Generální ředitel sebe sama

Generální ředitel sebe sama

foto: kmh1967

Je zajímavé, kolik lidí v pozicích tak vysokých, že na ně ani nedohlédneme, má ambici vést tisíce lidí, a přitom toho nejdůležitějšího nevedou ani za mák. Alespoň to je má zkušenost, kterou potvrzují mnohé výzkumy i zkušenosti lidí, kteří se živí tím čím já. Samozřejmě to platilo (a stále do určité míry platí) i o mně. Fakt je, že ten nejtěžší člověk na vedení je on sám/ona sama.

Když si vystačíme s nucením nebo manipulací, obvykle se nějak přinutíme nebo obalamutíme. Když se chceme opravdu vést, potom je nutné se poznat. A to je dílo, do kterého se většině z nás nechce. Bůh ví, jaké kostlivce jsme v sobě za ta léta poschovávali… Ba co víc, kdo vlastně ví, jak na to? I proto většina výzkumů i průměrný pozorovatel potvrdí, že si o sobě myslíme často až o sto procent jiné věci, než které se nám snaží říci druzí. A protože oni nám na čelo nebo na špičku nosu vidí (na rozdíl od nás – viz např. zde), něco na jejich názoru bude.

Ale o tom, jak se poznat, mluvit nechci. Spíš se krátce vrátím k (sebe)vedení. Narazil jsem totiž na pěkný příměr. Generální ředitel, CEO, šéf představenstva, výkonný šéf, náčelník (nebo jak jinak se pánům na vrcholku firemní pyramidy říká) vede zpravidla několik oddělení, jako jsou finance, prodej, provoz, HR, marketing… Stejně tak „generální ředitel sebe sama“ zodpovídá za řadu oddělení. Pohledy na to, jaká a kolik těch oddělení je, se různí stejně jako názory na uspořádání a organizaci firem. Nabídnu ten, který mi již léta funguje a se kterým se myslím potkáte i ve většině filozofií. Podle tohoto pohledu ředitel sebe sama vede celkem čtyři divize, úseky nebo oddělení, chcete-li: tělo, mysl, srdce a duši. V každém oddělení firmy pracují zaměstnanci, které potřebujeme udržet v kondici (schopné a ochotné). Stejně tak to funguje i v nás. A myslím si, že bez (sebe)poznání je skutečné vedení velmi obtížné. No řekněte, jak mohu vést někoho, o kom třeba ani nevím, nebo nerozumím jeho potřebám?!

To, jak jsme schopni vést sebe sama, je předobrazem toho, jak povedeme druhé lidi. Proto je třeba nejprve zvládnout sebevedení, teprve potom pomýšlet na vedení druhých.

Zde je tedy to, co každé z oddělení potřebuje pro to, aby mohlo fungovat na plný výkon (míra se samozřejmě liší podle konkrétního člověka). Pro inspiraci jsem sáhl do knížek Stephena Coveyho. Mně tyhle věci, co se týče šéfování sobě samému, dost pomohly. Třeba budou k užitku i vám.

Tělo:

  • Správná výživa – sem patří především dostatek pitné vody, možná i dostatek čistého vzduchu, vyrovnaná výživa bez škodlivých chemikálií, raději častěji a v menších dávkách. Za úvahu stojí také pravidelný půst běžný v mnoha náboženstvích a filozofiích. Zkusili jste?
  • Dostatečný odpočinek – kromě kvalitního a dostatečně dlouhého spánku sem patří i prevence stresu, tj. dostatek času pro sebe a zdravá míra nicnedělání. Forem může být mnoho, ale tělo chce pravidelný klídek. Tohle vypadá jako potíž.
  • Pravidelný tělocvik – zdá se, že potřebujeme naše tělo cvičit ve třech hlavních parametrech: a) oběhový systém – prostě denně přinutit srdce, aby se minimálně na 30 minut pořádně proběhlo, b) síla svalů a c) celková ohebnost. Jak jste na tom? Cvičíte dost?

Mysl:

  • Průběžné studium a vzdělávání – Co nového jste se naučili vloni, co letos? Co včera? Jak se nejlépe učíte? Jak si rozšiřujete obzory? Přemýšlíte o těchto věcech?
  • Trvalá práce na sebepoznání – tohle já považuji za jednu z nejdůležitějších věcí. Každý o sobě máme horu představ, které jsme nasbírali na cestě životem. Říkáme, že jsme takoví nebo makoví. Kolikrát já už jsem se jenom posadil na zadek ze zjištění, že jsem někdo jiný, než za koho jsem se dlouhá léta považoval. Prostě, prověřme „představy“, které o sobě máme. Zjistíme, že to jsou do velké míry představy cizích lidí, které jsme často nekriticky převzali.

Srdce:

  • Někdo tomu říká „emoční inteligence“ – Jak blízké jsou vaše blízké vztahy? Jak empatičtí, přející a otevření dokážete být k lidem okolo vás? Jak moc spolupracujete vs. soutěžíte (poměřujete se)? Jak moc dokážete lidem (i sobě důvěřovat) vs. jak moc jim prostě nevěříte? Milujete vaše lidi a milují oni vás? Co děláte pro to, abyste byli emočně inteligentnější?

Duše:

  • Jednota slov a činů – když dáte slib, je možné se na vás spolehnout? A co ve vztahu k sobě? Když si slíbíte, že něco (ne)uděláte, dodržíte slovo?
  • Hledání smyslu – někde uvnitř sebe máme mechanismus, který nám říká, co je správné a co je nesprávné, co nás nabíjí a co nás vybíjí, co nás přitahuje a co nás odpuzuje. Někdo tomu říká intuice, někdo pocit, jiný tlak v břichu. Ale je to tam. Učme se to poslouchat a snažme se s tím být v souladu.
  • Vlastní význam – hledáte to, co vás v životě opravdu nabíjí, co vám dává smysl, co vám jde? Pokládáte si otázky jako: Co mě opravdu baví? Mohl bych si z toho udělat obživu? Jak se v tom můžu zdokonalit? Jakou cenu jsem ochoten zaplatit za tu změnu?

Přijde mi, že takhle si to popsat může mnohým z nás přinést uvědomění, o co všechno je třeba pečovat. V porovnání třeba s autem nemáme totiž v těle přístrojovou desku s rafičkami a kontrolkami, které by nás upozorňovaly na možné závady a rizika. A tak ten seznam může být možná právě takovým mikro–pokusem o sestrojení si vlastní přístrojové desky. Díky ní pak můžeme získat lepší informace o tom, zda vyměnit kapaliny, zda nezajet na prohlídku nebo zda to nenechat odpočinout. Co myslíte?

P. S.: Tyto čtyři body můžou pomoct s pochopením toho, o co jde:

Tělo – Představte si, že jste dostali infarkt. Zařiďte se podle toho.
Mysl – Představte si, že záruční doba vašich znalostí je 2 roky a zařiďte se podle toho.
Srdce – Představte si, že vše, co říkáte o druhých, mohou slyšet. Chovejte se podle toho.
Duše – Představte si, že každý rok skládáte někomu účty. A zařiďte se podle toho.