Baserská dystopie aneb závod ke dnu

Jak už jsem tu psal, při práci na knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti vznikla hromada textu, která se do knihy nedostala - tak jako při výrobě filmů, i při psaní knih, vzniká moře "vystříhaných" pasáží. Jednou z těchto částí je i příběh iráckého města Basra, který jsem chtěl použít do závěru knihy jako příklad dystopického scénáře, ke kterému sice zatím spolehlivě směřujeme, ale kterému se musíme, stůj co stůj, vyhnout. 

Mokřady kolem Basry. Podle legendy právě tady býval Ráj, v kterém žili Adam s Evou. Město se nachází v oblasti tzv. úrodného půlměsíce, tj. tam, kde se zrodila evropská civilizace. Přezdívalo se jí „Benátky Orientu“ a bylo to právě tady, odkud vzešlo povstání proti Sadámovi. Sadám jako odplatu většinu mokřad vysušil. „Naše budoucnost? Jaká budoucnost?„, ptá se Sallwany Emad, obyvatel Basry v reportáži televizního kanálu Arte. „Není tu žádná práce, žádné školy. Jako s občany se s námi nepočítá. Dary od Boha jako je ropa, nejsou naše. Jen se díváme, nejsme nikdo. Nemůžeme pracovat v nalezištích ropy„. Ve městě není elektřina, za to je to ráj pašeráků a výrobců metamfetaminu. V okolí města jsou milióny nášlapných min. Ve městě se množí nepokoje zdecimovaných obyvatel. 

V Iráku je 4. největší naleziště ropy na světě a jedny z největších jsou právě v okolí Basry. Z oblasti Basry jde 80% irácké ropy a ropa tvoří 95% iráckých příjmů. Přes terminál v Basře dokonce prochází veškerá irácká ropa. Město je tak kolem dokola obehnané hořícími ropnými věžemi a přes město nonstop projíždějí kamióny s obřími cisternami s ropou. Kromě otráveného vzduchu, mají v Basře logicky otrávenou i vodu, která navíc pomalu dochází. A jako by to nestačilo, v době, kdy píšu tyto řádky je v Basře ve stínu 51 °C. V noci se zchladí na 36 °C. Tak je to tu běžné. 

„Třetina obyvatel je nemocná. "Nikdy tu nebylo tolik případů rakoviny!“ rozčiluje se Nadjam Abdoullah, řidič taxíku. „Od doby, co padnul Sadám, jsme bez elektřiny.“ Nejbohatší město v Íráku nemá elektřinu. Městem protéká řeka Šatt al-Arab, která bývala rezervoárem pitné vody, dnes je to toxická stoka. Do řeky se vlévají řeky Eufrat a Tigris, které pramení v Turecku, které ale na nich postavilo přehrady a tím snížilo průtok o 75 %. Do řeky se dostává ropa, toxické látky z průmyslu a ze zemědělství. V řece je tak málo vody, že se do ní dostává slaná mořská voda. Obyvatelé tak už od 80. let mohou kohoutkovku použít pouze na mytí. Voda je slaná, v létě horká a kontaminovaná. 

Městem protéká řeka Šatt al-Arab, která bývala rezervoárem pitné vody, dnes je to toxická stoka... v létě je v Basře ve stínu běžně nad 50 °C. 

V létě 2018, kdy píšu tyto řádky, bylo 118 000 lidí (to je víc než, kolik žije lidí v Liberci) hospitalizováno se symptomy v důsledku pití kontaminované vody (vyrážky, bolesti břicha, zvracení, průjem). Slanou a jinak kontaminovou vodou nelze zalévat zeleninu, ovoce, palmy, není jí možné dávat zvířatům. Městská elektrárna tak nemá dost vody na výrobu elektřiny. Pocit dystopie umocňují vraky potopených lodí v řece. 

Není divu, že Basra je největší náborovou základnou šítských milicí, které tyranizují místní lidi. Mladí nemají ani vzdělání ani práci, a tak se přidají k vojsku, které jim zajistí jak práci, tak i ochranu. Tyto milice jsou jakýmsi státem ve státě a staly se bezkonkurenčně největším zaměstnavatelem v regionu. 75% šítských bojovníků proti ISISu jsou z Basry. Basra exportuje 4 miliony barelů denně. V oblasti působí okolo 740 olejářských a plynařských firem, které si nadiktovaly podmínky, když se po válce privatizoval majetek. Dnes tu v místním petrolejářském průmyslu pracuje na 22 tisíc lidí. Iráčané tvoří jen asi deset procent zaměstnanců, a to těch nejméně kvalifikovaných. Přestože v Basře jsou jedny z posledních (a stále mimořádně bohatých) nalezišť tzv. jednoduché ropy "easy oil.”, nevyžadující ultrahluboké vrtání. a pochází odsud 80 % pětadevadesáti procent příjmů Iráku, místní obyvatelé žijí v naprosté chudobě, nezdravém a nebezpečném prostředí bez vyhlídek na zlepšení.

