Odvrácená strana pejskaření a kočičkaření

To, co vidíte na úvodní fotce jsou hovězí odřezky, pro které jezdím 1-2 krát ročně na jatka. Doma je pak napytlíkujeme, zamrazíme a používáme jako krmení pro Halušku, našeho psa. Při každé této cestě pro maso, přemýšlím o dopadu pejskaření, případně kočičkaření na lidskou společnost a planetu. Možná se nedívám pozorně, ale ani o tomto tématu nevidím v naší společnosti diskuzi. Do tohoto blogu proto nahazuji pár myšlenek. 
Nad tématem jsem se zamýšlel i v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti - část textu je odtamtud. 

Možná ještě někdo vzpomínáte... donedávna žili pejsci a kočičky v hospodářství s lidma - psi v boudě, kočky všude a nikde. Dostávali zbytky po lidech a po hospodářských zvířatech nebo, co si našli či chytli v přírodě. Když jim něco bylo, člověk je tzv. utratil.

S nástupem industriální společnosti, stěhováním do měst, rozpadem širších rodin se epidemicky rozšířila osamělost lidí. Ta zasáhla nejprve ty staré, pro které se pes nebo kočička stal společníkem, lékem na samotu. 

Člověk je tvor dotekový. Pokud se nemůže druhých dlouhodobě dotýkat, onemocní. Moderní bez-dotekový člověk uspokojuje svou potřebu doteku hlazením telefonů (průměrně se svého mobilu dotkneme 2600 krát denně, top 10% uživatelů 5400 krát denně) a pořizováním si domácích mazlíčků. Místo, abychom hladili své blízké, hladíme telefony, pejsky a kočičky. 

Pak přišel konzum a s ním apel na individualismus a nahánění radovánek. Osamělost se tak dostala i do zbylých věkových skupin. Když zrovna neřádí covid, normou se stalo to, že tam, kde člověk bydlí, pouze přespává. Za životem odjíždí už, od školkového věku, jinam. Čím více je mimo domov, tím menší pravděpodobnost, že naváže blízké vztahy se sousedy. Cizím lidem dítě nesvěříte a o vajíčko je nepožádáte... a pokud nemáte po ruce rodinu, jste na všechno sami. Najednou už to tak nebyli pouze staří lidé, ale stále početnější "singles" všech věkových kategorií a matky na "mateřské samotce" čekající na manžely vydělávají většinu bdělého času na hypotéky a vlastně i všichni ostatní, kteří přijíždějí do svého domova pouze přespat a nabrat dech do dalšího pracovního kolotoče. 

Průměrná kočička zabije 50 - 100 volně žijících ptáků ročně. Jenom v Česku je to 75 - 150 miliónů mrtvých divokých ptáků každý rok. Do toho milióny malých savců a obojživelníků. (zdroj např. zde)

Absurdním projevem rozšíření pejsků (kočiček se to tolik netýká) i do domácností, které jsou přes den prázdné (neboť páníčci a paničky vydělávají na hypotéku mimo domov), je to, že zvíře je od pondělí do pátku zavřené celé bdělé dny samo doma. Pes je podobně smečkový tvor jako člověk a být sám v bytě je pro něho podobně traumatické jako pro nás. Jenomže na rozdíl od nás nemají pejsci facebook, televizi, alkohol ani porno. A tak mnozí celý den vyjí, štěkají a jinak projevují smutek a úzkost. Co jsem v tomto ohledu zažil na našem sídlišti na okraji Prahy, by vydalo na knihu. Člověk si zvykne, ale je to síla, když pejsek vyje nebo štěká třeba šest hodin v kuse... A když těch pejsků od pondělí do pátku okolo vás vyje najednou několik, to už je extra speciál. Podotýkám, že v bytech, ne na zahradách...

S nástupem industriální společnosti, stěhováním do měst, rozpadem širších rodin se epidemicky rozšířila osamělost. Ta je pro zdraví stejně nebezpečná jako 15 vykouřených cigaret denně. 

Haluška je s námi už sedmým rokem. Právě díky ní si projevů pejskaření všímám víc než, kdybychom psa neměli. Jak jsem psal, pejska, případně kočku si ve městech pořizovali donedávna především staří a opuštění lidé nebo rodiny s malými dětmi. U nás na sídlišti, které je typickou moderní noclehárnou na jihu Prahy, pozoruji, jak se domácí mazlíčci rozšířili do všech dalších věkových skupin. Typickému pejskaři u nás v Komořanech je mezi 25 a 35 lety, je zaměstnaný v nějaké nadnárodní korporaci (tj. přes den sedí ve své kanceláři) a často je bezdětný. Odhaduje se, že v Česku žije momentálně 1,5 milionu koček a minimálně jednoho psa najdete v 41 % českých domácností, tedy téměř v každé druhé. Jenom pejsků je u nás přes 2 miliony. Psi jsou tak v naší zemi druhé nejčastější domácí zvíře, hned po slepicích, a to nemají žádnou hospodářskou hodnotu (zde). Pes a člověk mají dlouhou společnou historii. Myslím si však, že poprvé jsou náhražkou stále povrchnějších, krátkodobějších a povětšinou i bez-dotykových vztahů.

V Česku žije 1,5 milionu koček a přes 2 miliony pejsků. Psi jsou v naší zemi druhé nejčastější domácí zvíře, hned po slepicích, a to nemají žádnou hospodářskou hodnotu. Pes a člověk mají dlouhou společnou historii. Myslím si však, že poprvé jsou náhražkou stále povrchnějších, krátkodobějších a povětšinou i bez-dotykových vztahů.

Haluška: 

Byznys vycítil trend a reklamou a dalšími marketingovými triky ho vydatně podpořil. Pes se přestěhoval z boudy na gauč. Z hospodářského zvířete se stal člen rodiny se vším všudy. Místo zbytků žere hypoalergenní granule (často přivezené přes půl planety ve vymazlených plastových obalech), když mu něco je, už se neutratí, ale jezdí se s ním na cété-čko, bere antibiotika, kortikoidy, antihistaminika,... Je jasné, že když žijí jako my, mají i naše choroby - alergie, cukrovku, rakovinu,... Letos v zimě na horách jsem nikdy předtím nepotkal tolik psů. Většina těch pejsků měla na sobě oblečky a na nohách papučky/botičky - asi proto, aby psím kamarádům nestudily ťapky. 

Pes se přestěhoval z boudy na gauč. Z hospodářského zvířete se stal člen rodiny se vším všudy. Je logické, že když pejsci a kočičky žijí jako my, mají i naše choroby, tj. i alergie, cukrovku, rakovinu,...

Na zajímavou souvislost nedávno upozorňoval nedávno na stránkách časopisu Respekt v článku s názvem "Pejskařovo dilema" Vojtěch Kotecký: "Před pár týdny několik anglických vědců publikovalo poněkud ohromující studii. V řekách měřili dva insekticidy, které se na farmách striktně nesmějí používat. A našli je. Skoro v každém z tisíců vzorků. Fipronil a imidacloprid patří mezi takzvané systemické látky: umí proniknout skrz naskrz rostlinou do kořenů, listů a květů, takže se stává pro škůdce kompletně jedovatou. Hubí ale také včely a další užitečný hmyz. Proto je evropské státy společně zakázaly. Přesto v řekách dál jsou. Dávky běžně překračovaly hranici, za níž u bezobratlých živočichů nastává akutní otrava. Často i několikanásobně." 

Když se zjišťovalo, odkud se tyto toxické látky ve vodě vzaly, přišlo se na to, že pocházejí z psích kapek a obojků proti blechám. Do nich se totiž dávají běžně i u nás. Kotecký upozorňuje na to, že nejvyšší koncentrace byly naměřeny u výpustí z městských čističek, tj. hlavní příčinou bude mytí pejsků doma ve vaně. "Obojek pro středně velkého psa obsahuje dávku, jaká by stačila k zahubení 60 milionů včel. Účinek prokapává řetězcem vodního života. Chemikálie vybíjejí drobnou havěť, tudíž v řekách ubývá potravy pro ryby či ptáky.", dodává Kotecký. 

