Silou, lstí nebo dohodou?

24. 03. 2010, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: gruenpix

Tedy to vám povím, kolik já už se toho naučil z pohádek. Co máme Valérku a já to s ní čtu nebo sleduju, nestačím se divit, co všechno v tom člověk objeví. Namátkou pár příkladů – autoritativní styl slečny Kasandry ve Včelce Máje, Kurz slušného chování v Machovi a Šebestové nebo Atrejova cesta za Sandonorikem v Nekonečném příběhu… Geniální věci. Minulý týden jsme se spolu dívali na Lvího krále, kde mě nadchla následující scéna.

Záporňák příběhu – tygr Šarkan – se zmocní míčku Simbova kamaráda, štěňátka Sama. Simba si chvíli láme hlavu, jak získat míček zpátky, a pak prohlásí: „Silou to nezvládneme. Musíme to zkusit lstí.“

A to mě nadchlo. Stejně jako třeba v dobách trojských válek, když to nešlo silou, přišla na řadu lest. A tak to v lidském a mnohdy i zvířecím světě bylo, je a bude. Stačí se rozhlédnout a stopy síly nebo lsti vidíte všude okolo nás. V rodině se stává, že autoritativní otec bouchne do stolu a tím si prosadí svou. Chytrá manželka pak třeba zalichotí a získá si tak souhlas. Ve škole učitel z pozice síly přinutí děti, aby si udělaly domácí úkol, napsaly písemku. Dítko pak třeba vytáhne tahák a tím přelstí učitele. V práci na síle ubývá. O to víc se množí lest. Různé programy benefitů stavících na pradávné filozofii chlebu a her jsou tou nejprimitivnější verzí. Populární manažerské techniky, tipy a triky, vše na manipulativním základě, jsou v dnešních firmách stejně rozšířené jako mor ve středověku. Bohužel, jak už to tak bývá, když je něco časté, naše mysl to začne považovat za normální…

Ve své podstatě existují pouze tři možnosti, jak od druhých něco získat – silou, lstí či dohodou.

Tak jak se propracováváme k porozumění a tím k moudrosti, začínáme se stále častěji uchylovat ke třetí variantě, která není ani silová, ani manipulativní. Staví na lepším pochopení lidské přirozenosti a rovnoprávnosti. Oprašuje pradávné, dávno zapomenuté umění partnerství. Snaží se především pochopit potřeby a přání druhé strany a pak jasně formulovat potřeby své. Taková komunikace je přímá, obsahuje mnohem méně her a jiných společenských konvencí (u nás propagovaných snad nejvíce Etiketou Ladislava Špačka). Stejně tak vedení i jakékoli další aktivity stojící na interakci dvou a více lidí.

Naše semináře Tvrdě, kamarádsky, nebo jinak? (z pohledu vedení) a Cukr, bič, nebo jinak? (z pohledu lidské motivace) si tak můžete přeložit názvem této krátké úvahy – Silou, lstí, nebo dohodou? Osobně již delší dobu pozoruji, že generace N reaguje na sílu nejčastěji revoltou nebo odchodem (nejsou totiž tak uťáplí a vystrašení jako předchozí generace). I manipulaci pak dokážou prohlédnout častěji než lidé starší. A tak pokud chceme ovlivňovat a vést lidi pod třicet, řekl bych že tou nejvhodnější alternativou je vést pomocí dohod, tj. jejich uzavírání a držení.

P. S.: Ještě že ty pohádky existují. Nebýt Šarkana a jeho míčku, pak bych možná tyhle souvislosti jen těžko nějak dával dohromady.