Mýtus oddělenosti nám tvrdí, že jsme každý sám za sebe (13. díl seriálu "Škola základ života")
02. 03. 2024, TOMÁŠ HAJZLER
Ve třináctém díle seriálu Škola základ života pokračujeme základy mytologie naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti. Po mytologii svobodné vůle se dnes věnujeme dalšímu klíčovému opěrnému kamenu moderní konzumní společnosti, kterým je princip od-dělenosti. Ten nám nalhává, že naše mysl je oddělená od našich těl, jeden člověk je oddělený od druhého i od všeho ostatního živého a neživého v přírodě. Víra v to, že jsme "každý sám za sebe", patří (podobně jako mýtus svobodné vůle) k tomu hlavnímu, co nás dnes drží v šachu.
Tento seriál vzniká proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje do toho, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Tento seriál mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
Mýtus oddělenosti tvrdí, že člověk je od-dělený od přírody a od všeho ostatního života - nejsme její součástí, ale pány. Nejsme od-dělení pouze od přírody, ale i od ostatních lidí. Každý je sám za sebe. A dělení pokračuje i “uvnitř” člověka: mysl, tělo i duše jsou separé entity. V moderním zdravotnickém systému je toto od-dělení vidět jako pod mikroskopem. Každá část člověka tu má svou jasně definovanou přihrádku: … interna, ORL, kožní, neurologie, kardiologie, psychiatrie,… To samé ve škole, která odděluje děti podle věku, ekonomické situace rodičů a rozumové inteligence (víceletá gymnázia, soukromé alternativní školy, obyčejné základky a speciální školy) a učivo pak na předměty: dějepis, zeměpis, matematika, fyzika, čeština,… jeden svět rozkouskovaný do nesouvztažných přihrádek.
A tak to jde dál: Staré lidi oddělujeme od těch v produktivním věku, nemocné od zdravých. Firmy dělí zaměstnance do od-dělení výroby, prodeje, marketingu, financí a dalších. Ziskový sektor je oddělený od neziskového, kdy smyslem ziskového je maximalizovat zisk bez ohledu na škody, které to či ono podnikání působí. Úlohou neziskového sektoru je potom tyto škody napravovat. Na jedné straně se vydělává a na druhé se vydělané peníze s velkou pompou rozdávají. Žebříčky filantropů jsou stejně populární jako žebříčky miliardářů. Nezáleží na tom, jak kdo k penězům přišel… stačí být dostatečně velký a tedy mocný, abyste si “vedlejší škody” obhájili před zákonem. Ze všeho nejlepší je oddělení lidských zdrojů - oddělení, jehož úlohou je od sebe oddělovat lidi.
Ziskový sektor je oddělený od neziskového. Smyslem ziskového je maximalizovat zisk bez ohledu na škody, které to či ono podnikání působí. Úlohou neziskového sektoru je potom tyto škody napravovat. Na jedné straně se s obrovskými (vedlejšími) škodami vydělává a na druhé se vydělané peníze s velkou pompou rozdávají. Žebříčky filantropů jsou stejně populární jako žebříčky miliardářů. Nezáleží na tom, jak kdo k penězům přišel… stačí být dostatečně velký a tedy mocný, abyste si “vedlejší škody” obhájili před zákonem.
Od vzájemné propojenosti k od-dělenosti
Historie tohoto mýtu je jedním slovem fascinující. Z 200 - 300 tisíc let lidské historie prožil člověk většinu času v přírodě. Člověk žijící venku - z pohledu Evropanů dnes hovoříme o “původních obyvatelích” či “přírodních národech” - bytostně věděl, jak je co s čím okolo nás provázané. Země je pro tyto lidi matkou, nebe otcem a veškeré ostatní živočišné a rostlinné druhy jsou pro ně příbuznými. Všechna stvoření, místa, objekty mají svou duši - zvířata, rostliny, skály, řeky,… jsou živé, a vzájemně propojené do jedné velké symbiózy.
Pro tuto filozofii se vžil termín animismus.
Samozřejmě, že tito lidé si z přírody berou, loví nebo chovají zvířata na potravu. Oproti našemu dnešnímu náhledu je tu však jeden podstatný rozdíl. Nečiní tak na principu extrakce, nýbrž vděčnosti a reciprocity. Je to podobné jako mezi dvěma lidmi, kteří si dávají dárky. V animismu proto existuje nespočet rituálů, “svátků vděčnosti” a obětování, prostřednictvím kterých se daruje zpět výměnou za to, co si lidé vzali s cílem “vyrovnat energie”.
Animismus začal poprvé narážet se vznikem prvních impérií, soukromého vlastnictví, dominance muže nad ženou a nad zbytkem přírody. V naší kultuře tuto změnu popisuje snad nejlépe první kniha Mojžíšova:
“Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: "Plod'te a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi."
