O tom, jak se auto stalo "jednorázovým" módním doplňkem (6. díl seriálu o car-free životě)


Zdravím s dalším dílem seriálu o car-free životě. Dnes částí z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti o tom, jak se i auto stalo "jednorázovým" spotřebním zbožím, které se stále rychleji "onosí" a vymění. Je to díl krátký, za to mimořádně důležitý pro pochopení dnešní situace. Předchozí díly seriálu jsou zde: pátýčtvrtýtřetídruhý a první.

Ekonomika postavená na centrálních měnách, které v sobě nesou úrok, musí růst. Proto se musí prodávat a proto se musí nakupovat. Proto bylo potřeba do myslí lidí dostat následující schéma: 

Smyslem života je moje vlastní štěstí.
Štěstí jsou radovánky, tj. pohodlí, zážitky a věci. To je dobrý život.
Jediným správným způsobem, jak si pohodlí, zážitky a věci obstarat, je nákup. Nejlepším partnerem, který nám zajistí všechny tyto věci, zážitky, pomůcky pro pohodlný život a také prostředky na to všechno, jsou korporace. 

Šmejdy vypadaly jako skvělá strategie. Jenomže už v 50. letech začalo být zřejmé, že pouze předčasně se rozpadající výrobky další růst nezajistí. Bernays sice prošlápl cestu, ale stále to nestačilo. Bylo potřeba se posunout na další úroveň v přeprogramovávání zákazníků. Podle Perettiho (The Men Who Made Us Spend) sehrál v této fázi průkopnickou roli americký výrobce automobilů General Motors (GM). Právě tato firma totiž odpálila z tehdejšího pohledu revoluční, dnes už však zcela běžnou, masivní reklamní a mediální kampaň, jejímž cílem bylo vnuknout lidem myšlenku, že by si měli kupovat různé věci pro různé příležitosti, podle vlastního, individuálního vkusu a pravidelně se měnících módních trendů, tím se odlišit, vystoupit z davu a stát se díky tomu obdivovaným, důležitým člověkem. Revolučnost této myšlenky pochopíme lépe, když si připomeneme, že tehdy naprosto nezpochybnitelně platil Fordův okřídlený bonmot: „Můžete si koupit auto jakékoliv barvy, pokud to bude černá.“ GM se tak podařil vskutku husarský kousek: jako první v historii začaly prezentovat auta ne jako funkční prostředek k přepravě, ale jako módní doplněk, případně jako doklad společenského postavení. Na svou dobu přišly s nebývale širokou paletou stylů a barev, aby si zákazníci mohli vybrat vůz, který se jim bude nejlépe hodit k oblečení, ke konkrétní aktivitě nebo k momentálnímu rozpoložení. Snem tehdejších šéfů GM bylo, aby si Američané kupovali nové auto alespoň jednou za rok. 

General Motors (GM) přišla v 50.letech s revolučním nápadem: vnuknout lidem myšlenku, že by si měli kupovat různé věci pro různé příležitosti, podle vlastního, individuálního vkusu a pravidelně se měnících módních trendů. 
GM tak jako první v historii začaly prezentovat auta ne jako funkční prostředek k přepravě, ale jako módní doplněk, případně jako doklad společenského postavení. Na svou dobu přišly s nebývale širokou paletou stylů a barev, aby si zákazníci mohli vybrat vůz, který se jim bude nejlépe hodit k oblečení, ke konkrétní aktivitě nebo k momentálnímu rozpoložení. Snem tehdejších šéfů GM bylo, aby si Američané kupovali nové auto alespoň jednou za rok.

V 50. letech se tudíž v USA k plánovanému „fyzickému“ zastarávání přidává nově i zastarávání „psychické“. Mimochodem, byl to právě Charles F. Kettering, jeden z šéfů GM, který už v roce 1929 proslul výrokem: „Reklama je organizované vytváření nespokojenosti.“ Máloco charakterizuje tuto dobu tak trefně. 

„Reklama je organizované vytváření nespokojenosti.“ Charles F. Kettering, GM

Ke skutečnému rozmachu konzumu došlo v 50. letech, hned zkraje studené války, kde jinde než v Americe. Profesorka historie z Harvardu specializující se na historii 20. století Elisabeth Cohenová k tomu říká: „Americké vnímání demokracie je hluboce spojené s masovou spotřebou. Každý může být v životě úspěšný, každý může vlastnit hojnost majetku a má právo bohaté spotřebitelské volby...“ 

Už víte, kde se vzalo už přes 6 miliónů registrovaných aut v zemi, kde je 10 miliónů obyvatel (včetně kojenců nebo starců)? ... a globálně potom už přes miliardu aut s tím, že továrny chrlí stamiliony dalších v době, kdy už víme, že přestat spalovat fosilní paliva je de facto otázkou našeho přežití? První krok k řešení je pochopit, jak jsme se dostali do té dnešní šlamastyky. Smyslem tohoto seriálu je k tomuto porozumění alespoň kapkou přispět. 

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.