Po Katce Wildové a Davidu Chábovi jsem potkal dalšího člověka, který se vědomě rozhodl pro skromnost a soběstačnost. Navíc, stejně jako Katka a David, má i Pavel nomádské sklony – a to na desátou: Rozhodl se objet planetu. Stopem. Skoro bez peněz.
Na Pavla jsem narazil v době finiše mé knihy Třináct tisíc dní, kdy jsem se snažil intenzivně formulovat odpovědi na otázku “Co je dobrý život?”. Jeho příběh mě nadchl možná o to víc, o co víc jsem si v té době uvědomoval, jak moc právě putování po cizích krajích otevírá oči, pomáhá chápat sebe sama a život jako takový.
Dohodli jsme se, že mu pošlu pár otázek. Mrkněte na ně. Vřele doporučuji Pavlův blog a videa – viz Pavel Klega. Pokud vás jeho příběh zaujme a třeba vás i nabije energií, chutí a odvahou se do něčeho nového pustit, můžete mu za to poděkovat tak, že ho podpoříte na hithitu v jeho plánu objet Afriku – zde. Mějte se hezky a přeji prima počtení!

1) Kde jsi teď? 

Teď jsem na Šarm El Šejch na Sinajském poloostrově v Egyptě.

2) Oblíbil jsem si otázku: “Když byste měli 14 dní naprosté volno, co byste dělali?” Ptám se lidí a 8 z 10 mi říká, že by cestovalo. Když se ptám, proč necestují, krčí rameny a vyjmenovávají desítky důvodů proč to nejde. Ty cestuješ. Dokonce jsi se rozhodl objet planetu. A jako by to nestačilo, stopem a víceméně bez peněz. Jde to? Můžeš popsat, kdy jsi začal, kudy jsi už projel a jaký máš plán – kam a jak dlouho ještě? Také možná fakticky: Odkud pocházíš a kolik je ti let?

Poprvé do světa jsem vyjel v 18ti na brigádu do Anglie. Tehdy jsem si zamiloval ten vzrušující pocit z cestovaní. Od té doby jsem vyzkoušel všechny možné způsoby, jak cestovat. Nasbíral jsem hromadu zkušeností, jak cestovat teměř bez peněz. Vážně to jde. Na mou cestu kolem světa jsem vyrazil 31. srpna 2014 z rodného Hlučína. Projel jsem východní Evropu. Tureckem jsem vstoupil na blízký východ a projel Gruzii, Arménii, Irán, Kuvajt, Jordánsko, Izrael. Teď jsem v Egyptě. 2. května mi bude rovných 30 let.

3) Proč to vlastně děláš? Proč si se rozhodl objet zeměkouli a proč stopem? Co čekáš, že z toho bude kdo mít?

Po vysoké škole jsem pracoval jako informatik v Brně. Práce mě slušně živila ale po roce mě přestala bavit. Potom jsem zkoušel podnikat prodáváním zelených potravin, což však nebylo to pravé ořechové. Prošel jsem můžským výcvikem v rámci kterého přišel rituál hledání vize. 4 dny a noci jsem v lese půstoval a když jsem se vrátil, tak jsem věděl, že chci objet svět. Autostop člověku nabízí bezprostřední kontakt s místními lidmi, dále je to dobrodružství a neposledně je to zadarmo :)

4) Jaké vlastnosti a co jiného potřebuje člověk proto, aby mohl objet planetu stopem?

Člověk by měl být trpělivý, preferovat náhodu, chaos a přirozené plynutí věcí před plánováním a také by měl mít rád chůzi, protože když nic nejede, tak je občas potřeba jít pěsky.

5) Můžeš popsat, jak vypadá tvůj den, týden, měsíc? Máš nějaké rutiny? V čem je to jiné než doma?

Na cestě je jedinou rutinou spánek. O ten si tělo řekne, tak že mě vypne. Jinak se všechno vyvíjí podle toho, jaké lidi potkám a kam mě zavedou. Teďka tady v Šarm el Šejch žiji na pláži. Spím v altánku cestovní kanceláře. Ráno se vykoupu v moři. Zacvičím si jógu a dám si snídani. V kanceláři pomáhám, uklízím, spravuji jejich web, stříhám pro ně promo video. Potom třeba jdu šnorchlovat s dětmi klienta, který je mezitím na kurzu potápění. Mezitím dělám rozhovory, zpracovávám fotky a píši blog. A hlavně tady teďka čekám na prodloužení egyptského víza. Řekli, mi že bude do 3 týdnů. Já už však čekám týdnů 6 a stále nic. Reálně do měsíce by se to při vůli Aláha mohlo podařit.

6) Jedeš podle plánu nebo se necháváš nést událostmi? Případně jaký je podíl plánu a jaký spontánnosti? Dělal si to stejně i doma?

Na začátku jsem jel podle plánu. Záhy jsem však pochopil, že plánovat si cestu kolem světa tzn. naplánovat si svůj život na mnoho let do předu je nesmysl. Naplno jsem se životu otevřel a příjímám vše, co mi přichází do cesty. Teď mám plán objet Afriku kolem dokola, kterýma zeměma však pojedu je težké říct. Spontánost a plán bych viděl paretovým pravidlem 80 na 20 respektivně. Doma jsem to tak občas dělal a vždy jsem si tehdy život nejvíce užíval.

pavel klega

7) Jaký je tvůj majetek na cestě a dokázal by sis představit žít s takovým málem i zpět doma?

