Radost vs. radovánky


Radost jako emoce či stav bytí přitom patří v naší moderní společnosti k těm nejméně pochopeným. Většina z nás si ji plate s radovánkami. Chce-li člověk žít spokojený a vyrovaný život, je třeba si tyto dvě zcela rozdílné polohy vyjasnit. Text je z mé knihy: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Pokud vás toto téma zajímá, zkusme si spolu trochu zavzpomínat. Na to, jaké to bylo, když... Vybavte si nejprve, jaké to bylo, když jste v něčem vyhráli. Pak zavzpomínejte na situaci, kdy jste byli obklopeni přáteli a o něčem s nimi vášnivě diskutovali. Potom porovnejte, jak jste se v těchto dvou situacích cítili. 

Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste si pořídili nějakou věc, po které jste dlouho toužili, a to porovnejte s pocitem, kdy jste dělali něco, co děláte tak rádi, že vás to dokáže dokonale pohltit. 

Nakonec si vzpomeňte na situaci, kdy vám ostatní tleskali a obdivovali vás, a to porovnejte s tím, když jste si byli opravdu blízko s někým z vašich nejbližších... s partne- rem, dítětem, rodičem, sourozencem, přítelem... 

Cítíte ten rozdíl? 

Radovánky vs. radost. Radovánky (to byla vždy ta první zmiňovaná vzpomínka) jsou synonymem krátkodobějšího potěšení, požitku či rozkoše. Radovánky jsou synonymem povzbuzení nebo nakopnutí, ať už nás nakopne či potěší šálek kávy, cigareta, sex, nový svetr, lajk na sociálních sítích, vydělávání peněz, úspěch, projížďka autem nebo třeba skok padákem. Je to cokoliv, co povzbudí, potěší, zvedne náladu, zahřeje na duši. Na chemii lidského těla má podobný vliv jako třeba kofein. 

Roli zde hraje především dopamin – molekula, která nás motivuje k činnosti a k výsledkům. Dopamin se projevuje rychlým nástupem, ale stejně tak rychlým odezněním. Radovánky jsou prostě chvilkové. Je to ta zlatá (často i pozlacená) muška, o které lidé mluvívají v souvislosti se štěstím. Pomíjivý příjemný pocit, na kterém si člověk může vybudovat i slušnou závislost a vyžadovat ho tak stále častěji a víc. Psychiatr Karel Nešpor říká o dopaminu toto:  

„Nadbytek dopaminu v mozku je spojen s pocity vzrušení a dychtění. Tento stav si navozují lidé někdy nevhodnými prostředky. K nejhorším způsobům, jak zvýšit hladinu dopaminu v mozku, patří psychoaktivní látky. Alkohol, kokain, pervitin i nikotin ovlivňují právě dopaminové receptory. Stav nezdravého vzrušení vzniká i při náruživém nakupování, hazardu všeho druhu, hraní počítačových her atd. Dopamin je pro činnost našeho mozku nutný. Je ovšem třeba, aby byl na správném místě a ve správném množství. Návykové chování nutí mozek vyplavit zásoby dopaminu. Důsledkem je vyplýtvání dopaminu a jeho nedostatek, apatie, vyčerpání a podrážděnost. Je mnohem výhodnější s dopaminem dobře hospodařit. Je také třeba udržovat rovnováhu mezi ním a dalšími působky, jako je serotonin. V tom pomáhají přiměřené cvičení, pravidelná a vyvážená strava a pozitivní emoce.“ O závislostech na radovánkách mluví mistrně Gabor Maté

Pokud si člověk splete radovánky s radostí, může se stát, že od určitého bodu to s ním půjde dolů. Určitě jste slyšeli o Nohavicově „teorii alkoholického kopce“, tj. o bodu, od kterého už nemáte své radovánky pod kontrolou. Stávají se závislostí a kontrolu nad vaším životem přebírají ony. Už to nejste vy, kdo rozhoduje, čím se rozveselíte příště. Rozhoduje to, na čem (zá)visíte. 

