Kolaps veřejné dopravy v Pardubickém kraji Aneb otevřený dopis hejtmanovi Martinovi Netolickému a ministru dopravy Martinovi Kupkovi (14. díl seriálu o car-free životě)

Pokud nežijete v Pardubickém kraji, nejspíš nevíte, že tam už přes měsíc kolabuje veřejná autobusová doprava. Jízdní řády jsou místním pro smích (častěji pro pláč), do IDOSu se tam už nikdo nedívá, autobusy se každý den po stovkách ruší. Staří, nezletilí, nemocní, nemajetní a všichni ostatní bez auta se nemají jak dostat tam, kam potřebují. Na to, jak fatální to pro mnohé místní je, v národních médiích o této kauze naleznete jen minimální zmínku (např.TV Nova, IDnes), zodpovědní politici mlčí a nějaký reálný plán řešení nebo poučení budete hledat marně.
Toto pondělí jsem veřejnou dopravu Pardubického kraje otestoval na svých dětech. Potřebovali jsme se dostat z Čenkovic do Prahy, ale autobusem z Čenkovic do Lanškrouna (1. spoj) jsme se nedostali nikam. Na té zkušenosti jsem zjistil, že situace je mnohem, mnohem horší než, co mi o tamním dění vyprávěli místní. Situace je natolik zlá, že jsem se rozhodl - z čiré frustrace - napsat tento veřejný dopis dvěma lidem, kteří by za tuto kauzu měli nést nějakou zodpovědnost. Myslím, že kromě nutnosti akutního řešení tamní situace je tu i obrovská možnost poučení pro jiné regiony. 

Pane Netolický, pane Kupko, 

Míra mého údivu nad stavem dopravy v Pardubickém kraji překonala tento týden novou mez. Veřejnou dopravou jsem procestoval velkou část zemí globálního jihu, ale to, co se děje nyní v mém rodném kraji, si vybavuji pouze z venkovských oblastí západní Afriky. Nikde ve vašich komunikačních kanálech nenecházím ani náznak převzetí zodpovědnosti ani plán, jak hodláte situaci řešit. 

Jak jsem psal v úvodu - k tomuto dopisu jsem se odhodlal po pondělní (11.7.'22) zkušenosti. S dcerami jsme cestovali z Čenkovic do Prahy. Podle IDOSU (kontrolováno na jízdních řádech Seznam.cz) jsme v 9.21 měli odjet do Lanškrouna, odkud nám navazoval vlak přes Českou Třebovou do Prahy. 

V 9.35 jsme ale stále ještě stáli na zastávce v Čenkovicích. Zavolal jsem na dispečink krajské dopravy, kde mi zjistili, že tento spoj byl “odřeknutý”, a že další (možná) pojede ve 12.56. Zalapal jsem po dechu a zmohl se jen na otázku, jak je něco takového v roce 2022 v EU možné. 

“Souvisí to s výměnou autodopravce v Pardubickém kraji a s tím, že ten nový nemá dostatek řidičů.”, odpověděl mi dispečer. 

“Ale na IDOSU ten spoj je, odkud mám vědět, že nejede?”, vysoukal jsem ze sebe. 

“Jedině si zavolat k nám.”, odpověděl dispečer... 

Chvíli jsme si ještě povídali a nakonec si nad tím zoufalstvím společně "poplakali". Poděkoval jsem mu za lidský rozhovor a řekl, že mu teda tu jeho práci nezávidím.  

S holkama jsme šli na stopa (viz fotka v úvodu). Pro ně poprvé v životě. Po několika dnech deště byl naštěstí slunečný den. 

Třemi auty jsme se nakonec dokodrcali do Lanškrouna (celkem 15 km) - první člověk nás vzal do Výprachtic, druhý do Nepomuk, třetí do Lanškrouna. Všichni tři místní. Všichni do jednoho nás pozdravili větou: “Nejel autobus, co?” Všichni věděli přesně, co se děje. Padala slova jako “katastrofa, kolaps, neuvěřitelné, neskutečné,…”, všichni byli naštvaní a frustrovaní. Každý měl v sobě baterii historek o tom, jak jim do práce nepřijeli kolegové, jak někdo z rodiny někde uvízl, jak sousedi bez auta obvolávají ostatní s prosbou, zda by je dovezli k lékaři nebo na úřady. Já dal k dobru zkušenost mé maminky (74 let), která jela z Čenkovic do Lanškrouna, ale autobus skončil ve Výprachticích a dál už nejel. V bouři. Domů (11 km) se dostala po několika hodinách. Taky jen díky lidské solidaritě, stopem.  

Je třeba nahlas opakovat, že veřejná doprava je důležitou veřejnou službou. Tam, kde to tak je, je doprava frekventovaná, pohodlná, bezpečná, spolehlivá a dostupná. To jsou parametry, které by měla veřejná doprava mít pokud chceme, aby zajišťovala svou funkci. Za posledních pět, deset let jsem takovouhle veřejnou dopravu zažil v Japonsku, Mexiku, Malajsii, v Rusku a v Holandsku.

