci kultur, celých národů a přírodního bohatství.
USA se s příchodem Trumpa svého globálního leadershipu ale vzdaly. 
Kdo to po vezme nich? EU, OSN nebo někdo jiný? 

Osvěta reality

Je třeba, abychom vedle neustálé  komunikace persony moderní společnosti začali komunikovat i stín. V tom je klíčové „postavit se zpátky za vědu“ a začít opět naslouchat těm, kteří se daným tématům do hloubky věnují, ne sociopatickým politikům a fake news ze sociálních sítí. Je třeba si “nalít čistého vína” a v základních parametrech začít sledovat i parametry hrozeb, kterým jako lidstvo společně čelíme, podobně jako jsme na to zvyklí u počasí, sportovních nebo ekonomických výsledků. Stejně tak je třeba začít sledovat emise skleníkových plynů, parametry nerovností a chudoby, stav zbrojení/odzbrojování, migrace a dalších důležitých měřítek. Máme-li se daným hrozbám postavit, potom podobně jako na přístrojové desce v automobilu je třeba, aby svítily ty správné informace a blikaly ty správné kontrolky. Jinak řídíme ve tmě, nebo spíš sedíme na zadní sedačce a necháváme se vézt neznámo kam. 

Důsledná regulace šmírovacího kapitalismu 

To je na prvním místě otázka dat, které o nás korporace a státy získavají a k čemu je používají. Je třeba, abychom měli snadný a aktuální přístup k informacím, které o nás kdo sbírá a též, co s nimi dělá. Je nutné požadovat, abychom i my měli možnost monitorovat ty, kteří moniturují nás - tj. stát a korporace. Podstatné je zodpovědět otázku vlastnictví dat. Je absolutně nevyhnutelné zcela přebudovat fungování digitálních platforem jako jsou Google, Facebook, Youtube a další, které stále zřetelněji zamezují pochopení skutečnosti, rozdělují společnost, zamezují dialogu, šíří fake news, ničí demokracii, lidské zdraví a životy. K tématu je must see dokument Social dilema, které fungování sociáních sítí dopodrobna vysvětluje: 

Regulace manipulativní reklamy 

Vzpomeňte si na 4 - 10 tisíc reklamních sdělení z nichž většina vytváří poptávku po zbytečných, případně vyloženě zbytečných, často škodlivých věcech, službách, politicích a celkovém životním stylu. To je třeba začít důsledně regulovat podobně, jako to dnes známe z tabákové reklamy. To platí o to víc, o co víc se každou minutou strávenou online zdokonaluje manipulace přes velká data ze strany digitálních giga-platforem. Viz regulace šmírovacího kapitalismu výše. 

Nový ekonomický model 

Od obsese ekonomickým růstem poměřovaným HDP je třeba přejít k jiným způsobům organizace hospodářství tak, jak ho popisuje např. model koblihové ekonomiky. Cílem je vybudovat novou inkluzivní ekonomiku, která zajistí pokrytí základních potřeb pro všechny a bude respektovat planetární limity. Do pojmu ekonomika je třeba vrátit i 2. (ekonomika lásky) a 3. patro (ekonomika přírody) dortu Hazel Hendersonové. Od HDP je třeba přejít k vhodnějším měřítkům.

Redefinice smyslu života 

Napříč kulturami, je třeba dát opět prostor filozofům, teologům a duchovním, antropologům, sociologům, psychologům a hlavně starým moudrým lidem. V přírodních kulturách potom šamanům, ve východních potom místním mistrům a začít naslouchat tomu, co je to dobrý život. Společně s nimi potom definovat nová měřítka života (viz předešlý bod). 

Redistribuce peněz 

Je třeba přeskupit peníze: Zavést progresivní zdanění tak, aby každý přispíval férovým dílem, daň z finančních transakcí, aby začala přispívat i kasinová ekonomika, zavést uhlíkovou daň a snížit nebo zrušit zdanění práce. Společnými silami je nutné zakázat daňové ráje. Jak už bylo řečeno, i do peněz je třeba vrátit pestrost - vedle těch centrálně vydávaných je třeba rozšířit i měny místní. 

Klimatická hrozba 

Do jisté míry můžeme zkopírovat, co jsme zažili během pandemie koronaviru: Společná globální vize porazit virus; Strategie: informovanost, hygiena, izolace lidí, posilování zdravotnického systému, mezinárodní spolupráce, leadership ze strany WHO. Klima: Společná vize snížit emise skleníkových plynů na požadovanou úroveň; Strategie: zavést politiku nové zelené dohody, zdanění uhlíku, přechod na nový post-růstový ekonomický model, přechod od fosilní k udržitelné energii, od průmyslového zemědělství k ekologickému/regenerativnímu, od fosilní energií poháněné individuální dopravy k veřejné dopravě poháněné obnovitelnou energií.
Kdo to povede?

