11390010_824566614257452_4087700016941796313_n

O čem byla letošní Svoboda NaŽivo? Pro mě o tom, jak dnešní firmy, které fungují jako „strojky na peníze“ (smyslem většinového podnikání je množení majetku pro vlastníky) přetvořit ve spole-čnosti (organizace se společnými ctnostmi), které podnikají na prvním místě proto, aby druhým vyřešily nějaký problém (ne proto, aby pouze maximalizovaly zisk). Jinými slovy o tom, jak podnikat a zůstat přitom lidmi. O tom, jak být svobodný. Jak podnikat a přitom nelhat, neničit a nezabíjet. Jak prostě a jednoduše prospívat.
Zde je mých top deset aha, pocitů a postřehů. Jsou to postřehy spíše obecné. Kromě nich mám plný blok fascinujících poznámek, které mi otevřely oči a které budu ještě nejspíš dlouho zpracovávat.

1. Společnosti na misi – Jestli jsem tomuhle projektu za něco vděčný tak je to to, že jsem přes něj objevil desítky českých a slovenských firem, o kterých jsem neměl do té doby tušení. Firem, které jsou skutečnými spole-čtnostmi (jsou uvnitř svobodné a druhým prospěšné) a podnikají proto, aby vyřešily něčí problém. Pro mě jsou ukázkou toho, jak podnikat v budoucnosti. Chci a budu o nich psát a mluvit. Chtěl bych je propojovat a pomoct jim v jejich fungování.

2. Rodičovský instinkt – Dostalo mě to, že letošní Svobodu zorganizovaly tři matky na rodičovské dovolené (samozřejmě s důležitou pomocí několika dalších lidí – tým, parťáci). Přípravný tým byl letos čtyřčlenný – tři maminky a já a pak už jen Kuba s Petrem, kteří se věnovali webu. Poslední dobou přemýšlím, že jsou to právě děti, které nás probouzejí ze spánku a spínají v nás ochranářský, rodičovský instinkt. Ten nás pak vede k tomu, abychom se věnovali tématům letošní Svobody NaŽivo. Vedle toho mě nepřestávají fascinovat příklady toho, kdy jeden člověk či malá skupinka nesedí na zadku a dělá, co může.

O co šlo na letošní Svobodě NaŽivo? O pochopení dalšího dílku skládanky na téma budování organizací, které jsou lidské, prospěšné a prosperující.

3. Svoboda v práci 2.0 – Dlouho jsem to tušil. Ale až teď po čtvrtku/pátku mi to snad finálně secvaklo. Chceme-li svobodu, je třeba začít zodpovědností. Ta je na prvním místě. Co to ale je ta zodpovědnost? Nic víc než pochopení a respektování svobody druhých.

4. Moudrost. Kde ji hledat? – Došlo mi to při přednáškách Anny Strunecké, Jana Sokola a pak s Vincentem Stanleyem. Připomínka toho, jak moc potřebuji a chci trávit čas s lidmi, kteří mají odžito to, o čem si my mladší často pouze teoretizujeme. Jak moc potřebuji okolo sebe starší a staré lidi. A že jich nemám dost. Dumám, jak je dostat do života.

Přemýšlím, kolik firem s kterými jsem se za poslední léta bavil o svobodě v práci se mnou dokáže pokračovat v celostnějším pojetí zahrnujícím i další lidi (a život), které jejich podnikání ovlivňuje.

5. Patagonia – Co mi dalo setkání s Vincentem Stanleyim mi ještě bude chvíli docházet. Mimo jiné jsem mohl lépe nahlédnou pod poklici – pro mě – jedné z nejispirativnějších firem světa – Patagonie. Zde je video-záznam první části páteční diskuze:

6. V zajetí buzzwordů – Nepřestává mě fascinovat, jak moc si my lidé pleteme slova a skutečnost. Jak moc máme pocit, že víme, že máme jasno. Psal jsem o tom už v „Mistrech„. Kolik jenom lidí zaslechne slovo zodpovědnost, CSR, udržitelnost nebo svoboda a ví. Prostě mají jasno. Jenomže čím víc „vědí“, tím méně se potřebují zajímat. A tak vlastně ve finále moc nevědí.

Existují dva druhy vnímání svobody. Zaprvé já a moje potřeby. Dělám si, co chci. Zadruhé potřeby druhých v rovnováze s potřebami mými.

7. Svoboda super! K čemu zodpovědnost? – V souvislosti s „buzz-wordizací“ (psal jsem o ní zde) mě fascinuje porovnání reakcí na slova svoboda a na zodpovědnost. Alespoň okolo mě – mezi podnikateli, s kterými se potkávám. Svoboda vzbuzuje zpravidla jásot a zájem. Zodpovědnost jako by ale většinu lidí nezajímala. Mnozí si ty dvě strany jedné mince nedokážou vůbec propojit. Zodpovědnost chápou mnozí jako ekologii a ekologii se věnuje hnutí Duha a jim podobní blázni. Podnikatelé by měli především vydělávat a ti osvícenější to uvnitř nastavit tak, aby zaměstnancům zářily oči. Svoboda v práci je pro ně jednou z cest ke šťastným a angažovaným zaměstnancům. Tečka.

8. Kde jsou lidi z branže? – Zjistil jsem, že v našich končinách je nespočet lidí věnující se tématu firem, které prospívají. Pomáhají, radí, sepisují seznamy, rozdávají ocenění. Říkají tomu nejčastěji CSR, sociální nebo udržitelné podnikání. Ve čtvrtek s námi byli ve Fabrice kolegové ze SIA a chvíli i z asociace CSR. V pátek nikdo (nakolik vím). O státních institucích ani nemluvím. Nulový zájem. Chápu – někteří mohli mít v kalendáři už dlouho něco jiného. Pro některé to mohlo vyznít nepřitažlivé. Já jako velký fanda spojování sil ale dumám, o co všem těm organizacím jde? Jak moc je to to, abychom tu měli více prospěšnějšího podnikání… ?

Co to ale je ta zodpovědnost? Pochopení a respekt svobody druhých.

9. Připravená mysl – Ve čtvrtek jsem byl v jednom kole, ale i tak jsem si všiml, že řada lidí se v průběhu dne vytrácela. Bylo to programově narvané – chápu, že na někoho to mohlo být objemově příliš. Pár kamarádů jsem se ptal na důvod. Tohle mi přišlo od Lukáše: „Na mě to působilo celkem tíživě, tak jsem utek :-). Nejvíc mě vyděsilo, že jsem rozuměl jen Sokolovi.“ Tohle od Mirky: „Některé příspěvky pro mě byly hodně depresivní, některé dokonce zatím nejsem schopná přijmout. Ale to nevadí, alespoň přemýšlím o svých omezeních.“ Přemýšlel jsem o tom a říkal si, že pro lidi, kteří nenacházejí čas číst, pozorovat a zkoumat zákulisí fungování dnešního světa mohla být přednáška Joža Pecha, Honzy Valešky, Kamily Boudové, Báry Mrázkové nebo Anny Strunecké příliš. Pro mnohé víc než příliš. Jen škoda těch, kteří si přišli poslechnout firemní příklady a odešli v polovině, kdy jsme se do nich pomalu pouštěli.

Svoboda vzbuzuje v mém okolí zpravidla jásot a zájem. Zodpovědnost jako by většinu lidí nezajímala. Mnozí jako by si ty dvě strany jedné mince nedokázali propojit.

10. Jak to je? – Zaujal mě moment, když Ondra Veselý na pódiu prohlásil, že po ranních skvělých příspěvcích se z toho najednou stal „depfest„. Dle mého to souvisí s předchozím bodem. Každá přednáška měla ve čtvrtek své místo. Od obecných souvislostí jsme, přes „analýzu konveční vs. celostní“ filozofie podnikání šli až ke konkrétním příkladům. Mě život naučil, že pokud chci něco změnit potřebuji začít pochopením reality. Jestli mám na něčem dělat s druhými lidmi, je to ještě důležitější. Čím líp pochopím, zač je toho loket, tím spíš vím, co a jak mám dělat. Řada lidí okolo mě odmítá určitou část reality vidět. Tvrdí, že už to všechno ví, a že lepší je věnovat se pozitívním příkladům. Já s tím stoprocentně souzním. Příklady jsou to hlavní. Jsem ale přesvědčený, že bez pochopení urgence současné situace ani ty sebelesklější příklady nestačí.

Jaký seznam máte vy?

P.S.: Upozorňuju na pražský self-help sraz důlkařů – 18.6. – zde.