Pokud si člověk splete radovánky s radostí, může se stát, že od určitého bodu to s ním půjde dolů. Určitě jste slyšeli o Nohavicově „teorii alkoholického kopce“, tj. o bodu, od kterého už nemáte své radovánky pod kontrolou. Stávají se závislostí a kontrolu nad vaším životem přebírají ony. Už to nejste vy, kdo rozhoduje, čím se rozveselíte příště. Rozhoduje to, na čem (zá)visíte. 

Psycholog a filozof Erich Fromm, autor mnoha bestsellerů o životě, mluví ve své knize Mít, nebo být? o radovánkách jako o snaze dosáhnout vrcholu. 

„Ale jakého vrcholu?“ ptá se Fromm. „Možná vrcholu vzrušení, uspokojení, transu nebo orgasmu, do kterého jsme hnáni vášněmi. Ty jsou sice lidské, ale patologické, pokud nevedou ke skutečně přiměřenému řešení lidské situace. Takové vášně nevedou k vyššímu lidskému růstu a posílení, ale naopak k lid- skému zmrzačení. Uspokojení každé z nových tužeb vytváří různé stupně vzrušení. Ale nevede k radosti. Ve skutečnosti nedostatek radosti vede nutně k hledání nových a stále vzrušivějších slastí. Slast a uchvácení vedou ke smutku poté, co bylo dosaženo takzvaného vrcholu; neboť došlo k prožitku uchvácení, ale nádoba se nezvětšila. Vnitřní síly se nezvětšily. Člověk se pokusil prolomit nudu a netvořivou činnost, na chvíli sjednotil všechny své energie – kromě rozumu a lásky. Pokusil se být nadčlověkem, aniž zůstal člověkem. Zdá se mu, že dosáhl okamžiku triumfu, ale po triumfu následuje hluboký smutek – protože se v člověku nic nezměnilo. Rčení »po souloži je živočich smutný« (post coitum animal triste est) vyjadřuje totéž v souvislosti sexu bez lásky, který je »vrcholným zážitkem« silného vzrušení, vzrušení a slasti, ale nutně zklamáním z jeho skončení.“

Radovánky samozřejmě k našemu životu patří a hrají v něm důležitou roli. Problém však nastává, právě pokud si je spleteme s radostí. Pak se můžeme velmi snadno stát narkomany, jejichž smyslem života se stává snaha sehnat si další dávku. 

Radovánky samozřejmě k našemu životu patří a hrají v něm důležitou roli. Problém však nastává, právě pokud si je spleteme s radostí. Pak se můžeme velmi snadno stát narkomany, jejichž smyslem života se stává snaha sehnat si další dávku. 

Stále větší kvantum radovánek je na prodej. Musíme tak vydělávat víc, než by bylo normálně potřeba, až příliš často děláním něčeho, co nás netěší. Tak dále prohlubujeme vlastní prázdnotu, kterou se právě radovánkami snažíme vyplňovat, případně se dostáváme hlouběji do existenčních obtíží. Radovánky zmizí, jak se objevily. Jsou krátkodobým vyplněním prázdnoty, které nás má nakopnout, rozveselit a povzbudit. Důležitým faktem je i to, že řada radovánek ničí zdraví a přírodu. Život postavený na přemíře radovánek tedy ve své podstatě život ničí. 

A co je tedy radost? 

Než pocítíme radost, tak to chvíli trvá a také to stojí nějaké úsilí. Je to onen dlouhodobě opečovávaný pocit, který plyne z toho, že žijeme v souladu se svým vnitřním nastavením a v harmonii se svým okolím. S pochopením rozdílu nám pomůže ještě jednou Erich Fromm, který definuje radost jako pocit, jenž provází tvůrčí činnost. „Není to vrcholový prožitek, který kulminuje a náhle končí. Je to spíše něco jako rovina, citový stav, který provází tvůrčí výraz bytostných lidských schopností. Radost není extatickým vzplanutím okamžiku. Radost je žár doprovázející bytí.“ 

Stále větší kvantum radovánek je na prodej. Musíme tak vydělávat víc, než by bylo normálně potřeba, až příliš často děláním něčeho, co nás netěší. Tak dále prohlubujeme vlastní prázdnotu, kterou se právě radovánkami snažíme vyplňovat, případně se dostáváme hlouběji do existenčních obtíží. 

