942 článků a 10224 komentářů na téma svobodnějších přístupů k práci a podnikání. Od roku 2007.

Vzpomínky na offline

4. 5. 2016,

Snímek obrazovky 2016-05-04 v 12.55.11

Na shledanou v lepších časech“ – tak jsem poslední listopadový den roku 2013 nazval svůj – na půl roku – poslední den na tomhle blogu. Ten čas 100% ve skutečném světě mi otevřel oči jako máloco. Do knihy Třináct tisíc dní se z toho půlroku dostaly dvě kapitoly. Přišlo mi ale škoda nechat je pouze v knize, a tak je dám i sem do blogu – jako takové finální shrnutí toho půlroku. Dnes kapitolu s názvem „Jaké je vlastně moje tempo a jak si ho udržet?„. Příští týden potom úvahu s názvem „O životě v zemi peciválů aneb Kam se poděl všechen ten čas?“ Prima počtení!

Číst více…

Komentářů: 1

O mém odchodu z eskalátoru

26. 4. 2016,

Syndrom rozbitého eskalátoru: jedna z nejlepších metafor našeho dnešního systému.  Pusťte si to video – divil bych se, kdybyste se na něm nezahlédli.
Eskalátor symbolizuje pohodlný život, kde se o zajištění našich potřeb starají druzí. V dnešním blogu jsem chtěl vypsat některé mikro-příklady z mého života, kde jsem z eskalátoru slezl a (na první pohled pohodlné) nakupování vyměnil za soběstačnost – vlastní tvorbu, výměnu či sdílení.
Je to pro mě pravděpodobně nejdůležitější odpověď na otázku: Jak přežít dobu jedovou?. Další části odpovědi naleznete v: Podpoř svého vinaře, v Bezobalová domácnost nebo do sytosti v knize Třináct tisíc dní.

Číst více…

Komentářů: 3

Stopem kolem světa. Bez peněz.

9. 4. 2016,

Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony – a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. Vřele doporučuji Pavlův blog a videa – viz Pavel Klega. Pokud vás jeho příběh zaujme a třeba vás i nabije energií, chutí a odvahou se do něčeho nového pustit, můžete mu za to poděkovat tak, že ho podpoříte na hithitu v jeho plánu objet Afriku – zde. Mějte se hezky a přeji prima počtení!

Číst více…

Komentářů: 1

Čte to tu vůbec někdo?

4. 4. 2016,

Snímek obrazovky 2016-04-04 v 12.45.08

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného – před lety třeba i „čtenost“ tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních…

Číst více…

Komentářů: 37

Moc veřejných nápisů

12. 3. 2016,

IMG_0824

V knize Třináct tisíc dní najdete i esej věnující se vlivu veřejných nápisů na naše nahlížení na svět. My jsme momentálně na Srí Lance, kde v mnoha částech narazíte na nápisy, které jako by byly dokonalým opakem těch našich. Pár jsem jich vyfotil a pokusil se je dát do kontrastu s těmi našimi. Nedokázal jsem se při tom vyhnout troše ironie – snad nikoho neurazí. Není to mým úmyslem.

Číst více…

Komentářů: 11

Tohle slovo je na pět papírů!

7. 3. 2016,

IMG_1173

Mám tu jeden z příběhů, který najdete v knize Třináct tisíc dní. Týká se toho, jak moc je možné se lišit od většiny, aby nám ostatní ještě vůbec rozuměli. Musím říct, že v oblasti hledání vlastní cesty (tak, aby byla zároveň pro druhé ještě přijatelná) jsem pár zkušeností už nasbíral.

Tento příběh začíná v běloruském Minsku v roce 1989 slovem, které bylo na pět papírů. Poprosil jsem proto svoje holky, aby mi pro tenhle blog nakreslily ilustrační obrázek (Valentýnka kreslila S, V. Valérie O, O a společně vyrobily L).