Snad nejzajímavějším tématem je krmení. Domácí mazlíčci sežerou 1/5 světové produkce masa a ryb (zde). Zemědělství, na prvním místě právě chov zvířat na maso, je druhým největším producentem skleníkových plynů (zde). 

Domácí mazlíčci sežerou 1/5 světové produkce masa a ryb. Zemědělství, na prvním místě právě chov zvířat na maso, je druhým největším producentem skleníkových plynů. 

Jak jsem už naznačil v úvodu, naší Halušku živíme tak, že uvaříme maso, přílohu (těstoviny, rýži, vločky) a zeleninu (= cokoli odpadního ze zahrady) a to smícháme. Nepravidelně přidáváme kvasnice, vejce, hrách, směs na srst. 

Takhle třeba vypadala zkrájená zelenina uprostřed zimy z naší zahrady (natě od kořenové zeleniny). Vaříme ji s masem do foroty do mrazáku: 

Kapitola sama o sobě jsou veterináři. Když jsem ještě já na přelomu 80. a 90. studoval zemědělství, většina veterinářů mířila po vysoké k hospodářským zvířatům - k dobytku, koním, ovcím, kozám, za drůbeží, ke králíkům,... Dnes se většina veterinářů věnuje pejskům a kočičkám. Kromě (hypoalergenních) granulí a papuček do sněhu jsou tak právě výdaje na veterináře a farmaceutický průmysl důvodem, proč tato zvířátka často stojí víc než děti a jejich kroužky. Přestože Haluška je "obyčejná vesnická směska" z venkovského kraje na západním Slovensku, je to těžký alergik a já tak při každé návštěvě veterináře vytahuji kartu a z účtu mi odchází 2 - 3 tisíce korun, a že jsme na veterině, co měsíc, občas častěji. 

Výdaje na veterináře a farmaceutický průmysl jsou důvodem, proč pejsci a kočičky stojí často víc než děti a jejich kroužky. Faktem k zamyšlení je to, že o úrovni zdravotnictví našich pejsků a kočiček si může nechat více než polovina obyvatel naší planety jen zdát. 

Kromě těch cest z jatek, jsou pro mě návštěvy u veterináře dalšími okamžiky, kdy o pejskaření hodně přemýšlím. Všímám si, že "veterináři mazlíčků" jsou podobně vytížení (a též podobně drazí) jako zubaři (alespoň u nás). Objednat se k nim není jen tak a na středisku (kde ordinuje 5-7 veterinářů) je u nás pokaždé fronta jako při epidemii. 

Je mi líto těch chudáků (psů a koček), kteří se stali podobně běžnou náplastí na osamělost a stres moderní západní společnosti jako například alkohol nebo sociální sítě. Přemýšlím také o všem tom CO2, jednorázových obalech a toxických látkách á la zmiňované insekticidy, které naše miláčky zbavují blech a my je pak pijeme zředěné z kohoutku. Přemýšlím i o tom, kolik peněz přes psí žrádlo, léky z farmabyznysu a všechny ty "nezbytné věci", které dnes našim miláčkům kupujeme, mizí na offfshorových účtech korporací, které nám tyto nezbytnosti vyrábějí/prodávají. Přemýšlím i tom, jak to, co má naši osamělost řešit, ji vlastně ještě zhoršuje - neboť čím víc to stojí, tím víc musíme vydělávat, tím spíš odjíždíme (nebo dnes koukáme do Zoomu).

To, co má naši osamělost řešit, ji vlastně ještě zhoršuje - neboť čím víc nás pejsci stojí peněz, tím víc na ně musíme vydělávat a tím spíš padáme do bludného koloběhu odjíždění a vydělávání, kvůli kterému dnešní osamělost především vzniká. 

Vlastně je to další symptom bludného kruhu, v kterém se spolu všichni motáme: Reklama v nás budí touhy - čím víc toužíme, tím víc musíme nakupovat - čím víc nakupujeme, tím víc musíme vydělávat, čím víc vydělávání, tím dál jsme od svých blízkých a tím osamělejší ve finále jsme. Místo, abychom z toho bludného kruhu vyskočili, tak si kupujeme další věci, prohlubujeme závislosti a hladíme telefony a pejsky místo toho, abychom se hladili s našimi nejbližšími. 

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti