Jeden odstavec denně aneb Jsme tím, co opakovaně děláme

Dnes jsme složili novou knihu - jmenuje se Jeden odstavec denně s podtitulkem "Kniha pěti let vzpomínek". Mezi tím, co jsme zatím v Peoplecommu vydali je to tak trochu unikát, a to ve dvou ohledech. Zaprvé je to první titul, který si napíše každý čtenář sám a zadruhé jsme ji vydali, protože ji doma nutně potřebujeme. Více si přečtěte v tomto blogu, který slouží jako "příbalový leták" ke knize :-). 

Kniha, kterou během pěti let napíšete sami nebo s pomocí svých nejbližších tak, že se jednou za den zastavíte a zaznamenáte si základní události daného dne. Má 365 stran na psané (celkem 384), co strana to den, na každé straně pět políček, tj. na každý rok jedno. Stránky jsou bez datumu, tj. je možné začít kdykoli v průběhu roku. Zapisovat můžete v zásadě tři věci: První variantou je to, za co jste vděční s cílem posilovat váš vděk, radost a vědomí sebe sama. Druhá varianta je využít knihu jako pro hledání vašich silných stránek s cílem nalezení vašeho důlku. A třetí varianta je zapsat to nejsilnější z daného dne a vytvořit tak "obyčejnou" knihu vzpomínek.

Jsme tím, co opakovaně děláme

Aristoteles řekl, že jsme tím, co opakovaně děláme. Vskutku, všimněme si, že když děláme, co nás baví, jsme často po-bavení, když děláme, co nás frustruje, jsme nezřídka frustrovaní. Jak jednoduché. Pocity pak zpětně řídí naše chování, zásadně ovlivňují fyzické i psychické zdraví a dlouhodobě i celkové nastavení naší osobnosti. 

My lidé se podobáme velkým dopravním letadlům, která dnes létají většinu času na autopilota. Podobným způsobem „prolítáme“ většinu života i my, v jakémsi bez-vědomí. Kolikrát si nemůžeme vzpomenout, co jsme měli včera k obědu, co předevčírem k snídani. Často si ani večer nevzpomeneme, co jsme zažili přes den. Autopilot.

Existují dvě základní věci, které potřebuje každý člověk k pocitu spokojenosti a štěstí. Jsou to tvořivá práce a rodina. Práce je dnes pro většinu z nás zaměstnáním, které je však jen málokdy skutečně tvořivé a smysluplné. Četné výzkumy ukazují, že až 9 z 10 lidí nemá ke svému zaměstnání žádný vztah, nebo je jejich práce dokonce psychicky i fyzicky ničí. Rodiny jsou dnes stále častěji malé, uhnané a vystresované. Typický obrázek dneška je maminka na „mateřské samotce“ čekající na tatínka, který se od pondělí do pátku doma nevyskytuje, neboť někde mimo domov vydělává na složenky. Maminka se tak často nemůže dočkat, až ta „mateřská muka“ skončí a ona „se vrátí do práce“, rozuměj do zaměstnání. 

Čím rychlejší tempo, čím více únavy, tím více života přebírá náš autopilot. Čím více autopilota, tím více manipulovatelnosti ze strany médií a marketingu s cílem strefovat se do našich nejniternějších mindráků a strachů a tím nám „podstrkovat“ věci, služby, politiky, ideologie a životní styl, které nepotřebujeme a nechceme. Aristotelova myšlenka, že jsme tím, co opakovaně děláme, tak v dnešní době nabývá vskutku strašidelných rozměrů. Nezapomenutelný Tyler Durden z filmu Klub rváčů to vystihl: „Chodíme do práce, kterou nesnášíme, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme, a tím se vyrovnali lidem, které nemusíme.“ Řada příčin tohoto absurdního stylu života je systémového původu, tj. sami je nezměníme. Tento toxický cyklus je však možné začít narušovat právě tím, že si „zvědomíme“ to, co děláme, a začneme postupně dělat něco jiného. Cílem je žít tak, abychom byli více v souladu s vlastním přesvědčením, biorytmy, cykly přírody i potřebami našich nejbližších.

Každý večer do hangáru

Zůstanu u metafory letadel. Ta musejí pravidelně zastavit – ať už natankovat, vyprázdnit či naplnit různé věci a také musejí na technickou prohlídku či opravy. Pokud by tomu tak nebylo, začala by padat. S námi lidmi je to podobné. I my se potřebujeme pravidelně zastavit. Počet lidí, kteří se zastavit nedokážou, a tak začínají „padat“ (vyčerpáním, vyhořením, nemocí), strmě roste. Stačí se rozhlédnout.

Zastavit se každý večer na chvíli a zapsat si to nejdůležitější, co se za ten den stalo, působí na většinu lidí jako kouzlo. Začínají se probouzet z „kómatu“, v kterém dosud žili. Pokud víte, že si večer budete chtít zapsat, co se ten den stalo, zákonitě si toho podstatného začnete všímat. Budete si více vědomi toho, co děláte, jak a proč se u toho cítíte. Je to jako zajet do toho hangáru na krátkou (preventivní) prohlídku. Pocity čili emoce jsou jako kontrolky na přístrojové desce v autě. Začnete-li jim věnovat pozornost, jako byste ze svých tělesných kontrolek strhli pásku, která je zakrývala. Najednou máte informace o tom, zda děláte, co dělat máte, zda jste s lidmi, s kterými máte být, zda žijete tam, kam patříte… nebo naopak, zda jste se v životě třeba úplně neztratili.

To je bod, kdy se situace může začít měnit. Získáváte nástroj, s jehož pomocí můžete postupně začít dělat jiné věci s jinými lidmi, jinak – a tím doslova měnit život svůj a přeneseně i životy svých blízkých. Celý tento efekt se posiluje tím, když ke svým zápiskům usedáte v kruhu rodiny či přátel. Když totiž víte, že budete své denní zážitky sdílet, začnete dávat v životě ještě větší pozor. V důsledku pak budete vnímavější, ducha-přítomnější, mnohem více tady a teď, v reálném životě. Se vzpomínkami na minulost i s úvahami o budoucnosti mohou být spojeny vyčerpávající emoce, především vina nebo strach. Ty nás někdy dokážou zcela paralyzovat. V takových chvílích jako bychom ani nežili. Tělo je tady, ale mysl a duše bloumají jinde. Minulost se už ale stala a budoucnost je nejistá. Pouze přítomnost je skutečný život.

Vzpomínky, vděčnost nebo silné stránky

Možná budete tápat v tom, co z toho všeho, co se každý den děje, do této knihy vzpomínek vůbec zapsat. Každému bude vyhovovat něco jiného. Záleží na účelu, jaký knize určíte. Nabízejí se základní tři: 

Externí disk“

Můžete si zapisovat to první, co vás intuitivně napadne, to nej-silnější, nej-zásadnější, jednoduše to, co si určitě chcete uchovat v paměti. V tomto případě pro vás bude kniha jakýmsi „externím diskem“, kam si ukládáte vzpomínky. „Zvědomování“ toho, co děláte a jak se u toho cítíte, je v tomto případě vedlejším produktem. Může být docela dobrodružným zážitkem připomenout si na několika řádcích, co člověk dělal nebo prožil ve stejný den několik let nazpátek. 

Zápisník vděčnosti

Můžete se rozhodnout zapisovat si to, za co jste byli každý den vděční. Zápisník vděčnosti je velmi silná a stále častěji využívaná terapeutická technika. Tento rituál – kdy si každý večer najde chvilku klidu a zapíše si, za co je ten den vděčný – může člověka proměnit. Začne se v něm probouzet všímavost, laskavost, sou-cit a zvyšuje se podíl času, kdy žije v přítomnosti. Pokud je v tom opravdu poctivý, začne se znovu napojovat na své skutečné já, především na jeho světlejší stránky. 

Thoreau říkával: „Bohatství je schopnost plně prožívat život.“ Tato jeho myšlenka si zaslouží hlubší pozornost. V dnešním západním světě trpí většina lidí několika „neviditelnými“ formami chudoby – především chudobou smyslu (absence smyslu v práci i jinde v životě), chudobou radosti (neschopnost rozlišit radost od radovánek a upínání se k radovánkám), chudobou volného času, a chudobou vztahovou (epidemická osamělost). Cesta vděčnosti je tak cestou k zbohatnutí, neboť snad nikdo nechce být chudý. Je známo, že pouhým zaměřením se na vděčnost může člověk tyto čtyři základní formy chudoby doslova až vymýtit.
„Vděčnost je znak vznešené duše,“ řekl Ezop. 

Silné stránky

Na život se můžeme podívat také jako na hromadu činností a hromádku nečinností. Jak už bylo řečeno, každá činnost, které se věnujeme, v nás vyvolává nějaké pocity. Ty je možné podle intenzity roztřídit do následujících šesti kategorií, na činnosti, které vás: 

pohlcují
baví
nebaví
nudí
frustrují
vysávají

Od Aristotela už víme, že „kvalita života závisí na činnostech, z kterých se skládá“. Můžete se tedy rozhodnout, že se zaměříte přímo na to, co v životě děláte, a změnou toho, co děláte, změnit nevyhovující aspekty vašeho života. V tomto případě je dobré začít si všímat především krajních poloh. Budete tedy hledat to, co vás pohlcuje, to znamená práce nebo činnosti, které byste dělali i zadarmo (nebo za ně dokonce sami zaplatili). Jakmile na něco takového přijdete, zapište si co nejpodrobněji, čím to bylo, že vás dotyčná činnost tak moc pohltila či dokonce nabila. 

