Lanškroun: Obraz dnešního českého města

Cestoval jsem minulý v pátek zase z Prahy do Čenkovic - veřejnou dopravou (o těchto a jiných cestách více v mém Car-free seriálu). Vlak z Prahy měl obligátní zpoždění (30 min) a tak mi ujelo, co mohlo. V Lanškrouně mi z toho nakonec vyšla volná hodina před posledním busem, který ten den jel (pátek 5.11. mezi 16.30 a 17.30). Tu pauzu jsem využil tak, že jsem se šel projít do čtyř center města: na hlavní náměstí, ke Kauflandu, Lidlu a nakonec k Albertu. Na všech čtyřech místech jsem si natočil cvrkot - viz video v úvodu. Přidal jsem tam i pár fotek místních obchodů. 

Když je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální a tedy neviditelné. Homo Sapiens se vyznačuje vysokou mírou adaptability - zvykne si i na situace, kdy mnohé jiné druhy hynou. I moderní doba vytváří podmínky, které doslova nejsou k žití - jsou příčinou závislostí, agresivity, extremismu, rakoviny a dalších civilizačních nemocí či epidemické osamělosti. Pokud jsou ale většinovou společností považována za normální, nikdo se dané situaci nediví. 

Když je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální a tedy neviditelné. Homo Sapiens se vyznačuje vysokou mírou adaptability - zvykne si i na situace, kdy mnohé jiné druhy hynou.

Jednou z těchto toxických, život ničících situací je uspořádání našich měst po roce 1990. Lanškroun je toho typickou ukázkou. Je to relativně malé město s cca 10 tisíci obyvateli, s jedním hlavním a dalším přidruženým náměstím hned vedle. Od založení města ve 13.století do devadesátých let 20. století bývalo hlavní náměstí a přilehlé ulice centrem dění a místem setkávání. Město je natolik malé, že se všude dostanete v pohodě pěšky nebo na kole. S příchodem komunismu, po likvidací židovských ( po roce 1939), německých (v roce 1945) a následně i českých (1948 - 1952) místních podniků se hlavním centrem obživy pro většinu stala TESLA (V Lanškrouně byla centrála tohoto komunistického elektronického gigantu). Po roce 1990 Teslu zprivatizovaly různé nadnárodní korporace a zčásti i místní podnikatelé (kteří následně část těchto svých podniků prodali a dále prodávají dalším korporacím). 

O těchto souvislostech mluvím v této přednášce.

Další detaily najdete i v článku: "Čtrnáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě".

Lanškroun je dnes "typickým českým městem" naší doby - do velké míry bez drobné místní infrastruktury (místních tržnic, místních obchůdků, dílen a dalších místních podniků). Je to místo, kde základem obživy pro většinu je vyčerpávající hákování na směny v místních montovnách. Chronicky nevyspalí, unavení, pospíchající dělníci už "nemají čas" (nebo energii?) chodit pěšky, a tak v Lanškrouně je ve špičkách víc aut než v pražské Legerově ulici. Auto zde patří k symbolu společenského postavení, pro mnoho lidí je v tom běhu alespoň špetkou iluze svobody a stále častěji je i nutností - obzvlášť pro ty, kteří do Lanškrouna dojíždějí z okolních vesnic, neboť stav české veřejné dopravy je stále žalostnější a z mnoha míst se už busem/vlakem nedostanete (o tom píšu v tomto díle seriálu o car-free). Aut je tu tolik, že tu dokonce na hlavních tazích zrušili přechody pro chodce (podívejte se v úvodním videu). Kdyby tu měli chodci přednost, silnice by tu byly beznadějně ucpané.  