Jenomže u nás je veřejná doprava byznys. A byznys musí vydělávat (a snižovat náklady). Proto se ruší "nevýnosné" linky, proto je stále obtížnější se v Česku veřejnou dopravou někam spolehlivě, dostatečně často a snadno dostat. Proto stále větší počet Čechů musí vlastnit auto, aby se dostali do zaměstnání, na nákup, s dětmi za vzděláním, k lékaři a na úřady. Proto se na provozovatele veřejné dopravy vyhlašují výběrová řízení, v kterých jde na prvním místě o cenu (veškeré ostatní hodnoty - tj. to, co nás lidi dělá lidmi - jdou stranou). Proto nemůžou dopravci sehnat řidiče, protože za tu nedůstojnou almužnu nechce nikdo pracovat. Proto to jde u nás s veřejnou dopravou od desíti k pěti. 

Je třeba nahlas opakovat, že veřejná doprava je důležitou veřejnou službou. Tam, kde to tak je, je doprava funkční, spolehlivá a dostupná. Jenomže u nás je veřejná doprava byznys a proto to s ní jde od desíti k pěti. 

V Pardubickém kraji zajišťovala autobusovou dopravu dlouhodobě firma ICOM. I když do krajových obcí byla frekvence stále mizernější, co bylo v jízdním řádu, to platilo. Za dobu fungování si zde ICOM vybudoval funkční infrastrukturu nádraží, linek, vztahů a zaměstnanců. Když mi z Prahy cestou do Čenkovic meškal vlak, zavolal jsem dispečerovi a v České Třebové nebo v Lanškrouně na mě bus vždy počkal. Fungovalo to. 

Zničeho nic přišel střih. 

Úředníci Pardubického kraje vyhlásili výběrové řízení, v kterém firma Busline nabídl nižší cenu (80% váhy výběru byla cena) než ICOM. 12.6. se Busline na svém facebooku chlubil tím, že přebírají Pardubický kraj a v Lanškrouně křtí nové busy. Okázalosti propůjčili své tváře dvě místní celebrity - Roman Šebrle a Zbigniew Czendlik (zdroj: FB Busline).

Hned den na to, napsali z BUSLINE na stejný facebook toto: "OMLUVA CESTUJÍCÍM V PARDUBICKÉM KRAJI - 12. června jsme zahájili provoz ve čtyřech oblastech Pardubického kraje. Kritický nedostatek řidičů napříč Českou republikou bohužel zapříčinil, že dnes nevyjelo sedm turnusů ze zhruba 120, které na Pardubicku obsluhujeme. Děláme všechno pro to, abychom tento nepříznivý stav na Pardubicku co nejrychleji napravili a našim cestujícím se hluboce omlouváme." Tato zpráva se na stejné FB stránce zopakovala ještě 14. a 21.6. Od oslavy v Lanškrouně na jejich facebooku pak už nic jiného nenajdete - jen každodenně aktualizovaný seznam stovek autobusů, které ten den nejedou.

12.6. se Busline na svém facebooku chlubí, že přebral dopravu v Pardubickém kraji. Zástupci firmy se fotí s místními celebritami. Hned druhý den je na facebooku omluva, že stovky autobusů nevyjedou. Měsíc poté je situace stále stejná. 

Pochopil jsem, co mysleli ti lidé, kteří nás v pondělí brali stopem, když mluvili o “katastrofě, kolapsu, o neuvěřitelnosti, neskutečnosti,…”
Pro dokreslení - dnes, ve středu 13.7. nejede celkem 107 autobusů (zdroj: zde, 9:36). A to je už měsíc a den po oslavné lanškrounské fotce výše. A přesně měsíc po první omluvě Buslinu na jejich facebooku. Ani prázdninové jízdní řády neměly na situaci žádný dopad. 

Chápu, že v naší zemi jsou vizí dopravy "2-3 osobní automobily do každé rodiny" (aktuálně je v Česku už přes 6,3 milionu registrovaných os. aut). Veřejná doprava přispěje k HDP násobně míň než miliony osobních aut (se vším spáleným palivem, servisy, pojištěními, pneumatikami, mazivem, parkingem, autosedačkami, dalšími auto-doplňky, autonehodami, několika proudými dálnicemi, obřími nákupáky, podzemními parkovišti,...). Česko-Slovensko je lacinou montovnou aut pro západní Evropu a celá naše ekonomika na autech stojí. Proto je individuální vlastnictví aut tím, co korporace a naši politici po roce 1990 tlačí, co mohou. 

Proto je veřejná doprava dlouhodobě na vedlejší koleji, ve stále horší a horší kondici. Proto se ruší slevy pro penzisty a děti ve veřejné dopravě, zatímco se snižují daně na pohonné hmoty do aut. Proto jsou i v roce 2022 kolapsy á la Pardubický kraj možné a proto se jim ani nikdo nediví. Na veřejnou dopravu, která v naší zemi zbývá, je nekompromisně nahlíženo jako na byznys. Kauza Busline v Pardubickém kraji je tak jen jedním z příkladů ducha doby. I když příkladem mimořádně "zpackaným". 