Nový podnikatelský model 

Víme ze zemědělství, že monokultura je obrovsky náchylná na nemoci, zranitelná před škůdci a bez zásahů zvenčí (pesticidy, GMO,...) nemůže fungovat. Podnikatelský model trvale expandující korporace přenášející škody na druhé je stejně nebezpečný a neudržitelný. Potřebujeme důkladnou osvětu dalších dnes existujících podnikatelských modelů. Je nutné podpořit jejich rozmach, především těch místně ukotvených s tím, že smyslem firmy bude obecný prospěch. Je nutné přejít od akcionářů k stakeholderům, tj. k pěti, stejně důležitým, zainteresovaným stranám. Jinými slovy: firmy je třeba přivést k zodpovědnosti za důsledky jejich podnikání. Je třeba ukončit přenášení škod, které podnikání působí, do jiných částí planety, na druhé lidi a na planetu. Podobně jako v zemědělství se potřebujeme posunout od průmyslového modelu k ekologickému a následně až k tomu regenerativnímu, tj. k formám podnikání, které mají čistý pozitivní přínos pro všechny zainteresované strany.

Systémová podpora konviviálních aktivit 

Ze strany státu a místních komunit potřebujeme začít systematicky podporovat návrat ke konviviálním aktivitám, tj. aktivitám, které sbližují lidi a přispívají k radosti ze života. K tomu je třeba, mimo jiné, přebudovat naše města. Je nutné opustit koncept satelitních nocleháren - přespávat na jednom místě a do druhého každý den a každý sám automobilem dojíždět, už není možné. Stejně tak je nutné opustit systém nákupních center na okrajích měst a v místech bydlišť začít znovu budovat drobnou infrastrukturu - obchody, dílny, opravny,... jakékoli další podniky, služby, pracovní příležitosti. K tomu mohou významně napomoci jakékoli strategie ke zkrácení cesty jídla z pole na naše stoly, jako jsou komunitní zahrady, chovy a sady, KPZ-ky, spolkové obchody, samosběry, komunitní slavnosti. Je třeba podpořit možnosti rozšiřování rodin, ať už pokrevních nebo sousedských. To znamená i redefinici našeho přístupu k bydlení. Je třeba důsledně říct, že bydlení není investice a byznys, ale domov, na který má každý občan právo. Je proto třeba přenastavit vztah mezi developerem a státem, případně místní samosprávou tak jako je tomu dnes běžné ve většině zemí na západ, jih a sever od Aše. Je třeba regulovat fenomén investičních bytů, airbnb, zavést regulované nájemné a podporovat i jiné formy vlastnictví a formy bydlení (družstevní, komunitní).

Univerzální základní příjem 

Jak víme, zavedení nějaké formy univerzálního základního příjmu, je jedním z nejúčinnějších nástrojů proti populismu, extremismu a chudobě. Během nouzového stavu si mohli mnozí z nás všimnout i toho, jaké to bude ve světě bez placené práce, do kterého nejspíše míříme. Jak bylo řečeno, otázek je stále víc než odpovědí, ale tyto programy je třeba začít zavádět jak na národní úrovni, tak i na té globální. 

Sebeřízené vzdělávání

Má-li přežít demokracie, nebo spíše, máme-li se pokusit demokracii resuscitovat (viz další bod), není udržitelné, aby školy fungovaly jako diktatura. Ke vzdělávání dětí je třeba začít přistupovat na principu sebeřízení. Více viz např. v knize Respektovat a být respektován.

Demarchie 

Podobně jako v oblasti vzdělávání u dětí, je třeba začít i na občany nahlížet ne jako na snadno manipulovatelné děti, ale jako na dospělé, kteří jsou schopni a ochotni samostatného rozhodování (v případě, že jimi není cíleně manipulováno, mají k dispozici relevantní informace a dostatek prostoru). Fenomén “kluka z plakátu”, kdy jednou za čtyři roky, pod návalem manipulativní reklamy, odevzdáme hlas nějakému neznámému (až příliš často psychicky vyšinutému) člověku, který za nás následujcí čtyři roky činí ta nejdůležitější rozhodnutí, je passé. Je třeba přejít k nějaké formě participativního řízení státu jako například v knize zmiňovaná demarchie. Je nutné začít důsledně regulovat lobbing, kupování si politiky a další dnes běžné jevy podkopávající demokracii.

