S Regiojetem do Splitu: "Experiment za všechny prachy" (17. díl seriálu o car-free životě)

Děti navrhly, abychom jeli v létě k moři. Já věděl o letním spoji Praha-Split provozovaný firmou Regiojet. Přemýšlel jsem, že by se mi tahle cesta hodila do seriálu o car-free životě, kde mapuju, jak dnes funguje veřejná doprava. A tak jsem navrhl, že bychom jeli vlakem. Děti budou mít moře, já experiment :-). Jestli chcete, udělejte si kafe/čaj a přečtěte si, co jsme na té cestě zažili. Byl to experiment dobrodružný, tak říkajíc "za všechny prachy". 

300 km/h, ale i upocené drkocání

Aby bylo rozumět tomu, kdo a proč píše tyto řádky: Jsem velký fanoušek veřejné dopravy. Jenom vlaky jsem najezdil desítky tisíc kilometrů po všech kontinentech, kde jsou koleje. Ze všeho nejvíc miluju právě ty spací - těmi jsem jezdil nejvíc v Rusku, které jsem projel opakovaně od západu na východ i ze severu na jih. Vlaky jsem cestoval v Japonsku, Austrálii, USA, v Latinské Americe, v západní Africe, po Srí Lance nebo v Číně a nejvíc samozřejmě po Evropě. Při cestování vlakem jsem zvyklý na stoprocentní funkčnost, milé zacházení, rychlost 300 km/h a nulové zpoždění. Stejně tak mě ale nepřekvapí ani několikadenní upocené drkocání v 45C, opilí a agresivní spolucestující nebo zpoždění přesahující klidně i 700 minut. Cesty vlakem jsou v mém případě většinou i cíl.  

Vděčnost a nádech nostalgie

V dětství jsme vlakem jezdili i k moři - do Bulharska a když jsem byl v páté třídě, vyhrál jsem zájezd k moři do Jugoslávie …tehdy jsme jeli právě do Splitu. Tahle cesta s Regiojetem, tak pro mě měla i nádech nostalgie. To nejhlavnější je ale to, že po třech, čtyřech desetiletích protěžování individuální automobilové a letecké dopravy, jsem vděčný za každý vlak, bus či loď, které dnes ještě jedou. Když pozoruji vývoj veřejné dopravy v bývalých post-komunistických zemích, možnost jet vlakem z Prahy do Splitu mi přijde jako malý zázrak. A když už národní dopravci toto spojení zrušili, jsem rád, že ho v Regiojetu aspoň na léto obnovili. 

Po třech, čtyřech desetiletích protěžování individuální automobilové a letecké dopravy, jsem vděčný za každý vlak, bus či loď, které dnes ještě jedou.

Proč cestovat s Regiojetem

Regiojet provozuje linku Praha - Rijeka - Split od začátku června do konce září už třetí sezónu. Jak jsem psal, není to bohužel pravidelný spoj, ale jen dovolenkový. Vlak má z Prahy odjíždět 16.38 a do Splitu přijíždět následující den ve 13.43. Zpátky ze Splitu má odjíždět 15.33 a do Prahy se vrací další den ve 13.14. V pátek jezdí spoje dva, někdy i tři. Jeden měsíc do odjezdu jsem kupoval 4 lístky (lůžka v 4-místném kupé) tam a zpět pro 4 lidi (2 dospělí, děti 12 a 16 let), stály mě 7144 Kč. 

Reklama Regiojetu slibuje "regiojetí standard", tj. moderní vlaky, usměvavý a úslužný personál, vodu a kávičku zdarma, dortík a pivo za kamarádské ceny, wifi, zábavní portál, nízké ceny, minimální zpoždění a pokud zpoždění, tak slevu. Na hlavní stránce jejich webu si pokládají otázku: "Proč jezdit s námi?" a) Výběr sedadla zdarma, b) Storno jízdenky do 15 minut před odjezdem, c) Přijedeme včas, nebo levněji.

Praha-Split-Praha (2 dospělí, 2 děti) za 17 584 tisíc

Ale pojďme na ty naše cestovní zážitky. Jak už jsem psal, začalo to 18.6., kdy jsem kupoval jízdenky - na 19.7. tam a 26.7. zpět.

Jenomže...

