Snímek obrazovky 2013-11-29 v 12.55.04

Moje práce mě občas přivede do tajných nebo spíše pseudo-tajných zákoutí firem a s tím často i do očí bijících kontrastů. Před nedávnem jsem na jeden takový kontrast narazil. Týká se odměňování asistentek ve třech různých firmách.

Nutno podotknout, že “asistentka” je pouze název pozice. Vlastní náplň se často velmi liší. Přesto se nabízejí zajímavá srovnání.

Sedím v první firmě na schůzce, kde se kandidát na pozici “asistentka” baví se svým potenciálním šéfem o výši své měsíční mzdy. Částka, s kterou ti dva z této schůzky odcházejí je 53000,- Kč hrubého. Sedím v druhé společnosti. Asistentka a její šéf se, v rámci ročního zhodnocení vzájemného působení, shodují že se mzda na další rok zvyšuje ze stávajících 76000,- Kč hrubého (vč. služebního auta, stravenek, privátní lékařské péče) o 10%. Sedím ve třetí, poslední organizaci, kde se na poradě vedení dostáváme k platu asistentek. Padá návrh 10000,- hrubého (nebo prý klidně „na živnostenský list“). “Možná bychom mohli jít až na 8500,- hrubého měsíčně, ale míň už by to asi nešlo.”, dodává jeden ze zúčastněných.

První firma je banka, jedna z největších v Čechách. Píše se rok 2011. Asistentka jednoho ze “středních” manažerů mu organizuje schůzky, zařizuje zahraniční cesty, komunikuje s kolegy, připravuje kafe a asistuje s čímkoli dalším, co manažerovi odlehčí v jeho roli.

Druhá firma je reklamní agentura, rok 2003, asistentka šéfa firmy, které v mnoha aspektech šéfa dokonce i zastoupí. A tak kromě “asistování” se vším možným i nemožným, co šéf potřebuje si ti dva část úkolů dělí a asistentka tedy například absolvuje i řadu schůzek, na které by jinak musel šéf sám.

Nepřestává mě fascinovat jak propastný je v mnoha ohledech rozdíl mezi skutečnou hodnotou práce a cenou, kterou se za ní naučila naše společnost platit.

Poslední “firma” je státní škola, která má ve vínku rozvoj potenciálu dětí, a proto má (mimo jiné ve třídách omezený počet žáků) a v každé třídě učitele i „asistenta učitele“. Když však pozorujete asistenta při práci, nemáte často pocit, že by se jeho práce od role učitele nějak výrazně lišila. Je to prostě takový druhý učitel.

Fascinuje mě vědomí toho, že učitel školy, ze které je zmiňovaná historka připravuje vyučování, vymýšlí, co nového s dětmi, aktivně komunikuje s rodiči, s ostatními kolegy pracuje na dalším rozvoji školy, na školách v přírodě, adaptačních pobytech, lyžařských kurzech je 24 hodin denně v práci, ve zbytku času v průměru deset hodin denně, šest dní v týdnu. Za to si může vydělat (až!!) 18,5 tisíce hrubého měsíčně. Druhý učitel (zmiňovaný asistent) s bídou deset tisíc. Hrubého!

Když přemýšlím o významu práce učitele (tedy hodnotě pro ostatní) napadá mě, že mohou významně přispět k tomu, že například vychovají člověka, který vyřeší rakovinu nebo najde nové zdroje energie nebo přijde na to, jak přivést lidi k sobě (místo obvyklého od sebe). Mohou však také “vychovat” masového vraha. Každopádně však “pracují na lidech”, kteří budou možná jednou ovlivňovat legislativu či morálku světa, ve kterém budeme žít.

Jaký je – vedle toho – význam práce dnešního bankovního úředníka? Reklamníka? Zaměstnance/manažera tabákové firmy? Zaměstnance/manažera firmy na slazené nápoje???  Vzpomínám si přitom na Graeberovu „Práci na hovno“ a tápu. Skutečný význam, opravdovou hodnotu pro druhé fakt nevidím. A říkám si, kdy už si i většinová společnost začne těchto paradoxů všímat? Jakto, že mzda průměrného manažera firmy (firmy, která je mnohdy svými produkty či službami naprosto destruktivní a bez manipulace re-klamou neschopná přežití) je x násobně vyšší než mzda učitele? Jak to, že čím užitečnější je práce, tím míň za ní zdánlivě platíme a naopak? Vezměte si poměr odměn učitelů, zdravotníků, zemědělců, sociálních pracovníků,… vs. odměn firemních právníků, makléřů, developerů, manažerů? Sranda, ne? Proč si kupujeme třeba pandury místo toho, abychom zaplatili učitele? – viz video k věci:

Říkám si, že když už žijeme ve společnosti, která upřednostňuje maximalizaci zisku před vším ostatním proč si třeba kapitálo-tvorné firmy “neadoptují svoji školu” a ten do očí bijící rozdíl mezi hodnotou práce a její cenou “nedorovnají”? To by mohlo pomoct, ne? Co říkáte?