Dva trhy/světy: volný a komunitní

Od roku 2014 je jedním ze základů našeho života "KPZ-ka" (O ní více zde, zde, zde). Začínali jsme jako deset komořanských/modřanských rodin, které živil Miloš Kurka. Dnes je nás nějakých 70 - 80 rodin a KPZ-ka nám zajišťuje většinu toho, co domácnost potřebuje pro běžný provoz: vejce, mléčné výrobky, suché potraviny, víno, maso, ryby, med, drogerii... Sousedi si pomáhají, radí a sdílejí. Stala se z toho nádherná komunita, ke které vzhlížím s vděkem a obdivem. 
Dokonalost je však doménou Bohů a Hollywoodu, a tak každá funknční komunita řeší své obtíže. Jednou z těch našich je to, že jsme se rozrostli příliš rychle bez toho, abychom dbali na vylaďování se s nováčky na hodnotách. Už nějaký pátek žijeme v konzumní společnosti, pro kterou je základem ekonomika "volného trhu". KPZ-ky ale fungují na trhu komunitním. Tyto dva světy se odlišují jako den a noc a čím lépe tuto rozdílnost pochopíme, tím lépe může každá komunita (tedy i ta potravinová) fungovat. Kopíruji sem proto část textu ze své knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kde jsem se snažil tento rodíl vysvětlit. 

Kromě volného trhu, který dnes většinou považujeme za jediný možný, existuje ještě jeden, jemuž říkejme komunitní. Trh volný je místem, kam přicházejí anonymní firmy a lidé s cílem maximalizovat svůj zisk/užitek. Není nutné, aby sdíleli nějaký společný smysl nebo hodnoty – stačí, když spolu chtějí a mohou obchodovat. Jde o čistě ekonomickou transakci, která by měla být co nejracionálnější (a ideálně i vzájemně výhodná). Na volný trh jdeme například, když si vybíráme bankovní služby nebo když nakupujeme v supermarketu.

Trh komunitní se od toho volného liší v tom, že zde lidé sdílejí to, co nás lidi dělá lidmi: smysl a hodnoty. Nemusejí se nutně osobně znát, ale neobchodují spolu na prvním místě proto, aby víc vydělali nebo levněji nakoupili. Peníze jsou v tomto případě prostředkem, ne cílem. Sluhou, ne pánem. Zatímco na volném trhu se na straně firem počítá zisk a na straně zákazníka úspora, na komunitním trhu jde o to, aby cena byla pro obě strany férová, neboť podstatná je transakce, ne kolik kdo vydělal nebo uspořil.

Trh komunitní se od toho volného liší v tom, že zde lidé sdílejí to, co nás lidi dělá lidmi: smysl a hodnoty. Nemusejí se nutně osobně znát, ale neobchodují spolu na prvním místě proto, aby víc vydělali nebo levněji nakoupili. Peníze jsou v tomto případě prostředkem, ne cílem. Sluhou, ne pánem. 

V naší domácnosti nakupujeme na komunitním trhu zeleninu od zelináře Miloše Kurky nebo ze Svobodného statku, kávu z pražírny Fair & Bio, víno od vinařství Válka, drogerii od Tierra Verde, vajíčka od pana Nejedlého, suché potraviny z Obživy, z Bezobalu nebo z Probia. Od všech nakupujeme na prvním místě proto, že pěstují a zpracovávají jídlo, vyrábějí drogerii nebo cokoliv jiného, co potřebujeme, šetrně k lidem i planetě a ctí přitom určité etické principy. Dalším důvodem je, že jejich produkce má nejlepší možnou kvalitu za cenu, kterou považujeme za férovou, a nakonec to, že tím podporujeme místní ekonomiku, a tedy ve finále i sami sebe (Kdyby byl někdo blíž Modřanům, mohla by být samozřejmě ještě místnější... jenomže není).

Komunitní trh má oproti volnému úplně jinou dynamiku. Na volném trhu se věří v nedostatek, na ostatní se nahlíží jako na konkurenci, se kterou se bojuje, standardem jsou skryté manipulativní techniky, smlouvy psané drobným písmem se skrytými chytáky, vítězové a poražení. Na komunitním trhu se spolupracuje. Jarda Lenhart ze Svobodného statku spolupracuje s dalšími českými ekozelináři, Karel Válka s dalšími biovinaři, Probio se Sonnentorem, provozovatelé bezobalových obchodů jeden s druhým, Kytky od potoka s dalšími místními květináři. Sdílejí si dodavatele, obchodují spolu navzájem, radí si a všemožně si pomáhají. Jak je to možné?

Na volném trhu se věří v nedostatek, na ostatní se nahlíží jako na konkurenci, se kterou se bojuje. Na komunitním trhu se spolupracuje. 