V úterý 19.7. ráno mi začaly z Regiojetu chodit zvláštní sms-ky a maily. Psalo se v nich, že ze Splitu do Ogulinu (město před Záhřebem) jsou přistaveny náhradní autobusy. Protože my měli jet ten den z Prahy do Splitu, nevěnoval jsem tomu zpočátku pozornost. Když ale přišla už asi čtvrtá sms-ka, napadlo mě podívat se na jízdenku ještě jednou, jestli jsem někde neudělal nějakou chybu. 

A polil mě pot. 

Zjistil jsem, že jsem koupil jízdenky na správné dny, ale obráceně: 19.7. ze Splitu do Prahy a na 26.7. z Prahy do Splitu. Jízdenky jsem hned po nákupu kontroloval, ale tohohle drobného "detailu" jsem si nevšiml :-(. V životě se mi nic takového nestalo. Okamžitě jsem volal na call centrum Regiojetu, abych jim řekl, co jsem provedl, oznámil jim, že jízdenky jsou volné k prodeji a požádal je, aby mi je pomohli změnit. Slečna na druhé straně linky mi ale řekla, že to nejde, že mám smůlu. Pochopil jsem, že “storno jízdenky do 15 minut před odjezdem” (viz "Proč jezdit s Regiojetem viz výše) je klasická re-klam-a, a že u spoje do Splitu si v Regiojetu napsali podmínky jiné: “více než 60 dnů: 0 %, více než 30 dnů: 25 %, více než 14 dnů: 50 %, méně než 14 dnů: nelze stornovat”. 

Srazil jsem podpadky a koupil tedy jízdenky nové - na 20.7. tam a 28.7. zpět. Cena: 10440,- Ceková cena za experiment: 17 584,- (plus propadlé náklady na ubytování a nově i na ubytování ve Splitu, tj. dalších 6 tisíc Kč). Tzv. experiment za všechny prachy. No nic... doma to nakonec pochopili a ani se mi zas tolik nesmáli. 

Cesta do Splitu

Je 20.7. 16.30 a my konečně sedíme ve vlaku s logem Regiojet směr Split a vyrážíme. Heuréka!!

Naše holky nám na tenhle spoj, před odjezdem, předčítaly hrůzo-strašné recezce o nepořádku ve vlacích, nefunkčních toaletách, rozbitém zařízení, mnohahodinových zpožděních,… Já jim říkal, ať to nečtou, že je to prostě náš experiment a ať jsmě vděční za to, že to vůbec jede. Jenomže… nás to za chvíli taky dohnalo. Ve vlaku byla rozbitá klimatizace a uvnitř odhadem 45C, byli jsme červení jak raci, po tvářích nám stékaly krůpěje potu. Já si zavzpomínal na podobné cestování vlakem z Mali do Senegalu a rozesmálo mě to. Holky to ale tak lehce nenesly. A starým lidem, kterých bylo ve vlaku taky plno, myslím taky nebylo úplně fajn.

Pak jsme si začali všímat dalších věcí... v našem vagónu nefungovaly reproduktory, a tak kdykoli ve vlaku něco hlásili, my slyšeli jen nesrozumitelné chraptění. Překvapilo nás, že koberce byly plné chuchvalců vlasů, prachu a drobků, pod postelí dokonce vajgl z elektronické cigarety (myslel jsem si, že ve vlaku se v Česku už nekouří) a nepořádek, okno "poplivané/polité" tak, že jste se přes něj fakt nechtěli dívat... Uvnitř kupé mě zaujaly záclonky orvané tak, že kupé nebylo možné z chodby zastínit. Když cestujete s náctiletými dcerami, zjistíte, že tohle je opravdu problém a když pak nejede wifi, tak to už je skoro katastrofa. Když pak přidáte to, že velká část záchodků je zavřená s nápisem "mimo provoz", z některých je cítit moč a zvenku vám jde do kupé průběžně smrad z brzd (nebo z čeho ?? - takový ten toxický zápach, který je občas ve starších vlacích cítit…), tak už to na vás krapet dolehne. 

Vím, co se týče úklidu, každý máme jiný standard, ale my seděli ve špíně, smradu a bylo k 50C. Naštěstí v kupé otevřené okno, ale na chodbičce byla  jen 2 okna, která bylo možná otevřít, z toho jedno ale přišroubované. Po asi hodině jízdy jsme se odhodlali koupit si pivo, ale stevard nás odbyl s tím, že má pauzu. To nás zarazilo: Pauzu??? Pauzu od čeho? Vždyť jsme právě vyjeli!? Napadlo nás, že právě přijel ze Splitu, a že jede zpátky. Prostě 48 hodinová směna tak jako jsme na to zvyklí ze zdravotnictví? 

