Bezobalová domácnost
15. 09. 2015, TOMÁŠ HAJZLER
Zdravím ze slovinského Piranu. Mám tu, v návaznosti na markety, téma bez-odpadovosti. Už jsem o tom psal v článku "O dvou nákupech". U nás doma se snažíme už nějakou dobu fungovat bez obalů, obecně bez jednorázovosti (tj. bez modelu "použít a vyhodit") a s minimem odpadů. Proč? Chci se ohlédnout za sebe a nemuset se přitom stydět. Byla to dlouhá cesta a ještě bude. Vlastně ani nevím, kde začala... možná v roce 2007 v Mali? Tam jsem se po deseti letech zhrozil, jak jsou zasypaní v plastech (viz fotka dole). Nebo v roce 2001, když jsem poprvé v Mexiku zakopl o velkou mořskou želvu uškrcenou v plastových držácích od plechovek Coca-Coly (Naturinku a Yellow & Blue. Co se týče potravin, většinu jich dnes nakupujeme bez obalu - buď přímo od sedláků (KPZ), v Bezobalu a v podobných místech. Nepoužíváme žádné jednorázové nádobí. Týká se to i nenápadných věcí jako jsou ubrousky nebo kapesníky. Papírové se snažíme nahrazovat textilními, hadřičky vystřídaly houbičky na nádobí, jednorázová plastová brčka jsme nahradili kovovými nebo žádnými. Do města chodím s textilní taškou a s lahví na vodu. Neberu si igelitky (ani jiné jednorázové tašky) a nekupuji PET lahve. A když už něco kupujeme, snažíme se vyhýbat šmejdům s kurvítky uvnitř.
Jednorázové břity jsem nahradil žiletkami. Místo spreje s pěnou používám štětku s mýdlem. Místo houbiček na nádobí používáme hadřičky, jednorázová plastová brčka jsme nahradili kovovými nebo žádnými.Většinu potravin nakupujeme bez obalu.
Roli hraje i to, že se snažíme nakupovat pouze to, co spotřebujeme, případně to, co nám vydrží celý život. Před lety jsme vyhodili mikrovlnku a dnes vaříme jen, co s sníme. O co míň kupujeme, o to víc sami vyrábíme (například už dlouho si vyrábíme domácí prací prostředek), více než dřív vyměňujeme, jak o tom píše Katka Wildová v Manifestu disfrutalismu. Když se nám něco rozbije, snažíme se si to buď opravit sami, nebo na to najít opraváře - výbornou zkušenost mám s Opravárnou. Odpad z kuchyně jde na kompost. Ve výsledku tak máme mnohem méně obalů, použitých, nefunkčních či rozbitých věcí a obecně odpadu.
Tady (video níže) jsem se před třema lety podivoval nad tím, jak mě na pražské Letné nutili s každým pivem použít nový plastový, jednorázový kelímek. Stejný zážitek jsem si zopakoval nedávno i v Lucerna Music Baru. Výčepní mi tam vysvětlil, že doporučení dávat s každým dalším pivem nový kelímek má ze školení od SABMiller. Legrační je přečíst si na jejich webu sekci "společenská odpovědnost" - to já si vždycky lámu hlavu a říkám si - lžou nebo jen nevidí? Více o tom v "Válka je mír. Svoboda je otroctví."
Takhle dnes třeba doma skladujeme suché potraviny:
Další police:
A ještě jedna:
Zmiňovaná vzpomínka na Mali 2007 (jeden z důvodů pro změnu):
Dokumentární film "Cena za trvanlivost", který jistojistě sehrál roli v tom, že se dnes obalům (především těm plastovým) snažím u potravin vyhýbat jako čert kříži:
Tady trailer na (pro mě přelomový) dokument "Human Experiment":
A tohle je můj ideál - domácnost bez odpadu. Pro sýr se sklenicí jsme sice ještě nebyli, ale už máme našlápnuto... Každopádně ukázka, že to jde, a že se kvůli tomu člověk nemusí odstěhovat do lesa:
Všiml jsem si, že pro mnoho našinců je toto téma stále UFO (přitom v mém dětství bývalo normální). Pokud vám to přijde směšné, chápu vás. Jestli se vám ale zdá, že na tom něco je, zajímalo by mě, jak na to jdete vy. Napište. Vyměňme zkušenosti. Zajímá mě to ještě o to víc, jestli podnikáte. Máte odvahu, alespoň zčásti podnikat bezobalově? Nejednorázově? Jak to děláte?
P.S.: Kdo se chystáte: 25.9. je uzavírka přihlášek na Důlek a Tvrdě, Kamarádsky nebo jinak. 22.9. se v Žilině těším na téma Slušná firma. Celkový plán na podzim je zde.
Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt: přihlášení k newsletteru.