V říši hladových duchů: O tom, jak jsem se zmýlil v závislostech a proč je tato kniha nezastupitelná

V tomto blogu najdete úvod ke knize V říši hladových duchů, v kterém popisuji, jak moc jsem se ve vztahu k závislostem mýlil. Podle výzkumů se podobně mýlí 99% z nás. Závislosti mají jiný původ a jiná řešení, než ta, kterým dnes věříme. Kromě toho závislosti nejsou problémem jen úzké skupinky vyděděnců, ale týkají se prakticky každého z nás. Ve vysvětlení toho, co se děje a co s tím, je tato kniha nezastupitelná. Je to jedna z těch, které mění životy. Můžete si ji pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku s názvem Gábor Matéspolečně s dalšími dvěma Matého knihami Když tělo řekne NE a Držte si své děti.

Se závislostmi mám letitou, intimní zkušenost. Dlouho jsem si namlouval, že mám naprosto jasno v tom, o jaký problém se jedná, jaké jsou jeho příčiny i řešení. Myslel jsem si totéž, co hlásají PR agentury tabákových koncernů, výrobců alkoholu a hazardní lobby: totiž že závislost je osobní volbou každého jednotlivce, že je to problém menšiny, že každé sáhnutí po skleničce, cigaretě nebo po čemkoliv tvrdším je osobní volbou každého z nás a že o tom, zda nás to nakonec pohltí, rozhodnou naše geny. Věřil jsem také, že s tou či onou závislostí lze kdykoliv přestat. Smutné statistiky prokazující, že tohle se však podaří jen mizivému procentu závislých, jsem přehlížel. Domníval jsem se, že závislý může být člověk víceméně jen na drogách, alkoholu, cigaretách nebo gamblingu. O závislých jsem si myslel, že to jsou jacísi nemocní pod-lidé se slabou vůlí, kteří patří do léčeben a ústavů, a ti, kdo si zahrávají i s drogami, případně do vězení.

Tyhle moje názory jsou ovšem minulostí, jelikož přišel Gabor Maté s touto knihou, která mi otevřela oči v mnohém. Ze všeho nejvíce snad právě v pochopení toho, co jsou to závislosti, jaké jsou jejich skutečné příčiny. Byl to doktor Maté, kdo mi představil řadu vědeckých výzkumů, jež mi pomohly odbourat většinu bludů v této oblasti, kterým jsem až dosud věřil. Pochopil jsem, že závislost vzniká na čemkoliv, co nás krátkodobě utěší či „nakopne“, ale dlouhodobě uškodí našemu zdraví, naší psychické pohodě, vztahům s ostatními lidmi či našemu okolí. Byl to on, kdo mi poprvé vysvětlil skutečnou podstatu závislosti, a to nejen psychickou, ale i fyzickou. Podle Matého jsou závislosti marnými pokusy vyřešit problém lidské bolesti. Proto říká, že bychom se neměli ptát „proč závislost?“, ale „proč bolest?“. 

Zde se dostáváme k podstatě problému závislostí. Žijeme v době, jejímž hlavním principem je radikální individualismus a v jeho důsledku epidemická osamělost. Míra odcizení od sebe sama, jednoho od druhého, od práce a od přírody je alarmující. Pociťovat prázdnotu, úzkost nebo depresi se tak dnes stalo normou pro stále větší počet obyvatel západního světa. Zá-viset můžeme na čemkoliv, co zaplní naši prázdnotu, dodá nám energii, nakopne nás, pomůže nám přežít další osamělou chvíli, další těžký den. Ani zdaleka to však nejsou jen alkohol, cigarety, herní automaty nebo tvrdé drogy. Drogou se pro nás stává práce, nakupování, pomáhání druhým, stěžování si na ně, ponižování a jiné formy ubližování, sex nebo porno, sladkosti, jídlo, vydělávání a hromadění peněz, moc, svět sociálních sítí, mobily, online komentáře, sdílení atd. Seznam závislostí je zkrátka nekonečný. 