Staletím snah katolické církve přežíval tento pohled v Evropě v tzv. pohanských kulturách. Ve 12. století se ideje vzájemné propojenosti dokonce začaly znovu šířit a po roce 1350 s koncem feudalismu byly tyto myšlenky dokonce nějakou dobu veřejně přijímány. Od konce 15. století se však situace začíná prudce měnit.
Pro katolickou církev bylo animistické myšlení zásadní hrozbou. Pokud by byl duch ve všem živém i neživém, nemohl by existovat Bůh, bez Boha by nemohl být kněz a nakonec ani král. Institut božskosti panovníka by se sesypal jako domeček z karet. Tak, jak se animistické myšlenky začaly znovu šířit, byly ještě s větší zuřivostí než kdy předtím označovány za kacířské.
Pro původní obyvatele je Země matkou, nebe otcem a veškeré ostatní živočišné a rostlinné druhy jsou příbuznými. Všechna stvoření, místa, objekty mají svou duši - zvířata, rostliny, skály, řeky,… jsou živé, a vzájemně propojené do jedné velké symbiózy.
Nositeli či spíše nostitelkami animistické víry byly především ženy, od přírody mnohem lépe napojené na přirozené cykly a rytmy světa (menstruace, porod, převaha citu). Především ty vskutku citlivé, moudré ženy začaly být ve velkém označovány za čarodějnice. Odhaduje se, že během čarodějnických procesů mezi lety 1450 až 1750 bylo v Evropě a v amerických koloniích popraveno až 100 000 lidí, z toho právě valná většina žen. Mnohé odhady hovoří ale až o půl miliónu lidí. Odhady počtu vězněných a mučených z důvodu “čarodějnictví” neeexistují.
Od konce 15. století získává církev mocného spojence, kterým byli první kapitalisté. Základním opěrným principem tohoto nového ekonomického systému, který se začal šířit s nástupem evropské kolonizace bylo to, aby se na Zemi a cokoli v ní a na ní, začalo nahlížet jako na objekt. Bez od-dělenosti by kapitalismus nebyl možný. Není totiž v lidské podstatě znásilňovat matku či “vlastnit” nebo zabíjet své příbuzné. Animistické myšlenky byly zásadní překážkou extrakci, základnímu principu kapitalismu. Musely být odstraněny. Aby mi bylo rozumět: samozřejmě, že lidé si ze Země brali (těžili nerosty, rubali dřevo, lovili zvířata,…) i před rozmachem kapitalismu, vždy ale na principech reciprocity, ne extrakce. Kontrast propojenosti a reciprocity vedle dominance a extrakce jako dva protichůdné principy patří k těm nejdůležitějším AHA, které si můžeme z historie odnést.
Animistické myšlenky byly zásadní překážkou extrakci, základnímu principu kapitalismu.
Každopádně bylo třeba, a to jednou provždy, změnit vztah člověka k Zemi. Matka se musela transformovat na bezednou spíž a stejně tak bezedný odpadkový koš. Jak je napsáno v knize Mojžíšově: Nastal čas si Zemi podmanit. Tato revoluce v myšlení si našla dva klíčové dobové myslitele. Prvním byl Angličan Francis Bacon (1561-1626), přezdívaný “otec moderní vědy”. Byl to právě Bacon, kterému se podařilo postavit myšlenkové základy pro přeměnu prastarého principu přírody jako vyživující matky na něco, co nazval “common harlot”, neboli “děvka pro všechny”. K jednomu z jeho okřídleným citátů patří: „Napněme přírodu, tu špinavou děvku, na skřipec a vyrvěme jí její tajemství. Příroda musí člověku sloužit a stát se jeho otrokem.” O několik let později navázal na Baconovy myšlenky francouzský myslitel René Descartes (1596 -1650), autor slavného výroku Cogito ergo sum, tj. Myslím, tedy jsem. Descartův přínos tkví v prohlášení, že mysl je oddělená od těla a v definici takzvaného mechanistického pojetí přírody. Podle něho je člověk živý, zatímco zbytek přírody je prostě jen hmota, objekt. Byl to Descartes, kdo definitivně oddělil svět lidí od zbytku živého i neživého světa do dodnes nepropojitelné dichotomie. Tato Descartova mytologie je dnes známa pod termínem dualismus.
