Už je to tu zase. Nejdřív od Waynerchucka, pak s Petrem Márou a včera na Silných stránkách – téma toho, jak vydělat peníze děláním něčeho, co člověka baví. Zdá se mi, že je to jeden z otazníků, které letos vylézají stále častěji. Je určeno především těm, kteří se odváží do (zdánlivě) nejistých vod podnikání a lidem, kteří vedou firmy a týmy. Včera jsme si udělali takový mini–workshop a sestavili seznam čtrnácti nejdůležitějších zásad či principů, kterých se při snaze „zmonetizovat“ vášeň, držet.

1. Vášeň – Cest k finanční nezávislosti existuje nejspíš několik. Kromě těch obvyklých, které se přímo zaměřují na získání peněz (jako zaměstnání, podnikání, spekulace či loupení) je možné zkusit nejprve nalézt nějakou svojí vášeň. Tedy to, co trvale přitahuje naši pozornost, o čem přemýšlíme, o čem chceme hovořit s druhými lidmi, nebo co nás třeba i v noci budí. To se zdá být základním stavebním kamenem na této cestě. A jak vášeň najít? To je malinko jiné téma, ale třeba tato otázka v tom může pomoci. V mém případě a v případě peoplecommu je to svobodnější a šťastnější svět.

2. Talent – Sice platí, že pokud nás něco baví, je velká pravděpodobnost, že v tom budeme i dobří. Ale ne vždy. Možná i vy máte věci, které vás dokáží pohltit, ale možná pro to nemáte úplně vlohy. Tj. můžete pilovat a pilovat, ale pravděpodobně v tom nikdy nebudete dobří tak, aby to pro druhé bylo natolik užitečné, že vám za to i zaplatí.

Buď se snažíte vydělat peníze, nebo děláte, co vás baví. „Cesta A“ či „cesta B“. Pokud peníze ke svému životu potřebujete, zkuste do cesty „B“ zakomponovat těchto čtrnáct bodů :–).

3. Produkt – Pokud se rozhodneme vydat cestou nalezení toho, co nás pohlcuje a zároveň nám to jde, dalším krokem se zdá být vymyšlení tzv. produktu. Tj. jak to udělat tak, aby z toho druzí měli takový užitek, že nám za to budou ochotní zaplatit? Pekař má své rohlíky. Peoplecomm kurzy, knihy a nyní třeba i konferenci. Kromě toho od letoška i cedulart, kbelík nebo vlastní názor, u kterých užitek teprve hledáme. Je to snad nejvíc otázka toho, čemu říkáme marketing. Ne každý na to však má buňky. Osobně znám řadu (zejména) umělců, kteří tuto část nevymyslí, ani kdyby se rozkrájeli. Co s tím? Třeba nalézt lidi, kteří to umí?!

4. Vykřičet to do světa – Mám vám někdy pocit, jako bychom stáli na přeplněném tržišti a křičeli jeden přes druhého. A ti, kteří jsou slyšet (a je jim navíc i rozumět), prodají mnohdy nejvíc. Často má někdo geniální produkt, ale protože se bojí, nebo neumí dostatečně nahlas křičet, nakonec nic neprodá. Dřív šel člověk na trh, dnes nejčastěji na net… blog/y, podcasty, videocasty, weby, na které chodí lidi, kteří hledají, co nabízíme a pak samozřejmě „socky“ všeho druhu. Já píšu léta tento blog a co se týče „socek“, tak už dva roky nejvíc FB a Twitter. Cokoli se u nás děje – buch s tím právě tam… třeba i tenhle článek :–).

5. Značka – Ve světě přeplněném lidmi  a produkty se mnohdy cítíme ztracení. Nejistí. O co víc tápeme, o to víc hledáme své „známé tváře“, kterým můžeme důvěřovat. Co se týče lidí, produktů i služeb. Proto je třeba začít budouvat značku. My se snažíme budovat značku peoplecommu jako společnosti na misi šíření principů svobody v práci. I na mé jméno (stejně jako na jakékoli) se dá nahlížet jako na značku.

6. Opravdovost – Při budování značky, tj. komunikaci navenek, můžeme buď zjistit, co dělá tzv. konkurence a najít tzv. díru na trhu, odlišit se a být „jiní“. Nebo se můžeme vrátit do bodu jedna ke své vášni a dělat to, v co bytostně věříme, co milujeme (nebo i nenávidíme). Ale tak, abychom to stále byli my. Abychom se drželi vlastních etických principů, abychom se chovali tak, jak uvnitř cítíme. Ne tak, abychom se zalíbili druhým. Teprve tehdy má důvěra šanci na přežití. Včera kolega Petr vtipně poznamenal: „Kde se nic nepřifukuje, tam nemá co splasknout.“ :–).

Kde se nic nepřifukuje, tam nemá co splasknout.“ :–).

7. Tvrdá práce – Člověk potřebuje údajně okolo 10 000 hodin, tvrdé konzistentní práce na to, aby dosáhl ve své branži výjimečnosti. Osobně potkávám dost lidí, kterým se myšlenka „monetizace vášně“ líbí. Mnozí si ale raději sednou s kámošem na pivko, nebo třeba bezduše klikají na netu, než by naštudovali další knihu, napsali nový článek, nebo si střihli další přednášku. Jejich volba. Jenomže potom tato cesta nejspíš není pro ně.