Podnikají proto, aby pečovali o krajinu a přispěli ke změně toho, jak se u nás hospodaří, a tím se uživili, ne proto, aby předehnali jeden druhého v tom, kdo nashromáždí víc zisku. Nehrají „monopoly“, ale nějakou kooperativní hru, v mnoha případech třeba i 13. komnatu. Nejsou to „ekonomičtí sportovci“, ale lidé, kteří v tom, co dělají, spatřují vyšší smysl.

Tlak konkurence na volném trhu tlačí dlouhodobě na cenu. Protože je to trh anonymní, tj. zákazníky neznáme (a tím pádem nám na nich nezáleží tak, jako by nám záleželo na blízkých lidech), kvalita dlouhodobě klesá až na minimální možnou úroveň stanovenou aktuální, stále vylobbovanější legislativou: přírodní, skutečné ingredience se nahrazují umělými, pracné procesy se zjednodušují a všelijak obcházejí, pomalé tradiční postupy se uměle urychlují, čerstvost se nahrazuje trvanlivostí... párky se dělají z mouky, skříně ze slepených pilin, k potravinám se přidávají toxická prodlužovadla životnosti a pelmel dalších chemických látek. Rohlíky, to nejobyčejnější české jídlo, které se vždy dělaly z mouky, vody, soli a droždí, dnes obsahují přes třicet chemických látek (regulátory kyselosti, kypřicí látky, emulgátory, enzymy... prostě „zrychlovadla“, „zjednodušovadla“, „zlevňovadla“, prodlužovače životnosti, „ovoňovadla“, zvýrazňovače chuti atd.) Pšenice určená pro volný trh se těsně před sklizní stříká toxickým glyfosátem, aby se zjednodušila, zlevnila a zrychlila už i sklizeň. Zdravotní a ekologické dopady se neřeší. Na prvním místě je zisk a co není zakázáno, je povoleno.

Na volného trhu jsou firmy a zákazníci. Úlohou firmy je maximalizovat zisk, cílem zákazníka co nejnižší cena. Volno-tržní prostředí je anonymní - zúčastnění se neznají a nemají mezi sebou vazby. Základními silami je zde vlastní zájem (snaha pro sebe, v konkurenci s ostatními, získat co nejvíc) a strach (aby nás neošidili, abychom získali lepší nabídku, aby se na nás dostalo,... chceme pro sebe to nejlepší a na ostatních nám nezáleží, neboť každý by se o sebe měl postarat sám). Vzhledem k této dynamice je volný trh regulován byrokracií státu a korporací (atesty, certifikace, hygienické a jiné standardy a kontroly, povinná výbava,...)

    Jeden z typických příklady dopadů fungování volného trhu: Kvalita už je tak nízko, že je třeba zdůrazňovat to, co je na trhu komunitním samozřejmostí - napč. to, že káva je z poctivé (ne podvodné) pražírny nebo, že párky jsou za masa, ne z mouky:

    Na komunitním trhu spolupracujete s lidmi, se kterými sdílíte hodnoty, často se znáte, nezřídka se máte i rádi. To, co děláte, děláte tak, jako byste to dělali pro svou rodinu. 

    Na komunitním trhu to funguje jinak. Tam spolupracujete s lidmi, se kterými sdílíte hodnoty, často se znáte, nezřídka se máte i rádi. To, co děláte, děláte tak, jako byste to dělali pro svou rodinu. V životě by vás proto nenapadlo použít při výrobě toxické ingredience, které by škodily lidem nebo přírodě, nenapadlo by vás něco zatajovat nebo se snažit někým manipulovat, nezaplatit a odkazovat se na skryté chytáky psané nesrozumitelným právnickým jazykem v nějaké obskurní smlouvě. Velmi často totiž žádnou psanou smlouvu nemáte, neboť vaše slovo a podání ruky je víc než nějaký papír. Společným cílem je přispět k řešení vašeho společného problému – třeba zlepšení stavu planety, snížení toxicity, zlepšení život- ních podmínek zvířat, udržení vody v krajině, řešení osamělosti nebo vzdělávání a propojení lidí. Peníze jsou jen nástrojem směny. Kvalita zůstává stabilně dobrá, případně se zlepšuje.

    P.S.: Několik fotek ze světa volného trhu: 

    Rajčátka s pesticidy z farem v Senegalu - Trváme na kvalitě! 

    Nakupování pomáhá - vydávání nakupování za pomoc:

    Předstírání zájmu o člověka:

    Koupíš si náš produkt a zabavíš se (případně se tvůj život promění v jakémkoli jiném směru):

    Mandarinky balené v krabici s designem autíčka: "Ošetřeno" toxickým Imazalilem:

    Ukázka rozdělování příjmů na volném trhu - výrobce dostane pakatel. Nejvíc si ponechá prodejce/distribuce:

    Složení vlašského salátu: 

    Každý jeden kus balený v jednorázovém, zpravidla plastovém obalu:

    ........

    Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

    Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
    Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti