Minulý týden jsem zmiňoval dva mega, paradigma měnící TED projevy, který je NUTNÝ šířit. Sugata Mitra mě nadchnul. Doslova. Sledoval jsem to s otevřenou pusou. Léta zkoumám školy bez učitelů, ale tohle je bomba.

Myslím si totiž, že jeho experimenty s „dírou ve zdi” jsou tím, co naše společnost potřebuje, aby uvěřila, že dítě nepotřebuje institucí dosazeného učitele, jehož úkolem je nasypat do dětí znalosti a později je vyzkoušet ze schopnosti tyto znalosti co možná nejpřesněji zopakovat. Vidíme, tak co hlásal třeba už starý pan A.S. Neil, a to že děti nepotřebují učitele (v tradičním pojetí slova). Stačí pouze nastavit prostředí tak, aby se děti učily sami.

V dnešním světě už existují mraky příkladů škol, ve kterých se sedmileté (i mladší) děti sami rozhodují o tom, co, kdy, kde a jak se budou učit. Viz například Democratic education nebo Democratic schools, nebo si jednoduše zagooglujte: „democratic education“, „free schools“, apod.

Když sleduju příklady demokratických škol, rozesetých po celém světě a když si uvědomuju, že sedmiletým dětem nikdo neříká, kde mají co dělat, říkám si, to by v tom byl čert, aby to nešlo ve firmách, kde pracují dospělí lidé. Co říkáte?

P. S.: V jakém kontrastu k demokratickým školám je třeba tenhle úryvek – povinná školní docházka! Jako bychom stále žili v 18.století. Jinak já téma vzdělávacího systému považuji za neodělitené od fungování firem, a tak i zde na blogu občas utrousím nějaký postřeh – např. Nepovinná školní docházka, Manažerské školení v ZŠ Klíček nebo Na co nás připravují ve škole?

P. P. S.: Naše Valérie se mílovými kroky blíží školnímu věku. V září 2012 začíná. A já mám do té doby čas tu školu buď najít nebo spolu–založit – viz Chci založit školu. Je to totiž vcelku prokletí dozvědět se tolik o lidské přirozenosti a alternativách dnešního matrixu, které tu přirozenost kultivují spíše než by ji potlačovaly, jako většina dnešních státních škol.