Rozhovor s Bohem

Foto: Wiedmaier

Domluvil jsem si interview s Bohem. Byl to zajímavý rozhovor, o který není možné se nepodělit. Zde je, ve zkratce to, jak probíhal:

„Pojď dál,“ řekl Bůh.
„Tak ty by si se mnou chtěl udělat rozhovor?“
„Jestli máš čas?“ řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: “Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na vše. Na co se vlastně chceš zeptat?“
„Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?“

Bůh odpověděl: „To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi… Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví. Překvapuje mě, že se tolik strachují o svou budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a že umírají, jako by nikdy nežili.“

Lidé ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví. Žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a umírají, jako by nikdy nežili.“

Bůh mě vzal za ruku a chvíli jsme mlčeli.
Potom jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit svoje děti?“
Bůh se usmál a odpověděl:  „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou to jen dovolit. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v živote mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár sekund způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány, ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.  Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí. Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto ho má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět.“ (zdroj: neznámý)