Uvnitř kupé mě zaujaly záclonky orvané tak, že kupé nebylo možné z chodby zastínit. Když cestujete s náctiletými dcerami, zjistíte, že tohle je opravdu problém a když pak zjistíte, že nejede wifi, tak to už je skoro katastrofa.

Na noc, když už bylo chladno, se najednou rozbitá klimatizace rozjela. Tak jsme se zasmáli, že když byla potřeba nejela a naopak. I to přišroubované okno v uličce bylo najednou otevřené... Zvláštní logika :-(. 

Okolo třetí v noci nás vzbudili maďarští a chorvatší celníci s tím, že budou kontrolovat pasy. Z vlaku pak vyhodili paní, protože neměla nějaký doklad v pořádku. Dokonalá vzpomínka na sovětské časy. Připomínám: Maďarsko i Chorvatsko jsou obě v EU a píše se rok 2022. 

Mezi chorvatským Ogulinem a Splitem není elektrifikovaná trať, a tak se tu zapojí diesel lokomotiva. Krajina je malebná, domy často pobořené, chudoba, ale výhledy stojí za to. Dokonalá vyhlídková jízda. Uvnitř vlaku ale nově smrad i dieslového motoru. Wifi u nás ve vagonu už jenom nevypadává, ale vůbec nefunguje. Stevard jen krčí rameny.

Pár fotek z cesty mezi Ogulinem a Splitem: 

Do Splitu přijíždíme se 100 minutovým zpožděním. 

Vzpomínáte na regiojetí re-klam-u: “Přijedeme včas, nebo levněji”? 

Mistrovství světa v komunikaci 

Cestou zpět (Split - Praha), přijel vlak z Prahy do Splitu s 92 minutami zpoždění. Ve chvíli příjezdu se nám, kteří jsme měli tímto vlakem cestovat do Prahy, na nádraží ozvalo hlášení v češtině, kde kdosi oznamoval, že “cestující do Prahy nemají do přijíždějícího vlaku nastupovat.” Jenomže nádraží ve Splitu je de facto nádražíčko s pár sedačkami, a tak hlášení slyšelo jen pár lidí. Část cestujících se hned po příjezdu vrhla na perón. Ve stínu bylo 35C, na slunci možná 70C. To, co následovalo, bylo tak absurdní, že by se o tom dala napsat kapitola do nějaké učebnice byznys komunikace... Cestující z Prahy vystoupili a vlak se zavřel. Vlak stál na perónu a cestující do Prahy čekali na nástupišti. Po nějakém čase se vlak dal do pohybu a odjel.

Žádné hlášení, žádná informace. 

Zmatení cestující na nástupišti se jen dívali jeden na druhého. Jak šel čas, na odjezdové tabulli naskočilo u našeho vlaku Split-Praha 45 min zpoždění, potom 55, 60 nakonec 80. Během té doby zůstává velká část lidí na peróně, zbytek posedáváme/poleháváme na zemi okolo nádraží a já dětem vyprávím vtip z mého dětství: “Japoncům po dvou minutách zpoždění vlaku vrací peníze. Češi po dvou hodinách zpoždění, odcházejí domů”.  

Od Regiojetu, za celou dobu nulová komunikace.

Většina lidí stojí na nástupišti, zbytek posedává okolo nádraží a já dětem vyprávím vtip z mého dětství: “Japoncům po dvou minutách zpoždění vlaku vrací peníze. Češi po dvou hodinách zpoždění odcházejí domů”.  