„Nikdy nepochybujte o tom, že by malá skupina přemýšlivých, odhodlaných lidí mohla změnit svět. Ve skutečnosti je to jediná věc, která ho kdy změnila.“ Margaret Meadová

Růst vědomí

Všech výše uvedených 13 bodů bude o to reálnějších, o co více se zvýší vědomí lidstva. V knize jsem se podivoval nad tím, kolik energie, peněz a našeho zájmu věnujeme do vývoje umělé inteligence a jak málo se zaměřujeme na téma inteligence lidské, tj. především (sebe)poznání a s tím související vědomí. Přitom podnikatelský model digitálních korporací postavený na získávání pozornosti v kombinaci se zastaralým vzdělávacím, ekonomickým a politickým systémem, nás od (sebe)poznání, růstu vědomí a moudrosti spíše odvádí, než že by nás rozvíjela, ohlupuje nás spíše, než že by přispívala k našemu moudření. Tam, kde korporace i státy investují miliardy do rozvoje technologií je rozvoj lidského vědomí víceméně ponechán na každém z nás. Nůžky mezi rozmachem umělé inteligence, která námi každým dnem stále dokonaleji manipuluje a mezi kapacitou našeho vědomí se nebezpečně rozevírají. Kromě už výše řečeného (téma velkých dat, regulace digitálních giga-korporací) je toto novou hlavní úlohou vzdělávacího systému, jak na úrovni států, tak planetárně. 

Jak už jsem psal, těchto čtrnáct bodů není volební program. Jedná se o nástin toho, co požadovat na ulici. (Jenom) vědomé či jakékoliv jiné “zodpovědnější” nakupování a dopisování si na facebooku naše problémy nevyřeší. Je pro to potřeba udělat zcela jiné věci v mnohem jiné míře než dnes: Je třeba upgradovat naše základní systémy a zaměřit se na růst našeho vědomí. 

Co dělat v našich základních životních rolích?

Pokud jste knihu dočetli až sem, možná vidíte, že situace je vážná, a že je třeba začít urychleně něco dělat. “100 sekund do půlnoci” zní jako zatraceně krátká doba. 

Jenže dělat co? Kromě toho, že se každý podle svých zájmů a možností maximálně zapojí do občanského aktivismu, můžeme leccos změnit z pozic našich životních rolí. 

Občan

Prvně je třeba vypnout televizi, přestat sledovat feedy na sociálních sítích, ideálně zcela přestat sledovat zprávy, neboť “zprávy” jsou velmi zkreslující způsob získávání informací. Jeden ovlivňujeme druhého, a tak největší dopad má, pokud se pro své okolí staneme inspirací - tj. když budeme dělat to, co nás opravdu zajímá, co nám jde a v čem tak můžeme mít největší dopad na své okolí. 

Vědci ať zkoumají svůj obor, novináři ať nás co nejpoctivěji informují, soudci ať soudí, právníci, ať nám pomohou hledat kompromisy, inženýři ať budují,... Ti, kdo to umí s dětmi, ať jsou s dětmi, kdo umí organizovat lidi, ať nás organizuje, kdo miluje půdu, ať jde hospodařit, kdo programuje, ať svou dovednost využije k propojení a obohacení ostatních, kdo má sílu založit obchůdek u sebe v obci, ať udělá tohle, youtubeři, influenceři a další celebrity, ať přestanou prodávat radovánky a místo toho, ať prosím využijí svou slávu, schopnosti a fanouškovské sítě k prosazení potřebných změn. 

Kdo může, ať si vybere občanskou aktivitu, která je jeho srdci nejbližší, a společně pak začne po zastupitelích (tj. těch, kteří nás zastupují) požadovat potřebné změny. Kde to jde, je třeba vyrazit do ulic a využít i další zmiňované nástroje občanské angažovanosti - je třeba vytvořit protiváhu korporátnímu lobbingu, který momentálně dusí vlády na všech úrovních. Pokud má někdo nadání, ať vstoupí do politiky, neboť odtamtud se změny prosazují nejlépe. 

Každý občan je zpravidla i sousedem. V knize jsem opakovaně psal, že globalizaci musíme vyvážit lokalizací. Je proto třeba znovu začít žít tam, kde se dnes často pouze bydlí (tj. přespává). K tomu je znovu třeba budovat “sociální kapitál”. Kdo může, ať se zhostí role “anděle místa”. Ze vzájemně si cizích sousedů se znovu musí stát lidé známí a blízcí, kteří si mohou a chtějí pomáhat.