Číst více…

Komentářů: 2

Podpoř svého vinaře

18. 2. 2016,

Photo2313

Dnešní hromádka fotek a text k tomu je jednou z mých odpovědí na otázku: „Doba jedová: Jak ji přežít?„. Navazuje na: „Od marketů zpět k obchodníkům“ a je to jakási aktualizace „Podpoř svého kavárníka“ po našem přesunu z Holešovic do Komořan, případně též „O dvou nákupech„.
Věřím v to, že k-a-ž-d-ý máme na výběr, a že náš svět se může do velké míry utvářet podle toho, co si zvolíme. To nejsnažší je hlasovat penězi = utrácet pouze tam, kde to prospěje i někomu jinému než jen anonymním akcionářům, a to hlavně u sebe doma. V dnešním blogu chci vyjmenovat pro koho hlasuji já, tj. koho svými penězi já jako Tomáš Hajzler (mimo své profesní projekty) podporuji. Podobné věci najdete i v knize Třináct tisíc dní.

Číst více…

Komentářů: 18

Střední cesta jako umění života

24. 1. 2016,

IMG_9782

Kniha Třináct tisíc dní je vysázená a my jsme uprostřed první korektury s cílem mít knihu do konce února. Podívejte se zatím na část doslovu. Snažím se jím říct, na co jsem se snažil si v knížce odpovědět a co v životě hledám. Poslední čtvrt rok se zvýšenou intenzitou.

Číst více…

Komentářů: 2

Doba jedová: Jak ji přežít?

4. 1. 2016,

Přátelé, zdravím v novém roce! S překvapením jsem zjistil, že 2016 je již desátým rokem v řadě, co píšu tenhle blog. Zajímalo by mě, k čemu to komu bylo. Hm?
Chtěl jsem si na přelom roku sepsat „Objevy roku 2015“ (tak jako v minulosti – např. 2014), ale nakonec jsem do toho nenašel motivaci. Mám v konceptech nespočet rozpracovaných témat, a tak pokračuji, kde jsem vloni přestal – v prospěšnosti podnikání. Dnes z úhlu pohledu zdravotních aspektů – z pohledu spotřebitele. Ve změnu podnikání totiž věřím pouze v případě, že si o ní my spotřebitelé řekneme (svými penězi).

Číst více…

Komentářů: 7

O nové práci a o minimalismu

20. 12. 2015,

Včera jsme odevzdali moji novou knihu Třináct tisíc dní k sazbě – tak už to do konce února dopadne. Kdo můžete, držte palce (díky). V jedné kapitole tam narazíte mimo jiné i na setkání s Christinou Bell. Nadchlo mě, že ta žena vlastnila (zcela vědomě a s rozmyslem) pouze dvě tašky a malou modrou Hondu a přesto žila pohodlným životem moderního západního člověka. U nás to podobně praktikuje mimo jiné David Cháb. Nevlastní skoro nic a žije si přitom naprosto radostným životem (svého času na Kanárských ostrovech). Kromě jeho experimentů s „minimalismem“ a „disfrutalismem“  je pro mě i jedním z velmi inspirativních příkladů lidí, kteří opustili vyhřátou zlatou klícku a vytvořili si vlastní smysluplnnou práci ze svých koníčků… Zaposlouchejte se od našeho rozhovoru, natočeného koncem září v Kunraticích.

Číst více…

Komentářů: 0
Strana 5 z 1512345678910

Svoboda učení

Jak nechat děti rozhodovat o svém vzděláváníí

Kniha: Svoboda učení

Aktuální akce

uzávěrka přihlášek 07. 09. 2017

Důlek - 2.-4.10.'17

Moravský Karlov, Orlické hory

Workshop

16. 09. 2017

Zažít Modřany Jinak

14. 11. 2017

Přednáška Ostrava, od 15:00

VŠB-TUO, Ostrava

páteční termín dle dohody

Páteční oběd s Tomášem

Praha

Prohlédněte si foto, info z proběhlých akcí

Proběhlé akce

Newsletter

Chcete informace o našich aktivitách?
Nechte na sebe kontakt.

Líbí se Vám, co děláme?

Přispějte

V tomto blogu naleznete 942 článků a 10224 komentářů s tématy přirozenějších, radostnějších přístupů k práci.

Každý měsíc to obnáší stovky hodin věnované výzkumu, psaní, focení a filmování. Pokud máte z tohoto blogu radost či prospěch, zde máte možnost přispět na jeho provoz a rozvoj.

Přispět můžete na účet: 2400493472/2010

více informací

Zapojte se

8 z 10 lidí nemá rádo svou práci. Změňme to!