Připravoval jsem si minulý týden přednášku o motivaci. V rámci příprav jsem se prohrabával náborovými inzeráty českých a slovenských firem. Přestože se snažím udržet si přehled o tom, co nabízejí, znovu mě ty jejich 13. platy, týden dovolené navíc, služební auta, stravenky a všehochuť tzv. „benefitů“ dostala.

Pokud vás téma motivace a odměňování také zajímá, zkusme spolu udělat jeden malý experiment. Pokud ano, požádám vás, abyste si v hlavě utvořili dvě představy a ty potom porovnali. S oblibou ho dělám s lidmi na našich setkáních.

Nejprve si představte situaci, kdy máte jistou a celkem dobrou práci. Dostáváte solidní plat, šéf neprudí, kolegové nezávidí. Máte vyřešené bydlení – vlastníte byt nebo dům. Žijete v relativně bezpečné zemi jako je ČR nebo Slovensko. Nemusíte se tedy obávat, že vás někdo přepadne, okrade nebo že vypukne občanská válka…
Dejte si čas a vybavte si do detailu, jak se cítíte.
Jaké to je, žít takový život?

Nyní si zkuste představit, že děláte něco, co vás opravdu baví, naplňuje, v čem vidíte hluboký smysl. Ta činnost vás naprosto pohlcuje tak, že nesledujete čas, hlad, únavu ani jiné potřeby…
I u tohoto scénáře si pohrajte s detaily i prociťte, jaké to je.
Co říkáte? V čem je druhý scénář jiný než ten první?

Kdo by se spokojil se spokojeností, když si může sáhnout na štěstí?

Když se ptám lidí, se kterými pracuji, u první scénáře slyším nejčastěji slova jako: spokojenost, jistota, ok, docela dobrý, fajn, hezký. Druhá varianta je jako z jiného světa. Padají slova jako vášeň, šťáva, energie, smysl života, jízda, euforie nebo orgasmus.

V roce 1943 napsal psycholog Abraham Maslow práci s názvem „Teorie lidské motivace“, ve které představil tzv. „pyramidu lidských potřeb“. Pravděpodobně ji znáte. Proto jen stručně. Lidské potřeby seřadil hierarchicky do pěti pater. Do prvního zařadil základní potřeby, do druhého potřeby jistoty, do trojky vztahy, do čtyřky potřebu sebevědomí a úplně nahoru smysluplnost – seberealizaci.

Asi jste si všimli, že scénář číslo jedna byl z druhého patra. A ten druhý z pátého. A že život v každém patře je liší jako den a noc. Ve dvojce jsme spokojení, v pětce vášniví.

Teď si otevřete třeba jobs.cz a prohrábněte se nabídkou náborových inzerátů. Do jakého patra láká většina českých/slovenských firem?

Já se nemohu zbavit dojmu, že do dvojky. Zcela výjimečně se objevují náznaky trojky. Pětka je naprostou výjimkou. Přitom pětka je to, o co nám lidem jde. Pro devět z deseti lidí je smysl práce důležitější než mzda. Ano, máme své základní potřeby, které je třeba obstarat. Ale potom, co se nám to podaří, jdeme po smyslu.

Nastavit pracovní prostředí tak, aby lidé dokázali nalézt ve své práci smysl, tak považuji za jednu z největších výzev 21. století.

Bohužel mnohé dnešní firmy nám neumí smysl nabídnout. Kdo by ráno skákal z postele, aby získal dvě procenta trhu? Kdo by se přetrhl, aby vyrobil 100 kartónů cigaret? Kdo by nemohl dospat, aby napsal nový manuál? A pokud nenajdeme smysl, je třeba zaplatit. A to je to, co dnešní konvenčně řízené firmy, dělají. Uplácejí lidi, a to v míře naprosto nevídané. A znáte to. Když něco dělá většina, zpravidla to považujeme za normální a tedy legální.

Přitom by stačilo tak málo. Umožnit lidem, aby dělali to v čem vidí smysl. Aby se mohli ve velkém přestěhovat nahoru. Když to hodně zjednoduším, tak ve druhém patře žije spokojenost. Ale v pátém přebývá štěstí. A kdo by se spokojil se spokojeností, když si může sáhnout na štěstí? Nastavit pracovní prostředí tak, aby lidé dokázali nalézt ve své práci smysl, tak považuji za jednu z největších výzev 21. století.

P. S.: Je asi zbytečné zmiňovat, že i výkon a výsledky lidí v pátém patře se od toho v druhém liší jako den a noc.