Kachna… ta byla skvělá v plavání, dokonce lepší než učitel. Dobře prospívala také v běhu a létaní. Zato šplhání! To jí vůbec nešlo. Takže přestala s plaváním, aby se mohla věnovat jen šplhu. Po nějaké době už byla v plavání jen průměrná, ale ve škole průměr stačí. A navíc to kromě kachny nikomu nedělalo starosti

Orel, to byl potížista. Ve šplhu každého porazil a vždy se dostal až na vrchol. Měl ale svůj způsob a ten byl proti pravidlům. Většinou zůstával po škole a za trest 500× opisoval: Podvádět se nesmí!

Lední medvěd propadal. Všichni o něm tvrdili, že je líný. Hlavně v zimě. Nejlépe mu to šlo v létě, ale to byla škola zavřená.

Zebra chodila za školu, protože poníci si neustále dělali legraci z jejích pruhů. Z toho jí samozřejmě bylo moc smutno.

Klokan byl nejlepší v běhu, ale potom mu řekli, že musí používat všechny čtyři končetiny, jako to dělají všichni ostatní.

Ryba školy nechala. Nudila se. Všechny předměty se jí zdály stejné. Ostatní zvířata rybu nikdy neviděla, a nechápala tak, proč skončila.

Veverka měla vždy jedničku ze šplhu, ale učitel ji nutil, aby začínala vždy od spodní části stromu, ne z koruny. Nohy ji začaly tak bolet z toho, jak trénovala, že začala mít špatné známky jak ze šplhu, tak i z běhu.

Včela, to byl největší problém. Proto ji poslali za doktorem, aby ji prohlédl. Doktor řekl, že včelí křídla jsou moc krátká na létání, a jsou navíc na špatném místě. Protože včela lékařskou zprávu nikdy neviděla, nic si z toho nedělala a létala dál.

Kachna je jako dítě, které je skvělé v matematice, ale nejde mu čeština. A tak chodí na doučování češtiny, zatímco jeho spolužáci zápasí s matematikou. Za chvilku i jemu přestane jít matematika, ale výsledky v češtině nebudou nikdy lepší než průměrné. Orel je jako dítě, které označili za problémové jen proto, že má vlastní styl. I když nedělá nic špatného, ostatní to pokládají za odpor, a proto ho za to trestají. Škola ho samozřejmě posílá do psychologické poradny. Psycholog pak vynáší diagnózu se strašidelným názvem

Medvěd! Kdo by neznal medvěda? V létě jim to jde skvěle na táboře, ale ve šprtání se jim vážně nedaří. Zebrou jsou všichni ti „brejlouni“, „tlouštíci, „čahouni a další, kteří mají problémy jen proto, že prostě vypadají trochu jinak než průměr. Klokani jsou všichni ti, kteří místo toho, aby vytrvali, vše vzdají jen proto, že to ostatní neocení. A tak mnohdy přijdou o skvělou budoucnost. Ryba je jen dítě, které potřebuje speciální péči, a to ve speciálním zařízení. Není schopna se prosadit v tzv. „normální škole. Veverka je na tom podobně jako kachna. To, v čem byla dobrá, je v ní násilně potlačeno. A včela? To je dítě, které není schopné se se školou vyrovnat, ale někdy s podporou rodičů a vlastní vůlí uspět dovede věci, které si ostatní mysleli, že nikdy nedokáže (zdroj).

Klokan byl nejlepší v běhu, ale potom mu řekli, že musí používat všechny čtyři končetiny, jako to dělají všichni ostatní.

