O tom, jak se blondýna z města rozhodla zahradničit a proč bychom měli též

Veronika Kyčera Kučerová alias Sláma v botách je můj nový objev. Musím vám jí v tomto blogu představit - pro případ, že byste jí náhodou ještě neznali :-).
"Zahlédl" jsem jí sice už před dvěma lety na jedné sešlosti, ale až teprve letos jsem si přečetl její knihu a už dlouho jsem nečetl nic tak čtivého! Co se týče tématu jídla a zahradničení, je to snad nejvtipnější (přitom ale velmi poučná kniha), kterou jsem kdy četl.
Fakt je ten, že Češi jsou národem zahrádkářů. Devadesátým letům a snaze developerů zastavět každou zelenou plochu navzdory. Není tu ale moc lidí, kteří by o pěstování zeleniny a ovoce uměli tak poutavě vyprávět. Zahrádkaření je přitom fascinující fenomén. Je to cesta, jak se dostat zpátky k jídlu a k lidem, je to parádní fitko, studnice vitamínu Dé, hektolitry čerstvého vzduchu a také škola života. Je to jeden z přirozených způsobů, jak si vzít život zpátky. A zdá se, že je nás víc, kdo si to uvědomujeme... alespoň soudě podle vzrůstající aktivity v zahrádkářských koloniích, na soukromých zahradách, v městských komunitních zahradách nebo třeba jen na balkonech, střechách nebo terasách městských domů.

Mám pocit, že se můj a Veroničin život v mnohém podobají. Oba jsme z malého města. Jako i mnozí jiní, jsme zůstali po vysoké škole v Praze, kde jsme přes den pomáhali maximalizovat zisk akcionářům nadnárodních korporací. Já se realizoval v korporátním marketingu, Veronika psala pro Cosmopolitan. Po večerech a o víkendech jsme pak žili život plný konzumních radovánek… restaurace, kavárny, večírky, sport, výlety... však to možná také někteří taky znáte:-). Pak se nám ale narodily děti a všechno bylo rázem jinak.

Veronice narodila holčička a s manželem se rozhodli vrátit do svých rodných Loun. Pro své dítě chcete logicky to nejlepší, tj. především skutečné jídlo - bez pesticidů, bez potravinářské chemie a toxických jednorázových obalů. Jenomže to jde do peněz a kde to furt shánět, že jo!? Vedle toho, kde obstarat jídlo si Veronika nedokázala představit mateřskou dovolenou jen jako kojení a utírání prdelky. A tak se rovzpomenula na své dětství strávené z části na zahradě a uvědomila si, že v rámci rodiny mají nevyužité lány, kde by si mohla zazahradničit. Nakoupila permakulturní manuál od Jardy Svobody, montérky, holiny, první semena a sazenice a s malým batoletem u nohy se pustila do práce. A protože miluje psát, založila si k tomu hned už zmiňovaný blog, kde se začala o výsledky svých zahradnických a také návazných kuchařských experimentů dělit. Zmiňovavná kniha vás provede prvními dvěma lety jejích zahrádkařských pokusů se vším všudy - tj. kromě radostí tu nejdete i nespočet strastí - vše ale podané tak, že vás bude bolet bránice od začátku do konce (tedy mě bolela).

Nikde na světě nežije tolik stoletých žen jako na Okinawě. Podle vědců je zahrádkaření podstatnou ingrediencí jejich receptu na dlouhověkost.

Já považuju zahradničení za společensky velmi důležitou činnost. Všiml jsem si totiž na Okinawě - v místech, kde žije nejvyšší koncentrace stoletých žen na této planetě, že zahradničí doslova každý. Pro Okinawany je to cesta, jak si zajistit zdravé jídlo, jak si protáhnout tělo, pobýt na čerstvém vzduchu (Okinawané tak neznají například zlomeniny krčku) a věnovat se smysluplné činnosti společně s blízkými lidmi. Kromě toho je zahrádkaření jednou z důležitých cest, jak začít žít tam, kde člověk bydlí a vymanit se tak ze závislosti na supermarketech, jak o tom píše například Naďa Johanisová zde.

Zahrádkaření je fitko, zásobárna Déčka a čerstvého vzduchu. Je to ale především cesta k jídlu, k lidem a také jedna z nejlepších škol života.

Lucie Sovová, která se tématu zahrádkaření věnuje profesně poukazuje na to, že guruem českých zahrádkářů byl dlouhá léta Přemek Podlaha, zatímco třeba v USA je to Michelle Obamová. Podle Lucie je právě toto jedním z důležitých důvodů, proč je americké zahradničení stále více pojímáno jako moderní způsob trávení času, zatímci v Česku je pro mnoho mladších lidí zahrada stále ještě synonymem galejí - více v její přednášce na TEDx Brno:


Možná to je ten důvod, proč se z objevu Slámy v botách tak moc raduju. Ve Veronice jsem totiž objevil mladou atraktivní ženu, která by se z fleku mohla vlnit na přehlíkových molech v posledních modelech třeba od Karla Lagerfelda. Ona si ale místo toho obléká montérky, leze do holýnek, bere motyku nebo rýč. S tím, co vypěstuje pak vydatně experimentuje i v kuchyni a o všem se dělí na svém blogu a v knize tak vtipně, že vám i ty nejvtipnější televizní šou přijdou trapný. Poprosil jsem jí proto, abychom to téma nakousli před kamerou (v úvodu). No nebylo by fajn, kdyby po letech kralování Přemka Podlahy přišel někdo, kdo by téma zahradničení uměl podat trochu víc poutavěji a sexy?

Já bych si to přál a proto Slámu v botách doporučuju všem, kteří k Zemi a k jídlu tíhnou.

S Veronikou jsme strávili skoro den, probrali jsme život, poobědvali z toho, co dala zahrada. Z Loun jsme se pak vraceli jako od babičky s hromadou zeleniny, semínky, sazeničkami, vzorky tinktur, které vyrábí. Dokonce nám upekla i chleba :-).