Stejně tak se můžete zaměřit opačným směrem a začít si všímat toho, co vás vysává či frustruje. I zde platí, že ďábel bývá skrytý v detailu, neboť pocity frustrace mohou být způsobeny zdánlivou maličkostí: nevyjasněným smyslem, nepříjemným člověkem, nevyspáním či únavou, předchozím konfliktem, nedostatečnou přípravou nebo nekompetentností… Zjistíte tak přesněji, čemu se v životě chcete vyhnout. Může se ale také stát, že objevíte drobný detail, který frustraci promění v čirou radost.

Pokud byste si chtěli význam silných a slabých stránek otestovat, zkuste se podepsat: nejprve vaší dominantní rukou, pak druhou rukou a nakonec nohou. U většiny lidí vzniknou tři zcela rozdílné podpisy. Stejně tak je tomu i jinde v životě. V něčem jsme od přírody výjimeční a v něčem nám holt nebylo dáno. Čím více se věnujeme tomu, co nám opravdu jde, tím více radosti, přítomnosti a užitku pro druhé. Kromě toho, čím více je naše práce druhým užitečná, tím spíše nám za ni někdo zaplatí. Zaměření se na silné stránky tak může být i „exitem“ z nevyhovujícího zaměstnání a cestou z ekonomické nejistoty.  

Začít si zvědomovat činnosti, z kterých se skládá náš bdělý život, je prostě velmi snadnou cestou k mistrovství, radosti a ekonomické hojnosti. Čím lépe víte, na čem záleží, aby vás daná činnost pohltila, tím lépe víte, jak si práci nastavit, aby se opakovala, abyste častěji “používali svou dominantní ruku” způsobem, který je vám vlastní. 

Jakou knihu napíšete, je na vás. Ať už bude účel jakýkoliv, pokud najdete smysl v každodenním krátkém zastavení a pokud ho navíc posílíte sdílením se svými nejbližšími, možná se stane vaším průvodcem na cestě zpátky k sobě samým a třeba i nečekaným způsobem obohatí váš život. 

Více detailů o tom, jak nalézt své silné stránky naleznete zde (kapitola z knihy Peníze, nebo život? věnovaná tomuto tématu) 

Twitter na papíru

Prostor pro denní zápis je cíleně omezený, podobně jako je to třeba na Twitteru. Co bylo zpočátku nezvyklé, to je dnes oceňované, neboť člověka omezení počtem znaků/prostorem vede k tomu, aby vystihl podstatu svého sdělení. Totéž je i naším cílem v této knize.

Zde si knihou "zalistujte": 

Jak kniha vznikala?

V roce 2014 jsme s tehdy devítiletou dcerou Valérií odjeli na týdenní kurz pro rodiče a děti pořádaný Prázdninovou školou Lipnice. Jmenoval se Džumandži. Formou her a překonávání různých překážek jsme se tam učili o sobě, jeden o druhém a také o našem vztahu (rodič–dítě).
Na začátku kurzu jsme všichni obdrželi, mimo jiné, také dřevěnou kostku. Každý večer jsme pak byli svoláváni do kruhu a den jsme uzavírali tím, že jsme si pokaždé na jednu stranu té kostky napsali, za co jsme byli daný den vděční a za co bychom sebe či druhé ocenili. Večerů s „kostkou“ bylo tehdy „jen“ šest, ale nám bohatě stačily k tomu, abychom pochopili jejich sílu. Tento zvyk jsme si následně přivezli domů a od té doby je „kostka“ naším každovečerním rodinným rituálem. Stále tomu říkáme kostka, i když už nepíšeme na dřevo, ale každý má svůj notes či knihu. Sedneme si spolu, každý si zapíšeme „to svoje“ a nakonec jeden po druhém řekneme, co si kdo poznamenal. Je to nesmírně sbližující, ozdravný rituál, z kterého když náhodou občas vypadneme, tak se k němu za každou cenu vracíme. Kromě tréninku všímavosti a přítomnosti, zvědomování vlastního života, posilování silných stránek, kultivace vděčnosti je pro nás „kostka“ vždy také informací o tom, jak se kdo celý den měl, a jakýmsi sladěním celého našeho rodinného organismu. Zde ji představujeme: 

Myšlenka vytvořit knihu pěti let vzpomínek vznikla v roce 2019 při cestách po Novém Zélandu. Tam jsme v jednom zaprášeném knihkupectví v Aucklandu uviděli tuto „myšlenku“ ležet v regálu. 

Tehdy jsme si řekli, že to by mohl být „upgrade“, kostka 2.0. Knihu jsme chvíli vyvíjeli a následně ji testovali během našich rodinných kostek. Cílem bylo vyladit ji tak, aby nám maximálně sedla. Toho jsme nakonec dosáhli. Doufáme, že se s touto knihou něco podobného podaří i vám. 

Kniha je k objednání zde.

_________________________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.