Cesta ze Splitu zpět

Cestou zpět jsme měli pro strach uděláno. Věděli jsme, do čeho jdeme.
Stejně to ale překonalo veškerá naše očekávání. 100 minutové zpoždění je v pohodě. Jsme přeci na Balkáně/v Česku. A nulová komunikace je taky ok, jsme přeci Češi. Ve vlaku na podlaze zase chuvalce bordelu, ze záchodků pach moči, utrhaný záclonky, nefunkční klimatizace, tj. uvnitř k 50C, žádná wifi, nefunkční zásuvky... Co nás ale ohromilo ze všeho nejvíc bylo to, že na celý vlak bylo jen několik funkčních toalet. Nepočítal jsem to přesně, ale na nějakých osm vagonů možná pět míst, kde se dala udělat potřeba. A to bylo opravdu zajímavé. V nejbližším okolí splitského nádraží nejsou totiž veřejné záchody, během narůstajícího zpoždění nemůžete z nádraží odejít a v 35C musíte pít. Podtrženo, sečteno, většina z nás spěchala do vlaku s tím, že se tam vyčůráme. Jenomže najednou jsme zjistili, že prakticky všechny záchody ve vlaku jsou zavřené. Katastrofa. My jsme na záchod chodili přes tři vagóny a vždy tak, že jsme si tam museli vystát povinnou frontu. Konverzační téma v té frontě bylo jediné: A to, že tohle Regiojet už opravdu přehnal. Překvapilo mě, jak ostrá padala slova a nadávky, lidi byli rozlobení a zoufalí. Skoro jako na facebooku. My chvíli zvažovali metodu řidičů kamionů - čůrat v kupéčku do kelímku a to lít z okna. Nakonec jsme se rozhodli nepít, což v 45C ale není úplně bezpečná strategie. 

Nejpoužívanější cedulka na našem spoji: 

Chcete vystoupit v Bratislavě? Sorry, jedete do Brna

Po nějakém čase po odjezdu ze Splitu přišla stevardka, aby nám oznámila, že náš vagon je “komplet kaput”, tj. záchody, dveře, elektřina, hlášení, wifi, světlo… prostě nic nefunguje. A že prý nám za to Regiojet vrátí půlku jízdného (což já už - po vší té komunikaci - dnes vím, že je jen další re-klam-ní trik). Jak jsme později zjistili “kaput” vagonů bylo víc. Jedním z nejabsurdnějších obrazů tohoto "kaput stavu" byla situace, kdy několik minut před příjezdem do Bratislavy ve vlaku hlásili, že cestující z posledních třech vagonů, kteří chtějí v Bratislavě vystupovat, si mají přejít dopředu, neboť dveře v těch třech posledních budou zavřené. Jenomže, jak víte, místo hlášení se ozývalo jen nesrozumitelné chrapění. A tak zoufalí cestující z Bratislavy, kteří už se těšili ven, si museli ještě chvíli potrpět a ven se dostali až v Brně.
Možná se ptáte, proč to nezkomunikovali stevardi na přímo, každý ve svém vagónu? To jsem se ptal sám sebe já, než jsem si všiml, že jeden ztrhaný stevard má na starosti 3 vagóny a v situaci, kdy řeší jeden problém za druhým, lidi jsou nevrlí, tak na to prostě nemá energii. 

Učebnicová ukázka extrakčního podnikání

Hodně jsem přemýšlel o tom, proč byly obě cesty tak špatné. Zde je několik mých postřehů a domněnek (budu rád, když mě někdo z Regiojetu doplní). Vlaky jezdí sem a tam - z Prahy do Splitu a zpět. V cílové stanici je vždy (s povinným zpožděním) jen "pár minut" na odsátí výkalů, doplnění vody, zásob, ložního prádla, atd. Tj. opravy a skutečný úklid se nestíhají. Vlaky vypadají značně "z-recyklovaně", nápisy v němčině naznačují, že mají svá nejlepší léta už odježděná. Jak jsem psal, 1 stevard obsluhuje 3 vagóny. Po té "čtyřiadvacetihodinovce" na plný výkon, plné stresu mají 24 hodin oraz a pak nanovo (a já se bojím, že někteří jedou na otočku zpět - viz pauza po odjezdu z Prahy výše). Jsou to všechno mladí lidé, hodně vydrží, snaží se být příjemní, ale je vidět, že jsou vyčerpaní. Ze všeho nejvíc jsem litoval slečnu v "kavárně" (jediný prostor na celý vlak, kde dělají avizovanou kávičku zdarma a vydávají dortíky za hubičku). Kavárna otevírá v 8.30 a slečna tam kmitala až do příjezdu do Prahy v cca 15.00 sama - nebyl nikdo, kdo by jí střídal! A přitom tam stála non-stop fronta přes celý vagón, tj. nebyla chvíle, kdy by mohla nabrat dech. Jednou se tiše omluvila, že si potřebuje odskočit, jinak kmitala jako Charlie Chaplin ve filmu Moderní doba. Ptal jsem se jí, jak to zvládá: "Jsem zvyklá.", špitla skromě. 