P.S.: Nezapomeňme však na to, co radí v letadle: Nasaďme masku nejprve sobě, neboť hřbitovy jsou plné těch, kteří se snažili spasit svět tak, že přitom zapomněli na sebe.

Zákazník

Jak to jen půjde, nakupujme u našich (skutečně) místních drobných podniků a o to samé žádejme své sousedy a přátele. Velmi funkční variantou jsou hromadné nákupy pro rodinu a sousedy. Pamatujme ale na to, že kupování nových věcí je až poslední možnost, jak získat, co člověk potřebuje. Kdykoli potřebujeme něco koupit, najděme místní nezávislou variantu či jděme přímo za výrobcem.

Připomeňte si pyramidu soběstačnosti a pyramidu konzumu:

Rodič

Pamatujme, že k výchově dítěte potřebujeme minimálně tři pohodové dospělé a věkově různorodou smečku. Ještě před narozením dítěte se proto věnujme budování vztahů v rámci své pokrevní rodiny a sítě sousedů. Už jenom právě kvůli (svým) dětem se snažme žít tam, kde bydlíme. 

Důležitými komunitními centry jsou nebo mohou být školy a školky. Máte-li možnost, najděte si tu nejbližší a nabídněte pomoc. Můžete uspořádat přednášku pro děti o vašem zájmu, vést kroužek, pomoci se školní zahradou, nastartovat klub spřátelených rodičů a sousedů či se zapojit do dalších mimoškolních aktivit. Škola se tak může stát přirozeným magnetem na lidi z obce či ze čtvrti.

Konkrétní školy jsou samozřejmě tím místem, kde bychom měli (u vedení i učitelů) požadovat, aby přešly z přípravky konformních dělníků v místa, kde děti žijí se vším všudy, kde se skutečně rozvíjejí a připravují se na výzvy budoucnosti. V případě, že taková škola v místě vašeho bydliště chybí, potom ji na principech sebe-řízeného vzdělání, založte. Každý další příklad nové školy se počítá.

Politik 

Stavte mosty, ne ploty. Budujte důvěru, ne strach a nedůvěru. Postavte se za přechod k dobrému životu v místě vašeho působení, propojujte se, s kým to jen půjde - jak na lokální, národní tak i globální úrovni. 

Kdokoli další cítí, že má pro politiku (od lokální po globální úroveň) vlohy, ať tam prosím za nás ostatní vstoupí a zastupuje zájmy běžných lidí (ne korporací).. 

Jako podnikatel 

Podnikejte, jak nejlépe dokážete.
Začněte tím, že si zodpovíte vaše “Proč?” Zaměřte se na to, jak můžete vašim podnikáním přispět k řešení hrozeb, kterým čelíme ideálně tak, abyste propojili a obohatili lidi, kterých se vaše podnikání dotýká. Mějte na paměti, že každé podnikání skládá účty pěti entitám. Sdílejte, v čem se vám daří tak, abyste inspirovali ostatní. Pokud se dostanete do obtíží, řekněte si o pomoc: zákazníkům, fanouškům, zastupitelům. 

Generální ředitel korporace/miliardář/influencer/celebrita 

Využijte svého vlivu, moci a/nebo peněz k podpoře občanských hnutí a navrhovaných aktivit výše. Bojkotujte planetu a lidské životy devastující obory jako například fosilní průmysl. Postavte se green-, good- a jinému washingu, které zakrývají skutečnou podstatu problému, odvádějí naší pozornost a plýtvají drahoceným časem.

Na prvním místě je však třeba si zamést před vlastním prahem. To platí v jakékoli výše uvedené roli. Je třeba, aby se slova nelišila od činů. Teprve potom se to, co člověk dělá, stává uvěřitelným a inspirujícím.

Tolik k tomu, co je to dobrý život a jak ho žít v dnešní konzumní společnosti. K tomu, jak společně vybřednout z našich stále zakouřenějších zasedaček. K tomu, jak zajistit budoucnost i pro naše děti a minimálně sedm dalších generací, kteří přijdou po nich. 

Pamatujme, že cokoli je lidmi vytvořeno, může být lidmi též přetvořeno a na to, co říkávala Margaret Meadová: „Nikdy nepochybujte o tom, že by malá skupina přemýšlivých, odhodlaných lidí mohla změnit svět. Ve skutečnosti je to jediná věc, která ho kdy změnila.“

Děkuji vám. 

Držme si palce. 

Tomáš Hajzler

Praha, září 2020

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti