Štěstí? Neštěstí? Kdo ví?

Foto: Sara Gouveia

Pradávný čínský příběh vypráví o rolníkovi, který měl k obdělávání půdy starého koně. Jednou se stalo, že kůň utekl do hor. Když sousedé dávali starci najevo svou účast v neštěstí, sedlák odpovídal: „Neštěstí? Štěstí? Kdo ví?“ Po týdnu se kůň vrátil a z kopců přivedl stádo divokých koní. Tentokrát sousedé blahopřáli. On opět odpověděl: „Štěstí? Neštěstí? Kdo ví?“

Později, když se rolníkův syn snažil jednoho koně zkrotit, spadl a zlomil si nohu. Všichni pokyvovali hlavami, že je to hrozné neštěstí. „Neštěstí? Štěstí? Kdo ví?“, byla opět jeho odpověď. Za pár týdnů táhlo vesnicí vojsko. Všechny schopné mladíky odvedli. Když viděli rolníkova syna se zlomenou nohou, nechali ho být. Takže to bylo štěstí? Neštěstí? Kdo ví? Všechno, co se na první pohled zdá jako zlo, může být zamaskované dobro. A všechno, co vypadá jako dobro, může být ve skutečnosti zlo.

Kolikrát týdně, ba denně nám před očima zčerná svět?! Přitom na všem „špatném“ je vždy něco „dobrého“! A myslím, že tento příběh to nádherně demonstruje.

Ve své podstatě nic není dobré nebo špatné. Prostě to je tak, jak to je. Až v momentě, kdy do toho vstoupí naše hlava, to začíná černat nebo růžovět, správnět nebo nesprávnět, pravdivět nebo nepravdivět. Co s tím? Já si tento příběh vybavím vždy, když se mi tmí před očima. Pomáhá mi vidět i tu druhou stranu a získat ztracený nadhled a lehkost. Třeba pomůže i vám. Dejte vědět, jestli pomůže!