13.7. nejede celkem 107 autobusů. A to je měsíc a den od začátku provozu. A přesně měsíc po první omluvě Buslinu na facebooku. Ani prázdninové jízdní řády neměly na situaci žádný dopad.

Pane Netolický, pane Kupko - toto jsou otázky, které vám chci položit: 

Na vašich FB stránkách (zde, zde) jsem nenašel ani náznak toho, že byste za tuto katastrofickou situaci převzali zodpovědnost a/nebo koordinovali řešení. Na FB pana Netolického vidím zkraje kauzy dva příspěvky: V prvním sdílí omluvu Busline, v druhém slib, že Busline bude jezdit zadarmo. Jenomže zadarmo v autobusech, které nejezdí? A svalovat vinu na Busline? Není to trochu jako házet vinu za utopené dítě na dítě? Nemůže za to rodič? V případě této kauzy někdo na kraji, kdo zcela nekompetentního dopravce vybral? Kdo je za to zodpovědný? 

Na FB pana Kupky nevidím k tématu N-I-C. Jsou pro ministra dopravy tisíce starých, nezletilých a dalších lidí, pro které žádná veřejná doprava není, natolik bezvýznamní, že ani nestojí za zmínku? Nebo jste někde pořádal tiskovku? Ustavil jste akční skupinu? Pokud ano, nasměrujte mě. Jen prosím, žádné přehazování zodpovědnosti ministerstvo vs. kraj. Nám obyčejným lidem je úplně jedno, v kterém organizačním pavoukovi jste vy úředníci namalovaní. Víme jen, že dostáváte z veřejných peněz mnohonásobky běžných příjmů za to, abyste pro nás zajistili základní služby. To je jediné, co od vás potřebujeme. 

Proč měl někdo potřebu měnit něco funkčního, zaběhlého, zapracovaného? jak je možné, že někdo vybral firmu tak pochybné pověsti (majitel spáchal sebe-vraždu, člověk stojící za zrodem firmy ostřeluje lidi) a tak nízkých kompetencí jako je Busline? 

Jak to, že ke změně došlo "šmahem" (minimálně z pohledu nás běžných lidí) tak, že jsou z toho ještě po měsící všichni "opaření"? Co všechna ta infrastruktura s logy ICOM nebo ČSAD (viz např. zavřená přepážka na nádraží v Lanškrouně)? Z čeho se zaplatí "nová loga" a k čemu takhle trestuhodně plýtvat penězi? Leoš Beran, z odboru dopravy a silničního hospodářství Pardubického kraje mi 23.6. napsal: "Smlouvy na autobusová nádraží, která patří společnosti ICOM projednáváme." Jak je možné, že se něco takového dělá až koncem června a ne dlouho před spuštěním změny? 

Zamyslel se někdo nad tím, co bude s místními řidiči, z nichž mnozí měli se svým zaměstnavatelem a cestujícícm osobní vazby a žádný Busline je nezajímá? A hlavně, co všichni ti staří, těhotní, nezletilí, ti bez auta, kteří jsou na spojích často životně závislí? Uvědomili jste si, jak drasticky jste tisícům lidí těmito přešlapy zasáhli do života? Budete jim nějak kompenzovat všechny ty újmy, stres a pokles kvality života? Jak? 

Výběr autobusového dopravce v Pardubickém kraji někdo řádně zpackal. Kdo je za to zodpovědný, jaké je poučení a plán? 

Kdo za to celé nese zodpovědnost, jaké je poučení a hlavně, jak situaci vyřešíte? Jen prosím, jinak než, že "nepřetržitě, ale bez výsledku jednáte"? Lidé potřebují výsledek. Výsledkem rozhodně ale není to, že nefungující spoje zrušíte, tj. veřejnou dopravu v kraji takovýmto případným trikem ještě víc osekáte - viz vaše "Jedním z možných řešení je nyní upravit jednotlivé turnusy a pozměnit jízdní řády." v PR prohlášení zde. Příčinu toho, proč v autobuse dnes běžně sedí "jeden člověk", je třeba pochopit - viz moje zkušenost z britské veřejné dopravy z roku 1995 zde.

Děkuji vám předem za vaše dopovědi. Za nás všechny, kterým vaše rozhodování mění životy. 

Tomáš Hajzler 

P.S. Ke kontextu života autora tohoto dopisu: Je mi 51 let a od malička jezdím především veřejnou dopravou. V roce 2018 jsme jako rodina prodali auto. Dílem proto, že žijeme v Praze a nepotřebujeme ho a proto, že jsem zatoužil naplno zjistit, jaký je v Česku stav české veřejné dopravy. Souvislosti, které se mi tímto experimentem docházejí, jsou vskutku oči-otevírající. O vybrané se dělím v seriálu O car-free životě. Tento dopis je jeho 14. dílem. 

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.