Zápisky z cesty do Ruska
04. 04. 2012, TOMÁŠ HAJZLER
(Pozn. editora: Michal Martoch už pro tento blog pár textů napsal. Možná si vzpomenete na jeho plánovanou cestu do Ruska. V tomto článku se podívejte, jak se v Rusku měli, s prokliky na další zápisky od Michalovy kolegyně Jany Chrástecké. Pro mě je v tom hromada inspirace. Díky, Michale.).
Pozoruhodný příběh naší Rodové cesty do Ruska v červenci 2011 si můžete přečíst v zápiscích z pera Jany Chrástecké – naší spolucestovatelky. Připravte se na 133 stránek příběhů, více než 100 fotografíí a spousty praktických návodů, z nichž mají některé značný potenciál pro využití i ve vašem osobním životě. Po jejich přečt
Ještě před Rodovou cestou do Ruska jsem Tomášovi slíbil zveřejnit po návratu na blogu Peoplecommu nejzajímavější poznatky. Do dnešního dne se mi to podařilo pouze prostřednictvím článku 9 stupňů k lásce. V prosinci jsem chtěl v psaní pokračovat, ale při pohledu na Janiny nedokončené zápisky, jsem se rozhodl s tím ještě chvíli počkat. Přece jenom těm 133 stranám se jen obtížně konkuruje.
Myslím, že stojí za to zmínit i okolnosti, jak zápisky vznikly. Jana je profesí redaktorka časopisu Aromaterapie. Původně jsme s ní byli domluveni jen na cca 20 – 30 stranách poznámek, které by nám pomohly časem si připomenout důležité informace. Nakonec z toho ale po večerech a nocích vznikla kniha, kterou jeden z prvních nezávislých čtenářů (neúčastnil se cesty) popsal slovy: „Místy mi to stylem připomínalo Tolkienova Hobita.“ Jestli je to přehnané či nikoliv, posuďte sami. Mě to přehnané nepřijde, na druhou stranu mám ale jako účastník jistě silně zaujatý (kladně) přístup. Jana nám na otázku, kde na to vzala sílu a čas, odpověděla: „Neskutečně mě to bavilo a nemohla jsem přestat psát.“ Když si pak vzpomenu na svobodu v práci, tak si jen říkám, kéž by byl právě tohle běžný pracovní přístup!
Možná některé z vás po přečtení zápisků napadne, že byste se na podobnou rodovou cestu také rádi vydali. Věřte mi, že se může jednat o životní rozhodnutí, které s vámi zatřese a převrátí vám život vzhůru nohama. Podle zpětných vazeb, jenž jsme s mým spolupořadatelem Martinem Másilkem po cestě od našich spolucestovatelů získali, se u více než poloviny z nás jednalo o nejsilnější prožitek našeho života. V rámci cesty totiž nešlo pouze o cestování, zážitky a informace.
Především to byla cesta do hlubin duše každého z nás. Všichni jsme si sáhli na minimálně jeden ze svých limitů a jsem přesvědčený, že se tím většina z nás také řádně posunula. Jednoduše 22 lidí (11 mužů a 11 žen) po 22 dní na 8000 kilometrech neustále spolu hrozí nejen pořádnou ponorkou. A přesto se tak nestalo, i když jsme spolu prožili celou řadu náročných chvilek. Naopak díky intenzitě vznikla neobyčejná přátelství a věřím, že mnohá z nich se stanou celoživotními. Bylo to jako vměstnat 5 let do 3 týdnů, prostě neskutečný nášup. Když jsme to zpětně s Martinem hodnotili, tak za hlavní důvod jednoznačně považujeme naše rozhodnutí nepojímat to jako obyčejný zájezd. Namísto toho jsme uspořádali několik setkání, kde jsme si podle řady objektivních kritérií i našich pocitů vybírali lidi s jasnou motivací a zájmem, s nimiž rezonujeme.
Co nám cesta přinesla?
Jak je asi patrné v předešlém textu, dala mě a mojí manželce Monice cesta do Ruska opravdu hodně. Naší hlavní motivací pro cestu bylo především doplnění odpovědí na otázku, jak vytvořit funkční cohousing v místě našich kořenů na Starém Jičíně pro 8 – 10 rodin a to tak, aby se po čase nerozpadl a nesklouzlo to ke klasickému (ne)sousedství, tak běžně viditelnému nejen v ČR, kde mít skvělé sousedy je jako výhra ve sportce. S odstupem více než půl roku můžeme říct, že se očekávání více než naplnila.
Po návštěvě několika ekologických osad, kdy každá fungovala na úplně jiných principech, jsme si v návaznosti na naše předchozí znalosti naprosto ujasnili své záměry. Jedná se o celou řadů detailů:
- Jaká bude TA přitažlivá nadčasová myšlenka, která všechny obyvatele trvale pohltí.
- Jaké sousedy do cohousingu hledat a jak je vybírat.
- Jak zajistit vlastnické vztahy v souladu se zákony, aby nemohlo dojít k rozpadu cohousingu.
- Jak vytvořit trvale udržitelnou infrastrukturu.
- Ale také co funguje v Rusku, není vhodné pro ČR (z mnoha důvodů).
Pokud Vás to více zajímá, podívejte se třeba sem. Momentálně hledáme několik dalších rodin, které by sdílely naše záměry a chtěly by se stát našimi sousedy. Pokud o někom víte, nasměrujte je na nás.
Zápisky z Rodové cesty 2011 ke stažení
Odkazy i samotné zápisky samozřejmě můžete šířit podle libosti. Budeme rádi, když se to dostane k co největšímu počtu lidi. Pokud by z nějakého důvody zápisky z uvedených odkazů zmizely, napište mi na michal.martoch@idealine.cz a vše opravím.
Zápisky z cesty – stránky 1–65
Zápisky z cesty – stránky 66–133
Jak se Vám zápisky líbily? Co vás konkrétně zaujalo? Podělte se s námi… ;–)