Jedna věc je však jistá: společnost osamělých lidí je společností závislých. Málokdo je imunní. Jedeme v tom všichni. Když je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální a tedy neviditelné. Zviditelnit to, co většinou z nás dnes postrkuje jako figurkami na šachovnici, je hlavním přínosem této důležité knihy. 

Je klíčové, abychom pochopili, že náchylnost k závislostem se vytváří už v době před narozením a pak zejména ve věku do tří let. Závislosti jsou důsledkem traumat prožitých v nejranějším dětství, jsou reakcí dětského mozku na fyzickou či psychickou nepřítomnost rodičů nebo jiných pečujících osob. Vyčerpaná, vystresovaná osamělá matka na mateřské dovolené, daleko od své pokrevní rodiny, obklopená cizími sousedy, čekající většinu dní na svého partnera, až se vrátí z vydělávání peněz na hypotéku, sotva může vychovat zdravého člověka. 

Maté upozorňuje, že ne každý člověk s traumatem prožitým v dětství spadne do závislostí, ale že každý závislý člověk zažil v dětství trauma. V tomto ohledu se tato kniha potkává s knihou Držte si své děti, kterou Gabor Maté napsal s Gordonem Neufeldem. Pokud se tedy chceme postavit problému závislostí, je nutné změnit způsob, jakým dnes pracujeme, bydlíme, a hlavně — jak vychováváme naše děti. 

Snaha řešit problém závislostí tím, že budeme závislé jednotlivce „léčit“ případně i formou represí, se ukázala jako cesta do slepé uličky. Léčit je totiž třeba celou společnost. V nemocné společnosti přece nemohou žít zdraví lidé. A obráceně: právě nemocní, odcizení lidé jsou hlavním předpokladem fungování dnešní konzumní společnosti. Pokud by se uzdravili, zbavili se svých závislostí, dnešní korporátní kapitalismus ničící planetu tak, že to již ohrožuje naše přežití jako druhu, by se sesypal jako domeček karet. 

Chceme-li nějakou budoucnost pro naše děti, je nezbytné na prvním místě uzdravit společnost, což v malém pro každého z nás znamená na prvním místě snahu o fungující rodinné vztahy a znovu-vybudování sousedských komunit. Je třeba, abychom pochopili, že re-klamou živený mýtus o tom, že individuální štěstí lze „dohnat“ jednoduchými způsoby, nejlépe nakupováním různých věci, není nic než bouda, podfuk. 

Člověk jako „tvor společenský“ nemůže být nikdy šťastný, je-li sám, zavřený v bytě u nějaké obrazovky, a většinu života stráví vyděláváním na život — místo toho, aby prostě žil. Naopak! Potřebujeme někam patřit, dotýkat se jeden druhého, spolu-pracovat, nikoliv jeden s druhým neustále soutěžit. Potřebujeme začít žít tam, kde bydlíme. Aby tohle všechno bylo možné, abychom mohli být (šťastní), musíme si uvědomit, že potřebujeme mít mnohem méně, než nám tvrdí korporátní reklama, neboť lidské štěstí nespočívá ve vlastnění věcí.

V neposlední řadě platí to, co radily věštkyně v řeckých Delfách: Poznej sám sebe. Čím lépe poznáme, kdo jsme, tím spíše pochopíme, kdo nejsme. Čím lépe se poznáme, tím obtížnější bude věšet nám na nos „bulíky“ manipulace ze strany výrobců a „prodavačů“ všemožných náhražek opravdového života. 

Právě ve vysvětlení toho, odkud se závislosti berou, jak se projevují, jak je poznat u sebe, jak je řešit, je tato kniha nezastupitelná. Pokud i vám otevře oči, pomozte nám ji šířit mezi české a slovenské čtenáře. Děkuji Vám.

Tomáš Hajzler

PeopleComm

PS1: Zde si knihou zalistujte 

PS2: Podívejte se na pár fotek. V porovnání s jeho dvěma předchozími knihami je to macek.
Když tělo řekne NE: 312 stran
Držte si své dět: 359 stran
V říši hladových duchů
: 528 stran 

Tyto dva konkrétní výtisky se mnou byly vlakem na ruském dálném východě. Testoval jsem jsem trvanlivost vazby a obálky.

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti