O housence převlečené za motýla aneb proč a jak je třeba monokulturu byznysu vystřídat polykulturou podnikání

Dnešní blog je "long read" - není to minutové, ani nikterak snadné čtení. Vyhraďte si proto nějaký klidný čas a uvařte si k tomu dobré kafe nebo čaj. 
Za použití jedné evoluční teorie a dvou metafor se na příkladech snažím vysvětlit historii podnikání. Dozvíte se, co je to korporace, jak vznikla, co je její úlohou a jak mistrně se nás dnes snaží přesvědčit, že je něčím jiným, než ve skutečnosti je. Toto téma je na pozadí většiny našich dnešních problémů. Na to, že ovlivňuje prakticky každý aspekt našich životů, se o něm nevede žádná společenská diskuze. Ambicí tohoto článku je přispět právě k tomu, abychom se do tohoto obtížného tématu v diskuzi už i u nás konečně pustili. 

Chcete-li z textu maximální užitek, čtěte ho, prosím s maximálně otevřenou myslí - tj. snažte se mu rozumět, ne s ním souhlasit. Pokud by vám cokoli nesedělo, vše si můžete dohledat. Pro čtenáře, kteří by se chtěli věnovat tématu více do hloubky je v textu i řada odkazů. Pro základní pochopení však proklikávání není nutné. Výsledná podoba textu je výstupem týmu lidí okolo spolku Slušná firma.  

V lese už to víme

Začnu "od lesa", protože v našich lesích jsme si toho už všimli: Monokultura má jednu obrovskou výhodu, kterou je efektivita. Tato výhoda je ovšem vyvážená obrovskou zranitelností. Opakované sucho oslabilo naše smrkové lesy natolik, že je nakonec dorazil kůrovec (zatím pouze kůrovec - velké lesní požáry se nám zatím vyhýbají). Trvalo to jen pár let a my jako společnost, po několika generacích, opět víme, že lesy musí být smíšené, pokud mají mít nějakou sílu. 

Na českých polích jsme - po letech dominance agrobaronů v české politice a globalizačních politik - ke konsensu o destruktivních dopadech monokultur ještě nedošli. Odborníci už ale bijí na poplach dlouhá léta. Díky nim víme, že průmyslová agro-chemická výroba se svými obřími - na pesticidech a syntetických hnojivech postavenými lány řepky a dalších technických plodin znamenají ultra-rychlou degradaci půdy, koloběh pesticidů v pitné vodě a našich tělech (zde), neschopnost krajiny zadržet vodu, vymírání druhů a stále nebezpečnější závislost na dovozu potravin ze zahraničí (nezřídka přes půl planety). Víme, že například v Rakousku, kde se stále ještě hospodaří polykulturně, je situace na hony vzdálená té naší - viz letecké foto česko-rakouské hranice v úvodu (zdroj); detaily rozdílů v přednášce Vojty Koteckého na konferenci Zpátky k jídlu.

V lesích jsme si toho už všimli: Monokultura je sice efektivní, ale extrémně zranitelná. Opakované sucho oslabilo naše smrkové lesy natolik, že je nakonec dorazil kůrovec. Uběhlo pár let a my jako společnost víme, že lesy musí být smíšené, pokud mají mít nějakou sílu. 

V lesích to už víme.
Na polích to zatím ví pouze ti, kteří se zajímají. 
V jiných oblastech společnosti se diskuze o nutnosti nahradit monokulturu polykulturami vede pouze na okraji (např. medicína a školství) nebo častěji nikde. 

Evoluční teorie organizací

Ty nejvíce destruktivní dopady má monokulturní uvažování v oblasti organizací, a to především firem. To je mnohem méně viditelné než v lese nebo na poli. Při pohledu dovnitř firem zjistíte, že valná většina se jich dnes podobá jedna druhé jako vejce vejci. Na budovách svítí sice jiná loga, ale jejich účel, hodnoty, vnitřní uspořádání, procesy nebo přístup k lidem či přírodě,.. jsou jako přes kopírák. 

Nejznámější metodou popisující fungování (a evoluci) organizací je integrální teorie (mistrně popsaná v knize Budoucnost organizací).
Optikou této teorie jsme si zatím prošli sedmi základními fázemi vývoje vědomí a tedy i toho, jak se organizujeme s druhými příslušníky svého druhu do skupin. S detaily jednotlivých fází se seznamte zde a zde. Níže jejich základní přehled:

Zdroj: Kniha "Dobrý život ve stínu konzumní společnosti"

Housenka, kukla & motýl 

Důležitým faktem k připomenutí je to, že lidé se nevyvíjejí jako rostliny, tj. kontinuálně, ale ve skocích jako třeba žáby nebo motýli. Když potom vztáhnete vývoj motýla jako metaforu evoluce vědomí lidstva, fáze od válečnické červené po modernistickou oranžovou jsou pro člověka larvou, zelená kuklou a tyrkysová motýlem. 

A to je chvíle, kdy to začíná být celé zajímavé: Popis vývoje lidstva se tu setkává s ultra-názornou metaforou. 

Člověk se nevyvíjejí jako rostlina, tj. kontinuálně, ale ve skocích jako třeba žába nebo motýl. Když vztáhnete vývoj motýla jako metaforu vývoje vědomí lidstva, potom fáze od válečnické červené po modernistickou oranžovou jsou larva, zelená kukla a tyrkysová motýl. 

Podstatné je pochopit, že každé vývojové stádium má svou unikátní úlohu. Když začnu housenkou, tak její úlohou je žrát - podívejte se na 2 fotky z mé zahrady cca měsíc nazpátek. Housenka nekouká napravo, nalevo, neuvažuje, zda rostlinu třeba nezahubí nebo jestli zbyde něco na ostatní. Její úlohou je konzumovat, co jí síly stačí, aby se mohla zakuklit. Po housenkách tak často přichází zkáza - o to větší, pokud jsou rostliny oslabené.  

Tradiční žlutá fáze vývoje vědomí se objevila s rozmachem prvních impérií před 5 - 10 tisíci lety. Smyslem této fáze bylo budovat velké struktury umožňující hromadění majetku, ovládání druhých a posilování moci elit. 

Moderní stát a systém základního školního vzdělávání fungují dnes v této fázi: Housenka. 

Smyslem žluté, tradiční fáze před 5 - 10 tisíci lety bylo budovat velké struktury umožňující elitám hromadění majetku, ovládání druhých a posilování jejich moci. Moderní stát a systém státního základního školství fungují dnes stále ještě z této úrovně: Housenka. 

Zrození korporace

Modernistická oranžová fáze má své kořeny v renesanci, k jejímu rozmachu došlo s počátky evropské kolonizace konce 15.století. Pro zajímavost - porovnejte si tento historický termín s milníky historie oddělenosti a kapitalismu. Korporace (ve své době tzv. oprávněný monopol, v angl. Chartered monopoly) byl společný vynález nejbohatších evropských měšťanů a tehdejších vládnoucích elit. Prvotním cílem bylo zastavit bohatnutí obyčejných městských lidí, ke kterému docházelo v pozdním středověku v mnoha evropských městech (zdezde). S počátkem evropské kolonizace se korporace stala hlavním nástrojem prvních kapitalistů a vládnoucí šlechty, v souboji evropských impérií v podmanění si zbytku světa. Velmi ilustrativní je v této kapitole naší historie příběh Východo-indické společnosti (např. kniha Východoindická společnost s britský stát nebo seriál Taboo). Vlastníci korporací "těžili hodnotu" (o fenoménu těžby hodnoty více hned v dalším odstavci), král zajišťoval vojenskou ochranu výměnou za podíl na kořisti. Tato symbióza velkého byzynysu a vládních elit trvá dodnes. Stručná historie začátků korporace je zde

Korporace byl společný vynález nejbohatších evropských měšťanů a tehdejších vládnoucích elit. Prvotním cílem bylo zastavit bohatnutí obyčejných městských lidí. S počátkem evropské kolonizace se korporace stala hlavním nástrojem prvních kapitalistů a vládnoucí šlechty pro podmanění si zbytku světa. Tento účel je dodnes stejný. 

Ekonomická a směnná hodnota

Pro pochopení podstaty fungování byznysu (i moderní společnosti jako celku) je třeba vysvětlit něco, čemu se říká "ekonomické hodnota". Hodnota je - v obecné rovině - to, co je pro nás důležité, čemu dáváme hodnotu, čeho si ceníme. Ekonomické myšlení rozlišuje - mimo jiných - dva základní druhy "hodnoty" - užitnou a směnnou. Pochopení rozdílu mezi nimi je vskutku oči-otevírající: Užitná hodnota (Use value) vzniká z užitku, který pro lidi jednotlivé statky mají (voda, vzduch, půda, jídlo, vztahy, oděvy, obydlí, nábytek,..). Směnná hodnota plyne naopak z možnosti danou věc či službu se ziskem prodat a koupit. 

Hlavní úlohou oranžové fáze vědomí a tedy korporace je měnit užitnou hodnotu na směnnou, tzv. zkomerčnit či zkomodifikovat vše, co se dá tak, aby to co si lidé dříve dělali sami nebo si brali v přírodě, bylo k prodeji za peníze s cílem kumulace zisku. Proto se od středověku začala privatizovat občina (půda, která byla, podle pevně stanovených pravidel, volně dostupná k uživení všem členům komunity), proto si dnes většinu toho, co potřebujeme, musíme koupit. 

Hlavním principem korporace je těžba či extrakce hodnoty, čímž jsou míněny jakékoli aktivity, které navyšují příjmy, zisk a celkovou hodnotu firmy. Proto v oranžové/modernistické firmě hovoříme o "extrakčním či těžařském" modelu podnikání a proto se pro tuto fázi vžila metafora vysavače, neboť úlohou firmy v této fázi vývoje je "vysát maximum hodnoty" tam, kde působí - tj. od zaměstnaců, zákazníků, z komunit a z přírody. Z toho plyne, že úlohou korporace není zvyšování kvality života dotčených lidí, ani ochrana dalších druhů či přírody. 

Modernistická/oranžová je model, na kterém staví 99% dnešních velkých firem. 

Úlohou korporace je "vysát hodnotu" tam, kde působí - tj. od zaměstnaců, zákazníků, z komunit a z přírody. Úlohou korporace není zvyšování kvality života dotčených lidí, ani ochrana dalších druhů či přírody. 

Půltisíciletí zdokonalování v extrakci hodnoty

Smysl modernistcké, oranžové organizace je dodnes stejný. Pokud žlutá fáze byla ve vývoji lidstva milníkem, kdy se vylíhla housenka, potom oranžová modernistická korporace je bod v historii, kdy "konzumace" nabrala na tempu. Korporace je tedy ultra-housenka, jejímž cílem je zkonzumovat, co může, tj. těžba hodnoty, maximalizace zisku v místech působení firmy. Byznys musí v tomto módu trvale růst, non-stop se zvětšovat, aby nezkrachoval. Proto je nutné, aby zákazníci kupovali, co nepotřebují a dokonce i to, co jim vyloženě škodí. Proto jsou firmy nucené lobbovat proti jejich ochraně, kupovat si vědce a politiky, šířit dezinformace, šidit na daních, likvidovat své menší konkurenty a v krajních případech i nechávat zabít ty, kteří se staví do cesty jejich další expanzi - k nejznámějším příkladům patří aktivity Shellu v Nigérii nebo mnoha těžebních firem napříč latinskou Amerikou - v roce 2020 bylo firmami zavražděno 227 lidí. Tento účel korporace je dokonce uzákoněný v právních systémech mnoha zemí. Jejich představitelé (generální ředitel, obecně vedení) musí zajistit vlastníkům trvalý růst zisku. Pokud se jim to nepodaří, jsou zpravidla vyměněni. 

Ikonickou ukázkou schopnosti firmy trvale růst a expandovat i v situaci prokazatelně toxických výrobků je cigaretový průmysl, který denně zabije 22 tisíc a ročně 8 milionů lidí (zdroj). Pomocí koktejlu PR a lobbistických technik, které stojí na základě tzv. strategie čtyř psů je jim daří i po 100 letech stále přenášet zodpovědnost za obrovské utrpení na druhé. Protože se už provalilo, že cigaretový průmysl zabije polovinu svých zákazníků (zdroj WHO) s klasickými cigaretami jsou ve zmiňované strategii ve "fáze 4". V posledních letech proto napnuli síly do nového trhu elektronických cigaret, které se lidem snaží vsugerovat jako moderní a zdraví neškodný módní doplněk. 

Od firmy Apple okopírovali koncept luxusních obchodů a - jako součást strategie - aktuálně budují jejich globální síť. Zde je fotka exteriéru jednoho ze zmiňovaných á la "Apple stores", v Praze na Příkopě. Pokud jste tam nebyli, stavte se. Je to PR majstrštyk, který si časem jistě vyslouží místo v učebnicích manipulativního marketingu:  

Důležitý fakt je tedy ten, že korporace mají za sebou přes půltisíciletí zkušeností v tom, jak zabrat a zpoplatnit to, co si lidé dělali odnepaměti sami, a co je spojovalo jednoho s druhým a s přírodou. Ty nejzákladnější "těžařské" strategie jsem popsal detailně v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti

Jednou z těch viditelných oblastí je manipulativní marketing a PR. Multimiliardové výdaje vykreslují už po desetiletí korporaci jako hlavní místo uspokojení všech našich potřeb, laskavého zaměstnavatele, pečovatele a řešitele všech případných problémů, kterým by Homo Sapiens mohl v budoucnu čelit. 

Jazykem použité metafory se nás snaží přesvědčit, že housenka je motýl. 

Slepá skvrna byznysu

Slepá skvrna byznysu je obrovská. O historii, účelu, fungování, strategiích byznysu se nevede prakticky žádná veřejná diskuze. 

Korporace jsou obří housenky, jejichž úlohou je "žrát" bez ohledu na dopady. Tento účel jim byl do DNA vetkán před 500 lety.
Všimněte si třeba jen toho, kdo má v dnešní společnosti (ať globálně či v Česku) peníze/majetek: tam, kde místní podniky jeden po druhém krachují, střední třída chudne a reálné příjmy pracujících trvale klesají, tam zisky korporací a miliardářů zázračně rostou. Během covidu vzniká každých 17 hodin nový miliardář, zatímco minimálně 150 miliońů lidí se za stejnou dobu propadlo do té nejextrémnější formy chudoby. Tyto počty dál strmě rostou. 

Multimiliardové marketingové výdaje vykreslují korporaci jako hlavní místo uspokojení všech našich potřeb, laskavého zaměstnavatele, pečovatele a řešitele všech případných problémů, kterým bychom mohli čelit. Tvrdí, že housenka je motýl. Přitom horporace jsou obří housenky, jejichž úlohou je "žrát" bez ohledu na dopady. Tento účel jim byl do DNA vetkán před 500 lety. 

Běžný člověk historii a "operační systém" podnikání (viz integrální teorie výše) nezná. Na školách, ani těch ekonomických, se  neučí, a tak tleskáme všem aktivitám, které nám jsou firmami a médii předkládány jako prospěšné. Rozhlédněte se, jak často obdivujeme a oceňujeme firmy či miliardáře, kteří mají za sebou jedno velké temno. Nesedí ale ve vězení, nejsou terčem hanby, naopak: My je obdivujeme, vzhlížíme k nim a děkujeme jim za jejich filantropii. 
Toto patří k základním principům naší společnosti. Erich Fromm k tomuto svého času poznamenal následující: „Vlastnit, dosahovat zisku a usilovat o moc jsou svatá a nezcizitelná práva individua v průmyslové společnosti. Není důležité, jaké jsou zdroje majetku; vlastnictví neklade na vlastníka majetku žádné závazky. Princip zní takto: Kde a jak jsem získal svůj majetek a jak s ním naložím, to je pouze moje věc a nikoho jiného; dokud neporuším zákon, je toto moje právo neomezené a absolutní.“ (zdroj, s. 73). 

Kromě 500 let zkušeností v dobývání světa, moderní korporátní marketing staví na posledních výkumech psychologie, neurobiologie a stále dokonalejších IT technologiích. K tomu nás tradiční ("žluté") školství odnaučilo kritickému myšlení. Rozlišit tak dnes marketing od skutečnosti je pro většinu zhola nemožné. 

Kofola jako vzor ekologického podnikání

Pokud se snažíme tento složitý (a v textu nevyhnutelně zjednodušený) vývoj pochopit, není to možné bez příkladů. Nemá ale smysl se dívat do anonymních nadnárodních korporací, proto níže volím příklady z našich končin. Jejich volbou nemíním nic osobního (a už vůbec ne zlého), snažím se pouze na příkladech veřejně známých firem a osobností poukázat na podstatu tématu v naději, že se společně posuneme dál. Všichni žijeme v stejném systému, nikdo nejsme imunní a "jedeme v tom" všichni, víceméně stejně, jen někdo víc, někdo míň. Není to tak, že někdo je zlý a jiný naopak dobrý. Spíše jsme všichni figurkami ve hře o jejímž původu, hodnotách a dopadech nemáme tušení. Viděli jste film Matrix? Ten se toto téma snažil odvyprávět formou filmu. 

Všichni žijeme v stejném systému, nikdo vůči němu nejsme imunní. Není to tak, že někdo je zlý a jiný naopak dobrý. Spíše jsme všichni figurkami ve hře o jejímž původu, hodnotách a dopadech nemáme tušení. Viděli jste film Matrix? Ten se toto téma snažil odvyprávět formou filmu. 

Prvním příkladem je Kofola, která je nám dlouhodobě předkládána jako příklad "ekologické firmy" - viz např. seriál o "zeleném podnikání" z dílny Hospodářských novin níže. Janis Samaras jistě dělá hromadu inspirativních věcí (vratné láhve, včely, bylinky, podpora místních komunit,..) Jenomže! Dopady aktivit této firmy jsou nesmírné: ... těžba a přeprodej vzácného veřejného zdroje za peníze, hektolitry kamióny přetahované vody, přeslazených, vysoce návykových nápojů, většina v potenciálně toxických pet lahvích, zkupování místních nezávislých podniků a s tím související koncentrace ekonomické moci, léta manipulativního marketingu, která na nevědomé úrovni spojila Čechům výlety do přírody s konzumací vysoce nezdravých nápojů,….  O dopadech podnikání Kofola a.s. si přečtěte zde.

Klíčové je pochopit, že lobbování a kupování vědců a politiků, manipulace veřejnosti, šíření dezinformací, šizení na daních, šikana zaměstnanců,... nejsou z pohledu korporace něčím "zlým". Jedná se o pragmatické snahy, jak umožnit housence, aby mohlá trvale naplňovat svojí funkci, tj. žrát. 

Středověká korporace na digitálních steroidech

Vedle klasických korporací se s 21. stoletím objevily ty internetové. Přeměna skutečných životů na virtuální a jejich následné zpeněžení byla jedním z těch báječných řešení, které korporace vytvářejí ve chvílích, kdy se začne zpomalovat růst. Internetovým platformám jako jsou Amazon, Apple, Meta, Google, Uber, Airbnb... u nás pak například Alza, Mall, Rohlík, Košík nebo Scuk dnes tleskáme, až nás ruce bolí.
Pro mnohé z nás jsou to vzory podnikání a nejlepší místa, kde uspokojovat naše potřeby. Jejich zakladatelé pak patří ke globálním celebritám, jimž s vděčností nasloucháme a ke kterým se upínáme v naději, že vyřeší naše problémy. Aktuálně například Elon Musk, který skoncuje se světovým hladem

Neuvědomujeme si, že fungují z modernistické, oranžové fáze náhledu na svět a hlavně, že to už nejsou ultra-housenky, ale jacísi mutanti, o jejichž žravosti si mohou tradiční offlajnové korporace nechat zdát. Jejich úlohou je stará dobrá extrakce hodnoty od dodavatelů, zákazníků, zaměstnanců a komunit, kde působí, dominance nad druhými, zkupování malých, monetizace/komercializace života. Na příkladu Fejsbuku (nedávno přejmenovaného na "Meta"; Přejmenování v situaci již nenapravitelně zničeného renomé patří k běžným technikám) dnes víme, že likviduje demokracii, rozděluje společnost, dokonce rozdmýchává genocidy. V Amazonu slyšíme, že exponenciálně narůstá tzv. prekarizovaná práce (nejistá práce v nezdravých podmínkách, která zaměstnance často ani neuživí). Tam, kde tyto platformy působí, tam mizí místní podniky a s tím se drasticky snižuje kvalita života místních obyvatel: pro tento fenomén se vžil termín "Wall Mart Effect". Řada studií naznačuje, že otevřením nového supermarketu (či alza, mall, rohlík či jiného boxu) mizí v místní ekonomice desítky až stovky pracovních míst (zde), obec/čtvrť vztahově a ekonomicky chudne a obyvatelé se stávají závislími na nakupování a vydělávání ve velkých centralizovaných organizacích/housenkách (zde).