Jednou z klíčových příčin tohoto dnešního stavu je to, že město dovolilo vstup hned několika nad-národním supermarketovým korporacím: Penny, Lidl, Albert, Kaufland. Místa, kde tyto firmy postavily své hangáry se tak staly novými centry, kam se pak přesunula velká část života z centra města. Tato místa jsou úak jakousi sociologickou laboratoří doby. Podívejte se ve videu. Na hlavní náměstí, které vždy bývalo centrem dění, kde se potkávali sousedé, kde vznikal tolik potřebný sociální kapitál, jsem přišel v 16.45. Byl pátek, tj. všední den (podle místních je jedno, jaký je den v týdnu - v tomto čase to tu takhle vypadá každý den). Chvíli jsem tápal, jestli zase není lockdown: na náměstí pár projíždějících aut a na prstech jedné ruky pospíchajících lidí. 

Jedním z klíčových příčin dnešního depresívního stavu našich měst je to, že města dovolila vstup nad-národním supermarketovým korporacím: Penny, Lidl, Albert, Kaufland. Každý supermarket způsobí ztrátu 270 pracovních míst. 

Když si obejdete náměstí, projdete okolní ulice, dominují tu banky, pojišťovny, mobilní operátoři, lékárny a vietnamský překup levných asijských šmejdů. Většina podniků zavírá v 16.00, max. v 17.00. Od mé poslední návštěvy se situace krapet zlepšila, viděl jsem tam víc místních obchodů, ale v konkurenci těch nadnárodních molochů nevím, jak dlouho se udrží...

Když se totiž pak přesunete do těch dalších, nových center, zjistíte, kde všichni jsou. Všechna parkoviště plná, lidí mraky. Obchody tu zavírají v 20.00 až v 22.00. 

Problém je v tom, že dobře se žije (míra bezpečí, důvěry, dostupnost dobré práce, kvalitní školy, zdraví,…) tam, kde se lidi dobře znají. Lidi se dobře znají tam, kde se potkávají a tradičně se potkávají především v drobných místních podnicích, během společné práce a jiných formách trávení času, ve veřejné dopravě či jinde ve veřejném prostoru. Kde dominují nadnárodní super a giga-markety (případně jejich online verze jako Amazon.com, Alza.cz, Rohlik.cz,...), tam jde život do kytek. Ve Velké Británii zjistili, že každý supermarket způsobí ztrátu (nebo neumožní vznik) 270 místních pracovních míst. Místní podniky tak stále dokola krachují a místní lidé přicházejí o možnosti místní práce. Stávají se tak stále víc, levnými závislými robotníky korporací. O co víc pracují v korporacích, o co méně méně je místních podniků, o to víc potřebují auta. O co víc sedí v autech o to méně je vzájemné interakce, o to méně sociálního kapitálu, méně důvěry, bezpečí, více závislosti na nakupvání a vydělávání. Prostě život na h***o. 

Dobře se žije (míra bezpečí, důvěry, dostupnost dobré práce, kvalitní školy, zdraví,…) tam, kde se lidi dobře znají. O co víc ale sedí v autech o to méně je vzájemné interakce, o to méně sociálního kapitálu, méně důvěry, bezpečí, více závislosti na nakupvání a vydělávání. Prostě život na h***o.

Lanškroun je můj obraz či jakási metafora dnešních českých měst (a vlastně do velké míry i venkova). Jsou to místa, v kterých se už nějakou dobu ne-žije, ale přežívá. Většina lidí tu od pondělí do pátku vydělává na život (v montovnách jako je Lanškroun je to po - ne) a ve volném čase se za iluzí života odjíždí. Důvodem je tzv. holocaust místních podniků (výše zmiňovaná genocida židovského, německého obyvatelstva a nakonec proces znárodňování podniků ve vlastnictví Čechů) a následně pak systémové změny započaté v 90.letech: Vpuštění supermarketů do města, privatizace místních firem nadnárodními korporacemi, budování satelitních předměstí, masívíní propagace vlastnictví automobilu, demontáž veřejné dopravy, ideologie individualismu a nahánění radovánek, budování satelitních předměstí, která jsou dnes de facto nocležními ghetty, kde se nežije, ale přespává. Dnešní většinový český městský (i malo-městský) člověk tak už nemá výhodu centrálního náměstí a přilehlých hlavních ulic, kde může jak pracovat tak tam vždy sežene i čerstvé, lokální výpěstky či výrobky v nejvyšší kvalitě za sousedské ceny a přitom se ještě potká se sousedy a domluví s nimi vše, co je třeba. Místo toho si musí pořídit auto, aby v tom málo času, který mu zbyl se mohl přemístovat mezi montovnou/kanceláří, nákupním centrem a svojí nocležnou. V případě, že má děti, tak ty je třeba rozvést do školek, škol a na kroužky, neboť děti už dnes ani na malých městech jako je Lanškroun nechodí sami (protože všude jsou jen samí cizí lidé a auta - hádejte proč!). Důsledkem je vyčerpání, chronické naštvání, tendence k extremismu (fašistické a populistické strany získaly v posledních volbách většinu - když spočtete i ty pod 5%) a zvýšená nemocnost. 