8. Pozor na bloky – „Já na to nemám. Nemám čas. Konkurence je tvrdá. Drháním, sportem, akvaristikou, chovem potkanů, sbíráním víček,… se neuživím. Mám hypotéku. Jsem moc mladý. Jsem moc starý…“ Zdá se, že co si myslíme, utváří náš svět. Tzn. ano, pokud si myslíte, že na to nemáte, máte pravdu. Pokud si myslíte, že na to máte, máte pravdu. Znáte to: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Zdá se, že co si myslíme, utváří náš svět. Tzn. ano, pokud si myslíte, že na to nemáte, máte pravdu. Pokud si myslíte, že na to máte, máte pravdu.

9. Konzistentnost – Řekl bych, že při budování značky je důležitá konzistentnost, tj. vytrvalá, místy snad i mravenčí práce věnující se stále jednomu tématu. Tématem Peoplecommu je někdy od roku 2003 to, jestli a jak moc lidi práce baví. Název, kterému by bylo opravdu rozumět, jsme hledali dlouho a za tu dobu jsme je střídali jako ponožky: „teamwork &  leadership solutions, inspirational leadership, mind arrivals & departures, peníze nebo život!?“… Teprve potom přišla dnešní svoboda v práci. Docela zajímavý, si to takhle sepsat.

10. Kamarádi/„kmen“ – já osobně považuji nalezení názvu pro značku či produkt, tj. pro to, co děláme, za jednu z nejpodstatnějších věcí na této cestě (pro mě tu nejobtížnější). Hledání „svobody v práci“ jsem strávil dva intenzivní roky. Někdy v roce 2007 mi došlo, že dvě klíčová témata (= vášně), které v sobě nosím nejspíš už od dětství, jsou plýtvání (lidmi) a zneužívání moci. Věděl jsem, že řeším práci. Že svět firem je to, co mě zajímá, a že mě zatraceně rozčiluje, jak ten svět funguje. Pak přišlo Semco, ale stejně mi ještě cca 2 roky trvalo, než se objevila právě ta dnešní „svoboda v práci“. Co mi na té cestě hledání přišlo klíčové, byly snad nejvíc „branstormingy“ s kamarády, kteří mají nadhled, který mě chybí. Skvělá byla taky trvalá zpětná vazba od lidí zde na blogu. Proto v procesu budování produktu a značky považuji kamarády a „kmen“ spřátelených lidí za nepostradatelný.

11. Vzdělávání – To souvisí nejspíš s bodem č. 7. Já ležel nějakých 5 až 7 intenzivních let v knihách, výzkumech, studiích ve snaze pochopit, jak funguje člověk a lidská skupina, co je svoboda, co štěstí, co hierarchie nebo diktatura. Řekl bych, že čím víc vášně, tím víc je tohle naprostá samozřejmost, do které se nepotřebujeme nutit. Prostě pozoruju, čtu, sjíždím net, chodím na kurzy, diskutuju, píšu nebo i učím druhé…

12. Vize: O tomhle jsme včera trochu polemizovali. Já osobně v peoplecommu dlouho vizi moc neřešil. Jak říkají kofolisti – „Když ji miluješ, není co řešit“. Nevím. Za daleko podstatnější považuji důvod toho, proč dělám, co dělám. Když mě baví jet výtahem, neřeším, zda je jedu do padesátýho či šedesátýho patra. Až mě to přestane bavit, zamyslím se, kam chci dorazit, abych případně přestoupil do jiného výtahu.

Je důležitější dělat, co nás baví, a být v klidu, abychom pak mohli klid šířit i doma? Anebo je lepší být v klidu doma, abychom pak mohli nerušeně dělat, co nás baví?

13. Do toho! Často slyším, že lidi mazlí nějaký svůj projekt, ale protože ho ještě nedomazlili, nemůžou ho spustit. A tak to ladí, ladí, až je to kolikrát přestane bavit, dojdou jim peníze, nebo to jednoduše už pro lidi přestane být užitečné. Mně se osvědčilo, vypouštět věci realtivně nedokonalé a ladit je až za běhu. Otestovat si je třeba na kamarádech, zadarmo, vychytat mouchy a ať to sviští. Tímto stylem přistupujeme nyní třeba ke Svobodě NaŽivo nebo k Vlastnímu názoru.

14. Rodina na 1. místě – A na závěr bych řekl, že těch třináct bodů je akademická, prázdná teorie, pokud to doma nefunguje. Jenomže doma to zpravidla nefunguje, protože my nefungujeme. A tak je to možná z kategorie „o slepici a vejci“. Je důležitější dělat, co nás baví, a být v klidu, abychom pak mohli klid šířit i doma? Anebo je lepší být v klidu doma, abychom pak mohli nerušeně dělat, co nás baví? Nevím. Ne nadarmo Freudův recept na štěstí zní: „Lieben & Arbeiten“. Práce a blízké vztahy. V sobotu chci právě o tomhle tématu mluvit na ManagerExpu ve slovenském Senci. Třeba se tam s někým potkáme :–).

Toť vše. Přátelé, kamarádi ze silných stránek, díky za ten seznam. Mám práce jako na kostele, ale já to šel raději sepsat, jak moc mě to bavilo.

A vy ostatní, prosím klidně ten seznam doplňte, zkritizujte či rozviňte. Jak říkají američtí přátelé… je to „work–in–progress“ přesně podle bodu číslo 13. Pojďme to spolu doladit! Díky.