Zprávy ze života #55: V čem mě dostala Služka od Netflixu a proč bych si přál, aby se na ní podívalo co nejvíc lidí

Včera jsem posílal 55. Zprávy ze života. Dávám je i do blogu pro ty z vás, kterým nechodí. 

Kamarádi, nazdar!

Minule jsem doporučoval K zemi hleď, dnes doporučuju Služku
Mohli byste tak nabýt dojmu, že jsem se stal obchodním zástupcem Netflixu. Nestal. Jen se to tak sešlo. Služka mi přišla mimo-řádná, neboť populární formou ukazuje hned na několik fenoménů moderní doby, které nás jako společnost táhnou ke dnu. Jsou to přitom témata, o jejichž příčinách a důsledcích se ve společnosti buď vůbec nediskutuje nebo potichounku někde na okraji.  

Nejspíš jste ten seriál už viděli. 
Kdo o Služce (s podtitulkem "Tvrdá práce, nízká mzda a vůle matky přežít") slyšíte poprvé - jedná se o 10ti dílný seriál, který vznikl na základě skutečného a (v roce 2019 knižně vydaného) příběhu mladé matky, která se snaží uživit sebe, svou malou dceru a přežít v dnešních Spojených státech. 
O co jde, si přečtěte na ČSFD. Tam najdete i trailer. 

Jedním z témat, na které seriál poukazuje a které se mě hluboce dotklo, je domácí násilí. Osobně mě totiž tohle téma ve vlastní rodině, v loňském roce, též doběhlo. Do teď se mi z toho točí hlava a sbírám odvahu svůj příběh sdílet, protože si myslím, že právě sdílením příběhů se z tohohle bludného kruhu můžeme začít vymotávat. Naučil jsem se na tom ale mnohé: Jak plíživě se to násilí začíná objevovat, jak nepřipravená je většina obětí (a též jak bezmocní a "smyslů zbavení" jsou často pachatelé), jaké promile "domácího sadismu" se vůbec nenahlásí (a o čem tedy nemáme ponětí), tj. co všechno si řada (především) žen a dětí nechá líbit (často z důvodu existenční závislosti na násilníkovi a jeho fyzické převahy). Překvapilo mě, jak tenká linka je mezi emočním a fyzickým násilím a také, jak moc se život týraného člověka podobá životu člověka v seismicky aktivních oblastech (oběma se totiž doporučuje mít doma evakuační batůžek). Fascinuje mě i to, kolika způsoby lze příběh domácího násilí vyprávět a jak snadné je z oběti udělat pachatele a naopak. 
V pochopení toho, o co jde v naší rodině, mě osobně pomohl Bílý kruh bezpečí.   

Mezi emočním a fyzickým násilím je velmi tenká linka. Život týraného člověka se podobá životu člověka v seismicky aktivních oblastech - mimo jiné třeba tím, že oběma se doporučuje mít doma evakuační batůžek. Fascinuje mě i to, kolika způsoby lze příběh domácího násilí vyprávět a jak snadné je z oběti udělat pachatele a naopak. 

Fascinuje mě i vědomí, že pachatel je téměř vždy zároveň i obětí, neboť domácí násilí je často důsledkem hlubokých rodinných traumat a tlaku života v dnešní atomizované, konzumní společnosti. V tomto ohledu chci připomenout existenci Restorativní justice, kteří se paradigma "pachatel-oběť" snaží přerámovávat, neboť je mylné a zastaralé. Jsou to takoví "celostní lékaři v trestní justici". Poslechněte si nějaká jejich videa, přečtěte si od nich nějaké články a řekněte o nich ostatním, prosím. Jejich práce je velmi důležitá. 

Pachatel je téměř vždy zároveň i obětí, neboť domácí násilí je často důsledkem hlubokých rodinných traumat a tlaku života v dnešní zglobalizované, zatomizované společnosti.

Dalším tématem Služky je (pro mě) alkoholismus. I s ním mám letitou intimní zkušenost z vlastní rodiny. Především díky Gaboru Maté ale dnes vím, že i alkoholismus (stejně jako domácí násilí a další závislosti) je důsledkem hlubokých traumat z ranného dětství, osamělosti, odcizení, existencionální prázdnotě a existenční nejistotě konzumního, růstového (obecně industriálního) ekonomického systému. Je asi zbytečné říkat, že k těm nejhorším případům (fyzického) domácího násilí došlo "pod vlivem". 

Prekarizovaná práce. Gig economy. V knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti jsem pro tento fenomén zvolil termín "Ekonomika umělců" a věnoval mu několik stránek. Služka tento rys dnešního ekonomického systému nasvítila dokonale. U nás se o něm aktuálně diskutuje díky "kauze Rohlík". Osobně si ale myslím, že ta "diskuze" brzy utichne. PR agentury, spřátelená média a "diskutéři" na fejsbucích nám přes mýtus svobodné vůleoddělenosti a pokroku vysvětlí, že přeci tihle uhnaní moderní dělníci můžou jít jinam, když se jim to (hvězdičky za výkon, švarc systém, všudypřítomný tlak, odměna pod důstojnou úrovní, nutnost pracovat 7 dní v týdnu od nevidím, do nevidím (aby uživili rodinu a vydělali na důstojný život), nelíbí. Ve Služce uvidíte, že to funguje dost jinak, často i když se na hlavu stavíte. A, co se Rohlíku (Amazonu, Uberu,..) týče, naučili jsme se je vnímat jako pokrok, jako budoucnost. Jejich marketing je natolik propracovaný, že ho většina z nás nedokáže rozlišit od skutečnosti. Zakladatel Rohlíku teď dostal medaili za nejlepšího podnikatele. To je prostě fascinující. 