„Napněme přírodu, tu špinavou děvku, na skřipec a vyrvěme jí její tajemství. Příroda musí člověku sloužit a stát se jeho otrokem.” Francis Bacon
Kolem roku 1630 začaly tyto myšlenky dominovat vědě. Z dnešního pohledu může být zajímavé, až očiotevírající, že na církev a vědu nahlížíme jako na dva protipóly. Přitom architekti věděcké revoluce byli hluboce věřící lidé, kteří s duchovenstvem sdíleli společný cíl: zbavit přírodu ducha a člověka propojenosti s ní. Během osvícenectví (17.-18. století) se dualistické myšlení stalo mainstreamem. Byl to nový a v té době už pevný filozofický základ privatizace a zabírání obecní půdy: půda se stala mejtkem, živé bytosti věcmi a ekosystémy zdroji.
P.S.: Příběh podrobení si přírody je zároveň i příběhem dominance muže nad ženou. Tak, jak se příroda změnila z matky na zdroj se změnila i žena-matka na podřízený stroj na rození dětí a obsluhu muže. O tom mluvíme s Míšou v tomto rozhovoru ze seriálu Mattering Talks:
Část historie jsem zpracoval s využitím zdrojů Dr. Jasona Hickela - viz např. jeho kniha Propast.
Král je dnes nahý
My dnes žijeme v době, kdy je "král" (i v této mytologii) nahý. Je stále jasnější, že hmyz opyluje rostliny, žížaly a mikroby zúrodňují půdu, mikroby v našich střevech nám zajišťují imunitu, mangrovníky čistí vodu, korálové útesy jsou klíčové pro rybí populaci, oceány, lesy, ledovce,… jsou tím, co utváří planetární klima. Po staletích se tak i v naší moderní společnosti znovu dozvídáme to, co nám mělo zůstat utajeno. Naší nadějí mohou být původní obyvatelé ze všech koutů planety (Severní Amerika, Amazonie, Sibiř,…), jejichž hlasy v souvislosti s ekologickou devastací začínají doléhat až k nám. Staletím čarodějnicích procesů, inkvizici, Baconově a Descartově mytologii a dnešním masivním výdajům na PR korporací a miliardářů navzdory se začínáme dozvídat, že živé i neživé planetární systémy od nás nejsou oddělené, jsou doslova námi a my jsme jimi. Když kolabují, kolabujeme i my. Pokud budeme dostatečně pozorní, principu vzájemné propojenosti si můžeme všimnout na už zmiňovaném fenoménu vazby. Tu jsme si popisovali jako magentismus, který nás poutá nejenom k jiným lidem, ale i zvířatům či “neživým” místům. Plakali jste někdy kvůli nějakému zvířeti? Toužili jste se někdy vrátit na nějaké místo? Tušíte už proč?
Kromě pozorování vlastních pocitů, můžeme můžeme toto postupné probouzení sledovat třeba v už zmiňovaném zdravotnictví strmým nárůstem popularity tzv. celostní medicíny. Zvyšuje se počet autoimunitních a dalších civilizačních chorob, na které je západní - na oddělenosti postavená - medicína krátká. Ve školství se dozvídáme, jak škodlivá je věková segregace dětí. Škol, kde jsou děti společně bez ohledu na věk proto přibývá geometrickou řadou. V klimatickém hnutí sílí názory, že snahy za záchranu našeho druhu by měli vést právě původní obyvatelé, pro které je Země dodnes matkou. Vzpomeňte si na Avatar, kde je střet těchto dvou příběhů (oddělenosti a propojenosti) znázorněn doslova učebnicově.
"Každá zkušenost s láskou je šancí pochopit příběh vzájemného propojení, neboť patří pouze do tohoto příběhu a logice oddělenosti se příčí." Charles Eisenstein
Zkusme se společně na chvilku zasnít a představme si, jaké to bude, až začnou i naši rodiče a učitelé dětem znovu vyprávět příběh Pačamamě, Matce Zemi. Až se to stane, náš svět se nevyhnutelně změní. Země už nejspíš nebude bezedná spižírna, kterou budou velké firmy ve jménu zisku a ekonomického růstu těžit. Do vzduchu, vody a půdy už nebude možné vypouštět jedovaté látky. Je jisté, že přehodnotíme vlastnictví vody, půdy a nerostů. Nad dnes obvyklým modelem, kdy je příroda korporacemi těžena a ostatním pak se ziskem prodávana, budeme jen nevěřícně kroutit hlavou. Až se nám tento příběh podaří převyprávět, vymizí i masové zbrojení, vojenský průmysl a s nimi organizované války a genocity. Až znovu pochopíme, že jsme obyvateli Země, pak stejný osud čeká i národní hranice. Tak, jak se bude uzdravovat Země, budou se uzdravovat i lidé a po staletí předávaná rodinná traumata začnou mizet,…
Co na to říkáte?
Jedním z velký učitelů propojenosti je Charles Eisenstein:
____________
Všechny díly najdete zde: Škola základ života.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu).
Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další.
Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině.
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.