Tato zvířecí škola je na tom jako 99 % firem. Taková firma má jeden metr, podle kterého poměřuje všechny své zaměstnance. Kdo vybočuje, je zpravidla potrestán. Firma ho buď pošle na nápravné školení (když neškudlí na vzdělávání), nebo zaměstnance nutí ke změně. Personalisté a manažeři ze zvířecí školy používají nástroj, kterému se nejčastěji říká „kompetenční model. Zjednodušeně se jedná o popis toho, jaký by měl každý zaměstnanec být. Podle něho potom poměřuje schopnosti, dovednosti a nadání každého manažera nebo i zaměstnance. Představte si to jako ve škole. Existuje seznam kompetencí – předmětů a zaměstnanec na pravidelném hodnocení u každého dostává známku. Při podrobnějším zkoumání zjistíte fascinující věc, stejně jako škola chce i firma samé jedničkáře, tj. aby byli všichni zaměstnanci stejní. Průměrnost je vyžadována. Výjimečnost se trestá. Jazykem zvířecí školy poměřujeme všechny ostatní optikou zajíce a snažíme se o to, aby všichni vynikali v tom, v čem vyniká právě zajíc.

Tady je ukázka kompetenčního modelu nejmenované mezinárodní firmy:

Proč chceme, aby byli všichni stejní? Zeptejme se každého rodiče, který má více než jedno dítě, a zjistíte, že dokonce ani dvojčata nejsou stejná. Možná jste si těchto rozdílů všimli ve sportu. Vezměte v potaz třeba průměrnou výšku českých mužů (něco pod 180 cm) a porovnejte ji s průměrnou výškou hráčů české basketbalové ligy.

Uplynula už značná chvíle od okamžiku, kdy jsme díky objevům v moderní neurovědě a následně psychologii zjistili, že se rodíme s určitou spletí synapsí v hlavě, které určují do velké míry naše budoucí nadání a sklony. A platí, že člověk v životě uspěje do té míry, do které svou spleť synapsí využije. Faktem je, že firmy nenajímají batolata, ale dospělé lidi. Dospělí se od batolat liší především v tom, že doba, kdy se jejich mozek formoval, je dávno za nimi. A snaha jej měnit nyní má tak výrazné limity.

Ne všichni vědí, že naše snaha srovnat lidi do latě jako vojáky v armádě má kořeny v psychologickém směru zvaném behaviorismus, který určoval pohled na člověka od začátku do poloviny dvacátého století. Jeho hlavní propagátoři říkali, že lidská osobnost je sumou přizpůsobení se okolí. Podle této teorie jsou lidé nekonečně poddajní. „Dejte mi tucet zdravých dětí a já vám garantuji, že z nich vychovám jakéhokoli odborníka, jehož si budete přát – lékaře, právníka, obchodníka, ale i žebráka nebo zloděje bez ohledu na jeho nadání, záliby, sklony, rasu nebo jeho předky, napsal americký psycholog John B. Watson.

Více a více firem přestává přizpůsobovat lidi pozici, ale naopak pozice upravuje dle konkrétního nadání, vášně a potřeb člověka.

Zpravidla po tom, co si člověk uvědomí tyto souvislosti, přestává přizpůsobovat lidi pozici, ale naopak pozice upravuje podle konkrétního člověka podle dle vášně a talentu tak, aby mohl dělat alespoň sedmdesát procent času to, co je baví a co jim jde. To je pravděpodobně ten nejtěžší úkol každého manažera.

Konverzace o vrozených darech a nadání je přitom jedna z nejzajímavějších, kterou můžete s lidmi vést. „Jaké jsou tvoje dary? Co tě nejvíc těší? Když se podíváme na to, co děláš dneska, co z toho tě nejvíc bere? A co naopak ne? Při čem svoje nadání využíváš a při čem ne? Co jiného bys chtěl zkusit? No uznejte sami, o co zajímavější je tohle povídání v porovnání s tím, které probíhá v tisícovkách firem během pravidelných hodnocení!

P. S.: Narazil jsem na pěknou větu: „What a man can be, he must be. Čím jsme, tím musíme být…



P. P. S.: Zvažme, zda ve firmě na jakoukoli pozici nezavést věc zcela běžnou na uměleckých školách – talentové zkoušky.