Přední odborník na podnikatelské systémy Douglas Rushkoff hovoří o těchto platformách (Amazon, UBER, Airbnb, u nás Alza, Rohlík,..) jako o Wall Martu na digitálních steroidech

Zde jeden mikroskopický příklad toho, jak většina z nás dnes vnímá Rohlík.cz. 

Vlastník Rohlíku.cz na Linkedinu oznamuje, že "dobyl Madrid". Davy tleskají, lajkují a sdílejí. "Komplex malého porobeného národa", jak se my Češi často vnímáme, dostává vzpruhu: Dobyli jsme svět! Češi do toho! Není tu nikdo, kdo by nás upozorňoval na to, že Madrid čeká podobný osud jako Prahu a další místa, kam Rohlíky, Košíky, Alzy, Mall,... zavážejí. O tom osudu více zde

To, že Janis Samaras z Kofoly ve stejném vlákně na Linekdinu tleská a vybízí T. Čupra k tomu, aby v dalším kroku "dobyl Atény" je už jen poněkud ponurou ukázkou celkového fenoménu. Zajímavé v tomto vlákně je i to, že fanoušci se podivují a mají to Čuprovi viditelně za zlé, že "nedobyl Bratislavu". On na to reaguje lakonickým: "Pokud se rozhodujete mezi Madridem (3,2 milionu)  a Bratislavou (420 tis lidí), volba je jasná". Housenky ví, kde je nejvíc žrádla. 

Valná většina movitých městských Čechů považuje platformy typu rohlík za budoucnost získávání potravin. Pomáhají přece místním farmářům, drobným zpracovatelům, prodávají ty nejčerstvější místní biopotraviny, dokonce zero waste, je to pohodlné, šetří nám čas a je to naše ČESKÁ firma.
Vidíme to, co si marketing těchto platforem přeje, abychom viděli. Skutečnost je ale jiná. 

Mecenášství kasínové ekonomiky

Třetí, poslední, příklad je z finační sféry. Zakladatel RSJ Karel Janeček patří k českým celebritám. Je vnímán jako přední mecenáš, dobroděj a génius. Nechybí na žádné významné akci, dokonce zvažuje i kandidaturu na prezidenta ČR. Je za ním řada projektů, které nesporně přispívají k řešení problémů české společnosti a klobouk za to dolů. Jenomže jeho dobrodějství má jeden malý velký háček, o kterém je u nás ticho po pěšině. Stejně jako výše zmiňované firmy - Philip Morris, Kofola, Rohlík.cz nebo Alza.cz, podstata byznysu Karla Janečka přispívá k problémům, které se pak snaží svým mecenáštvím řešit. Podstata jeho podníkání je oranžová/modernistická, tj. cílem je těžba hodnoty. A v tom je jeho největší háček. Karel Janeček podniká v tzv. kasínové ekonomice, která žádnou hodnotu nevytváří, pouze bere.
V knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti se na toto téma dočtete následující: 

"Finanční ekonomika, které se někdy přezdívá spekulativní či kasinová, se stala další nadějí pro růst. Finanční ekonomika se od té skutečné liší v tom, že v ní nefigurují žádné zboží ani služby. Na obou stranách směny se obchoduje pouze s penězi, akciemi a jinými „cennými papíry“ či „peněžními produkty“. Pro tuto ekonomiku je specifické, že nic (k životu potřebného) pro nikoho nevytváří. Fungování této ekonomiky se podobá kasinu (odtud kasinová ekonomika): sází se na kurzy, spekuluje se, riskuje, obchoduje se s důvěrou a strachem. 

RSJ Karla Janečka podniká v tzv. kasínové ekonomice, která žádnou hodnotu nevytváří, pouze bere.

Holandský historik Rutger Bregman nazývá produkty kasinové ekonomiky „daní pro zbytek populace“ (zdroj, s. 161-162) Tento fakt je na kasinové ekonomice s jejími extravagantními odměnami, benefity a korporátními tryskáči nejabsurdnější. Čím více se jí totiž daří, tím více my ostatní chudneme. Bregman upozorňuje, že na každý dolar, který banka nebo jiná finanční instituce vydělá, je ve skutečné ekonomice zničena hodnota v ekvivalentu šedesáti centů. Na druhou stranu (pro ilustraci) platí, že na každý dolar, který vydělá například vědec, vzniká hodnota pěti dolarů, která se zpravidla vrací zpátky do ekonomiky (zdroj).