Re-klam-a Regiojetu přitom tvrdí: "I cesta může být zážitek. Po celou dobu jízdy je vám k dispozici náš zkušený personál, na který se můžete kdykoliv obrátit. Naši stevardi a stevardky vám také přinesou kávu nebo občerstvení z naší nabídky." Nedonese, nemají na to kapacitu ani energii. Když k tomu připočtete zmiňované storno podmínky, rozbité, špinavé vlaky na hranici funkčnosti, vyčerpaní, nejspíš prekarizovaní zaměstnanci, žádné nebo minimální časové rezervy, nemůžete si nevšimnout, o co tady běží - je to ukázka extrakčního stylu podnikání jako z devadesátkové učebnice byznysu (o dvou základních způsobech podnikání si přečtěte zde).

Re-klam-a Regiojetu tvrdí: "I cesta může být zážitek. Po celou dobu jízdy je vám k dispozici náš zkušený personál, na který se můžete kdykoliv obrátit. Naši stevardi a stevardky vám také přinesou kávu nebo občerstvení z naší nabídky." Nedonesou, nemají na to kapacitu ani energii. 

Komunikační chaos

Kromě těch dvou cest bylo zajímavé sledovat i komunikaci Regiojetu s námi cestujícími. Přestože jsem jim nahásil svůj omyl a emailem jim to ještě dvakrát potrdil, ke všem čtyřem cestám mi od nich chodily různé emaily a sms-ky jako by ode mě nedostali žádnou informaci a jako by levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Nejtrpčí bylo to, když nám po těch dvou dvoupopletených cestách (tj. 20.7. Split - Praha a 26.7. Praha-Split) přišel dotazník spokojenosti (na cestu, kterou jsme neabsolvovali). Text toho mailu je v kontextu našeho zážitku vůbec vtipný: 

"Dobrý den, moc děkuji, že jste cestovali s naší žlutou flotilou. Už se těšíme, až vás zase příště svezeme. Jak jste byli spokojeni s RegioJetem? Posádka bude moc ráda, když ji pochválíte a my je za to odměníme. :-). Každá pochvala ale i návrh na zlepšení nás posouvá dál a my pro vás chceme poskytovat ty nejlepší služby! Pěkný den a moc děkuji, Radim Jančura, majitel RegioJet." 

Když jsem se Radimovi a jeho kolegům snažil psát s prosbou o vrácení alespoň symbolické částky, neodpovídal(i). Nakonec mi napsala nějaká jeho asistentka, že bohužel, storno podmínky, jsou storno-podmínky. Když jsem se ptal na důvod toho tvrdého storna v dnešní době, tak mi jen zopakovali, že to tak prostě je a poučili mě, že si jízdenky mám zkontrolovat. 

Vejvárek?

Člověk nemusí být génius, aby si spočetl jedna a jedna. Myslím, že pro kontext tohoto experimentu může být podobná rámcová kalkulace velmi prospěšná. Samozřejmě, že nemám ponětí o nákladech, ale co se týče výnosů této jediné linky, pár záchytných bodů je: Linka jezdí 4 měsíce, každý den, v pátek jedou dva spoje tj. řekneme dohromady 130 jízd, krát dvě (Praha-Split, Split-Praha) rovná se 260 jízd za sezónu. 260 jízd krát v průměru 15 vagónů, krát 49 míst ve vagónu. Cena za jednu jízdenku Praha - Split se pohybuje od 990 do 6760,- (Rijeka i za 790,-) a jsou samozřejmě cestující, kteří Regiojet podpoří dvakrát tak jako já. Když bych vzal průměrnou cenu jízdenky 1000 Kč, průměrný počet lidí v jednom vlaku 600 (49 míst x 15 vagónů, mínus místa k sezení, mínus cestující, kteří nejedou z Prahy, část jede do Rijeky), potom hrubý příjem na jeden spoj vychází 600 tisíc (600 lidí x 1000 Kč). Za celou sezónu příjemných 150 milionů Kč. Je jasné, že reálná čísla budou jiná, ale nemyslím si, že budou zase tak jiná. 

