O králech a o kralování

15. 12. 2012, TOMÁŠ HAJZLER

Mám pocit, že letošní rok jsem zažil několik velkých AHA na téma autority a vedení. Po  letech práce s tímto fenoménem (Peoplecomm se v prvních letech své existence věnoval výhradně leadershipu), už sedmým rokem zkouším snad ten nejtěžší aspekt, kterým je vedení vlastních dětí. Do toho se snažím už chvíli budovat společenství lidí okolo peoplecommu a hlavně vést “hnutí za změnu toho, jak se u nás pracuje a podniká” (Svoboda v práci). Kromě toho se letos nechávám po dlouhé době vést někým jiným. Konkrétně Karlem Janečkem a jeho Pozitivní evolucí a v poslední době též i d Při přípravách letošního kurzu Autorita & vedení přinesl kolega Honza Benda do diskuze archetyp krále. Vedli jsme dlouhé diskuze o tom, na čem role krále čili skutečného lídra stojí a co je to, co dělá krále králem. Jako rodiče malých dětí jsme oba zauvažovali, zda je vůbec v naší životní fázi moudré roli krále, tedy lídra (hnutí či většího společenství) přijímat. Zda jsme vůbec schopni dostát závazkům, které z té role vyplývají. Za důležité považuji připomenout, že král v kontextu leadershipu se králem stává potom, co si ho ostatní vyberou. Kromě toho, že si krále ostatní svobodně zvolí, je ale nutné i to, aby měl určité předpoklady, především integritu, vizi a také schopnost ohlídat principy, na nichž jeho/jejich společenství stojí. To však stále ještě nestačí. Je nutné, aby měl i prostor a podporu svých nejbližších.

Král se králem stává potom, co si ho druzí za krále zvolí. Čím více jsou přitahování jeho integritou, posláním a vizí, tím silnější energie vzniká.

Mně začalo docházet, ža já nejsem ve fázi života, kdy bych si kralování kdovíjak užíval. A že možná nemám ani některé potřebné vlastnosti. A že možná je můj důlek někde úplně jinde. Kromě toho jsem zjistil, že poslední dva roky se dívám do displayů, screenů a obrazovek mnohem víc než do tváří lidí a o ostatním životě (přírodě, rostlinách,...) ani nemluvě. Měl jsem období, kdy dvě stě mailů denně nebylo výjimkou (připomeňte si Snídani o lidech). A když už se dívám do tváří, potom jsou to zpravidla lidé, s kterými se bavíme o jejich firmách, projektech a o práci. Manažeři, novináři a další lidé, kteří společně s námi mění to, jak se u nás pracuje a podniká. Do toho žijeme letos, jako rodina, daleko od našich blízkých. A já tak doma začal znatelně chybět. A ti doma začali chybět mně. Stejně tak mi chybí kamarádi a čas pro sebe. A úplně nejvíc mi chybí venek, příroda a čistý vzduch.

Tou nejdůležitější úlohou krále je starost o sdílený smysl, směr a hodnoty společenství.

Ze zodpovědnosti krále vyplývá především starost o sdílený smysl, směr a hodnoty. Pokud jste někdy vedli nějaké hnutí, víte s jakou razancí a nadějí se na vás lidé někdy obracejí. Určitě jste si všimli, že přitahujete i lidi, kteří vám svými postoji nesedí. To je přirozený jev, patří to k pravidlům hry. Vaším úkolem je, v zájmu celku, se vůči těmto lidem (či častěji jejich chování vymezit). Pokud to neuděláte, může to ohrozit celek. Učebnicový příklad této situace jsme měli možnost pozorovat v případě Karla Janečka a kouzelníka Žita 44. Žito si Karla zvolil za krále (tj. rozhodl se nechat se vést jeho vizí a energií), zcela legitimně a přirozeně. Ovšem způsobem, který (pokud by se vůči němu Karel Janeček nevymezil) by mohl vážně narušit celé společenství. V mém případě zjišťuji, že mě tento aspekt kralování nesedí. Každé takové vymezení, každé bránění hranic, nesu obtížně. Nejsem to já. Není v mém naturelu.

Za klíčovou úlohu krále považuji i nutnost vymezování se vůči nepřijatelnému chování lidí ve společenství. Ukázkou takové situace může být nedávný, médií propraný, příklad projevu Žita 44. Následně bylo možné pozorovat, jak nutné a zároveň obtížné může být zaujetí stanoviska a vymezení mantinelů (v tomto případě Karla Janečka jako lídra/krále Pozitivní evoluce).

Naštěstí, vedle krále, existuje role tzv. inspirátora. Těch je zpravidla mnohem víc než králů.  Inspirátorem je pro mne například Tomáš Sedláček, Jan Hnízdil, Václav Cílek a mnozí další. Přestože mohou usilovat o stejnou věc jako králové, na rozdíl od nich se nestarají o žádné hnutí. Píšou si své blogy, knihy, pořádají přednášky, diskutují s lidmi. Inspirují. To je jejich úloha. Úloha, která mně osobně sedí mnohem víc. Myslím si, že lepší žádný král než špatný král. A tak  jsem se rozhodl některé věci s koncem roku 2012 opustit. S novým rokem proto zásadně omezím některé své projekty. Například již neuvažuji o pokračování Svobody NaŽivo. Nechci se věnovat dašímu rozvoji společenství okolo peoplecommu a některým našim internetovým projektům. Kromě toho, že chci být mnohem víc na vzduchu a mimo Prahu, s rodinou a s přáteli, chci se zaměřit mnohem víc na vyhledávání příkladů svobodných firem a škol a stavitelů katedrál. Chci psát, točit a přednášet. Nechci už organizovat a vést.

Myslím si, že "krále" naše pasívní společnost více než potřebuje. A já jsem tak vděčný každému, kdo má tu odvahu chytit vlajku a zamávat na ostatní. A ještě víc si vážím lidí, kteří tu vlajku nějaký ten rok udrží.

Toť vše k tématu království. Pokuď vás to k něčemu inspirovalo nebo chcete položit nějakou otázku, prosím v komentářích. Jinak já jsem ve čtvrtek na cestě do Brna a z Brna k tématu systému, společnosti a kralování napsal několik dalších článků, které zkusím uveřejnit ještě do vánoc. Třeba vás pobaví. Mně (po)bavily.

P.S.: Fotka nahoře je ze Zapposu (viz Štěstí doručeno), z jejich "Royalty room". Sedím na trůnu, na hlavě koruna, v ruce žezlo. Hotový král :-).  Tento rituál popisuji i v knize Peníze, nebo život?