Můj majetek je noťas, foťaky, nějaký oblečení a pak, co mě opravdu dělá bohatým a zdravým, je že cvičím, jím neprůmyslově zpracované jídlo a hlavně pozitivně uvažuji. A ano rozhodně jestli se jednou vrátím, tak bych si chtěl rukama postavit dům, ze dřeva nebo postavit jurtu v přírodě a tam žít jednoduše a štastně.

8) Co vůbec jako člověk potřebuješ? Za co platíš a co bártruješ, dostáváš darem nebo jak jinak si obstaráváš, co potřebuješ? Kde nocuješ a co jíš? S kolika penězi se to tedy dá zvládnout? Opět: Jak moc je tento zážitek přenositelný domů?

Já hlavně potřebuji svobodu. Dále se potřebuji vyjádřit tvorbou videí, fotografií a psaním blogu. S počítačem se snažím pracovat, co nejmíň a co nejvíce pracuji fyzicky nebo sportuji. K životu potřebuji čistou vodu a kvalitní potraviny. Za měsíc se mi daří utratit 100 dolarů. Ve velkých městech používám couchsurfing a v malých klepu na dveře. Když žiji s lidma tak se jím snažím pomoct, jak jen můžu a za to dostanu najíst. Když jsem prošoupal rifle, tak jsem se mého hostitele zeptal, kde se dají koupit nové a on hned ze skříně přinesl troje. Já si však vzal jedny. Protože jsem jich více nepotřeboval. Jsem minimalista a snažím se v baťohu nosit, co nejméně věcí. Ano až se vrátím, tak takhle chci žít i doma.

9) Co tě ta cesta zatím naučila pro život? Prosím o top tři rady do života.

Naučil jsem se mít rád sám sebe. Naučil jsem se bezpodmínečné přijímat a dávat a být neustále otevřený.

10) Co bychom se my Češi mohli naučit od národů, které si zatím potkal? 

Sním o tom, kdyby Češi a obecně zápaďaci byli méně izolovaní jednotlivci a žili opravdově v pospolitosti. Aby si vzpomněli na dny, kdy jsme měli méně materiálního bohatství a byli více pohostinní. Přál bych si, aby byla v Česku kratší pracovní doba a lidé měli místo peněz na čokoládu pro své děti, více času na ně a aby si s nimi prostě hráli. To by sice nezlepšilo ekonomiku, ale pozvedlo by to pocit štěstí v srdcích našeho národa.

Sním o tom, kdyby Češi a obecně zápaďaci byli méně izolovaní jednotlivci a žili opravdově v pospolitosti. Aby si vzpomněli na dny, kdy jsme měli méně materiálního bohatství a byli více pohostinní. Přál bych si, aby byla v Česku kratší pracovní doba a lidé měli místo peněz na čokoládu pro své děti, více času na ně a aby si s nimi prostě hráli. To by sice nezlepšilo ekonomiku, ale pozvedlo by to pocit štěstí v srdcích našeho národa. 

11) Cítíš se šťastný, naplněný? Jak často přichází splín, smutek, strach a jak to řešíš? 

Štěstím jsem přeplněný. To štěstí, které přetéká vkládám to své tvorby a snážím se ho tak předávat dále. Občas přijde slabší chvíle nebo stesk. Já ho s láskou přijmu a jsem s ním, poděkuji mu on po chvíli odejde. Pokaždé mě to udělá silnějším.

12) V které zemi ti bylo nejpříjemněji a proč? Kde jsi se cítil mizerně? 

Všude mi bylo dobře s lidmi, dokud nemusím ukazovat cestovní pas policii a vysvětlovat, co dělám v jejich zemi.

13) Co tvoji blízcí? Chybí ti? Jak s nimi udržuješ kontakt? 

Ano chybí mi a moc je miluji. Já však vím, že moje poslání je na prvním místě a proto je momentálně obětuji. Když frčí internet, tak jím volám přes fejsbuk.

travel-quote-1

14) Co planeta, příroda, klima? V jakém je to stavu? Cítíš optimismus? 

Všichni lidé mi říkají, že u nich nikdy nebylo takové teplo tzn. planeta se opravdu asi otepluje. Já věřím, že to není globální oteplování nýbrž přirozený cyklus do teplejší fáze. V rozvojových zemích je méně průmyslu a znečištění. Mám obrovskou radost, že lidé jsou vychovaní a slušní všude a jinak je vše na naší planetě v pořádku.

15) Je něco důležitého na co jsem se nezeptal, jsi toho plný a chceš to čtenářům říct? Nějaký postřeh, A-HA, tip, prostě cokoli, co by mělo v tomhle rozhovoru zaznít?

Já se řídím tím, co cítím v srdci. Jedině tak žiji mou pravdu a jdu na mé životní cestě tam, kam mám jít. Zapomeňte na všechno, co jste slyšeli od rodičů, učitelů, společnosti, že musíte dělat. Běžte sami na pár dní do lesa a najdětě svou pravdu v srdci, která je hluboko pod vším tím balastem, který přichází z odevšaď zvenčí a žíjte jí na plno.

P.S.1: Tento pátek 15.4. končí možnost registrace na květnový důlek s termínem 16.-18.5.:

Snímek obrazovky 2016-03-25 v 17.40.21

P.S.2: Mám velkou radost, že na 11.5 se nám podařilo dohodnout dvě akce v rámci představení naší poslední letošní knihy Vlastní cestou od Jána Košturiaka.
Po půlroce marodění (i když ještě nemám domaroděno) je to (vyjma pár kurzů) moje první veřejné vystoupení. Přes den seminář s Jánem a několika hosty na téma hledání vlastní cesty v podnikání – detaily a přihlášky ZDE.
Navečer pak křest Jánovy a mé knihy – viz FB událost. Tam se těším na setkání s pár lidmi, které jsem dlouho neviděl :-).