Kopisty, Lysá & Krameterhof

Byl jsem včera za Jardou Lenhartem v Českých Kopistech u Terezína. Jaroslav patří k mým velkým letošním objevům. Stejně tak jako třeba Kateřina Varhaník Wildová nebo Joseph Holzer. Všichni jsou pro mě velkou inspirací v tom, že ukazují jak žít svobodný a zároveň zodpovědný život v kontextu 21.století. Napadlo mě zprávu o nich spojit do jednoho blogu jako informaci o tom, že existují. Přijde mi, že v té dnešní ustrašené době, jsou tyto příklady možná ještě důležitější než jindy a možná ne všichni o nich víme.

Jaroslav Lenhart ze Svobodného statku a Camphillu. Kdo tu nejste poprvé víte, že se pokouším už třetí rok "hacknout" náš rodinný potravinnový systém (viz např. KPZ, bezobalu, atd.). Snažím se pomáhat lidem okolo Potravinové suverenity. Přes tyto snahy jsem se začal dozvídat o fungování českého eko-zemědělství. Šokovalo mě zjištění, že v ČR je pouze 20-50 (nikdo pořádně neví) eko-zelinářů, kteří se snaží pěstováním zeleniny šetrné lidskému zdraví a přírodě uživit. Kromě dvou případů se ale prý jedná spíše o přivýdělek, mnohde je to čiré živoření. Svobodný statek patří mezi ty dva příklady, kde to jde. Zajímalo mě, co je za tím. Proto jsem s sebou vzal včera kameru (výsledek viz nahoře). V rozhovoru s Jaroslavem krapet skáčeme (viditelně bude třeba se k některým tématům vrátit a probrat je do hloubky:-)), ale pár - pro mě podstatných, velmi inspirativních myšlenek - zaznělo.

Joseph Holzer z Krameterhofu. Jestli se někdo zajímáte o udržitelnost či máte jakkoli blízko k půdě a k přírodě, určitě o nich víte z knih Josephova otce Seppa. Tak jsem se o Krameterhofu dozvěděl i já. Nešlo mi na rozum, jak může někdo ve výšce 1600 m.n.m pěstovat třešně nebo chovat ryby. A tak jsme se tam letos v červenci vydali v rámci jedné z ekxurzí, které na farmě nabízejí. Vzal jsem s sebou děti a maminku a byl z toho rodinný třígenerační výlet - viz foto - Valérie, Valentýna a já přicházíme na farmu:

IMG_3279

Během celodenní exkurze jsem popsal blok a odcházel naprosto fascinovaný. Úplně nejvíc mě dostalo, když Josef na závěr prohlásil: "Vlastně se snažíme do určité míry znovu-objevit to, co bylo pro moje prarodiče naprostou samozřejmostí. A já mám pocit, že jsme v porozumění jejich, po generace předávané moudrosti, stále na začátku." Mimochodem o jejich fungování píše hezky Jarda Svoboda na stránkách Rodový statek. Nebo se podívejte na video z jedné z exkurzí. Já bych to tak popsat nedokázal:

Kateřina Varhaník Wildová. Tu budete znát nejspíš z Manifestu disfrutalismu. Stejně jako Jaroslava, i Katku jsem poznal na letošní Svobodě NaŽivo, kde nás seznámila Péťa Kruntorádová z Pravého domácího časopisu. Její manifest jsem si vzal v létě na Sicílii a protože mě už dlouho žádná kniha tak nenadchla, natočil jsem tam tohle krátké video-doporučení:

Když jsem pak zjistil, že Kateřina je s rodinou "na skok" v ČR a žije v nedaleké Lysé nad Labem, vydali jsme se s rodinou k nim. Po přečtení jejího disfrutalismu jsem měl pocit, že jedu za starou kamarádkou zjistit, co je od našeho "posledního setkání" (= kniha vyšla v roce 2012) nového. Lituji, že jsem s sebou neměl kameru jako včera u Jardy. Ani jsem totiž nestíhal žasnout. Třeba nad tím, že si dovedou obstarat prakticky veškeré jídlo buď tak, že si ho vypěstují či vychovají, vymění, zavaří, nasuší, nakvasí,...  - vlastními silami, ve spolupráci se sousedy nebo přes sítě jako jsou Helpx nebo Wwoof. A že ten život bez nutnosti na život vydělávat s rodinou opravdu žijí... viz jedna z mnoha myšlenek z její knihy:

Snimek obrazovky 2015-11-24 v 14.21.12

A co mají ti tři lidé společného? Mnohem víc než by se mohlo na první dojem zdát. Pro mě je nejdůležitější, že s nimi nemám pocit, že bych se musel jakkoli ošívat - že prostě jsou tím, kým jsou. Jsou lidmi, kteří se věnují skutečné práci, ke které mají vztah a která je druhým prospěšná (více o tématu skutečné práce a prospěšnosti viz nahoře v rozhovoru s Jardou). Jsou lidmi, kteří se do velké míry vymanili "šedým mužům" (viz předchozí příspěvem o Momo a ukradeném času) - nemají pocit, že potřebují mít, aby mohli být, nepotřebují (tolik) "vydělávat na život", aby mohli žít. Nemají potřebu se jakkoli odlišovat, neboť našli to, v čem jsou sví - svůj důlek. Dokáží být tak jako tak. Jsou pro mě velkou inspirací na téma svobodné práce a svobodné a zodpovědné firmy. Zčásti i proto, že netráví svůj čas v kanceláři či v továrně (jako většina dnešních pracujcících), ale venku.

A ještě jednu věc mají společnou. Všem třem se daří. V jazyce našeho dnešního systému by se dalo říct, že jsou "mimořádně úspěšní". O Jardovi už jsem mluvil. Mimo jiné si jeho zeleninu kupuje Lifefood, Country life, Fresh bedýnky nebo Bio nebio. Když jsme ráno přijeli na statek do Krameterhofu překvapila mě tam plejáda spzek na autech, kterými přijeli účastníci exkurze (Španělsko, Itálie, Francie, Slovinsko, Německo,...) - dokonce přijel i nějaký típek ze Skotska. Neuvěřitelný magnetismus. A Katka? Mrkněte na prodej top tří knih za poslední měsíc z našeho eshopu na peoplecommu, a to je to jen jedno z míst, kde se její kniha prodává. Disfrutalismu už od srpna bezkonkurenčně vede:

Snimek obrazovky 2015-11-24 v 14.31.41

P.S.: Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt: přihlášení k newsletteru. Jarní workshopy: Tvrdě, kamarádsky, nebo jinak? 11.-12.4. 2016 a Najděte svůj důlek 18.-20.4.2016.