Před válkou zásobovala Basra Irák, Irán a Kuvajt rybami. Dnes tu leží většina rybářských lodí opuštěná. Tisíce rybářů přišli o práci. Jak už bylo řečeno, voda je toxická. Rybáři si stěžují, že z jedné strany je Írán, z druhé Kuvajt, ze třetí ropný terminál a americká kontrolní stanice. Rybáři mají zákaz vyjíždět na otevřené moře. Ti, kteří zákaz poruší, končí v iránských, kuvajtských nebo iráckých věznicích. „Život za Sadáma byl lepší. Rybáři měli víc respektu než lékaři. Moře bylo plné ryb. Dnes máme svobodu, ale nedokážeme se uživit,“ konstatuje Kadem Mohhamed, kapitán jedné z rybářských lodí.

Před válkou zásobovala Basra Irák, Irán a Kuvajt rybami. Dnes tu leží většina rybářských lodí opuštěná. Tisíce rybářů přišli o práci.

Basra je jednou z možných cest z dnešní křižovatky. Je místem, kde se setkává většina krizí, kterým momentálně čelíme. Základem dnešní dystopie jsou tu důsledky (neo)kolonizace a těžařského obchodního modelu dnešních korporací (o tom více viz seriál Byznys 101, který vychází každé úterý na blogu Slušné firmy). Zcela markantní je tu ekologická krize. 

Termín “Závod ke dnu” popisuje fenomén snižování či kompletní odpouštění daní, výhodných nabídek přírodních zdrojů, pozemků či budov, omezení či zrušení regulace, která umožní negativní externality jako placení nedůstojných mezd, nedodržování hygienických nebo enviromentálních standardů, případně zajištění policejní či vojenské ochrany. Přestože se - v zemi působení - jedná často o legální aktivity, velmi často jsou daleko za hranou etiky s dopady. 

V Basře se setkává hned několik jevů najednou: post-totalitní režim, třicet let válčení, šoková terapie předepsaná Iráku Prozatímní koaliční správou pod vedením Paula Bremera, kdy americké a další nadnárodní korporace ze “spojeneckého tábora převzali” velkou část infrastruktury a správy a společně se změnou klimatu se tak podepsali pod dnešní bezprecedentní mírou toxicity a ekologické degradace, zhroucení lokální ekonomiky a tedy chudoby, zhoršení zdraví, omezení svobody, nárustu kriminality, nebezpečí, nárůst závislostí. V Basře je možné pozorovat i to celá situace Basry je nejabsurdnější v tom, že za jejími humny těží ty největší a nejbohatší světové korporace ropu za miliony dolarů denně. 

„Neposouváme se do světa, ve kterém krize nikdy nenastane nebo jich bude míň a míň. Žijeme ve světě, ve kterém se dostaneme do krize několikrát za lidský život a já myslím, že to tak bude pokračovat.“ John Gray

V té nejobecnější rovině je dnešní Basra jakousi temnou vizí důsledků naše současného ekonomického systému a úvodem do stínů neoliberálního kapitalismu. Basra je extrémní ukázkou toho, kam může náš současný systém vést, pokud nezměníme (urychleně) kurz.

Britský filozof John Gray k tomu napsal: „Neposouváme se do světa, ve kterém krize nikdy nenastane nebo jich bude míň a míň. Žijeme ve světě, ve kterém se dostaneme do krize několikrát za lidský život a já myslím, že to tak bude pokračovat.“

Na internetu najdete řadu dokumentárních filmů, které se tématu dystopie Basry věnují. Zde je jeden v němčině z dílny ARTE: 

...

Co nového od minula (od minulého článku na tomto blogu): Přál bych si vypnout facebook a všechny ostatní sociální sítě (viz např. Social Dilema). FB je pro mě zatím hlavním způsobem komunikace se světem, ale přijdu si tam jako v pasti. Proto se snažím hledat jiné cesty, jak komunikovat s lidmi, s kterými sdílím témata, kterým se věnuji. Založil jsem si Linktree, kam dávám odkazy na všechny moje články a videa. Po pauze chci začít opět posílat Zprávy ze života a také se znovu pouštím do častějšího publikování na tomto svém nejstarším blogu. Na konci každého článku - počíneje dneškem - najdete nově soupis toho hlavního, co jsem od minulého postu kde publikoval, co mě trklo, došlo, nadchlo nebo rozesmutnilo. Dnes jen odkazy na mé poslední články, neboť jsem toho za poslední týden dva, napsal víc než dost: 

Byznys 101 - To je seriál věnovaný tématu firmy (co to je, jak vznikla, jak funguje, v čem nás ovlivňuje), který vychází každé úterý na blogu Slušné firmy.
Zpátky k jídlu
 - Projekt, který jsme letos nastartovali a v rámci kterého publikujeme každý čtvrtek rozhovor s tématem návratu jídla od průmyslové zemědělsko-potravinářské hegemonie.
Hojnost, Obživa & Thoughtful Foods - Velmi inspirativní exkurze do jedné z forem budoucnosti podnikání
 - Všiml jsem u nás doma, že jedna ulice je vlastně ukázkou dvou zcela rozdílných světů
 - Další fascinující postřeh od nás z domova
Rajčatová omáčka
- Každoročně ji veříme hektolitry. Konečně jsem sepsal jak. 
 - O naší KPZ-ce
 - Také jsem sepsal hlavní aha z mé letošní zahradnické sezóny

PS-ko: Doba je nesnadná, a tak - v případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - nabízím možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Díky.