"Čím více se kasínové ekonomice daří, tím více my ostatní chudneme. Na každý dolar, který finanční instituce vydělá, je ve skutečné ekonomice zničena hodnota v ekvivalentu šedesáti centů.Rutger Bregman

Toto jsou dva obrazy z fejsbuku Karla Janečka. I géniové jsou lidi, tj. i oni mají svou slepou skvrnu: 


Tolik tři příklady z "cyklu zamést si před vlastním prahem": Kofola, Rohlík/Alza, RSJ.
Nic osobního, jen stín. 

Obdivovat firmy a ultra-bohaté jednotlivce, jejichž aktivity prokazatelně snižují kvalitu života, přispívají k nárůstu chudoby a nerovností, zhoršují zdraví či dokonce zabíjejí, způsobují kolaps ekosystémů se bude dařit tak dlouho, jak dlouho budeme věřit - dnes už vyvráceným - mýtům, jako jsou ty o oddělenosti nebo svobodné vůli.

Slepá skvrna byznysu: Proč na toto téma potřebujeme veřejnou diskuzi 

Tolik k "řepce a smrku" v našem podnikatelském světě.
Je to stejná monokultura, jen v jiné formě. Jediný rozdíl mezi lesem a byznysem je v tom, že o destruktivních dopadech monokultury housenek se v mainstreamu nevede žádná diskuze. Když se rozhlédnete po snahách zreformovat byznys v Česku či na Slovensku tak, aby sloužil více lidem a méně škodil, najdete do velké míry právě jen obdiv ke korporacím a miliardářům + jednu obrovskou slepou skvrnu. 

A proč by se nějaká diskuze vést měla? ... možná namítnete.

Podle Buletinu amerických atomových vědců, který už 75 let každoročně monitoruje míru bezpečí lidstva, jsme tak blízko katastrofě ještě nebyli. Hlavní příčiny jsou tři: Klimatická hrozba, atomová hrozba a nastavení technologických platforem (šmírovací kapitalismus a nástup dezinformací). Kořenem všech našich hlavních krizí je ekonomický systém nadesignovaný tak, aby usnadňoval dominanci největších (oranžových/modernistických) firem á la housenek. 

Fáze housenky = snaha zpeněžit svět (konverze užitné hodnoty na směnnou), trvalý ekonomický růst a dominance elit. Drsné dopady už vidíme všude okolo nás: Klima, nárůst nedůvěry, extrémismu, autoritářství, nerovností, chudoby, rozdělování společnosti, nárůst sociálních konfliktů. 

Proto je ta diskuze třeba. 
Bez ní nemáme šanci. 

Pokud jsem vás ještě neztratil: Co teda s tím?

Potřeba přejít z oranžové na zelenou a tyrkysovou

Je třeba zásadně zrychlit evoluci: Co nejrychleji "zakuklit housenku" a z housenčí monokultury přejít na polykultury vyšších vývojových fází, tj. postmoderní zelené a celostní tyrkysové. 

Zelená fáze je v lidské evoluci kuklou. Smyslem zde už není zpeněžování života, extrakce hodnoty a dominance, nýbrž reciprocita a spolupráce. První organizace této fáze vědomí se začaly objevovat s počátkem boje za ženská a zaměstnanecká práva, v polovině 19.století. Dnes jsou to především organizace tzv. nového družstevnictví (Pozor! Nezaměňovat s komunistickým experimentem JZD - společný mají pouze název; Příklady: např. Tři ocásciFair&Bio a další) tj. skutečně demokratické firmy vlastněné a spolu-řízené lidmi, kteří v nich působí, spolkové organizace (např. Vážené zboží Písek, Obživa Praha nebo Hojnost Tišnov) a následně pak platformová družstva, což jsou internetové obdoby družstev, tj. firmy vlastněné a provozované svými uživateli.

Protipólem "extrakce" v zelené a tyrkysové fázi " je reciprocita v dávání a braní". Protipólem těžby "směnné hodnoty" (toho, co se dá zpeněžit) je zde maximalizace "užitné hodnoty", tj. toho, co lidé k (dobrému) životu opravdu potřebují. 

Zelená fáze je ve vývoji lidstva kuklou. Smyslem zde už není extrakce a dominance, nýbrž reciprocita a spolupráce. 

Tyrkysová je motýl. Všimli jste si, jak motýl funguje? Bere si nektar a tím opyluje. Nežere, neničí, nýbrž bere a dává tak, aby to bylo v rovnováze. Druhým je k užitku. Nepotřebuje manipulovat marketingem, firmy tohoto ražení staví na principech matteringu. Organizace operující z této fáze vědomí existují proto, aby řešily něčí konkrétní problém, staví na celistvosti a sebe-řízení. 

Z pohledu dovnitř organizace je oranžová/housenčí fáze "stroj plný promazaných koleček" (lidských zrojů). Tyrkys je vedle toho "organismus skládající se z lidí", z nichž má každý své přednosti i nedostatky. Na přednostech se staví, slabiny se vykrývají. V oranžové se lidé "ohýbají" podle požadavků stroje. V tyrkysové se organismus upravuje podle potřeb lidí. 

Pokud chceme dnešní stále churavější a stále více destruktivní podnikatelskou monokulturu změnit na životaschopnou polykulturu, musíme se vydat na okraj: Motýly totiž potkáte jedině tam. Skvělá zpráva je, že jich tam nikdy nebylo tolik (o tom více zde). 

Důležité je též říct i to, že všechny fáze vývoje popsané integrální teorií, dnes existují. Každé vyšší stádium obsahuje vždy i všechny předešlé úrovně. S postupem na vyšší úroveň neznamená, že předchozí level zaniká. Existuje dál. Mění se pouze střední proud a okraj. 

Na úplný závěr mi dovolte nástřel základních kategorií podnikatelských systémů (ze zelené/tyrkysové fáze), které potřebujeme z okraje přenést do mainstreamu. Jsou to: Obecní firmy (např. Spišský Hrhov), Komunitní firmy (např. Dobrý pastier), Etické banky (např. Banca Etika), Místní měny (např. Křižánecká korunaBuďSOB), Místní podniky (např. Pivovar Chříč, Železářství Štolba, bezobalové obchody), BCorp/prospěšné/cirkulární firmy (např. Patagonia, Fairphone, MudJeans,..), integrační sociální podniky (Vrátka Třebíč, Cedrovatka, Svobodný statek,..), Církevní firmy, Zodpovědné firmy (Herufek, Papelote...), Komunitní výroba energie (zde), ale i KPZ-ky, komunitní zahrady, sousedské komunity a spolky,... dále viz Mapa alternativní ekonomiky z dílny Katedry environmentálních studií MU v Brně a Slušná firma. Budoucnost může a musí být velmi pestrá. 

Kromě trvalého tlaku na změnu ekonomického systému směrem od globalizace k lokalizaci, od ek. růstu k nerůstu a od HDP směrem k měřítkům, které poměřují kvalitu života (ne jeho destrukci), je okraj naší největší nadějí na změnu. Právě tam je třeba vyrazit a vyhledávat, zakládat, propojovat a podporovat "tyrkysové/motýlí" firmy, spolky a projekty. To je to hlavní, co bychom měli udělat v reakci na krize, kterým čelíme a které budou nevyhnutelně dál sílit (pokud se z oranžové monokultury neposuneme výš). Jedině, když polykultury nerůstových, prospěšných, zodpovědných a místních firem vystřídají dnešní mainstreamovou hegemonii extrakčního, "housenkového" byznysu, tak máme šanci. To je důvodem existence Slušné firmy, kterou jsme před pěti lety založili. Víte-li o někom, kdo je na stejné misi, propojte nás (ať už jako členové nebo spojenci).

V lese už nám to došlo.
Kdy nám to dojde v byznysu?
A bude na změnu ještě čas? 

Co myslíte? 

P.S.1: Pokud pro vás byl tento článek přínosem, prosím výměnou o podporu Slušné firmy ZDE.
V covidu jsme přišli o velkou část financování, jsme aktuálně ve finančních potížích. Díky. 

P.S.2: Většinu toho, co tu píšu (a mnohem víc) si můžete poslechnout v této přednášce. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy najdete zde.