Vzpomínky na Japonsko, Rusko a taky na České dráhy

Během obou cest se mi v hlavě míhaly moje vlakové zkušenosti z různých částí světa. Vzpomínal jsem na úzkostnou čistotu a až ďábelskou přesnost japonské železnice. Tam jsme jednou odmítli spoj, protože na přestup byly jen 2 minuty. Paní za přepážkou se však podivila a řekla: "Vždyť je to 120 sekund! To s přehledem stihnete." Myslel jsem i na cestu napříč Ruskem z Moskvy do Vladivostoku a zpět, dohromady 20 tisíc km, kdy jsme neměli ani jednu minutu zpoždění. Bez přehánění. V každém vagónu milá stevardka, vždy stoprocentně čisto, vše funkční. Vzpomínal jsem hodně na České dráhy, kde jsem podobnou nepohodu nikdy nezažil. No ale nejvíc jsem vzpomínal na cesty vlakem v Senegalu, na Srí Lance a pak před pár lety v Bulharsku. To byl stejný hardcore jako splitský Regiojet - ultra-hic, pot, únava, špína, vše rozbité, čas nehrál roli,... Byl tam ale jeden obrovský rozdíl: Na nic si tam nehráli. Žádné PR, žádné re-klam-ní triky, žádné storno podmínky, prostě jen hardcore cestování vlakem. 

... nejvíc jsem vzpomínal na cesty vlakem v Senegalu, na Srí Lance a pak před pár lety v Bulharsku. To byl stejný hardcore jako Regiojet - hic, pot, únava, špína, obrovská zpoždění,... Byl však jeden podstatný rozdíl: Na nic si tam nehráli. Žádné PR, žádné re-klam-ní triky, žádné storno podmínky, prostě jen hardcore cestování vlakem. 

Tolik k reportu z jedné cesty.
Děkuji své rodině a Regiojetu za to, že jsem to mohl zažít. 

A aby to bylo k něčemu, nabídnu na závěr několik postřehů/nevyžádaných rad aneb, co bych já dělal v kůži Radima Jančury nebo kohokoli jiného, kdo provozuje jakoukoli formu veřejné dopravy: 

1) Služba nebo produkt: Hromadná doprava je mimo-řádně důležitá a veřejně prospěšná služba, která - aby fungovala - musí být spolehlivá, bezpečná a dostupná. Neměl by to být produkt, jehož hlavním cílem je, aby někdo vydělal. Strategie, že si někdo koupí jízdenku za 990,- a druhý za 6760,- a jiné formy extrakce sem prostě nepatří, je to trapné. Místo toho sem patří funkční dveře, otevřené toalety, odpočatí stevardi,...

2) Extrakce nebo reciprocita: "Vytěžovat" tak, že není ani čas odsát z toalet výkaly nebo vysát koberec je v roce 2022 v Evropě přinejmenším neslušné pokud to není přímo nelegální. V Česku existuje přísný hygienický dohled, který drtí drobné podnikatele za naprosté nesmysly. Zajímalo by mě, co říkají na vlaky, které už jsou tak dobité, že z nich nedokážete ani vystoupit nebo si zajít na záchod. Ve Slušné firmě hovoříme o "starém vs. nové příběhu". Tohle je "starý příhěh" par excellence!

3) Komunikace: Když si vezmu jen tu zmatečnou komunikaci Regiojetu ve Splitu nebo to praskání místo hlášení (v důsledku čehož cestující dokonce ani nezvládli vystoupit), tak si říkám proč cestujícím nechodí od Regiojetu sms-ky nebo proč stevard či jiný zaměstnanec naživo neoběhne při každé důležité zprávě vagon tak jako jsem na to zvyklý z vlaků Českých drah? Což? Základní pravidlo (byznys) komunikace zní: Nikdy nemůžete komunikovat dost. 

4) Prekariát: Nevím nic o systému zaměstnání v Regiojetu, ale jak jsem psal, většina personálu na těch našich dvou cestách mi přišla vyčerpaná, strhaná. Kvalita celé cesty byla tak nízká, že cestující jim často jen nadávali. U lidí v uniformě Regiojetu jsem při cestě ze Splitu viděl hlavu v dlaních, slzy a slyšel i křik. Prekarizace práce (nejisté, nezdravé, mizerně placené zaměstnání; mimochodem noční směny řadí WHO mezi karcinogeny) je mezi korporacemi na vzestupu. Ale Regiojet je firma, kterou založil obyčejný člověk z Ostravy a dřít druhé z kůže je prostě hřích. Základní poučkou Svobody v práci bylo toto: "Nadchněte zaměstnace, oni nadchnou zákazníky." Zaměstnanci jsou na prvním místě. Tečka. Je jasné, že v Regiojetu vyznávají jinou filozofii než svobodu v práci, ale možná je proto, že se zatím nedoslechli, že by to šlo i jinak. 