Dnešní většinový český městský člověk už nemá výhodu centrálního náměstí a přilehlých hlavních ulic, kde může jak pracovat, tak tam vždy sežene i čerstvé, lokální výrobky v nejvyšší kvalitě za sousedské ceny a přitom se ještě potká se sousedy a domluví s nimi vše, co je třeba. Místo toho si musí pořídit auto, aby v tom málo času, který mu zbyl se mohl přemístovat mezi montovnou/kanclem, nákupním centrem a svojí nocležnou.

Chceme-li to změnit, musíme udělat několik věcí: A) Začít se o tom bavit, B) systémově podporovat místní podniky a bránit je tak proti hegemonii velkých centralizovaných firem (těch offlajnových i online-vých), C) začít stavět budovy tak, aby v nich bylo možné znovu jak bydlet tak i pracovat. Viz 2 fotky z Řecka - 2 budovy, kde nahoře se bydlí, dole se pracuje. Takhle se dřív stavělo i u nás. K tomu je nutné se vrátit: 

Důležité je pochopit, co se to vlastně s námi děje: Proč jsme stále uhoněnější, vyčerpanější, nemocnější a proč je pro většinu rok od roku stále obtížnější vydělat na složenky. Neznám lepší knihu, která by právě v tomhle dokázala otevřít oči a vedle pochopení příčin té dnešní dystopie i ukázat cestu dál a nabídnout hromadu příkladů nové ekonomiky a naděje jako je Naše budoucnost je lokální z pera Heleny Norberg Hodge:

Hodně věcí vyřeší, až zase začneme zkrácovat cestu jídla na talíř (viz  schéma níže). To je i důvod, proč jsme se pustili do projektu "Zpátky k jídlu". Na YT Slušné firmyZDE pravidelně publikujeme rzhovory a přednášky s těmi nejpovolanějšími, kteří se tomuto tématu v Česku (případněi na Slovensku) věnují. 

PS: Zde je - pro ty z vás, kteří sledujete Car-free seriál, itinerář mé páteční cesty. Pro ty z vás, kteří o tom slyšíte poprvé - v roce 2018 jsme se jako rodina zbavili auta, mimo jiné i proto, abych pochopil stav české veřejné dopravy a dopady individuálního vlastnictví automobilů.  

Bus 117 - odjezd 11.56
Tram 17
Tram 3
Vlak Praha - Česká Třebová (zpoždění 30 min - ujely mi naplánované spoje)
Vlak Česká Třebová - Rudoltice v Čechách
Vlak Rudoltice v Čechách - Lanškroun (v Lanškrouně hodina pauza)
Bus Lanškroun - Výprachtice
Bus Výprachtice - Čenkovice
Pěšky cca km do kopce - příjezd 19.10

Celková vzdálenost: 200 km, Čas na cestě 7 hodin, Cena: cca 250 Kč. 

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Když byste chtěli a mohli, prosím o podporu dvou našich hlavních neziskových projektů: Zpátky k jídlu můžete podpořit ZDE, Slušnou firmu ZDE.

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje poslední kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.