Filmy Pardon, nezastihli jsme vásV nemilosti nebo třeba Země nomádů téma prekariátu zobrazují též mistrně. Pokud jste je neviděli, rozhodně doporučuji. 

Mimochodem, a to je další téma, které Služka (a též ty další zmiňované snímky) mistrně nasvicuje, je chudoba a její kořeny v té nejbohatší části světa (USA, Británie). I chudoba je v západní civilizaci tabu, tváříme se, že neexistuje a pokud ano, svedeme to jako obvykle na neschopnost nebo lenost daného člověka (starý dobrý mýtus svobodné vůle, na který se dá svést všechno). Ambicí všech čtyřech zmiňovaných snímků je nasvítit kořeny a ukázat tak, že chudoba je systémový problém. V (dnešním) "laissez-faire kapitalismu" to funguje jako systém spojených nádob: Čím rychleji malá část lidí bohatne, tím rychle se zvětšuje množství těch, kteří chudnou. Absurdní ukázkou této dynamiky je tempo, kterým bohatnou (a též se objevují noví) miliardáři během covidu, zatímco desítky milionů dalších se propadají do chudoby. 

Naděje. I v tom je Služka výjimečná. Situace protagonistky už místy není ani k pláči, ale vždy se objeví nějaký "obyčejný" člověk (nebo neziskovka nebo překvapivě i státní úředník), který nabídne pomocnou ruku. Film je tak prošpikovaný situacemi, které jsme zažívali zkraje covidu, kdy jste měli chvílema dojem, že každý pomáhá každému. Tuhle solidaritu v nás si musíme připomínat, neboť je nám namlouváno, že jsme Homo Economicus - chodící kalkulačka, která má místo srdce šutr, která by měla za každých okolností maximalizovat svůj soukromý užitek. Denně schytáme 4 - 10 tisíc reklamních, mediálních sdělení z nichž nás většina utvrzuje v tom, že si máme jít každý za svým, a že ostatní jsou pro nás buď "pomůckou" na cestě k úspěchu nebo konkurencí, kterou je třeba předběhnout. Většina této komunikace je pod-prahová, tj. nevíme o ní. 

Jde o to, že jedině, když je společnost atomizovaná a lidé odcizení, tak může dnešní ekonomický systém fungovat. Když se začínáme znovu propojovat a pomáhat si, přestáváme nakupovat, co nepotřebujeme. To je pro dnešní systém ohrožující. Proto je tak důležité, abychom byli dál osamělí, odcizení, znejistění a traumatizovaní, poněvadž potom nakupujeme jako zběsilí (a taky sedíme u obrazovek a formou i jiných závislostí si ničíme životy). 

Tolik mých 5 hlavních bodů ze Služky. 
Je jich tam ale mnohem víc. Je to velmi dobře vyprávěný příběh. Podle mě must see. 

______________

Když už píšu: Mrkněte na rozhovor s mým kamarádem z dětství, celoživotním hospodským/restauratérem o tom, jak se mu žije v dnešní době. Na rozhovor s Honzou Bímem přišlo tolik radostných reakcí, že v povídání budeme pokračovat (i když bychom asi pokračovali tak jako tak). Mrkněte na článek k filozofii Nerůstu. Rozečetl jsem Malé je milé a jsem z té knihy naprosto unešený. Říkám si, proč mi ji někdo nedal už před 20 lety. Je to naprostá perla. Pokud jste nečetli, mrkněte. Autor měl fakt dar vystihnout podstatu. Jestli vás zajímají developerské prasečinky, tak v Komořanech se jedna klube. Přijde mi velmi ilustrativní, a tak jsem o ní napsal. A sepsal jsem si svých top 11 zahradnických experimentů, pokud je tu někdo zahradník :-).

Několik posledních Zpráv ze života už prosím o finanční podporu Slušné firmy vás, kdo s naší misí souzníte. Díru v penězích se nám ještě nepodařilo zalátat, a tak přikládám znovu i tuto svoji prosbu - viz darujme. Díky!

Jinak vás zdravím vás z Jordánska. Jsem tu z osobních a profesních důvodů. Vrátil jsem se sem po šesti letech. Z mnoha ohledů jsem z místní společnosti unešený. Je to jedna z těch zemí, kde se stále ještě žije tam, kde se bydlí. Už za několik dní jsem tu nasbíral tolik studijního materiálu, že ho budu zpracovávat nevímdokdy. 
této přednášce jsem popisoval jednu zkušenost z Maroka, tady je to v bleděmodrém to samé. Proto se do obou zemí tak rád vracím. 
Kromě toho si tu člověk ale i sáhne na změnu klimatu - nám se včera třeba podařilo "uprchnout" z Ammánu dolů k Rudému moři - všichni nás varovali, že dnes už by to nešlo (když tu sněží a mrzne, zavírají se silnice). 

Mimochodem psát vám z Jordánska o alkoholismu (a v kulichu na hlavě) je též zdravě absurdní. 

Mějte se, jako to jen jde a snad jste zdraví. 

Tomáš

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy: zde