5) Slibuj míň, dodej víc "Slibuj míň, dodej víc" byla základní poučka, kterou nám do hlavy vtloukali na studiích profesoři marketingu. Projděte si web Regiojetu, na nadrážích se podívejte na jejich re-klam-y, pročtetě si jejich tiskoviny. Pak si sedněte do vlaku a porovnejte si re-klam-u s realitou. Nebylo by lepší neoblbovat lidi "cenami od", kafem zdarma, dortíkem za desetikačku,...? a místo toho se postarat o funkční záchod, funkční dveře, funkční klimatizaci aby tam nebylo 50C, bordel na zemi a vyčepraní stevardi? To by stačilo, ne? Prostě si na nic nehrát, jen dělat svoji práci poctivě. Pak je i těch 100 min zpoždění a nefunkční wifi v pohodě. 

Nebylo by lepší neoblbovat lidi "cenami od", kafem a vodičkou zdarma, dortíkem za desetikačku,...? a místo toho se postarat o funkční záchod, funkční dveře, funkční klimatizaci, aby tam nebylo 50C, bordel na zemi a vyčepraní stevardi? To by stačilo, ne?

6) Jednorázovost Jestli mi v Regiojetu něco vadí, potom jsou to tuny odpadů, které produkují. Se svými pet-mikro-lahvičkami a hory jednorázových kelímků jako by uvízli v devadesátkách. Nechci domyslet, kolik tun odpadu jenom tahle jediná firma vyprodukuje. A to nemluvím o potenciální toxicitě plastových obalů. Tuhle lahvičku strkají každému cestujícímu. Absurdní je, že ve vlaku, kde je 50C byste takovýchle lahviček museli vypít hromadu. Jiný zdroj pitné vody ve vlaku totiž není. 

Přitom řešení je tak snadné. Toto je fotka z australského vlaku (linka Melbourne-Sydney). V každém vagónu si můžete načepovat filtrovanou, chlazenou vodu: 

V ruských nebo čínských vlacích je zase normou horká voda, kterou si kdykoli můžete čepovat podle vlastní potřeby (na zalití instatních polévek/jídel, kafe, čaje). 

7) Storno podmínky Storno podmínky Regiojetu mě v době covidu a jiných nejistot zaujaly obzvlášť. Ani ne tak to, že tvrdí - "storno jízdenky do 15 minut před odjezdem" a pak narazíte na spoj, kde si napsali malým písmem něco jiného. Fascinuje mě spíš to, že u něčeho z čeho máte 1,5 miliardy se dokážete handrkovat o pár korun. Já si s nimi na toto téma vyměnil nespočet emailů. Na MBA jsme hodně mluvili o tom, že skutečnou podstatu firmy poznáte právě podle přístupu k reklamacím. Tam pochopíte jejich skutečné DNA, jejich skutečné cíle a to, jak komunikují. 
Pro kontrast, právě jsem kupoval jízdenku do spacího vlaku Varšava-Praha na 20.8. Tu je možné vrátit do 19.8. do půlnoci za poplatek 3 eur na osobu. A to je státní (člověk by řekl, zkostnatělý) podnik:

V Regiojetu to nejde. 

Na konec několik fotek z cesty:

Torzo podlahy: prach, chuchvalce prachu, drobky, dokonce vajgly z elektronických cigaret:

Naše okno: 

Dveře mimo provoz jako norma: 

Typický obrázek z našich dvou cest. Nefunkční dveře či okna přivázaná igelitem: 

I u těch několika málo funkčních toalet na cestě ze Splitu začal po čase svítit nápis "WC defekt".

Tohle jsem měl za hlavou, na mém lehátku. Není čas to opravit, setřít, vyčistit,...

Legračně vyznívají tyto samolepky ve vozech, kde není elektřina nebo wifi:

Zdroje: Odžitá zkušenost naší rodiny s dvěma cestami na lince Praha-Split-Praha; intenzivní e-mailová komunikace s info@regiojet.cz, hodnoceni@regiojet.cz, jizdenky@regiojet.cz, reditel@studentagency.cz mezi 19.7.22 - 29.7.22; rozhovory s několika zaměstnanci Regiojet, rešerše internetových zdrojů.

Všechny díly Seriálu o car-free životě naleznete zde.

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
Slušná firma: Zde - Propojte nás s podobně smýšlejícími firmami. Díky.