Změňte dovolenou na prázdniny.

21. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Z dob Tomáše Bati a možná z časů dávno před nimi nám kromě postupů a jiných zvyklostí zbylo i moře archaických výrazů. Za jeden z nejstarožitnějších termínů považuji osobní koncept „dovolené“. Dovolování druhým je vlastně jedním z prvků, na kterém stojí pyramidální uspořádání společnosti.

Každopádně však už z toho slova vyplývá, že nade mnou má někdo jiný moc. A že stejně jako v dobách starého Říma gladiátoři v Koloseu i já dnes uvidím palec nahoru nebo palec dolů. A podle toho se bude vyvíjet můj další život. Například chci odjet na poznávací cestu po západní Číně. Bohužel. Můj nadřízený má o mém volném čase jinou představu a dá palec dolů. A já nepoznám, co jsem mohl poznat, a nepotkám lidi, které jsem mohl potkat. Místo toho budu sedět na nudné poradě a pít mizerné kafe. Prostě to slovo i samotný proces je v 21. století špatně. Jde z něj strach. Co lidí několik nocí před tím, než jdou za šéfem, nespí strachem z toho, aby šéf – Říman neukázal palec dolů.

Asi jste si všimli, že my se pouze nedovolujeme o dovolenou. My se dovolujeme o tzv. „Dovolenou na zotavenou“ (viz např. zde). V tomto případě si říkám: To se vážně tak zhuntujeme, že se potřebujeme odjíždět zotavit? A kromě toho se někoho milostivě dovolit, zda se vůbec zotavit můžu?

Dovolujeme se, zda se můžeme jet zotavit či vyčistit si hlavu. Přemýšlím, co se to s námi děje, že se ještě v 21. století dovolujeme?! Uvažuji také, co to žijeme za život, že se potřebujeme odjíždět zotavit nebo vyčistit si hlavu…

Co nám brání vygumovat dovolování se a nahradit ho prázdninami? Vždyť to pro nikoho nebude nic nového. Do doby, než jsme opustili školu, jsme na prázdniny všichni jezdili. A jak jsme je měli rádi!

A aby nezůstalo pouze u slov, zvažte, na jak dlouhé prázdniny odjet. V dobách školy bývaly dvouměsíční a většině z nás připadaly krátké. Tak, jak si dnes můžeme vystačit s pěti týdny (a mnozí z nás ještě s méně).

P. S.: Na téma prázdnin – nevím, jak moc víte, že jeden bod křesťanského desatera hlásá den odpočinku: „Budeš zachovávat den odpočinku! Nemusíš se uštvat k smrti prací, neustálým strachem, že něco někde zmeškáš. Já tě chci vést světlem svého Ducha: Drž se mne a budeš žít zdravě.“ Více na: Desatero přikázání.