Jestliže radovánky jsou po chemické stránce krátkodobým dopaminovým tripem, potom radost se uvnitř těla projevuje rovnováhou mezi základními „molekulami štěstí“. Mezi ty nejzákladnější patří dopamin a endorfiny, které si obstaráváme sami tím, co děláme, a pak oxytocin a serotonin, které získáváme z interakce s ostatními lidmi.

Hédonismus vs. stoicismus

S pochopením rozdílů mezi radovánkami a radostí nám může pomoct rovněž pohled do antiky, a to konkrétně do dvou filozofických směrů – hédonismu a stoicismu. 

Hédonismus věří, že podstata života tkví v maximalizaci radovánek, tj. potěšení a zážitků. Pro hédonisty, pro které se vžil termín „požitkáři“, platí, že čím více radovánek a také pohodlí, tím lépe. Zastánci stoicismu na druhé straně věří, že dobrý život plyne z kultivace dlouhodobé radosti, tj. života v souladu s ctnostmi tak, aby člověk žil život, který je prospěšný druhým, a sám se sebou byl spokojený. 

Jeden z velkých hédonistů Aristippos z Kyrény byl přesvědčený, že většina lidí vytváří propracované výpočty o vzdálené budoucnosti a usiluje o „štěstí“ na rozdíl od konkrétních požitků a že lidé obětují mnoho pro „čest“ a „morálku“. Aristippos tak vyzýval, abychom se těchto bláhových představ vzdali a začali žít pro požitky okamžiku.  Oproti tomu Marcus Aurelius, zástupce stoické školy, prohlašoval: „Tam, kde je možno žít, je možno i dobře žít.“ A jeho přítel Seneca k tomu dodával: „Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho.“ 

Hédonismus říká, že více je lépe, a míru jako parametr tedy neuznává. Stoicismus oproti tomu považuje mírnost za jeden ze základních principů a ctností. 

Je zřejmé, v čem jsme se v dnešním světě zhlédli více. 

Hédonismus říká, že více je lépe, a míru jako parametr tedy neuznává. Stoicismus oproti tomu považuje mírnost za jeden ze základních principů a ctností. Je zřejmé, v čem jsme se v dnešním světě zhlédli více. 

Díky tomu, že se stoici zaměřují na radost, najdeme v jejich učení nespočet zajímavých konceptů, rituálů i technik, které pomáhají dobrý život pochopit a hlavně žít. Pro pochopení podstaty dobrého života jsou nejdůležitější následující dva koncepty: 

Prvním je eudaimonia, která se dnes překládá jako štěstí. Původní význam tvoří dvě slova – eu (dobrý) a daimōn (duše), tj. laicky řečeno život prožívaný v souladu s naším vnitřním nastavením tak, abychom z něj měli dobrý pocit a cítili se naplněni. K tomu patří i snaha držet se univerzálních ctností, jako jsou poctivost, pravdomluvnost nebo spravedlnost. Eudaimonia – dobrý život – tudíž není jen stavem mysli (jak dnes chápeme štěstí), ale stavem bytí – cítíte ji celým tělem i duší. 

Druhým konceptem je areté, což lze přeložit jako „nejlepší forma či podoba sebe sama“. Dnešní personalisté tomu říkají potenciál, Japonci ikigai, já důlek. Podstatné je to, že čím více se člověk přiblíží svému areté, tím více dosahuje eudaimonie, tedy radosti a naplnění. Čím dále je od svého areté, tím více se objevují pocity frustrace, prázdnoty, deziluze a úzkosti. 

Pochopit podstatu eudaimonie a areté znamená pochopit podstatu dobrého života. Jak areté, tak eudaimonia říkají, že radost se dostavuje ze souladu vnitřního nastavení s vnějším světem a naopak. Tento náhled je v kontrastu s tím, jak na radost nahlížíme dnes, kdy to hlavní, o co usilujeme, je materiální úspěch a ocenění od druhých.... 

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.